Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Popelka - 3. Kapitola

Další kapitola… Nastane docela velký zvrat, který vše zkomplikuje.

19.05.2010 (07:00) • Midnight • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1888×

 

Popelka - 3. Kapitola

Hudba

 

Běžela jsem lesem, právě odbívala půlnoc, Edward mi byl v patách a určitě by mě dohnal, ale já to tam znala lépe, proto jsem přesně věděla kam běžet. Věděla jsem o jednom tajném vchodu do Voltery, otevřela jsem poklop a skočila dovnitř. Edward proběhl přímo nade mnou, v tu chvíli jsem byla vděčná svým schopnostem.

Proplížila jsem se chodbou až do svého pokoje. Opřela jsem se o dveře a vydechla. Když jsem otevřela oči, lekla jsem se. Na mojí posteli seděla Barbara.

„Ale, ale… Ty seš vážně pitomá, to sis myslela, že na to nepřijdu," odfrkla si. „Vlastně se mi to hodí. Edward je vážně kus a já ho chci. Celou noc odmítal všechny ženy, co k němu přišli a pak si dojdeš ty a… Vysvleč se!"

Neměla jsem sílu jí jakkoli odporovat, proto jsem zapadla do koupelny a sundala ze sebe šaty. Vzala jsem si župan a vrátila se. Barbara seděla u zrcadla a líčila se, pak si vzala moje šaty a oblékla si je. „Vypadám skoro jako ty," řekla a chtěla jít pryč, ale nakonec dodala, „ale líp, jako vždy." Pak na mě jen mrkla a se škodolibým úsměvem odešla.

Sedla jsem si do křesla v rohu a modlila se, ať mi dá pokoj.

„Málem jsem zapomněla," objevila se znovu ve dveřích. „Zaštit mě." Udělala jsem, jak chtěla a pak mi konečně moje 'milovaná' sestřička dala pokoj. Asi bude lepší, když na Edwarda zapomenu. Barbara dostane každého.

Celou noc jsem sledovala hvězdy. Měly na mě zvláštní účinek, dokázaly mě uklidnit. Dokonce jsem jednu měla nejraději. Byla malá, ale přesto zářila plnou silou, stejně jako ostatní. Viděla jsem v ní sama sebe.

Ráno jsem se chtěla jít projít a poprvé si skočit na zvířecí svačinku. Otevřela jsem dveře a ozvala se rána. Podívala jsem se, co to způsobilo, dveře narazily přímo do malé upírky.

„Moc se omlouvám," začala jsem hned.

„To je v pořádku. Já jsem Alice," představila se mi.

„Isabella. Ráda tě poznávám." Dobře trochu jsem lhala, nebyla jsem zrovna společenský typ.

„Já tebe taky Bello." Trhla jsem sebou, takhle mi říkal jen táta. „Byla jsi včera na plese?"

„Ehm, ne. Měla jsem nějakou práci," odsekla jsem jí a doufala, že mě nechá být.

„Moc to tu neznám, neprovedla bys mě prosím?"

„Teď musím za Arem, ale pak tě ráda provedu," řekla jsem mile. Nevypadala jako upír, který bere ne jako odpověď.

„Dobře, tak za hodinu tady?" Kývla jsem na souhlas a šla za Arem.

Jako vždy už Aro, čekal s úsměvem. Jak moc jsem ten obličej nenáviděla.

„Tak rád vidím, že jsi v pořádku, Isabello!" zvolal, „jak probíhal včerejšek?"

„Bylo to lehké," poznamenala jsem. „Chtěla bych se trochu projít, takže mohu?"

„Jistě, jen běž."

Jakmile jsem vyšla z hradu, zamířila jsem do lesa. Když jsem byla dost daleko na to, aby mě někdo viděl, zastavila jsem se. Začala jsem vnímat zvuky, vůně, vše kolem sebe. Les voněl po dřevu, ale mě zaujala jiná vůně, vůně krve. Nevoněla jako ta lidská, ale možná i proto, mě svým způsobem přitahovala. Doběhla jsem ke zdroji té vůně. Srnka pijící z malého potůčku na mě upřela své oči. Udělala jsem další krok a v jejích očích se objevil strach. Věděla, že já jsem lovec a ona je kořist, ale nechtěla to jen tak vzdát. Rozběhla se, ale neměla šanci. Dohnala jsem ji a zlomila vaz, aspoň tolik netrpěla. Zakousla jsem se jí do krku a vychutnávala si tu skoro dokonalou chuť. Byla to hořčí krev, než je lidská. Chvíli jsem váhala jestli je opravdu nutné snížit se k tomuto, ale jakmile byl oheň v krku uhašen, ty myšlenky přešly.

„Tak a tady naše prohlídka končí," řekla jsem Alici poté, co jsem jí ukázala všechny přístupné místnosti hradu. Ale ji jakoby celá ta prohlídka ani nezajímala, jen se celou dobu vyptávala na můj život tady. Moc jsem jí toho neřekla, proto radši mluvila o své rodině.

„Carlisle je velmi starý upír, má dokonalé ovládání, dělá doktora v nemocnici na Aljašce. Není to sice kdo-ví-jaká klinika, ale pomáhá lidem a to mu stačí," vyprávěla. Celou dobu jsem ji nechala mluvit dál, i když upír s povoláním doktora mě opravdu zaskočilo. „Pak je tu Esme, Carlisle se do ní zamiloval a nemohl ji nechat zemřít, proto ji přeměnil. Esme je ten nejlepší 'člověk' kterého znám, miluje úplně všechny. Jasper, můj manžel, je bývalý voják. Bohužel díky tomu, že pil dlouho lidskou krev je pro něj těžší ovládat se. Ale je to můj miláček. Viděla jsem ho ještě předtím, než se ze mě stal upír. Jsme pro sebe stvořeni," rozplývala se. Ale já ji musela poprvé za celou tu dobu přerušit. „Jak viděla?"

„Ach to jsem ti ještě neřekla? Vidím budoucnost, všech, kromě tebe a tvojí sestry," řekla nespokojeně. Čekala, jestli se ještě na něco zeptá, ale nakonec pokračovala. „Takže, Jasper ovlivňuje emoce. A já a on jsme jediní z rodiny, koho nepřeměnil. Rosalie, tu Carlisle přeměnil stejně tak jako všechny ostatní, když umírala. Je opravdu krásná, nenajdeš krásnější upírku. Emmett, to je Rosalin manžel, našla ho, když umíral a donesla ho k otci. Je opravdu silný, srovnala bych ho s Felixem. A pak Edward" řekla jméno, které jsem opravdu nechtěla slyšet, "Carlisle ho přeměnil jako prvního, umíral na Španělskou chřipku. Dokáže číst myšlenky. Je to můj milovanej bráška, přeju mu lásku, ale na tvojí sestře mi něco nesedí," poznamenala jakoby nic.

Radši jsem její poznámku nechala být, ,,ty je máš opravdu ráda že?"

„Ano, je to moje rodina," řekla radostně, ale pak posmutněla, "vím, že ti není příjemné se svěřovat, ale kdyby sis někdy potřebovala promluvit, jsem tu pro tebe." Tak to nenastane, pomyslela jsem si hned.

„Alice," oslovil svou sestru Edward, který se tu z ničeho nic objevil. Jeho nádherné oči na mě pohlédly, ale tohle nebyl stejný pohled jako na plese, teď tam bylo jen opovrhování. „Ty musíš být Isabella." I když moje jméno vyslovil nenávistně, líbilo se mi, že ho vůbec vyslovil. „Barbara mi o tobě vyprávěla," tak proto ta nenávist, "jdeme Alice!"

Sestra se na něj jen rozzlobeně pohlédla, ale nakonec s 'ahoj' odešla. Chvíli jsem čekala, ale nakonec jsem se chtěla vrátit do pokoje, ale oni nebyli ještě tak daleko.

„Není to pro tebe dobrá kamarádka," řekl Alici Edward.

„A Barbara je pro tebe ta pravá?" odsekla mu Alice. „Byla na mě milá, tak si trhni nohou," řekla a vyplázla jazyk. To gesto mě pobavilo, asi nebude tak špatná jak jsem si myslela.

Předchozí Shrnuti  Další

Autor: Midnight (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Popelka - 3. Kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text: