Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pouto srdce - 16. Kapitola

24.12.2009 (21:30) • Janulik • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3065×

16. Kapitola – Krok vpřed?

Ang jsme potkali až na obědě. Ale nebyla sama. Ben ji držel za ruku a už pohledy odrazoval všechny kluky v okruhu jednoho sta kilometrů. Ang se na něj shovívavě usmívala a smířlivě ho vždycky pohladila po boku, okolo kterého se chytla. Dle mého názoru bezpečnostní důvody.

Všichni u našeho stolu tu zamilovanou dvojici pozorovali. Když se na nás podívali, všechny holky sborově zamávaly Ang a Emmett Benovi naznačil, že je kabrňák. Ten z toho chudák skoro dostal infarkt. Celý pobledl a začal Ang táhnout co nejdál od nás. Všechny holky na Emmetta vrhly nasupené pohledy a div jsme ho neusápaly. Emmett nahodil nevinný kukuč a začal se bránit před pohlavky, kterými ho bombardovala Rose.

„Ty jsi pako! Co teď? Mě k ní ani nepustí!“ zasoptila jsem na něj a Edward mi stiskl dlaň, kterou držel pod stolem.

„Já nemůžu za to, že je padavka!“ ohradil se Emmett a od Rose mu přiletěla další, až se natáhl na zemi. Všichni v jídelně se tomu zasmáli, dokud po nic Emmett nešlehl pohledem ala “i Roky by se ze mě posral“ a vypochodoval jako voják z jídelny. Já jsem se taky zvedla a zamířila jsme v doprovodu Alice na další z mnoha hodin. Opírala jsme se o Alice a poskakovala jsme do jednotného rytmu Aliciných kroků. Dovedla mě do učebny matiky a usadila mě na židli vedle Ang. Ta se culila jak sluníčko a házela na všechny úsměvy. Skoro, jako na předávání cen Grammy, napadlo mě.

Celou hodinu jsem debatovala s Ang o tom, jak se jí Ben zeptal, jestli s ním nechce chodit, co na její vzhled říkají ostatní a hlavně co na to říká Ben. Ze všeho byla nadšená a ani nevím, jak nám ta hodiny rychle utekla. Po zazvonění si ke mně zase stoupla Alice, podepřela mě a pomohla mi na parkoviště. Tam si mě převzal Edward a posadil mě opatrně do auta na sedadlo spoluúde a při tom mě nenápadně políbil na krk.

Jen při tom jemném dotyku jeho rtů se celé mé tělo napjalo a toužilo po dalším doteku. A nejen mé tělo ale i duše po něm toužila. Edward se jenom usmál tím svým samolibým úsměvem a zasedl místo řidiče. Zařadil rychlost a ihned potom přesunul svou ruku na mé stehno a propletl naše prsty.

„Carlisle říkal, že příští týden ti konečně sundá dlahu.“ Promluvil náhle Edward do příjemného ticha a narušila tak určitou harmonii uvnitř mě.

„Hmm… už se nemůžu dočkat.“ Řekla jsem v ceku nadšeně a zavrtěla jsem se na sedadle, abych našla pohodlnější polohu, jelikož mě všechno tlačilo.  Počínaje tou hnusnou ortézou na noze konče botou a čelenkou ve vlasech. Edward se mi jenom zasmál a políbil mě do dlaně.

Zadívala jsme se na něj a na rtech mi hrál zasněný úsměv odrážející všechnu lásku, která mě naplňovala. Všechna ta láska, která patřila Edwardovi. Edward jak jsi všiml mého pohledu, taky se usmál a natáhl ruku k mé tváři. Moje teď už volná dlaň mi spadla podél těla a on mě jemně polaskal na tváři. Pak už se ode mě konečně odtrhla a věnoval veškerou svou pozornost řízení. Zato jáí bya zlobivá a rozpustilá.

Ani nevím jak moje ruka tak sama a úplně bez mého úmyslu zabloudila na Edwardovu stehně. On při mém doteku škubnul s volantem a na malý moment vjel do protějšího pruhu. Když konečně srovnal volant, šlehnul po mě nasupeným pohledem a já jsme se na to zatvářila jako světice.

„Co to mělo znamenat?“ zeptal se mě v celku nasupeně.

„Nic… řekni, že ti to není příjemné a já okamžitě přestanu.“ Řekla jsem a posunula jsem dlaň z kolene trochu víš k jeho rozkroku. Edward zalapal po dechu a oči přivřel do úzkých štěrbin. Otočila se zpátky k čelnímu sklu, ale nic neřekl. Musí si to už přiznat. Mé doteky mu nejsou nepříjemné.

Během pár minut už jsme stály na příjezdové cestě a Edward vypnul motor. Sklopil hlavu a díval se na moji ruku na jeho stehně. Zhluboka se trhaně nadechl a přiblížil se ke mně. Jeho rty se jemně otřely o ty mé a pak se zase odtrhl. Zavřel oči ale nehnul se ode mě. Vypadal, jako kdyby sváděl vnitřní boj. Nakonec zřejmě bojiště vychladlo a jeho rty se divoce přisály na ty mé.

Zlehka, ale divoce mě líbal. Naše rty se o sebe otíraly a až pak na můj podnět jsme do smyslné hry zapojili i jazyky. Edward se ode mě rychle odtrhnul a opřel si svoje čelo o to mé.  Jeho oční víčka byly stále spadlé k zemi, ale pomalu se začaly zvedat. Překvapily mě jeho oči černé jako noc. Zlehka už sice zase nabývali zlatých odstínů, ale jeho zatnutá čelist nenaznačovala nic dobrého.

Zlehka jsem mu hřbetem, ruky přejelas tváři a skončila jsem u brady, za kterou jsem ho chytla. Zakroutila jsme hlavou a položila jsem si hlavu na jeho ramenu. Hodnou chvíli jsme setrvali v této poloze až pak jsme zvedla hlavu a se rty u ucha jsem mu zašeptala:

„Omlouvám se… Vůbec jsem nemyslela… Už to neudělám.“ Edward otlačil svoji hlavu od mé a zakroutila hlavou.

„To nic. Mě jsem dávat pozor.“ Řekl a úplně se odsunul a nakonec vysedl z auta. Já se svezla nazpět do sedačky. Vyrušil mě až Edward, který otevřel dveře na mé straně a pomalu mě vytáhl ven. Opatrně mě postavil na vratké nohy a obtočil mi ruku kolem pasu. Takhle mě podpíral celou cestu domů. Esme která seděla na červené plátěné sedačce a na klíně měla notebook, jsem jenom pozdravila úklonkem hlavy a nechala jsme se táhnout dál do mého pokoje.

Edward mě posadil na postel a nechal mě v pokoji samotnou, abych se mohla jako vždy převléct. Stoupla jsem si tedy na vratké nohy a odskákala jsme do šatny a pohledala jsme ve všemožných šuplících, co jsem potřebovala. V jednom ze šuplíků jsme našla i kravatu k uniformě a na jednom ze snad sta věšáků byla pověšená i čerstvě vypraná a vyžehlená Nateova košile.

Do čí mi hrkly slzy a já se svalila na zem. Přepadli mě vzpomínky a já si uvědomila, že jsem Nateovi ani holkám ani jednou nazvala… ani jednou jsem nenapsala. Horko těžko jsem se vyškrábala na nohy a doskákala jsme zase zpět do pokoje. Svalila jsme se ztěžka do hromady peřin a polštářů. Otevřela jsem jednu ze zásuvek v nočním stolku a nahmatala jsme svůj telefon. Zpaměti jsem vytočila Nateovo číslo a čekala jsem.

„Halo?“ ozvalo se z druhé strany telefonu. Moje dušička se zatetelila, když jsme zaslechla jeho jemný hlas.

„Ahoj zlato… tady Bella.“ Řekla jsem mu.

„Ahoj Belly! Už jsem si myslel, že nezavoláš! Jak se máš a co rodina? Líbí se ti tam?“ chrlil na mě všemožné otázky a ani nečekal, než odpovím.

„ Tak jo… mám se vcelku dobře… zlomila jsem si nohu… nebo něco podobného vždyť mě znáš. Rodina je super. Edward se zase chová jako zdravý člověk a moc se mi tady líbí. Chodím na nákupy. Našla jsme si i kamarádku. Je to tu vážně moc hezké… A co u vás? Něco nového? Už máš holku?“ zeptala jsem se ho laškovně.

„Vždyť mě znáš… žádná neuchvátila moje srdce… ale co že ty ses tak najednou ozvala?“ zeptal se velice zaujatě.

„Jenom tak… hledala jsme oblečení a našla jsme tvoji košili… Tak jsem si vzpomněla na starého velice dobrého kamaráda… Stýská se mi.“ Vyhrkla jsem najednou. Z druhé konce se ozvalo na moment ticho, ale nakonec taky odpověděl.

„Mě se taky stýskalo… to si ani neumíš představit jak moc.“ Řekl mi důvěrným tónem. Musela jsme se usmát. Zase se mi vybavila jeho roztomilá tvář, když jsme se spolu dívali na Titanic. Já s vykulenýma očima trochu posmrkávajíc a Nate tam vybuchoval v hysterický pláč… Tohle jsme na něm vlastně měla nejraději. Jeho nekonvenčnost, kterou si uchoval i přes svět ve kterém žil.

„Tak jo zlato… už musím končit… Zase brzo zavolám. Dřív než těďkom. Slibuju.“ Řekla jsem.

„To bych ti doporučoval. Jinak pojedu do Ameriky a seznámím se s tou tvou rodinkou… Tak jo ale teď už vážně… Mám tě rád… Na slyšenou.“ Řekl mi a v jeho hlase byl slyšet smutek ale i radost.

„Tak jo zase někdy na slyšenou… Miluju tě.“ Odpověděla jsem mu. Na druhé straně se ozvalo klapnutí a telefon ohluchnul. Nate položil.

„Koho miluješ?“ ozval se za mnou naštvaný hlas. Vylekaně jsem se otočila a všimla jsem si, jak se jeho čerstvě zlaté oči zase mnění v noc. Nasucho jsme polkla.

„Nate… Kamarád z Londýna.“ Řekla jsem mu a vydala jsem se jeho směrem, ale on mě zastavil jediným posunkem zdvižené dlaně. Zhluboka jsem si povzdechla.

„Už zase to děláš.“ Zašeptala jsem k němu. Edwqard roztržitě zvedl hlavu a zaraženě se na mě podíval.

„Co dělám?“ zeptal se, jako kdyby nevěděl o čem je řeč.

„Už zase mi nevěříš a podezříváš mě, jako když jsem byla malá…“ zašeptala jsme bolestně, ale věděla jsem, že mě uslyší. Edward přišel ke mně a zlehka mi hřbety prstů přejel po tváři.

„Omlouvám se já-“ nemusel to ani dopovědět. Věděla jsem to. Vyčetla jsme to z jeho očí.

„Já vím… ty sis to ani neuvědomil. Tys to tak nemyslel. Ale ano Edwarde… ať je mi sedm nebo sedmnáct nikdy mi nebudeš věřit… budeš mě mít rád, ale nikdy mi nabudeš důvěřovat… A já nevím tak to změnit.“ Řekla jsem a z očí se mi vylily slzy. Edward přišel až ke mně a pevně mě objal. Já se začala cukat, ale nakonec jsem toho nechala. Pevně jsme ho objala a vyhledala jsme jeho rty.

Políbila jsme ho a ten polibek byl jiný než kterýkoli předešlý… byl plný citů a strachu. Nemohla jsem si pomoct a začala jsme mu od krku rozepínat první knoflíky jeho košile. K mému překvapení se nijak nebránil. Pomalu jsem mu rozepnula všechny knoflíky a dlaněmi jsem mu přejížděla po odhalené hrudi. Najednou se ale ode mě odtrhnul a sledoval mě očima černýma jako noc.

„Dost.“ Zašeptal a odstrčil od sebe mé ruce.

„Proč?“ zeptala jsem se vábivým hlasem a políbila jsem ho na krk. Pod mým dotekem se zachvěl.

„Ty víš že-. Bože!“ vypustil ze sebe, když jsem se dotkla jeho rozkroku. On možná odporoval. Ale byl v tom sám. Měli jsme převahu. Dva proti jednomu.

„Tak vidíš... Chceš to. A nemůžeš to nijak zapírat.“ Zašeptala jsme mu do ucha a znovu jsem ho pohladila do vzdouvajícím se poklopci. Edward zalapal po dechu a odskočil ode mě tak rudce až za ním vlála jeho rozepnutá košile. Já jsem trhla rameny naoko v nedbalém gestu a vešla jsem do koupelny. Ale měla jsme plán.

Napustila jsme plnou vanu vody a pěny. Nalila jsem do ní vonné oleje a mohla jsem se jít vysvléct. Všechno oblečení jsem naházela do prádelního koše a opatrně tak abych nijak neublížila noze, jsem si sundala ortézu. Svezla jsem se na dno vany tak, že mi vykukovala část dekoltu, krk a hlava s vlasama vyčesanýma na temeni hlavy. A můj ďábelský plán s velkým “P“ mohl začít.

„Edwarde!“ zavolala jsme do útrob domu jako siréna. Ten běhen dvou sekund stál přede mnou, aniž by si uvědomil, co chci udělat. Natáhla jsme k němu ruku s žínkou a řekla jsme k jeho vykulenému obličeji:

„Mohl by jsi mi umýt záda?“ Edward nasucho polkl, ale natáhl ruku k jemné houbě a pohled nespouštěl z toho kousku ňader, který vykukoval zpod vody. Jenom jemně pokýval hlavou v mém souhlasu a stoupl si za má záda. Musela jsme se smát jeho výrazu. To prostě nešlo být vážná, když se on tváří jako kdybych ho chtěla zneužít.

Během půl minuty se za mnou ozývaly podivné zvuky. Zřejmě se snažil dostat gel z tuby. Za malý moment už jsem ucítila na zádech žínku, jak mi roztírá chladivý gel po rozehřátých zádech. Užívala jsme si jeho jemné doteky a jemně jsme vrněla jako kočka.

Skoro jsem i zapomněla na můj plán. Skoro. Snažila jsme se vnímat Edwarda a jeho pohyby. Vysledovala jsem situaci, kdy nedával pozor a strhla jsem ho k sobě do velké vany, až voda vyšplouchla a na zemi teď ležel dobrý centimetr vody. Ani nevím, jak se mi to podařilo ho takhle převrátit. Zřejmě náhlý příval adrenalinu.

Edward tam naproti mně seděl a jeho ruka stále strnule trčela vzhůru a jeho pohled směřoval nějak nízko. Podívala jsem co tam hezkého má. Moje prsa. Nečekaně. Nijak moc jsme to neřešila a využila jsem jeho dočasné apatie. Doslova jsem skočila po jeho košili, a jakmile jsem rozepnula poslední knoflík, praštila jsem s ní o zem, až voda vystříkla nahoru. Další na řadu přišli kalhoty a ponožky… něco jsem si nechala i na potom. Nemusíme být hned všichni nahý…

Pomalu jsme ho začala líbat a k mému nemilému překvapení se konečně vzpamatoval a odstrčil mě od sebe. Ale až moc prudce. Moje koleno zaprotestovalo a já bolestí vykřikla.

„Bell! Co se děje?!“ řekl vyděšeně. Já po něm jenom hodila ublíženým pohledem.

„Koleno.“ Zakňučela jsem nakonec. A opřela jsem si čelo o roh vany. Najedno mě ovanula zima a já jsem se vystrašeně podívala co se děje. Edward mě držel v náručí a šel rovnou do mého pokoje. V jedné ruce ještě držel ortézu. Přišel až k posteli a položil mě do peřin a zakryl alespoň ty nejintimnější partie. Opatrně natáhl moji nohu a podložil ji ortézou.

Při každém sebemenším doteku jsem sykla a trhla jsem sebou. Edward jemně přejížděl studenými prsty pokožku od stehna až po kotník a utahoval suché zipy. Opatrně mě zabalil do peřiny. Lehl si vedle mě a přitáhl si mě do své náruče. Rukou mi jezdil po teď už rozpuštěných vlasech a snažil se tak ukonejšit moje rozjitřené smysly. Podařilo se mu to a ve mně se znovu probudila touha po jeho dotycích.

Ještě víc jsme se na něj natlačila a začala jsme mu zlehka jezdit po odhalené hrudi a snažila jsme se nevnímat mokré peřiny, jak mě chladí na kůži. Z hrudi jsem přešla na krk a odtud jen kousek k vlasům, za které jsem si ho přitáhla k polibku. Vášnivě jsme ho líbala a děkovala jsem bohu, že mi oplácí stejnou mincí. Edward si mě přitáhl na sebe a pak se opatrně překulil nade mě. Uhnízdil se mezi mými roztaženými stehny a pomalu začal rozbalovat peřinu.

Začal horním lemem a odhalil tak můj ne moc vyvinutý hrudník. Rychle jsem se překryla pažemi. Ani nevím, co mě to popadlo. Nikdy jsem nebyla stydlivá. Ale asi to bylo tím, jak on byl dokonalý a já měla do dokonalosti opravdu daleko.

Edward se zamračil. Uchopil moje drobná zápěstí do svých dlaní a násilím je odpáčil od mého hrudníku. Než jsem se stihla znovu přikrýt, věnoval mi Edward polibek na jedno ňadro. Po tom jemném dotyku jsem roztála jako jarní sníh a užívala jsem si všemi doušky jeho rty přitisknuté na mých prsou. Prohýbala jsem páteř do oblouku tak, abych mu vyšla vstříc.

Jezdila jsem mu nehty po zádech a ještě víc jsem rozevřela stehna, když v tom jsem na onom pulsujícím místečku pocítila náhlý chlad a výbuch rozkoše, která mě donutila vykřiknout. Edward mi v náhlém popudu překryl rty dlaní a až si byl úplně jistý, že nebudu křičet, mi je znovu uvolnil.

„Ššš… oni nejsou hluchý. A nemusí to všichni vědět.“ Zaševelil mi do ucha.

„Myslím, že už je pozdě… ti to věděli dřív než mi…“ dostala jsem ze sebe mezi vzdechy, které se mi nezadržitelně hrnuly z krku. Nemohla jsem si pomoct. Toužila jsem, aby si mě Edward vzal. Aby mě pomiloval. Ani jsem si neuvědomila, že to říkám nahlas, dokud mi Edward neodpověděl.

„Musíš být trpělivá…“ zaševelil mi do ucha a jazykem mi přejel po boltci a pak vnik dovnitř. Znovu jsem vykřikla. Tohle bylo opravdu nečekané. Zaryla jsem nehty do polštáře a začala jsem třít klínem o malého Edíka. Ten byla ihned v pozoru a jako by hlásal: Vždy připraven. Nakonec z něj bude skautík jak vidět.

Dál jsem to ale nestihla zkoumat, protože Edward mě dráždil prstem v samém středu mého ženství a přese mě se tak vzdouvaly vlny rozkoše. A já se s chutí topila níž a níž až na samé dno oceánu. Až pak přišlo ono vysvobození a já zalapala po dechu, jako kdybych dlouhou dobu ležela pod vodou. Snažila jsem se okysličit mozek, abych mohla alespoň na chvíli racionálně uvažovat, ale Edward mě odzbrojil tím, že si sundal boxerky a tam… Zděšením jsme vyjekla. Pořádně jsem se na to něco hodně velké podívala a nasucho jsem polkla.

Radši jsem se ale soustředila dál na Edwardovy oči. Ten se na mě povzbudivě usmál a já ucítila očekávaný tlak mezi nohama.Obmotala jsem zdravou nohu Edwardovi kolem pasu a tu nemocnou jsme si položila na zmuchlanou peřinu, která ležela vedle mě. Edward uchopil moje zápěstí a zaklínil mi je za hlavou jednou rukou a ukazováčkem druhé ruky mi naznačil, abych byla tiše.

Přikývla jsme na souhlas, ale moc jsme to mu nevěřila. S tím co měl v rozkroku, nemohl čekat zázraky… Edward mi přejel volnou dlaní po vnitřní straně stehen a odpoutal tak moji pozornost. Jemně jsem zakňučela a ihned potom jsem vykřikla. Jak rozkoší, tak tím jak jsem se vyděsila. Edward do mě pronikl a já jenom tak ležela. Užívala jsem si ten nevídaný pocit, který mě prostupoval. Měla jsem zavřené oči a přistihla jsme se, jak vrním a přejíždím si jazykem po horním rtu.

Dál jsem to ale neřešila. Edward se ve mně začal pohybovat a já mu pohyby vycházela vstříc. Z hrdla se mi draly steny, které však jako kdyby nepatřily mě. Ať jsem se snažila sebevíc, nemohla jsem přestat. Tak jsem alespoň pootočila hlavu a zakousla jsem se do polštáře. Takhle jsem ale dlouho nevydržela, potřebovala jsem Edwarda. Rukama jsem nahmatala jeho studené tělo a přimkla jsem se k němu. Teď jsem nevzdychala do polštáře, ale z plna hrdla do Edwardova ramene.

Najednou začal přicházet onen pocit… A já vybuchla. Hlasitě, tak že i v Kambodži to slyšeli, jsem vykřikla a zhroutila jsem se do chumlu přikrývek. Edward se ještě několikrát rychle pohnul a spadl za mnou do řeky plné rozkoše.

Počkala jsem, než se mi uklidní dech a uvědomila jsem si i něco jiného než krásný pocit v srdci. V koleni mi nepříjemně škubalo a pálilo. Nechtěla jsem to moc řešit. Jenom jsem se zabalila do peřiny a schoulila jsem se na Edwardově hrudi. On své dlouhé ruce obmotal kolem mých zad a mírně mě pohupoval a do toho mi ještě broukal nějakou melodii.

„Víš, že jsi mě svedla?“ zeptal se mě najednou vyčítavě ale i s humorem.

„Nevšimla jsem si, že by ses bránil!“ řekla jsem mu na oplátku a on se jenom zhluboka nadechl, až se mu hrudník o dobrých deset centimetrů zvednul, ale hned zase splasknul.

„Na hádky bude času dost zítra.“ Řekl mi.

„Hmm…“ souhlasila jsme a ještě těsněji jsem se k němu přitulila. Edward mi znovu začal broukat, ale já si stále nemohla vzpomenou, odkud tu melodii znám. Tak jsme se zeptala.

„Co to broukáš?“ zachroptěla jsme napůl z polospánku.

„Tvoji ukolébavku přeci.“ Zašeptal mi u ucha a jemně mě naň políbil. Já se jen jemně zasmála. Na uchu jsme stále cítila jemný dotek jeho rtů a tak jsem taky usnula…

Autor: Janulik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pouto srdce - 16. Kapitola: