Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Popelka - 13. kapitola

Týden se mi Jacob neozval. Začala jsem se trápit, copak jsem to cítila jen já? Nikdy jsem pro něj nic neznamenala? Alice mi oznámila ´úžasnou novinku´, od pondělí začíná škola. Abych řekla pravdu, školu jsem díky svým sestrám naprosto nesnášela a vrátit se tam, bylo utrpení.

„No tak, co ten protáhlý obličej," smál se mi Emmett, který se do školy očividně těšil.

„Sklapni," řekla jsem podrážděně, což ho rozesmálo ještě víc. Ale mě to připomnělo moje školní dny. To, jak Barbara všechny poštvala proti mně, a každý se mi smál.

„Vždyť to ani jako škola nevypadá," postěžovala jsem si, jakmile jsme dorazili na místo. A najednou směřovaly všechny oči na nás. Tedy v první řadě, Rosalie a Edwardovi.

Na parkovišti nebyl jediný člověk, který by nekoukal naším směrem. Snažila jsem se být nenápadná a rychle jsem s Alicí zamířila do jedné z kaštanově hnědých budov, která hlásala Přijímací kancelář.

Uvnitř bylo příjemně teplo a útulno. Alice pokračovala k recepci, kde seděla na pohled příjemná žena.

Když recepční uviděla Alici, na chvíli zůstala jen civět, ale nakonec se vzpamatovala a vyřídila s Alicí všechny podrobnosti.

„Takže děcka," začala Alice. „Tady máte papíry, však už to znáte."

„Ehm, Alice," připomněla jsem se.

„Neboj, o tebe se postará Edward. Máte všechny hodiny spolu," řekla s úsměvem. Někdy mě děsila. Jakoby věděla něco víc než my ostatní, nebo se alespoň snažila, aby se to stalo.

A tak jsem společně s Edwardem zamířila na první hodinu. Matematika hned v pondělí po ránu a to ještě, když už nemám tak výkonný mozek, jako když jsem byla upír.

Učitel se nezdržoval s naším představováním, jen nás každého poslal na místo. Edward seděl s blonďatým klukem, který očividně nebyl z jeho přítomnosti příliš nadšený. A já seděla s uhrovitým chlapcem, který se na mě pořád po očku koukal. Ale odvahu na to oslovit mě, nedostal.

Opět jsem si vzpomněla na své školní dny. Seděla jsem sama v první řadě, protože nikdo jiný tam sedět nechtěl. Všichni oblíbenci seděli vzadu, byli tam oblíbení sportovci, školní krásky a další oblíbení lidé. Celý den neměli nic lepšího na práci, než mi jen ubližovat.

Ale teď jsem se cítila jistější. Samozřejmě za to mohly ty léta válek a všech bitev, co jsem zažila. Ne, že bych na to byla pyšná, ale pomohlo mi to alespoň v něčem.

Nakonec jsem hodinu přežila, i když všichni kluci ve třídě a občas i holky koukali na novou atrakci - mě. Ale je pravda, že Edward to měl ještě horší. S jeho krásou se na něj musely všechny holky koukat a obdivovat ho. Zatímco kluci spíše záviděli.

„Ehm…“ osmělil se nakonec uhrovatý chlapec. „Já jsem Erik. Jestli chceš, mohl bych tě doprovodit na další hodinu." V tu chvíli se u mě objevil Edward a Erika uzemnil. „MY tam trefíme sami."

Moc přátelsky to neřekl, proto se pochopitelně Erik stáhl a nechal nás odejít samotné. Pár studentů šlo za námi a přísahala bych, že se snažili zaslechnout, o čem mluvíme.

„Tak jaká byla první hodina?" promluvil Edward. Bylo to poprvé od té chvíle, co se stala ta situace s Jacobem.

Ach Jacob. Pořád se mi ještě neozval a já měla takový strach. Myslela jsem, že mu na mně záleží, ale najednou se neozve. Co když se mu něco stalo? I tahle možnost mě napadla, ale nevěřila jsem tomu. Něco mi říkalo, že bych to cítila. Možná zbytek z mého upířího já.

„Bells…“ vytrhl mě ze zamyšlení Edward.

„Promiň, zamyslela jsem se. První hodina… řekněme, že nebyla nejhorší."

„To jsem rád. Teď budeme mít biologii, to by měla být taky pohoda."

Jeho jistotu bych chtěla někdy mít. Podívala jsem se na něj. Pozoroval můj obličej. Muselo pro něj být hrozné, z ničeho nic neslyšet něčí myšlenky. Tvářil se hrozně frustrovaně, ale moje myšlenky vždy budou jen moje.

Biologie byla horší. Začalo to tím, že nás učitel donutil se představit. První na řadu šel Edward a samozřejmě měl dokonalý proslov, Alice, která měla tuhle hodinu s námi, to zvládla stejně jako on, zatímco já ze sebe prostě něco vykuckala. Pak mě posadil k tomu blonďatému klukovi, s kterým seděl předtím Edward, zatímco ten seděl s Alicí.

„Ahoj," pozdravil ten kluk.

„Ehm… ahoj."

„Já jsem Mike Newton," představil se

„Bella…“ řekla jsem automaticky, což mě docela překvapilo. „… Cullenová."

Carlisle rozhodl, že bude nejlepší, když budu další z adoptovaných dětí. Proto to příjmení.

„Odkud jste?"

Tak přesně na tuhle otázku byla celá rodina připravena. Přijeli jsme z Aljašky. Naše adoptivní matka Esmé chtěla pryč z té zimy, ale chtěla žít pořád v malém městě. A my jí s radostí vyhověli.

„Z Aljašky," opověděla jsem.

„Páni. Tam asi byla hodně velká zima, že?" zeptal se Mike. Alice a Edward seděli hned za námi, takže jsem mohla slyšet, jak si Edward uchechtl.

„Ani mi to nepřišlo."

„Ehm… jak je vlastně vaše rodina velká?" zeptal se narovinu.

„Naši rodiče, Rosalie, Emmett, Jasper, Alice, Edward a já," vyjmenovala jsem mu rodinu, zatímco Mike jen žasnul.

„Já… promiň, že se na to zeptám, ale jak to proboha udělali?" Tak to už jsem se musela zasmát i já.

„Jsme všichni adoptovaní."

„Oh…“ na chvíli se odmlčel, a pak to raději zamluvil. „Já jsem zase z Californie. Je docela nezvyk být pryč z toho teplého počasí a ocitnout se na tak deštivém místě."

Zbytek hodiny proběhl v podobném stylu. A pak byl čas na oběd. Mike mě ještě zastavil a zeptal se, jestli nechci poobědvat s nimi. Nechtělo se mi souhlasit, ale Alice souhlasila za mě.

„Lidi, tohle je Bella," představil mě Mike lidem kolem stolu. „A tohle je Jessica," ukázal na kudrnatou holku, „tohle Erik, dál Lauren a Tyler," a jména lidí, které jsem hned zapomněla.

Sedla jsem si vedle té kudrnaté holky, která se dívala zvláštním pohledem. Jako bych byla něco, co potřebuje, aby dosáhla toho, po čem touží.

Celý oběd proběhl ve stylu vyzvídání. Pak se ale objevilo  téma, které mě sice zaskočilo, ale nepřekvapilo.

„Je ten světlej bruneťák volnej?" zeptala se Jessica.

„No…“ Podívala jsem se na Edwarda, který se zase koukal na mě. Pak zakroutil hlavou na znamení, že není. Ale lhaní moje parketa zrovna nebyla, proto jsem neodpověděla.

„Myslím, že bude lepší, když se ho zeptáš sama." Po těch slovech jsem se zase podívala na Edwarda, který se mračil. Ústy jsem naznačila, promiň, ale jeho obličej to nevyhladilo.

„No, omlouvám se, ale potřebuju si ještě promluvit s rodinou," rozloučila jsem se a rychle šla pryč od toho stolu.

„To ti teda pěkně děkuju," sprdl mě Edward. „Už teď si plánuje, jak si mě odchytí a někam mě pozve."

„Promiň… Já prostě jen nerada lžu." V tu chvíli se na Alice významně podívala mým směrem a samozřejmě Edward musel slyšet, že ví zase Alice něco víc, než by měla. Ale neprozradila mu co, protože se tentokrát podíval naštvaně na ni.

„Měla bys to nějak odčinit," prohlásil šibalsky.

„Co tím myslíš?" zeptala jsem se zmateně.

„No… třeba bys mohla předvést moji přítelkyni."

„Já ti řeknu, že nerada lžu a ty po mě chceš mnohem větší lež." Rozzlobení v mém hlase nešlo zakrýt. „Hold ji budeš muset odmítnout sám," prohlásila jsem a odešla pryč z jídelny.

Sama jsem ale nebyla, jakmile se za mnou zavřely dveře jídelny, už vedle mě stál Mike.

„Tak jak se ti tu líbí?"

„Zatím to docela šlape," řekla jsem s úsměvem. I když byl docela dotěrný, přeci jenom se choval pěkně, takže jsem neměla důvod být na něj ošklivá.

„To jsem rád. Víš, říkal jsem si, že to tady vůbec neznáš, tak jestli bys třeba nechtěla abych…“ Nenechala jsem ho domluvit, protože jsem uviděla někoho na parkovišti. Stálo tam staré auto a opíral se o něj Jacob.

„Jaku!" vykřikla jsem šťastně. V tu chvíli mi byl nějaký Mike Newton naprosto ukradený. Rozběhla jsem se k Jakovi šťastná, že ho vidím. Už jsem se mu chtěla vrhnout do náruče, když mi došlo, že se mi tak dlouho neozval. V tu chvíli jsem změnila plán a chtěla jsem ho praštit do ramene. Zdálo se mi to nejlepší místo. Určitě ho to nebude tolik bolet. Ale to jsem nepočítala se svou šikovností. Podklouzla mi noha a Jacob nestačil tak rychle zareagovat, že padám. Dopadla jsem si na ruku a samozřejmě se musela zlomit jedna z kostí v ní.

„Sakra," zaklela jsem. Jake se zasmál, ale když viděl, že mě to bolí, rychle mi pomohl.

„Bude zlomená," konstatoval. V tu chvíli se k nám přihnal Edward s Alicí.

„Cos jí udělal, čokle!" zařval Edward.

„Nic sem jí neudělal ty hnusná pijavice!" vyštěkl Jake. Pár lidí, co procházeli kolem nás, napjatě sledovali, co se bude dít.

Edward i Jacob na sebe naštvaně koukali a vypadalo to, že se každou chvíli poperou…