První školní den...
10.07.2011 (09:30) • Kika57 • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 1647×
„Už dneska, už dneska, už dneska!“ ozývalo se mi těsně u ucha.
Prudce jsem se na posteli posadil a pokoušel se zjistit, co se děje.
„Už dneská!“ opět ten pronikavý hlásek v hlavě, akorát teď byla protáhlá poslední slabika.
Zmateně jsem se rozhlížel kolem sebe, ale až u polštáře jsem ji spatřil a zalapal po dechu. Ness skákala na posteli ve svém pyžamku, tedy krátkých kraťáskách a tílka. Když jsem se svým pohledem konečně dostal k jejímu obličeji, tak mě z úžasu přemohl smích. Ve vlasech měla zamotané natáčky a celé tomu dominovala divná, na pohled odpuzující zelená hmota.
„Já už se tak nemůžu dočkat! A Nahuel slíbil, že zajdeme hned po škole na pouť, která je kousek od města… Půjdeš taky? Jdu já, Nahuel a teta se strejdou… Prosím…“ Doplazila se po čtyřech ke mně a sepjala ruce v prosícím gestu.
„Pouť? Neříkala jsi, že ta je pro malé děti?“ Zašklebil jsem se.
„Ale no tak! Střelnice, cukrová vata, skákací hrad, strašidelný dům…“ rozplývala se.
„Tak proto tam chceš… Vrátit se domů?“ neodpustil jsem si rýpnutí na její vzhled.
„Jacobe Blacku!“ řekla důrazně se zvednutým ukazováčkem. Ještě chvíli na mě koukala, ale poté se zvedla a třískla za sebou dveřmi. Já se mezitím vyhrabal z postele a nasměroval jsem si svou cestu do koupelny. Podle instrukcí, které mi pořád opakovala Alice, jsem se oblékl a scházel schody. Jsem rád, že si Nessie vybrala mě, kdo ji má odvést před školu. Nemůžu se dočkat reakce na dárek, který se jí chystám dát k prvnímu dni školy…
„Jaku, pohni! Nechci přijít první den pozdě!“ křičela na mě už od auta.
Cestou ke škole bylo v autě ticho. Jen co auto zastavilo, se prudce rozletěly dveře a Ness okamžitě vystřelila hledat si nové kamarády. Hned se s každým zdravila. Působila tak přirozeně! Bylo mi líto, že nemohla toto prožívat už odmalička… Že nemohla chodit do školky a na základku.
Z ničeho nic se na mě otočila a gesty se mi snažila říct, ať už odjedu. Pousmál jsem se nad její snahou zapadnout mezi ostatní a odjel. Jel jsem rovnou do práce, protože dnes mají přijít součástky do aut a poté jedu vyzvednout Ness ze školy.
***
Čekal jsem před školou už asi čtyřicet minut, když jsem ji konečně uviděl, jak běží k autu. Běžela nejrychlejší lidskou rychlostí a vůbec nezpomalovala, až jsem si chvilku myslel, že to neubrzdí a napálí to do auta. Naštěstí jsem se zmýlil a ona místo nárazu prudce otevřela dveře.
„Čáu!“ Přímo křičela. „Miluju učení, miluju lidi, miluju školu!“
Se šťastným výrazem nastoupila do auta a já věděl, že teď je ta nejlepší příležitost. Vystoupil jsem z auta, obešel ho a otevřel dveře spolujezdce.
„Jaku? Děje se něco?“ zeptala se mě a její úsměv pomalu mizel. Já jsem uchopil její drobnou ručku a vyhrnul ji lehce rukáv.
„Tohle bych ti chtěl dát,“ šáhl do kapsy a vytáhl stříbrný náramek. „Ten je po mojí mamce… dal jí ho táta, než se vzali, ale když umřela, tak jsem ho dostal já s tím, že ho mám dát tomu, na kom mi opravdu záleží,“ vyprávěl jsem jí příběh, jak se ke mně náramek dostal, a mezitím jsem jí ho připínal na zápěstí. „Já bych ho chtěl věnovat tobě…“ odmlčel jsem se a pomalu jsem zvedal hlavu, až jsem se setkal s jejím pohledem. Její skelný pohled mluvil za vše, ale přesto mě její reakce potěšila.
„Děkuji,“ pípla a objala mě kolem krku. Stál jsem tam nějakou chvíli v jejím objetí, když se její rty jemně otřely o můj krk.
„Jaku.“ Odtáhla se ode mě a zadívala se mi do očí. „Otisk znamená láska?“
„Věčná láska,“ opravil jsem ji.
Vzala můj obličej do dlaní a lehce se otřela o moje rty, ale poté se odtáhla.
„Dej mi, prosím, ještě trochu čas.“
„Dám ti ho tolik, kolik budeš potřebovat.“ Usmál jsem se a pohladil ji po jejích vlasech. Odstoupil jsem od ní a šel jsem si sednout za volant. Cesta proběhla tiše, ale z auta vyběhla jako tornádo a hulákala na všechny strany, jak to je ve škole super. Povinně jsme všichni museli jet na první školní nákupy a večer jsem upadl do krásného nevědomí. Krásně se mi usínalo, když jsem si vzpomněl na odpoledne…
Tuto kapitolu věnuji Bubulience. Je to věrná čtenářka a její komentáře vždy potěší... Těchto lidí je málo, proto to věnování. :)
Jinak... Jestli nebude víc komentářů než u minulé kapitoly, tak díly budou opět dávat ve větších intervalech!
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: Kika57 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Postarej se o ni... - 10. kapitola:
Oooo můj bože...! Krása už se moc těšim na další dílek...!
to je fajné!!!! takové roztomiloučké, jak se Nessie chtěla zbavit Jacoba xD xD Opravdu skvostná kapitolka. Ostatní Culleny už asi v této povídce neuvidím??? Svůj slib brzy dodržím a ukroutím ti hlavu! Ne v pohodě kapitolka. Kdy bude další?
Holky... moc vám děkuji za komentáře!V příštích pár kapitolách nastane zvrat! Máte se na co těšit... Povídku se pokusim nějak zakončit Bohužel... kapitolu přidám, až tu bude aspoň o kommentář o dva ví Takže vám děkuji a přeji hodně trpělivosti
Krásné !
ta Nessie... jak se jí může líbit ve škole? No... nerada to o ní říkám, ale stává se z ní blázen... jinak kapitola suprová!
Zdravím, idem sa vyrozprávať.
Takže za prvé, ďakujem za venovanie. Strašne ma potešilo, pretože sa nachádza pri poviedke, ktorú milujem. Díky, díky, a ešte raz díky.
Teraz ku kapitole. To bolo neskutočné. Začína to byť strašne napínavé a zaujímavé. Som fakt zvedavá, kto prejaví väčší šarm, ale z minulej kapitoly vieme, že Nahuel moc istý nie je... No uvidíme. Najlepší bol ten rozhovor, keď ho prosila, aby šli na kolotoče. A s tou strašidelnou dráhou a Jacobovou odpoveďou, či sa chce vrátiť domov, si to zabila. Som skoro zostala pod stoličkou. Ja z toho nemožem. Nessie sa konečne prejavila. Fúha, tak to som napätá. Nechápem načo chce čas. Ja mať vedľa seba Jacoba, tak nechcem žiaden čas. Som úplne napätá a nehorázne sa teším na ďalšiu kapitolu. Rozmýšľam nad tým, že ak by Ness nemala Alice, Jazza a Nahuela, tak Jacob z nej vychová... Dievča, ktoré by hrešilo a správalo sa ako v džungli. Chvalabohu, že je tam Alice majú. Dobrá teta. Tak pekne prosím, o novú kapitolu. A neopováž uviesť poviedku do stavu pozastaveného (alebo manželského ), pretože mňa to baví!
Krásna kapitola ako vždy. Teším sa na ďalšiu.
Zkusíš mi dávat kapitoly pomalu a poznáš Enchantress Drawnovou osobně! pěkně přidávej, protože je to užasný... A Cullenovi žijou že jo? nechci, aby umřeli... Musí se jednou shledat... Jo? Že jo? Prosím... *pohled ublíženého štěněte* Vždyt oni byli táááák hodní... A Emmett nemůže být mrtvýýýýýýý.... Já chci aby žilííí... No, hlavně že žije Jasper :D Takže rychle další
to bolo kraaaaasne...uz sa moc moc moc tesim na dalsiu kapcu...
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!