Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Potížista - 7. kapitola

05.10.2011 (08:00) • Kajushqa1 • FanFiction na pokračování • komentováno 21× • zobrazeno 2608×

Bella

Oblékla jsem si stříbrné tričko na ramínka, černé úzké kalhoty a vzala si svou černou koženou bundu. Obula jsem si černé kozačky a vzala si stříbrnou kabelku.

Alex už mě čekal venku. Mířili jsme na silvestrovský večírek, který se konal u Christiny doma. Konal se každý rok vždy u někoho jiného. Minulý rok byl u Alexe.

Nasedla jsem do auta a políbila Alexe.

„Ahoj, krásko,“ řekl Alex a políbil mě po tváři.

„Ahoj,“ řekla jsem mu a znovu ho políbila.

Cítila jsem se provinile. Tak hrozně provinile. Věděla jsem, že se dneska opět uvidím s Edwardem. Od našeho telefonátu uběhlo několik dnů a já nevěděla, co má v plánu. Řekl, že se uvidíme na večírku. Zřejmě se tam chtěl domluvit, jak celá tahle věc bude probíhat. To jsem to teda dotáhla. Dostávám se do pořádného průšvihu a nemůžu se přinutit toho nechat. Chtěla jsem ten pocit zažít znovu. Byla jsem jako závislák na droze. A Edward byl můj dealer. To přirovnání mě přinutilo vyprsknout smíchy, i když to bylo spíš k pláči.

„Co je tak vtipného?“ zeptal se mě Alex.

Musela jsem rychle vymyslet lež, jakoukoliv.

„No, ehm, jenom mě napadlo, jak se Jessica bude tvářit, až zjistí, že její silvestrovská párty byla nejhorší ze všech,“ řekla jsem pohotově. To mě nenapadlo nic lepšího? Alex tomu ale zřejmě uvěřil. Díky Bohu.

Zastavili jsme před domem Christiny. Chtěla jsem vystoupit z auta, ale Alex mě zastavil.

„Bello. Vím, že jsi v poslední době strávila hodně času u Cullenových,“ začal Alex a ve mně hrklo. Co když na něco přišel.

„No a?“ pokusila jsem se o neutrální tón hlasu.

„Jde o Edwarda. Víš, já myslím, že se mu líbíš a jenom se tě chci zeptat, jestli je tady něco, čeho bych se měl obávat,“ řekl Alex a já si oddechla.

Byla jsem si na sto procent jistá, že se Edwardovi nelíbím. Alex se jenom bál. Nechtěl mě ztratit. Přitáhla jsem si ho k sobě a políbila ho.

„Miluju tě, Alexi. Zajímáš mě jenom ty, nikdo jiný. Nemáš se čeho obávat, opravdu. Nikdy bych tě nezradila,“ řekla jsem mu a on se zářivě usmál.

Ten úsměv jsem milovala víc, než cokoliv na světě.

„Taky tě miluju, Bells,“ řekl Alex a políbil mě.

Vystoupili jsme z auta a ruku v ruce šli ke dveřím. Alex zazvonil. Po chvilce nám přišla otevřít Hannah.

„Ahoj, náš superpár je konečně tady,“ zvolala vesele a oba nás objala.

„Ahoj,“ řekla jsem a společně s Alexem vešla dovnitř.

Sundala jsem si bundu a položila ji na stůl, na kterém byly i ostatní bundy a kabáty. Kabelku jsem si dala na bundu a vydala se společně s Alexem mezi lidi. Nenápadně jsem zkoumala, jestli někde není Edward. Buď tady ještě nebyl, nebo jsem ho neviděla.

„Ahoj, Bello,“ řekla Christina a objala mě.

„Ahoj, super párty,“ řekla jsem a usmála se.

„Jo, díky, lidi se, jak se zdá, baví,“ řekla Christina a šla si s někým popovídat.

„Bells, je tady Frank, dlouho jsem s ním nemluvil. Nevadí ti, když tě tady nechám s Hannah?“ zeptal se mě Alex.

„Ne, nevadí. Klidně jdi,“ řekla jsem a dala mu pusu na tvář. Alex odešel a já si šla pro něco k pití.

„Bello,“ zakřičel na mě známý hlas.

Otočila jsem se a tam byla celá Cullenovic rodinka, včetně Alice, která ke mně nadšeně běžela.

„Ahoj,“ řekla jsem Alici, která mě začala objímat, což v jejím podání znamenalo škrtit.

„Alice, škrtíš ji,“ ozval se Edward, který k nám přišel.

„Promiň,“ řekla Alice a odtáhla se.

Prohlédla jsem si Edwarda. Vypadal vážně dobře. Okřikla jsem v duchu jedno své já, které to napadlo, a nahodila neutrální výraz. Edwar měl pravdu, asi mám fakt rozdvojenou osobnost. Kdyby jen věděl, ohledně čeho jsem tak rozpolcená.

„Ahoj, Edwarde,“ řekla jsem a nalila si Coca-Colu.

„Ahoj, Bello,“ řekl Edward.

Alice si nás oba změřila podezřívavým pohledem, a pak se omluvila a šla za Jasperem.

„Takže, řekl si, že se potkáme na silvestrovském večírku. Jsme tady,“ začala jsem.

„Páni, ty jsi tak nedočkavá,“ řekl Edward a zacukaly mu koutky.

Já jsem mu pro smích? Už zase? No to teda ne. Nasupeně jsem se na něj podívala a otočila se k odchodu.

„Takhle se asi nedozvíš, kdy bude další závod,“ řekl Edward.

Otočila jsem se zpátky na něj. A vyčkávala.

„No, kdy bude?“ zeptala jsem se.

„Dneska o půlnoci,“ řekl Edward.

O půlnoci? Ale to musím být tady. Vždycky jsem o půlnoci se svými přáteli. A tento rok budu s Alexem. Dáme si náš první novoroční polibek.

„To nejde,“ řekla jsem.

Edward nadzvedl jedno obočí.

„A proč ne?“ zeptal se nechápavě, jako kdyby nemohlo být nic důležitějšího než závody.

Bylo mi jasné, že to nepochopí, ale stejně jsem mu to musela vysvětlit.

„O půlnoci jsem vždycky s přáteli a oslavujeme nový rok, tento rok budu s Alexem. Je to pro mě důležité,“ řekla jsem a pokrčila rameny.

„Chápu,“ řekl Edward k mému překvapení.

„Vážně?“ zeptala jsem se pořád ještě překvapená.

„Jo, oslav nový rok se svým přítelem. Já jenom nevím, kdy bude další závod,“ řekl Edward a začal odcházet pryč.

Co když bude další až za měsíc? Vydržím to do té doby? A co je vlastně tak speciálního na novoročním polibku. Je přece jako každý jiný. Věděla jsem, že dělám špatně, měla bych zůstat tady a užívat si párty, ale myšlenka, že by mi unikl závod, mi hlodala v hlavě.

„Edwarde, počkej,“ řekla jsem a Edward se otočil.

„Ano?“ zeptal se mě.

„V kolik mám být před domem?“ zeptala jsem se.

Edward se usmál a šel zpátky ke mně.

„V 23:30, přesně. Neopozdi se,“ řekl, a pak šel pryč.

Zůstala jsem chvíli stát na místě, abych si srovnala v hlavě, do čeho jsem se právě uvrtala. Teď už to bylo oficiální.

„O čem jste se bavili?“ zeptal se mě Alex, který ke mně najednou přišel.

Další lži. To jsem to pěkně dopracovala.

„O ničem, jenom mi vzkazoval něco od jeho mamky mojí mamce,“ zalhala jsem a cítila se hrozně.

Lžu vlastnímu klukovi. Člověku, kterému bych měla říkat všechno. Cítila jsem se ještě provinileji než předtím.

„Fajn,“ řekl Alex a opět šel za nějakým kamarádem.

Poprvé v životě jsem doufala, že si Alex nevšimne, že jsem pryč.

Šla jsem do kuchyně a vzala si tam hrst chipsů. Přišla tam i Georgie.

„Ahoj,“ řekla a objala mě.

„Ahoj,“ řekla jsem.

Chvilku jsme si povídaly, když se mě Georgie najednou zeptala:

„Bello, jsi v pohodě? Poslední dobou se zdáš taková nervózní.“

„Jo, jsem, to jenom, že jsem hodně vystresovaná kvůli škole. Bojím se, že mě nevezmou na Harvard,“ neřekla jsem úplnou lež. Bod pro mě.

„Ty se tam dostaneš, jsi nejlepší studentka na naší střední a děláš plno charitativních akcí a podobných věcí. Byli by blázni, kdyby tě nevzali,“ řekla Georgie a já se cítila ještě hůř. Jak takhle můžu lhát zrovna jí? Vždycky mě ve všem podporovala. Tohle si nezasloužila. Ani Alex. Ani nikdo jiný.

„Díky,“ řekla jsem a objala ji.

Málem jsem se rozbrečela, ale ovládla jsem se. Nebudu brečet. Nesmím brečet. Rozmažu si oční stíny, pokud začnu brečet, a budu vypadat jak strašidlo. Ten argument mě tak ovlivnil, že jsem spolkla ten rostoucí knedlík v krku a přinutila se usmívat.

(…)

Přesně v 23:30 jsem se opírala o Edwardovo auto a čekala na něj. Přišel v 23:31.

„Jsi připravená vyrazit?“ zeptal se mě.

Místo odpovědi jsem nasedla do jeho auta.

„Tak fajn,“ řekl a nasedl taky.

Edward zapnul rádio, a pak se rozjel. K mému překvapení začala hrát písnička, kterou jsem měla docela ráda.

„Co je to za stanici?“ zeptala jsem se Edwarda a ukázala na rádio.

„To není stanice, to je moje CD. Ale jestli se ti to nelíbí, můžu to přepnout na něco jiného,“ řekl Edward a sahal po knoflíku.

„To ne, je to jedna z mých oblíbených písniček,“ řekla jsem a Edward se zase začal věnovat řízení.

„Takže ty posloucháš i něco jiného než Justina Biebera?“ zeptal se mě Edward.

To si myslel, že nemám vůbec hudební vkus?

„Vážně si myslíš, že bych to vydržela poslouchat?“ zeptala jsem se ho.

„Asi ne,“ řekl Edward a zasmál se.

Neubránila jsem se tomu a zasmála se taky. Bylo to zvláštní. V jednu chvíli jsem měla chuť ho zabít a ve druhé jsem se s ním smála. Jo, asi mám vážně rozdvojenou osobnost, alespoň, co se týče Edwarda.

(…)

„Bello, šťastný Nový rok,“ řekl Edward, když jsme čekali na startu vedle dalších aut, připraveni závodit.

„Tobě taky,“ řekla jsem.

Když jsme vystartovali, nebyla jsem schopna už myslet na nic jiného, než na ten závod. Jeli jsme opravdu rychle a mě překvapovalo, že jsem ještě nezvracela. Vlastně mi ani nebylo špatně od žaludku.

„Jak to vypadá s ostatními?“ zeptal se mě Edward.

Ohlédla jsem se a uviděla další tři auta. Jedno jelo vedle nás.

„Měl bys přidat,“ řekla jsem a Edward to udělal.

Za chvíli byla všechna auta daleko za námi. Usmála jsem se. Určitě to vyhrajeme. Jízdu jsem si tolik užívala. Bylo to oproti té první zkušenosti tolik jiné. Už jsem se tolik nebála, a tak jsem si nával adrenalinu řádně užívala. Než jsem se nadála, byli jsme u konce. První.

„Vyhráli jsme,“ konstatoval Edward.

„Vyhráli jsme,“ zvolala jsem nadšeně a vylezla z auta.

„Edward vylezl taky a šel se pozdravit s lidmi, kteří právě dojeli. Byli to samí kluci. S některými z nich byly jejich přítelkyně. Pak šli všichni do nějaké budovy a Edward šel za mnou.

„Jde se slavit,“ řekl a pokynul mi, abych šla s ním.

Moc dobře jsem si dokázala představit, jak asi oslavují. Určitě tam hodně pijou. Přesto jsem ale šla s Edwardem. Do čeho jsem se to zase dostala?

Autor: Kajushqa1 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Potížista - 7. kapitola: