Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Poslové temnoty - 2. kapitola

13.07.2010 (13:00) • Midnight • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 796×

Alice se trhnutím probrala. Byla v jakémsi pokoji s velkým oknem, kterým do místnosti proudilo denní světlo. Vstala a rukou si prohrábla své černé vlasy. Naráz leknutím vyjekla, jelikož si všimla, že její ruku stále zdobí rudé šupiny a černé drápy.

„Co se děje?!" Vběhla do pokoje Isabella.

„Ale nic, jen…“ řekla a ukázala jí svou ruku.

„Aha… Edward si to pěkně odskáče. Ještě teď mě brní hlava."

„Nepůjdeme ho najít a zneškodnit?" mrkla na ni spiklenecky Alice.

„Najít klidně. Zneškodnit bych odložila, až dostaneme potřebné informace."

Alice přikývla a obě se vydaly ven ze dveří. Tiše přešly na schodiště vedoucí dolů. Bell se přikrčila a škvírou mezi zábradlím se rozhlédla, jestli je vzduch čistý. Edward seděl v obýváku, se zkříženýma nohama na stole. V jedné ruce třímal hrnek s kávou a ve druhé jakousi listinu, do které zamračeně hleděl.

„Dobré ráno!" řekl, aniž by odvrátil oči od pergamenu.

Isabella se vzpřímila a sešla k němu.

„Dáte si snídani?"

Alice se zamračila: „Vy jste nás omráčil a teď máte tu drzost se nás ptát, jestli si dáme snídani?!"

„Musel jsem vás omráčit… jinak bych vás sem nedostal."

Pak nastala chvíle ticha. Obě dvě se na Edwarda mlčky mračily.

„Co tu vůbec děláte?" promluvil po chvíli poněkud tichým a smutným hlasem.

„Gorien nás poslal, protože jsi to zpackal!" obořila se na něj Bella.

„Cože, zpackal?! Vždyť jsem nic neudělal!"

„No právě! Jak dlouho si myslíš, že bude Gorien čekat, až se milostivý pán uráčí hnout prstem?"

„Nevím, kdo je tu nafrněnej…“ protočil oči a zamířil do kuchyně, která byla hned vedle obývacího pokoje.

„O kom to mluvíš?! Jak si to myslel?!" rozkřikla se na něj Isabella.

„O tobě, Marie," řekl klidným hlasem a opřel se o kuchyňskou linku, „chováš se jako… jako…“

„Cože? Já že se chovám namyšleně?!"

„To jsem neřekl!" Teď byl Edward opravdu naštvaný. O Isabelle se dalo říci to samé. Dohromady vypadali jako dvě sopky, které právě vybuchují.

„Alespoň nejsem tak neschopná!"

„Teprve si řekneme, kdo je tu vlastně neschopný!"

Alice se po nich vyplašeně dívala. Nevěděla vůbec, co má dělat. Jestli se do toho má vložit, nebo radši ne. Náhle sebou cukla, jelikož Edward naštváním převrátil stůl. Poté se rozhostilo hluboké ticho. Edward chvíli stál na místě, jako by se rozmýšlel, jestli má něco říct nebo ne. Nakonec se rozhodl nic neříkat a vydal se po schodišti nahoru.

„Za hodinu je schůze!" zavolal ještě a poté jim zmizel z dohledu.

„Cholerik," sklopila Bell hlavu. Bylo na ní vidět, že lituje toho, co se před chvílí stalo, ale nepřipouštěla si to.

Alice přešlápla a pak si ostýchavě nalila kávu.

„Budeš snídat?" obrátila se na Isabellu.

„Ne…“ řekla Bell a šla zvednout stůl. Když na něj skládala spadlé věci, všimla si listiny, kterou si Edward pročítal. Stálo v ní, že mu Gorien, vládce Dorgoru, po dobytí Niemu přenechá moc z kouzelného meče Sallerského krále Klerona.

„A já si říkala, proč se zahazuje s Gorienem," špitla si pro sebe.

„Co jsi říkala?" přišla k ní Alice. Naklonila se jí přes rameno a koukla se do listiny.

„Edward podle mě má moc Goriena porazit."

* * *

„Připravené? To se docela divím, máte zpoždění jen deset minut," řekl Edward ironicky, když vstoupily do jedné z místností domu. Tahle vypadala jako kancelář. Uprostřed byl dlouhý stůl, kolem kterého sedělo pět mužů v černých oblecích.

Alice ohrnula nos a hodila po Edwardovi uštěpačný pohled.

„No jo, ženský…“ dodal, „máte štěstí, že je štáb tady." Ostatní přítomní se jeho poznámce začali smát.

„Páni, sraz mafiánů…“ řekla Bell s úšklebkem.

Pánové se rázem přestali smát. Edward se lehce zamračil, ale dál její poznámku nekomentoval.

„Takže… tohle jsou velitelé našich jednotek," představil okolo sedící a pokynul dámám, aby si přisedly na křesla vedle něj.

„Sledovali jsme hradní brány. Jsou opravdu přísně střežené, každého tam pečlivě prohledávají," začal jeden z velitelů zpravovat Edwarda o situaci.

„Není možné se tam dostat se zbraní," dokončil jeho úvahu jiný z mužů.

„Jak to, že není možné se tam dostat se zbraní?! Bože, tak něco vymyslete!" rozkřikl se na ně, „máte na to deset minut."

Velitelé, o kterých byste za normální situace řekli, že se jen tak něčeho nebojí, se otřásli strachem a rychle začali vymýšlet plán.

Je opravdu dobrý velitel, pomyslela si Bell.

„Tady je mapa hradu," řekl Edward a položil na stůl svitek.

Alice ho roztáhla a přejela po něm očima.

„Co jsou ty prázdná místa?" zeptala se po chvíli.

„To jsou místnosti, do kterých se nám zatím nepodařilo dostat."

„Nepodařilo dostat?! Probůh, děláte na tom několik měsíců! Už chápu, proč nás Gorien poslal!" rozčilila se Isabella. Edward se na ni zamračil a pohledem naznačil, aby s tím zase nezačínala. Bell zmlkla jako poslušná ovečka a znovu se zadívala do plánu.

„Mohu, dámy?" řekl ostýchavě jeden z mužů. Tenhle vypadal vystrašeně a utiskovaně. Doteď neřekl ani slovo. Na Alice působil jako takový ten uťáplý šprt.

„Tady hlídkuje asi šest mužů," ukázal na bránu, zakreslenou v plánu.

„Asi?" zvedla Alice obočí a výhružně se na něj podívala. Edward, který poslouchal jejich rozhovor, zbystřel a očekával odpověď. Muž se lehce rozklepal strachem: „No v-víte, ono je to stále různé…“

„Tak různé…“ zopakoval po něm Edward a seslal na něj výhružný pohled.

„Myslím, že posílím zvědy a zjistím víc," řekl, posbíral pár svých zápisků poházených po stole a vytratil se ze dveří.

„Tak pánové, jaký je plán?" Edward se obrátil na dva své spolupracovníky.

„Pane, my… našli jsme jen jednu možnost, jak by se dalo dostat blíž. Malý princ bude potřebovat nového učitele boje." Alice se na něj nechápavě dívala. Zato Isabelle to došlo: „To ani náhodou!"

„Je to jediná možnost…“ řekl znovu.

„Ne!" vykřikla a odešla ze dveří.

„Toho si nevšímejte, však já paničku přesvědčím…“ poznamenal Edward s úšklebkem.

„Vy doufám nic proti nemáte?" obrátil se velitel na Alice.

„Ne, je to dobrý plán. Ale doufám, že nás přijmou."

„Dobrá tedy. To bychom měli. Tady máte ještě mapu celého Niemu. Strážci hlídkují tady, a ještě tady," podal jí Edward další mapu a ukázal na zakreslené křížky.

Už byl na odchodu, když v tom si vzpomněl ještě na jednu věc: „Mimochodem, tady je seznam našich lidí. Dávejte si bacha, komu co říkáte." S těmito slovy odešel.

* * *

„No tak, Bell."

„Řekla jsem, že ne, tak ne!" Isabella se otočila na druhý bok, aby byla k Alici zády.

„Je to jediná možnost."

„Alice, já nebudu žádnýmu malýmu spratkovi dělat chůvu!"

„To nebudeš! A ani nevíme, jestli to klapne! Bell…“

„No jo, ale…“ Bell se posadila a zamračila se.

„Hele, že tobě nejde vůbec o to, že bys musela dělat chůvu, ale spíš o to, aby Edward nevyhrál," rýpla do ní Alice.

„Cože? Ne, o to mi vůbec nejde."

„Ale jojo, ty seš tak tvrdohlavá…“

„Já ho jenom nechci poslouchat." Bell se zamračila ještě víc.

„To jo, on si o sobě myslí jakej není pán," řekla Alice ironicky.

Náhle uslyšely zaklepání na dveře.

„Můžu?" vykoukl Edward.

„My o vlku…“ zavrtěla Alice hlavou.

Edward nadzvedl pravé obočí a spustil: „Hele, vím, že se ti to nemusí líbit, ale nemáme jinou možnost…“

„Jo, vím. A půjdu tam," skočila mu Bella do řeči.

To Edwarda překvapilo: „Vážně?"

„Jo, vážně," protočila oči.

„Radši mlč nebo si to rozmyslím," dodala tvrdě a vydala se směrem ze dveří.

„Kam jdeš?"

„Někam, kde nebudeš ty," odsekla, „za hodinu jsem zpátky."

Když procházela kolem Edwarda, který stále stál ve dveřích, zadívala se mu do očí a lehce si skousla rty.

Hraje si se mnou, pomyslel si a se zalíbením se zadíval na její postavu, mizící za schodištěm.

„Alice! Tak dělej, nebudu na tebe čekat!" Alice vyběhla ze dveří za Bellou a společně se vydaly na malý průzkum okolí Niemu.

Autor: Midnight (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet