Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Potížista - 4. kapitola

17.09.2011 (19:00) • Kajushqa1 • FanFiction na pokračování • komentováno 20× • zobrazeno 2611×

Bella

Bylo pět hodin odpoledne. To znamenalo, že mi zbývaly tři hodiny do plesu. Do plesu, na který půjdu bez doprovodu. Včera mi volal Alex a celý telefonát probíhal asi takhle:

„Ahoj,“ řekla jsem mu vesele.

„Ahoj, zlato. Promiň, ale není mi dobře, doktor si myslí, že mám chřipku. Budu muset proležet několik dní doma, takže nemůžu na ten ples. Je mi to fakt líto,“ řekl Alex smutně do telefonu.

„Jasně, chápu,“ řekla jsem zkroušeně.

„Vím, že si se na to opravdu těšila a mrzí mě, že tam nebudu. Hlavně se ale bav a užij si to. Slib mi to,“ řekl Alex.

„Slibuju, zajdu za tebou hned, jak budu moct,“ řekla jsem a vypnula telefon.

Takže jsem byla bez doprovodu a chystala se na jednu z nejdůležitějších událostí roku. Pamatovala jsem ale na slib, který jsem dala Alexovi, a tak jsem se pořádně vysprchovala a umyla si hlavu.

Vlasy jsem si dala do turbanu a začala se líčit. Dala jsem si jemné modré oční stíny a k tomu lesk na rty. Také trochu zdravíčka a řasenku. Když jsem byla hotová s líčením, začala jsem si fénovat vlasy. Rozhodla jsem se, že si je nechám volně. Když už jsem byla se vším hotová, přišly na řadu šaty. Těšila jsem se, jak s nimi Alexovi vyrazím dech, ale bohužel, to se nestane. Opatrně jsem si je oblékla a pak jsem zavolala mamku, která mi je zapnula. Vzala jsem si malou kabelku, ve které jsem měla jen mobil, klíče a peněženku. Sešla jsem dolů, kde už na mě čekali rodiče.

„Bello, vypadáš nádherně,“ řekla mamka a běžela pro foťák.

Když mě vyfotila, nazula jsem si boty na podpatku a oblékla si kabát. Byl už prosinec, takže byla pořádná zima. Jelikož jsem neměla doprovod, zavezla mě mamka. Na zpáteční cestu jsem byla domluvená s Georgie. Moje auto bylo stále v opravě a do nového roku to prý hotové nebude. Vánoční ples se konal v tělocvičně, kterou se nám podařilo předělat na ucházející taneční sál. Velkou zásluhu na tom měla Alice, která jenom sršela nápady.

Kabát jsem si odložila v provizorní šatně společně s taštičkou a vešla jsem do tělocvičny, která teď jako tělocvična vůbec nevypadala. Všude kolem to bylo ozdobeno různými světýlky a ze stropu padal umělý sníh. Uprostřed sálu byla disko koule, která zářila na všechny strany. Povedlo se nám to.

„Bello,“ zavolala na mě Alice a šla ke mně.

Měla na sobě světle fialové šaty a moc jí to slušelo.

„Vypadáš skvěle,“ řekla jsem a objala ji.

„Ty taky,“ řekla Alice.

Za ty dva týdny plánování se z nás staly skvělé kamarádky. Měly jsme společné zájmy a pořád jsme se měly o čem bavit. Chodily jsme spolu nakupovat a celkově jsme spolu trávily hodně času. S Alice jsem si opravdu rozuměla. Mohla jsem se s ní bavit úplně o všem. Ani jsem nemohla uvěřit, že se známe teprve dva týdny, protože mi připadalo, jakoby jsme se znaly celý život.

„Kde je Alex?“ zeptala se mě Alice a vedla mě ke stolům s občerstvením.

„Onemocněl, asi chřipka,“ řekla jsem.

„To mě mrzí,“ řekla Alice.

„Jo, mě taky, ale slíbila jsem mu, že se budu bavit,“ řekla jsem.

„Správný přístup. Já jdu za Jasperem. Uvidíme se později,“ řekla Alice a vytratila se.

Vzala jsem si kousek jednoho ze zákusků, který vypadal docela dobře, a ukousla si. Bylo to docela dobré. Podívala jsem se kolem sebe, jestli náhodou někde neuvidím Georgie, Christinu nebo Taru, ale nikde jsem je neviděla. Třeba ještě nedorazily.

„Ahoj, Bello,“ pozdravil mě Edward, který zrovna došel ke stolu s občerstvením.

V saku vypadal Edward opravdu dobře. Rychle jsem potlačila tu svou malinkou část mysli, která měla dojem, že ji Edward přitahuje. S tímhle faktem jsem se snažila už dva týdny vypořádat a zatím se mi to úplně nedařilo.

„Nazdar, Edwarde,“ odpověděla jsem mu.

Mezi mnou a Edwardem teď vlála bílá vlajka. Neříkám, že jsme byli přátelé. Pořád jsem ho neměla ráda, ale už jsme na sebe nebyli hnusní. Teda já nebyla hnusná na něj, jak Alice podotkla při jedné naší konverzaci. Nevěděla jsem, proč se tak chovám. Byla jsem poslední dobou docela zmatená.

„Nemáš doprovod?“ zeptal se mě Edward a otevíral nějakou lahvičku.

„Onemocněl. Co ty děláš na plese?“ zeptala jsem se.

„Alice mě požádala, abych sem šel, protože cituji: Bude tady plno nešťastných holek, které budou vděčné, pokud si s nimi někdo alespoň jednou zatančí. Stejně je jí jasné, že to neudělám“ řekl Edward a dál otevíral lahvičku.

„Aha,“ byla moje geniální odpověď.

Proč když je okolo, začnu se chovat, jako kdybych měla o 50 IQ méně?

„Tak mě napadá. Chceš si zatančit?“ zeptal se mě Edward s úsměvem.

„Moc vtipný, ale tak zoufalá nejsem,“ řekla jsem a ušklíbla se.

Těmihle vtípky jsme se poslední dobou navzájem štvali skoro pořád.

Najednou jsem uviděla, jak Edward něco lije do punče.

„Co je to?“ zeptala jsem se podezřívavě.

„Jen trochu něco na zlepšení nálady. Po tomhle bude pár lidí veselých,“ řekl Edward a usmál se.

To si ze mě snad dělá srandu? Alkohol? Na mém plese? Na plese, který jsem tak pracně zařizovala? Tohle rozhodně nebylo v plánu. Nebylo to správné. I když malinká část mé mysli musela uznat, že to bude docela legrace. Nakonec ale větší část mysli zvítězila a já se začala s Edwardem hádat.

„Přestaň, tohle nesmíš. Není to správné,“ řekla jsem ve snaze mu zabránit.

„Ale no tak, Bello, bav se trochu. Uvolni se. O nic nejde.  Není to tak silný. Ani z toho nebudeš moc opilá, vlastně skoro vůbec, jenom ti to trochu zlepší náladu,“ řekl Edward.

„No já z toho pít nebudu,“ řekla jsem naštvaně.

„Měla by ses trochu odvázat, nebo z tebe za chvíli bude čtyřicetiletá, nudná bačkora,“ řekl Edward a odešel.

Měla jsem chuť polít mu tím punčem hlavu. Já a stará bačkora? Nikdy, v žádném případě. To přece neznamená, že když se nenapiju punče, ve kterém je alkohol, že jsem nudná a stará. Jsem prostě zodpovědná, to je celé. Někdo být musí. Edward je prostě potížista.

„Smím prosit?“ zeptal se mě Alexův kamarád Aaron.

„Jo, proč ne,“ řekla jsem a šli jsme spolu na taneční parket.

„Slíbil jsem Alexovi, že nedovolím, aby ses nudila. A navíc ti fakt to sluší,“ řekl Aaron a usmál se.

„Díky, Aarone,“ řekla jsem a tančila s ním do rytmu hudby.

Kousek opodál tančila Alice s Jasperem. Usmály jsme se na sebe. Dívala jsem se kolem sebe a spatřila Edwarda, jak tančí s Jessicou. To snad není možný. Zajímalo mě, jak se ho Jessice podařilo získat. Chvíli jsem na ně koukala a pak se můj a Edwardův pohled setkal. Nevím, co z něj vyčetl, ale doufala jsem, že vůbec nic. Musela jsem se sama sebe ptát. Vadí mi, že tančí s Jessicou? A jestli ano, tak proč? Přece nežárlím. Znám toho kluka sotva dva týdny, nesnáším ho, mám přítele, kterého miluju, a není prostě technicky možné, abych žárlila na Edwarda Cullena. Ztracená v myšlenkách jsem si ani neuvědomila, že písnička už pomalu končí.

„Děkuji za tanec,“ řekl Aaron a probudil mě z přemýšlení.

„Já taky,“ řekla jsem a šla si sednout k jednomu ze stolků.

Po chvilce za mnou přišla Alice. Byla sama. Sedla si vedle mě a zasmála se.

„Co je tady k smíchu?“ zeptala jsem se rozpačitě.

„No já jen, když jsem viděla, jak Edward trpí při tanci s Jessicou, napadlo mě, že plesy jsou pro něj skvělým trestem,“ řekla Alice a dál se smála.

„Mně se nezdálo, že by nějak zvlášť trpěl,“ řekla jsem a pokrčila rameny.

„Trpěl a pořádně. Víš, on se chtěl už pomalu vypařit, když ho Jessica doslova dotáhla na parket a začala s ním tancovat,“ řekla Alice a stále se smála.

„Jo, to zní jako Jessica,“ řekla jsem a začala se smát taky.

Zrovna když jsme se přestaly smát, přišel k nám Edward. Jenom jsem se podívala na Alice a začaly jsme se smát nanovo.

„Co je tady k smíchu?“ zeptal se Edward.

Ani jedna z nás neodpověděla.

(…)

Když ples skončil, vydala jsem se hledat Georgie. Nikde jsem ji ale nemohla najít. Nedávalo to smysl, přece jsme byly domluvené. Povzdechla jsem si. Všichni už odjeli a bylo moc pozdě na to, abych zavolala rodičům. Už jsem se pomalu smiřovala s představou, že půjdu pěšky až domů ve sněhu na podpatcích, když přede mnou zastavilo auto. Edwardovo auto.

„Nechceš svézt? Vypadáš, jako kdybys to potřebovala,“ řekl Edward, když stáhnul okýnko, už nebyl oblečen v saku, ale v normálním oblečení.

Chvíli jsem váhala, přece jenom je to Edward. Kluk, kterého nesnáším.

„Neboj, já nekoušu,“ řekl Edward a zasmál se nějakému soukromému vtipu.

Mám na výběr. Buď půjdu asi kilometr ve sněhu v zimě a podpatcích, nebo prostě nasednu do auta ke klukovi, o kterém skoro nic nevím, kromě toho, že je potížista. Lepší než nastydnout, pomyslela jsem si.

„Fajn,“ řekla jsem a šla si sednout na místo spolujezdce.

„Musím si předtím ještě něco vyřídit, ale to je otázka tak patnácti minut,“ řekl Edward a vyjel.

„Klidně a díky. Za to svezení, asi bych jinak šla pěšky,“ řekla jsem upřímně.

Příčilo se mi děkovat Edwardu Cullenovi, ale přece jen lepší jet s ním v autě, než jít pěšky sněhem na podpatcích.

„Není zač, nešťastným dívkám rád pomohu. Toho byla dnes jasným příkladem tvoje spolužačka, myslím, že se jmenuje Jessica a nemá tě moc ráda,“ řekl Edward a zasmál se.

„Jo, to je dávná historie. Bývaly jsme kamarádky, než jsem začala chodit s jejím bývalým. A ani nevím, proč ti to teď říkám,“ řekla jsem a zakroutila hlavou.

„Na to si můžeš odpovědět jedině sama. Já si myslím, že mě ve skutečností zas až tak moc nesnášíš,“ řekl Edward a ušklíbl se.

Na to jsem mu neodpověděla. Sama jsem si nebyla jistá.

„Jsme tady,“ řekl Edward a zastavil uprostřed opuštěného parkoviště.

„A co tady děláme?“ zeptala jsem se ho trochu vyděšeně.

„Závodíme,“ řekl Edward.

„Cože?“ vyjekla jsem a než jsem stačila říct cokoliv dalšího, Edward se rozjel, vedle nás jela i jiná auta.

Obrovskou rychlostí jsme vyjeli z parkoviště a zařadili se do silničního provozu, pokud se to tak dá říct. Edward rychle kličkoval mezi ostatními auty a já jenom zírala neschopná slova. Když jsem po chvíli slova našla, začala jsem panikařit.

„Není to náhodou nelegální? A co když nás chytne policie?“ zeptala jsem se vyděšeně.

„Na nic se neptej a zkus si trochu užít tu jízdu a adrenalin,“ řekl Edward a zvýšil rychlost, pokud to ještě bylo vůbec možné.

Tak to mi moc nepomohlo. Jak si mám sakra užít něco takového? Havarujeme a zabijeme se. Nebo hůř. Chytne nás policie a zavřou nás, budeme mít záznam a mě nevezmou na dobrou vysokou. Pokusila jsem se uklidnit a na chvíli zavřela oči. Když jsem je otevřela, rozhodla jsem se řídit Edwardovou radou. Pokud je tohle moje poslední noc, měla bych si jí užít. Podívala jsem se z okna a uviděla, jak nás jednou auto dohání. Nevím, kde se to ve mně vzalo, ale prostě jsem začala být soutěživá.

„Edwarde, přidej, nebo nás dožene,“ zakřičela jsem a by mě slyšel přes burácení motoru.

Edward se na mě rychle podíval, a když viděl, jak se tvářím, něco ho asi přesvědčilo, že to myslím vážně. Ještě víc sešlápl plyn, pokud to vůbec ještě šlo, a zrychlili jsme. Podívala jsem se dozadu a zjistila, že auto je daleko za námi. Vítězně jsem zaječela a zasmála se. Tohle byl adrenalin a mně se to líbilo. Najednou jsem ale uslyšela policejní sirény.

„A sakra,“ zaklela jsem a podívala se dozadu, abych se ujistila, že je to opravdu to, co si myslím. „Jdou po nás,“ řekla jsem a podívala se na Edwarda.

„Zkus teď odhodit všechnu nenávist, co ke mně cítíš a na chvíli mi věř,“ řekl Edward a podíval se na mě.

Jenom jsem přikývla a zavřela oči. Cítila jsem, jak auto zrychlilo a znovu je otevřela. Podívala jsem se na tachometr. 150 km/h přečetla jsem si a zalapala po dechu. Sirény za námi pořád houkaly, ale už z větší dálky. Najednou z ničeho nic Edward prudce zatočil a zabočil do postranní uličky. O chvíli později projelo kolem nás auto policie. Pořádně jsem si oddechla.

„To bylo něco,“ řekla jsem a podívala se na Edwarda, který se usmíval. „Myslím, ten adrenalin a ten pocit, že nás můžou každou chvíli chytit. To byl takovej rajc,“ řekla jsem a zasmála se.

„A pak, že nechceš udělat žádnej průšvih,“ řekl Edward a znovu se zasmál.

„Jak to myslíš?“ zeptala jsem se ho.

„No prvně jsi mi pomohla dát alkohol do punče na plesu, pak ses zúčastnila nelegálních závodů a nakonec jsi byla spolupachatelem, když nás honila policie. To se mi zdá jako dost průšvihů za jeden den,“ řekl Edward.

„Nezapomeň, že jsem neměla na vybranou, ani jsem nevěděla, do čeho jdu, když jsem nastoupila k tobě do auta,“ řekla jsem.

„Ale užívala sis to, bylo to na tobě poznat. Tobě fakt chybí vzrušení,“ řekl Edward.

Najednou jsem se naštvala. On mi nebude říkat, co mi chybí. Nebude mi říkat, že jsem udělala průšvih. Je to přece Edward Cullen, nesnáším ho.

„Zavez mě domů, hned,“ řekla jsem ostře a podívala se na něj.

„Nemáš náhodou tak trochu rozdvojenou osobnost?“ zeptal se mě Edward udivený mou reakcí.

„Prostě mě zavez domů,“ řekla jsem.

„Fajn, fajn,“ řekl Edward a rozjel se.

Cestou jsem mu řekla svou adresu a za deset minut jsem byla doma. Mlčky jsem vystoupila a zavřela dveře od auta. Ani jsem se neohlédla. Byla jsem naštvaná. Ale spíš než na Edwarda jsem byla naštvaná na sebe. Jenomže nebýt Edwarda, nedostala bych se do téhle šlamastiky. Na druhou stranu jsem ale měla být zodpovědná a ne si to užívat.

Potichu jsem vešla do svého pokoje, abych nevzbudila rodiče. Sundala jsem si šaty a oblékla si tričko od pyžama. Ani jsem se neodlíčila. Na nic jsem už neměla sílu. Chtěla jsem jenom usnout a na všechno zapomenout.

Tak co tomu říkáte? Je to moc uspěchané? Zanechte mi prosím svůj názor, ať vím co zlepšit. Díky. Kajushqa1

Autor: Kajushqa1 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Potížista - 4. kapitola: