Prolog k mojí nové povídce Poslední dopis. Je o Alice, o jejích pocitech, vizích a především je to o lásce... lásce mezi dvěma lidmi, kteří na sebe narazí netradičním způsobem. Řekněme, že Jasper zatím neexistuje a Alice je sama. Bloudí světem křížem krážem, ale láska, o které tolik slyšela, ji ještě nepotkala. Jednou, když je v lese, najde v knize, kterou drží, malý dopis. Co v něm je? Kdo jí píše? Najde svoji lásku dřív, než se stane něco horšího? Doufám, že se Vám to bude líbit a doufám, že napíšete hodně komentíků. Vaše Zira
29.12.2010 (18:00) • Zira • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3569×
Prolog
Kdo je ta postava, co bloudí po městě v plášti? Je to žena či muž? Anebo je to bytost a není to člověk? Kdo je to? Chodí křížem krážem a pokaždé se zastavuje na dva dny v nějakém městě. Osoba si sundává kapuci…, je to dívka. Je tak nádherná. Její pleť je tak dokonalá a její oči jsou zbarveny do zlatova. Jde a nezastavuje se…, něco hledá. Potom se otočí doprava a podívá se nahoru na ceduli, kde je vidět nápis „Knihovna“. Jde do malého krámku a sundává si plášť. Na sobě má dlouhé černé legíny, které krásně obkreslují její štíhlou postavu a na sobě má pěkné žluté šaty, které mají volánky. Dívka v ruce nese knihu a plášť a zavírá dveře od knihovny. Jde chodbou až k pultu, kde zatím zaměstnanec obsluhuje jiného zákazníka. Zaměstnanec je brigádník… mladý kluk, který si tu přivydělává, aby měl na nové auto. Zákazník od kluka odejde a dívka přijde k zaměstnanci a radostně se na něho usměje…, flirtuje s ním, ale kluk si toho ani nevšímá.
„Přejete si?“ řekne kluk a ani se na ni nepodívá, dál si luští sudoku a u toho žvýká žvýkačku. Dívka si povzdechne a odloží knihu na stůl.
„Přeju si, abyste se mi věnoval,“ řekla rázně a kluk zvedne hlavu a v tu ránu zkamení.
„Omlouvám se, slečno, jak Vám mohu pomoci?“ zeptal se. Nejspíš se do ní na první pohled zamiloval a litoval toho, že ji tak dokonale ignoroval, když přišla.
„No… chtěla bych vrátit tuto knihu, co jsem si tu včera půjčila,“ řekla dívka a kluk se na ni usmál. Ona ho však už ignorovala. Svou šanci už dostal a propásl ji. Kluk si povzdechl a vzal si od ní knihu. Potom se na ni koukl, ale dívka byla pryč. Znovu si povzdechl a potom se zase usadil na své obvyklé místo, dal si do pusy novou žvýkačku a pokračoval v luštění sudoku. Dívka zabočila rychle za bok ulice a postupovala dál do zadní uličky. V ruce nesla ukradenou knihu a v běhu si ji četla. Nebyla to ale obyčejná kniha s nějakým příběhem… byly to básničky. Začala číst první.
Báseň č. 1 - Tři růže
Otevři konečně oči!
Vidíš? Tři růže:
Jedna je černá - tíha tvého bolu,
druhá je bílá - tvá radost,
ty dvě jsou věčně spolu,
škoda, že bílá se brzy ušpiní
a skvrny zůstávají.
Třetí červená, krásná, až dech se tají,
hřeje. Sám sebe vidíš v ní,
svůj život!
Svíráš ji v dlani,
až ti vytryskne krev.
Růže pije tvou krev, pije, pije,
necítíš bolest, jsi rád,
že neuschne,
že žije
Báseň č. 2 - Jedno umění
Umění ztrácet zvládneš bez bolesti;
věci jako by chtěly ze všech sil
se ztratit, takže není to neštěstí.
Ztrať něco každý den. Nauč se snésti
ztracený klíč - pár nepříjemných chvil.
Umění ztrácet zvládneš bez bolesti.
Ztrácej dál a víc, nesnaž se nalézti
místa, jména a kde byl vlastně cíl
tvých cest. Nic z toho nebude neštěstí.
Báseň č. 3
Já píši Vám. Co mohu více?
Co ještě mohu dodati?
Teď vím, že máte právo sice
mě pohrdáním trestati.
Leč ještě věřím, nešťastnice,
že mě Váš milosrdný soud
nemůže přece zavrhnout.
Báseň č. 4
Tvé srdce sebou vždy nosím, mám ho ve svém srdci.
Nikdy ho neopouštím, tam kam jdu já, jdeš i Ty, má drahá.
Takže každý můj čin je i konem Tvým, má lásko.
Smrti se nebojím, Ty osudem jsi mým nejdražším.
Nechci znát svět, mým vesmírem jsi jenom Ty, můj anděli.
To je tajemství, jež nikdo nezná, to je kořen kořenů
a pupen pupenů
a koruna korun stromu zvaného život,
jenž sahá výš, než duše může snít či mysl se skrýt,
To je zázrak, co hvězdy na nebi drží.
Tvé srdce sebou nosím ve svém srdci.
Zavřela knihu a dala si ji do kabelky. Litovala toho, že zde nemohla zůstat, ale nenašla, co tu hledala. Musela odejít jen proto, aby mohla jít do dalšího města a pátrat po tom, co hledá… po lásce. Už ji unavovalo být sama. Už ji unavovalo běhat, lovit a číst knihy o samotě. Nemohla ani pořádně dýchat kvůli tomu, že neměla s kým sdílet svůj vzduch. Ano, byla krásná a kluci se na ni jen lepili, ale nebylo to ono. Nebyli ti praví. Ne, že by byla vybíravá ani pyšná, ale měla svoji představu dokonalého muže pro ni a to žádný muž, kterého potkala, prostě nesplňoval. Ještě jsme se ale nedostali k tomu, proč je tak krásná? Není to žádná genetika… je upírka a pije zvířecí krev. Má taky schopnost, velmi zajímavou, umí totiž vidět do budoucnosti a to jí ze života dělá ještě větší peklo, protože pokaždé má vize o tom, jak jednou potká svého vysněného muže, ale neví kdy, kde a jak vypadá… Vize jí nic víc neukáže. Dívka se rozeběhla do lesa, nadechla se pořádně nosem, aby našla pach zvířecí krve a potom se rychle vydala ke své kořisti a ztratila se mezi stromy.
P. S. Všechny napsané básně jsem si nevymyslela... Napsalo je pár dobrých amerických básníků a dvě básničky se objevily i ve filmu. ;)
Zdroj: http://brumhilda.blog.cz/rubrika/basne
Autor: Zira (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Poslední dopis - Prolog:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!