Další pokračování povídky Postarej se o ni... Tento díl je o tom, co se dělo v hotelovém pokoji. Bude mít Jacob odvahu otevřít dopis od Belly? Co se v něm píše a o co ho žádá? To si budete muset přečíst. Snad se bude líbit, Kika57.
29.04.2011 (10:45) • Kika57 • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2438×
„Prosím, zde je váš pokoj. Přeji příjemný pobyt.“ Promluvil na mě muž, který mě vedl k pokoji. Poté odemkl pokoj, dal mi klíče do ruky a otočil se.
Vešel jsem do pokoje. Nebyl velký, ale na jednu noc nám to stačí. Uložil jsem ji do postele a šel se do recepce řádně zapsat.
Když jsem se vrátil do pokoje, Nessie ležela zachumlaná do peřiny a tiše oddechovala. Přilehl si k ní a snažil se odpočnout na zítřejší den.
Spal jsem jenom chvíli. Celou noc jsem přemýšlel, co se stalo na louce. Jaký byl konec? Ušetřili někoho? A co vlci… Byla tam spousta mladých kluků ve věku okolo třinácti let. Co bude s La Push? Jestli je všechny zabili, tak je nechráněná. A kdo řekne všem těm rodinám, že jsou mrtví? Jak to přijme Billy, Sue nebo Emily?
Z přemýšlení mě vyrušil pohyb vedle mě. Nessie se zavrtěla a přitiskla mi hlavu na hruď. Silně mě objala ručičkama. Byl jsem rád, že jsem to já, kdo s ní zůstal.
„Slibuju, že se o tebe postarám,“ zašeptal jsem jí tiše do ucha, abych ji nevzbudil.
Pohladil jsem ji po vláskách a vymanil se z jejího objetí. Teď je ten správný čas si přečíst dopis. Opatrně jsem přešel ke stolku, sedl si a na klín si dal batůžek. Pomalu ho otevřel a vytáhl obálku s nápisem Jacob. Opatrně jsem roztrhl obálku a vyndal kus popsaného papíru.
Drahý Jaku,
chci, aby si věděl, že mi na tobě z celého srdce záleží. Když Edward odešel, chtěla jsem umřít. Myslela jsem, že už nikdy nebudu šťastná. Jenže ty jsi to nevzdal. Trávila jsem s tebou každou chvilku. Každá ta chvilka, kdy jsem byla s tebou, pro mě hodně znamená. Snažil ses mi dát to, co jsem potřebovala. Dal si mi lásku, i když já ti nabídla přátelství. Dostal si mě z toho nejhoršího a já ti za to budu navždy vděčná.
Ze všeho nejvíce mě mrzí, že jsem ti ublížila. Ublížila jsem ti neopětovanými city. Miluji tě, ale jinak než Edwarda. Miluji tě jako svého bratra. Ty jsi má rodina. Vím, že se na tebe můžu vždy spolehnout.
Proto tě prosím, aby si vychoval Renesmé, jak nejlépe dovedeš. Ty jediný jí můžeš dát to, co opravdu potřebuje. Věřím, že ji opravdu miluješ.
Vím, že po tobě nechci málo, ale chtěla bych tě ještě o něco požádat. Odjeďte, prosím, do Ria de Janeira. Do batůžku jsem dala falešné občanky a pasy.
Dávejte na sebe pozor!
S láskou Bella
Četl jsem to pořád dokola a nemohl tomu uvěřit. Až teď na mě dopadla tíha slov. Nevšimnul jsem si, v jaké části dopisu jsem začal brečet, ale bylo mi to jedno!
Uslyšel jsem tiché kroky. Otočil jsem se a spatřil rozespalou Nessie. Když ke mně doťapkala, vyskočila mi na klín a setřela slzy. Povzbudivě se na mě usmála a silně objala.
Připadal jsem si zvláštně. Já tady brečím a sedím na křesle jako hromádka neštěstí a malá holka, která přišla o víc než já, mě utěšuje. Pohladil jsem ji po vláskách a přál si vrátit čas. Vrátit čas do doby, kdy Bella přijela do Forks. Kdybych ji tenkrát na pláži neříkal staré legendy…
„Nechtěla jsem, aby to takto dopadlo. Za všechno můžu já… Mrzí mě to!“ Přitiskla se ke mně ještě blíž a vzlykla. Jak ji může napadnout něco takového? Vždyť ona za to nemůže!
„Jak můžeš něco takového říct? A jak tě to vůbec…“
„Kdybych se nenarodila, tak by se nic z toho nestalo a mamka s tátou by neumřeli!“ přerušila mou větu.
„Tak dost! Tím, že budeš házet vinu na sebe, ničemu nepomůžeš! Naposledy ti říkám, že za to nemůžeš ty ale Irina,“ řekl jsem rázně. Snažil jsem se udržet svůj hlas klidný. Nechtěl jsem na ni křičet. Už teď je toho na ni moc, ale nesnesu, aby na sebe házela vinu.
Na to mi neodpověděla. Pouze se mi dlouze podívala do očí. Nevím, co v nich našla, ale usmála se a seskočila mi z klína. Chytila mě za ruku a zamračila se.
„Promiň, strejdo, ale nevoníš moc hezky. Nechceš se jít umýt?“
Koukal jsem na ni s otevřenou pusou. Jak se jí mohla tak rychle změnit nálada? Vůbec jsem to nechápal. Ještě před pár vteřinami brečela nad ztrátou rodičů a kamarádů, ale teď se na mě usmívá a snaží se mě dostat do koupelny.
Bylo vtipné, jakým způsobem mě přesvědčovala. Nejprve mě poprosila, ať jdu s ní. Když to nezabralo, křičela a vyhrožovala, že mě kousne. A když si dupla nožičkou, musel jsem se smát. Rychle jsem vyskočil na nohy, popadl ji do náruče a přehodil si ji na rameno jako pytel brambor.
„Jaku! Co to děláš? A kam mě to neseš?!“ vykřikla zoufale.
„Chceš se jít koupat,“ řekl jsem, „tak ti tvé přání velice rád splním.“
Otevřel jsem dveře do koupelny a začal napouštět vodu. Nikdy jsem dítě nekoupal, ale z vyprávění od Bells vím, že se nerada koupe. To bude boj!
Koupání dá zabrat! Pořádně jsem ji usušil a zjistil, že ani jeden z nás nemá nic na převlečení. Oblékl jsem ji zpátky do oblečku s tím, že po cestě na letiště něco koupíme.
Přes telefon, po dlouhém dohadování, jsem k snídani objednal palačinky.
Než je přinesli, tak jsme hráli karty, které jsme našli v nočním stolku. Nikdy bych neřekl, že malá holka bude tak dobře hrát! I když… To se dalo čekat, když ji pomáhal vychovávat Emmett. Jednou mě chtěl naučit aport! Měl štěstí, že mě zastavil Edward s tím, že pro něj větší trest bude týden bez sexu. Když to vyslovil, tak přišla na verandu blondýna. Pomohla mi s Emmettem, ale musel jsem jí pomoct zkoušet různé druhy laků na nehty. Ještě teď, když si vzpomenu na tolik odstínu růžové na mých nehtech, tak se mi naježí chlupy na těle.
Ťuk, ťuk, ťuk!
Šel jsem otevřít. Byl to poslíček s kupou palačinek. Poděkoval jsem, zabouchl mu před nosem a otočil se.
„Co to má znamenat? Tak dobře. Už s tebou nebudu hrát,“ řekl jsem jí s klidným hlasem, když jsem ji uviděl, jak se mi kouká do karet. Přišel jsem ke stolu a položil na něj talíř s palačinkami. Koukal jsem na její vyděšený obličej. Snažila se mi vysvětlit, že nepodváděla. Prý mi jenom chtěla pomoct vyhrát a k tomu potřebovala vědět, co mám za karty.
Palačinky do ní padaly, až jsem uvažoval, kam to dává.
Podíval jsem se na hodinky a zjistil, že se blížila se desátá hodina. Včera jsem nás ubytoval pouze na jednu noc, proto jsem byl upozorněn, že jestli tu budeme po desáté hodině, budeme platit další den. Vzal jsem Nessie za ruku, přehodil si batůžek přes rameno a šel jsem do recepce. Zaplatil jsem a uvažoval, kam nás zanesou další kroky…
Jelikož se mi moc zalíbilo mít 11 komentářů u povídky, tak zvedám nárok. Další kapitolu přidám, až bude 10 komentářů. Jeden smajlík nezabije...
A motivace! V příštím díle se Jacob rozhodne, kam pojedou. Opravdu pojedou do Ria?
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: Kika57 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Postarej se o ni... - 3. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!