Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Postarej se o moji dceru - 3. kapitola

23.03.2013 (16:15) • petruss11 • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1252×

Ten první polibek byl super, ale já chtěla víc. Ruce jsem mu vpletla do vlasů a znovu ho políbila, polibek mi nadšeně oplácel.

Po pár minutách jsem se najednou ocitla pod ním, čímž jsem měla prostor svlíknout mu košili, pod kterou se objevilo jeho vypracované tělo. Ale já chtěla stále víc.

Když mi svlékal tričko, ozvalo se zaklepání na dveře. Chtěla jsem zabít toho upíra stojícího za nimi, ale Emm mě zadržel. Omluvně se na mě podíval, znovu si navlékl košili a otevřel dveře. Stála za nimi jak jinak než Alice.

„Omlouvám se, že ruším, ale gratuluji, trvalo vám to dost dlouho,“ zazubila se. Cože?! Jak ta o tom mohla vědět?

A jo, já zapomněla, že vidí budoucnost. To už to určitě ví i Jasper, protože si přečetl mé pocity.

Tím pádem to ví i náš „čtenář myšlenek“ Edward, který to jistojistě řekne Belle, která nezaváhá a poví to Nessie, která to pošle v myšlenkách Jacobovi.

Ano, to je v pytli. Tady se prostě nic neutají. Kéž bych si uměla zakrývat myšlenky jako Bella.

Najednou mi v myšlenkách zašeptal hlásek: „Moc vám to oběma přeji.“

To musela být Renesmee, ano, tady se vážně nic neutají. Asi bych se měla poradit s Jasperem ohledně svých pocitů.

Po této mé myšlence se v obýváku Edward začal válet smíchy po podlaze. Měla jsem sto chutí ho jít zabít, ale protože by se mi to určitě nepovedlo, provedu mu něco jiného.

Těš se, Edwarde, pomyslela jsem si tak, že to nemohl přeslechnout. Dalším důkazem, že mě slyšel, bylo náhlé utichnutí smíchu. Pak jsem si začala přeříkávat básně a přitom vymýšlela plán.

Asi po pěti minutách už jsem ho měla a byl vážně ďábelský, potřebovala jsem však pomoc svého učitele. To Emmett mě naučil všechny ty vtípky. On je vymýšlel, já doplňovala. Nebo obráceně.

Počkala jsem, až se ostatní obyvatelé domu začnou věnovat „svým činnostem“, a šla jsem potichu za Emmem.

Přivítal mě trochu nesměle, chvíli jsme se na sebe jen tak dívali a pak už jsem to nevydržela, jeho polonahé tělo přímo řvalo po mých dotycích.

Jedním skokem jsem byla u něj a začala ho líbat. Polibky mi milerád oplácel, až jsme oba skončili na posteli jen ve spodním prádle. Tedy, na posteli jsem byla já, on ležel na mě.

„Proč jsi vlastně přišla?“ zeptal se mě znenadání.

„Potřebuji pomoct na Edwarda.“

„Hmm… Povídej,“ řekl a šibalsky mu svitlo v očích.

Tiše jsem mu pošeptala celý svůj plán a on jen tak tak zadržoval smích. Pak ale dodal:

„Výborný plán, Rose, ale něco ještě doplníme, ano.“ Neodpověděla jsem a jen se šikovně přetočila tak, že jsem ho dostala pod sebe.

„Hmm… Ale já bych chtěla trochu jinou odměnu,“ zaskuhrala jsem mu tak provokativně, že by se mu naježily vlasy, kdyby to šlo.

„To by mě zajímalo jakou. Čokoládu, nebo snad procházku?“ ptal se naoko udiveně.

„To budeš muset zjistit sám,“ odvětila jsem a políbila ho.

Po chvíli jsme už nebyli ani ve spodním prádle. Znovu jsem ležela pod ním a líbala ho po celém těle. Oba jsme však chtěli ještě víc.

***

Když jsme skončili, unaveně jsem se z něj svalila a usnula na jeho rameni.

Ráno už jsme byli s Emmem stejný pár jako naši sourozenci. Špatné bylo, že jsem to nemohla ukázat ve škole.

Nejhorší byl asi tělocvik, který máme společný. On hrál basket a jeho tým hrál bez triček, to se prostě nedalo vydržet. Po hodině jsem se ho zeptala:

„Ty někam jdeš?“

„Ano, na další hodinu, pokud mi nedáš jinou alternativu,“ zašeptal mi do ucha laškovně, to už jsem nevydržela, chtěla jsem ho tady a teď. Políbila jsem ho, ale odtrhl se ode mě.

„Tak za pět minut u mě v autě, vezmu tě na malý výlet za školu,“ pošeptal mi ještě tlumeněji.

Přesně pět minut po našem rozhovoru jsem seděla u něj v autě a vezl mě neznámo kam. Vlastně mi to ani nevadilo, jen jsem chtěla být s ním.

Zastavili jsme na cestě a on vystoupil a vydal se do lesa.

„Emme, prozradíš mi už, kam to jdeme?“ ptala jsem se ho trochu netrpělivě.

„Počkej, vlez mi na záda, tak to bude rychlejší.“ Splnila jsem jeho příkaz a vážně jsme o dost zrychlili. Znovu jsem se podivovala nad tou upíří rychlostí, myslela jsem si, že nemůže nic vidět, ale věřila jsem mu.

Asi po dvou minutách jsme doběhli na malou louku.

„Držíš se pevně?“ zeptal se mě.

„Jako klíště.“ Pak se stalo něco neuvěřitelného. Vyskočili jsme na strom a na další a takhle to pokračovalo, až jsme se zastavili asi na tom nejvyšším stromě v okolí. Tam mě sundal ze zad a zeptal se.

„Točí se ti hlava?“ Podívala jsem se dolů a pak zpátky na něj.

„Jen z pohledu na tebe,“ zazubila jsem se.

„Aha, a víš, proč jsem tě sem vzal?“

„Hmm… asi ne,“ odpověděla jsem po pravdě.

„Tohle je jediné místo, kde nefunguje Edwardův dar. Tady nefunguje vlastně ničí dar s jedinou výjimkou.“ Důležitě se odmlčel a já se musela usmát nad jeho výrazem. „Tvůj dar tu funguje ještě dokonaleji.“

„A jaký je můj dar?“

„Kromě super krásy a všeho ostatního? Tvoje vůně. Sem budu chodit vždy, když se mi po tobě bude stýskat, tady spolu budeme napořád.“

„A proč by se ti po mně mělo stýskat, já chci být navěky s tebou,“ zaskuhrala jsem.

„Navěky, to se jako chceš stát upírem?“

„Ano, už asi od deseti let, ale s tebou je ta touha mnohem silnější.“ Pak už jsem nečekala. Přešla jsem k němu po vratké větvi a políbila ho. Polibky mi milerád opětoval a já byla v sedmém nebi.

Moc se omlouvám všem, co čekali něco víc od té noční scény. Je mi však jen třináct a ještě jsem sex nezažila (ano, znám ho částečně z televize a knížek). Nechci tady tedy psát bláboly, promiňte.

Petruss11

Autor: petruss11 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Postarej se o moji dceru - 3. kapitola: