Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Postarej se o ni... - 1. kapitola

23.04.2011 (14:00) • Kika57 • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 2585×

Těžký den

S pijavicemi jsme se domluvili, že oni na louce počkají na Volturiovy a já se smečkou počkáme v lese. Oni budou vyjednávat a v případě neúspěchu budeme v záloze. Carlisle doufal, že kdyby došlo k nejhoršímu, tak trojice po našem příchodu změní názor. Vždyť jsme měniči. Jak říkají ostatní pijavice, které pozval Carlisle, jsme světová rarita.

V ranních hodinách se smečka schovala do lesa, ale já se rozhodl, že půjdu blíž. Musel jsem vidět, co se tam děje, abychom mohli pomoct. Musel jsem vědět, že Nessie je v pořádku.

Upíři se mezi tím shromáždili. Edward s Carlislem rozestavili ostatní do volné formace, naše „svědky“ po stranách jako galerii.

Najednou zaujali všichni svá místa. Malá Ness seděla na zádech Belly. Ta stála pár stop před přední linií tvořené Carlislem, Edwardem, Emmettem, Rosalie, Tanyou, Kate a Eleazarem. Vedle Bells byl upír ovládající živly a upírka z Amazonské smečky.

„Nevydržím to. Nemůžu být tak daleko od ní!“ pomyslel jsem si.

Vyšel jsem z lesa a postavil se vedle Bells. Ness se směrem ke mně natáhla a propletla prsty v mém kožichu. Tady aspoň budu mít jistotu, že je v pořádku. Mezi tím k nám došel Edward, dívajíc se někam do lesa. Následoval jsem jeho pohled po jeho tichém zavrčení.

Z lesa vycházejí postavy v pláštích. Oni. Přicházejí v přísné formaci. Všiml jsem si, že nemají stejný plášť. Ti vepředu mají šedé. Čím víc jsou uprostřed, tím tmavší mají pláště. Ti uprostřed mají černé jako noc. Najednou šedě oděná část se rozložila na bocích a udělala prostor těm v černých pláštích. Naopak černé postupovaly s důležitostí dopředu.

Snažil jsem se je všechny spočítat a vyšlo mi třicet dva. V myslích ostatních vlků padla radost. Nás je šestnáct vlků a zúčastněných devatenáct upírů.

Padlo zklamání a strach ze smrti, když se na mýtinu začalo shromažďovat víc a víc upírů. V jejich tvářích jsem viděl to, co jsem očekával. Šok, překvapení a úzkost. Jediná škoda, že jim to nevydrželo déle.

Z vyprávění jsem mezi nimi poznal i Irinu. Vypadala zděšeně. A má proč! Jestli ji nezabijí oni, tak se o ni postarám já. I kdyby se tím porušila smlouva. Jestli se rozhodne pro boj, tak zajistila mnoho členům z naší řady a hlavně Nessie smrt. Nikdy jí to neodpustím. Zaslouží si smrt!

„Souhlasím!“ odpověděla mi v myšlenkách Leah.

Z uvažování mě vyrušilo Edwardovo zavrčení.

„Alistair měl pravdu,“ zamumlal směrem k Carlislovi. Přemýšlel jsem, o kom mluví a hlavně o čem, ale nevzpomněl jsem se.

„Alistair měl pravdu?“ zašeptala Tanya a já doufal, že Edward odpoví aspoň na některou otázku, co se mi honila v hlavě.

„Přišli získat a zničit! Pokud se Irinino obvinění ukáže být nepravdivé, najdou další důvod, proč zaútočit. Ale teď, když vidí Renesmé…“

To nesmí! Musím něco udělat! Musím svolat vlky. Domluva byla, že jsme záloha v případě boje. Jelikož nám Edward řekl, že bude, tak to nemá cenu zdržovat.

Svolal jsem všechny vlky a během pár sekund jsem uslyšel dusot tlap. Vlci se rozprostřeli po stranách a utvořili linii okolo pijavic.

Z protější strany se ozvalo zalapání dechu. Stáli tam jako sochy. Byl jsem šťastný z jejich reakce. Pijavice měla pravdu. Nejspíš budou opravdu rozmýšlet, jestli zaútočí. Popřípadě naší prohry by měli až moc velké ztráty, a to si nesmějí dovolit. Jsou vládci upírské říše a kdyby jich bylo málo, tak by je zničila jiná upírská smečka.

Edward nás každou chvíli informoval, co plánují. Sdělil nám, že nevědí, jak postupovat – první plus pro nás. Chtějí některé z našich řad do své gardy. Bojím se, že si někdo bude chtít uchránit život a překročí na druhou stranu. A to nejlepší na konec! Bojí se Amazonek a hlavně nás. To je víc než uspokojivá zpráva pro nás vlky.

Po důležitých informací od Edwarda, vystoupil Carlisle z řady.

… po chvíli…

Musím uznat, že Carlisle umí vyjednávat. Rozhodil protivníky tolik, že se domlouvají, co udělat.

Mezitím, co se rozhodovali, se všichni z našich řad začali loučit. To opravdu všichni věří v neúspěch mise? To opravdu nemají ani kousek sebedůvěry?

„Pamatuješ to, co jsem ti říkala?“ ptala se Bella malé Renesmé.

„Miluji tě,“ zašeptala jí nazpátek.

„Já tebe taky. Více než svůj vlastní život.“ Políbila ji na čelo a otočila se směrem ke mně.

Tahle chvíle byla z celého dne nejhorší. Bella se smířila s tragickým koncem.

Natáhla se na špičky k mému uchu. „Počkej, dokud nebudou zcela rozptýlení, pak s ní uteč. Jděte co nejdál od tohoto místa. Když se dostanete, jak nejdál to půjde pěšky, ona má to, co vás dostane do vzduchu.“

Tiše jsem zavrčel na důkaz, že se mi to nelíbí. Čekal jsem podporu od Edwarda, jenže ten mi ji vysadil na ramena. To opravdu myslí vážně?! Nemůže vyrůstat bez matky a otce! Edwarda v lásce nemám, ale neznamená to, že bych mu přál smrt. Naopak. To on by jí měl pomáhat, radit a vysvětlovat různé věci. To on by jí měl radit ve vztazích. On by ji měl chránit před nebezpečím. Já ne!

„Jsi jediný, komu můžeme věřit, Jacobe. Dokážeš jí poradit a dokonce ochránit. Postarej se nám o ni…“

„Ne! To nemůžete! Všechno dobře dopadne!“ Poslal jsem mu v na zpět v myšlenkách.

„Jaku. Jsi můj nejlepší přítel. Mám tě ráda,“ odpověděla mi místo Edwarda Bella. Občas mi připadalo, že i ona čte myšlenky.

„Je rozhodnuto!“ zakřičel jeden z trojice vládců.

„Teď!“ zašeptal Edward naléhavě.

Neudržel jsem slzu a zakňučením se rozloučil se všemi přítomnými. Rozeběhl jsem se co nejrychleji k lesu s Nessie na hřbetu a doufal, že nás nikdo nesleduje.

Autor: Kika57 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Postarej se o ni... - 1. kapitola: