Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pouto srdce - 18. Kapitola

08.01.2010 (11:30) • Janulik • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 15338×

18. Kapitola – Že by nová kamarádka? Ne! Mrcha to je!

Jak dlouho už to bylo, co jsme se zase vrátila domů… Ani jsme to nepočítala, ale slunečné léto se přehouplo do sychravého podzimu a blížil se datum, kterého jsme se nikdy neobávala více. Moje narozeniny. Ten den měl skončit můj mladický věk a já měla vstoupit světa dospělých. V ten den mi mělo být osmnáct. A co bylo nejhorší… budu starší než Edward.

Celou tuhle tu šílenost, se kterou jsem absolutně nesouhlasila, si vzala na starost Alice. Ale když jí nešlo odolat. A po těch všech letech kdy jsem musela organizovat mega párty, abych oslavila to, že jsem zase o jeden kratičký, a přesto neuvěřitelně dlouhý rok blíž k nevyhnutelné smrti jsem si ráda dala pauzu.

Vždycky když se na mě podívala těma psíma očičkama plnýma proseb, jsem jednoduše více či méně bez nátlaku svolila skoro ke všemu. Ale někdy jsme si zase musela dupnout. Společenské šaty… to už by bylo moc i na Alice. A já byla vlastně spokojená… Nic mi nechybělo a mělo to i své výhody…

Zaprvé jsem byla míň zdeptaná a zadruhé jsem měla víc času na to se soustředit na Edwarda. Chodili jsme spolu na normální rande… Brával mě do kina nebo jsme se jen procházeli, zatím co Alice připravovala náš dům a já to nemohla vidět… Musela jsem chodit do pokoje balkónem. Edward byl tak obětavý, že mě vzal na záda, abych nemusela šplhat po okapu. Asi bych vyšplhala jenom jednou a to stejně jenom do půlky. Víckrát by už nebyl možnost… Nepřežila bych to…

Alice byla vážně k nezastavení a já nevěděla proč tomu tak je až jednou mi Edward řekl…

„Tobě se to vysvětluje těžko… Každý rok slavíš to, že jsi se změnila, že jsi zmoudřela a hlavně že jsi zestárla a jsi brána zase o něco vážněji, ale u nás se nemá co slavit… mě je na věky pouhých sedmnáct-“

„To mi radši ani nepřipomínej, jinak se budu stěhovat… Jsem o rok starší než ty… to je šílený a to se známe od mala… ta představa že jsi mě přebaloval… fuj.“ Řekla jsem a zatřepala jsem se … jak ponižující…

„Nepřebaloval jsem tě vždycky… někdy i Esme, nebo Emmett…“

„To jsi mě vážně uklidnil… dodnes se vedou monology o tom, jak mu splatím to, že mi utíral zadek…“ řekla jsem a tak jsem debatu o mém nahém zadku uzavřela.

Jo abych to dokončil… prostě u nás se nemá co slavit. My nestárneme… občas nabere nějaká ta nová moudra, ale není to nic moc a pak ty další věci… My se neměníme, to zaprvé. Jsme jen kameny. Nežijeme… jsme paraziti -“ zarazila jsme ho ukazováčkem na bezkrevných rtech.

Ještě jednou nějak naznač že jsi monstrum a asi tě nepustím do mé ložnice… a nebo tě pustím, budu spát nahá ale nic nebude!“ Vyhrožovala jsme a začala jsme se k němu pomalu přibližovat. Edward se po mě začal natahovat, ale já neustále uhýbala.

„Chceš, aby to takhle bylo pořád?“ zaševelila jsem mu do ucha a zlehka jsme se rty otřela o jeho ušní boltec. Edward nahlas polknul. Chytil mě za zátylek a přitáhl si mě na své rty. Najednou se odtrhnul, protože ho něco začalo tlačit v dolních partiích. K mému zklamání to byl mobil a jemně vibroval v tichém režimu. Podíval se na budík, který hlásal jednu minutu po půlnoci. Zvedl své medové oči a zářivě se na mě usmál.

„Veselé narozeniny!“ zvolal nadšeně a já protočila oči. A už je to tady… ten rok nám nějak utekl a já jsem o rok starší a blíž k té mrše smrti… Asi bych si měla zajít k psychiatrovi… začínám mít mindráky z toho že všichni sou tak mladí a krásní a budou tak na věky a já jediná… No shrnuto podtrženo jsem byla jediná, která má šanci, že umře přirozenou smrtí.

„Víš, co mě právě sužuje?“ zachroptěla jsme mu do tváře a neustále jsme se přibližovala.

„Co?“ vydechl a mou tvář tak ovanul jeho nasládlý dech.

„Toužím dostat svůj narozeninový dárek…“ řekla jsme a pozorovala jsme jeho zmatený výraz.

„Ale vždyť jsi říkala -“ začal se vymlouvat a já se vyloženě bavila na jeho ustrašeném a zkoumavém obličeji. Bylo zřejmé, že v mém obličeji hledá snad jen stopu po tom, že by to mohl být jen hloupý žert a já si tak nerozmyslela naši dohodu o tom, že si nebudeme dávat žádné dárky.

„Já vím, co jsem říkala, ale něco mě napadlo… co takhle nevázaný sex na veřejnosti… pobouříme s tím tu veverku, co tě tady okukuje.“ Řekla jsem a začala jsme se k němu naklánět. Rty jsme přejela po jeho hranaté čelisti od brady až k uchu a zaševelila jsme jako letní vánek:

„Teď a tady!“ Edward v tu chvíli vytřepil oči a nevěřícně mě pozoroval

„To nebyl vtip?“zeptal se ustrašeně a začal se ode mě odsunovat.

„Ale no ták! Bude to super!“ řekla jsem a začala jsme mu rozepínat knoflíky od košile. Co já jsem jeden rozepnula, on jeden ten nad ním zapnul. Tak jsem se dostala až k tomu poslednímu v řadě... Byl zlobivej kluk… tak jsem se s tím nepárala a pořádně jsem zabrala a po knoflících už nezbylo ani stopy. Další, jedna z mála překážek byla pryč. Edward na mě vykulil oči a tvářil se jako nevědomá panna.

„Přece by ses mě nebál?!“ zaševelila jsem k němu, jak nejsladčeji jsem svedla a začala jsem se dobývat k pásku u jeho kalhot. Edward se začal vehementně bránit. Tak jsem mu dala pokoj a nasupeně jsem si ho měřila. Byla jsem si jistá, že i upír by se mě bál.

„Nechceš? Nemusíš! Co takový Mike Newton! Ten by si dal říct… tak já řeknu Alice ať -“ nedořekla jsme to, co mi leželo na srdci, jelikož jsem Edwarda konečně vyburcovala k nějaké reakce a on se zmocnil mých úst. Já se ochotně poddala jeho něžnému útoku na mé rty. Zapletla jsme mu prsty do sametově hebkých vlasů. Přitáhla jsem si jeho obličej blíže k mému. Naše rty se o sebe otíraly, ale já toužila po něčem jiném.

Jazykem jsme mu obkroužila rty a pak jsem pronikla dovnitř. Naše jazyky se proplétaly a já mu začala sundávat košili z ramen. Pomalu jsem sjížděla po jeho kůži až k pasu a košili jsme odhodila někam hodně daleko.

„Bude ti zima.“ Zašeptal mezi polibky, ale já ho nevnímala. Nakonec jsme se od něj ale odtrhla a začala jsme si rozepínat černý kabát, který jsem měla na sobě. Shodila jsem ho na zem a zůstala jsem jenom v lehkém svetříku. I ten jsme si přetáhla přes hlavu a odhodila jsme ho na jednu hromadu ke kabátu. Opatrně jsme se položila na studenou zem a Edwarda jsem stáhla za krk.

„No tak neblbni!“ zašeptala jsme k němu, když se začal odtahovat. „Neříkej, že to nechceš… a jestli to řekneš, musím tě upozornit, že jsi v tom sám. Jsme na tebe v přesile viď.“ Řekla jsem a pohladila jsme ho po rozkroku. Edward slastně přivřel oči, které vrhaly blesky. Zvedla jsme dlaň z jeho již probuzené chlouby a přejela jsem mu zlehka po tváři.

„Nepřemluvíš mě…“ zasýpal.

„Vážně?“ A já si myslela, že už to mám v kapse, ale když jinak nedáš…“ zašeptala jsem mu do ucha a kousla jsem ho zlehka do ušního lalůčku. Jak jsem tohle udělala Edwarda, jako kdyby opustily všechny zábrany a on se na mě vrhnul. Asi jsem na něj objevila něco, co nikdo neví… vzrušuje ho kousání do uší.

Důrazně, ale přesto jemně si přivlastnil mé rty a dobýval jejich hloubky svým jazykem. Přejela jsme mu prsty po hladké vypracované hrudi a mířila jsme k jeho pásku. Jediným tahem jsem rozepnula jeho přezku a rozepnula jsme knoflík i zip. V tu chvíli kdy jsem chtěla kalhoty stáhnout dolů, mě od sebe odstrčil a začal mi sundávat tričko s dlouhým rukávem a sunul se přes jamku mezi ňadry až k opasku mých džínsů. Rozepnul ozdobnou přezku a rozepnul několik patentů. Džíny mi stáhnul, až ke kotníkům a jakmile stáhnul i vysoké kozačky, stáhnul mi džíny a odhodil je někam, kde se zřejmě válela i jeho košile.

Jeho ruka od kotníku přes lýtko vyjela a stehno vyjela k mým kalhotkám. Prsty zajel za lem rudých kalhotek a polaskal mě tam, kde soustředila všechna touha a žár z mého těla. Prsty zlehka pronikl do mého těla, když v tom začal vyzvánět telefon někde za mou hlavou. Asi Edwardův.

„Měl bych to zvednout.“ Zachroptil a jeho oči se dívaly do těch mých. Jenom jsme přikývla a sledovala jsem ho, jak začíná hledat telefon ve své košili, kterou jsme pohodila nevím kam, ale vím, že tam někde u ní válejí i mé kalhoty. Edward konečně našel telefon a jediným pohybem ruky rozevřel telefon a přiložil si ho k uchu, aby mohl přijmout hovor.

„Haló?“ zavolala do telefonu a chvilku jenom tiše poslouchal, co mu ona osoba chce sdělit. Nějak neuznal za vhodné mi sdělit, kdo volá. Jako kdyby mi směl číst myšlenky, ještě chvíli počkal a za moment už si telefon odložil od ucha.

„Volá Alice. Máme se vrátit, dorazili Denalijští.“ Řekl a zacvakl konečně telefon.

„Ještě ne! Oni počkají!“ zaškemrala jsem a začala jsem si sundávat podprsenku, abych ho nějak přimět, ale jakmile mi začaly zuby cvakat o  sebe, byl rozhodnutý. Natáhl se po košili, která se válela na zemi a po mně mrštil džíny. Oba jsme se oblékli, i když já mírně proti své vůli a mohli jsme vyrazit domů, kde na nás čekala návštěva. Edward si mě vyšvihl na záda a rozutíkal se lesem k domu.

Během pár minut už mě Edward pokládal na zem a uchopil mou dlaň do své. Povzbudivě mi ji stiskl a začal mě táhnout ke vchodovým dveřím. Galantně mi je přidržel a nechal mě vejít první. Já se tak ihned dostala do obývacího pokoje, kde seděla celá rodiny a s nimi ještě další čtyři neznámé upírky a jeden jediný muž.

„Dobrý den,“ pozdravila jsem jako slušně vychovaná dívka a tak trochu jsem se schovala za Edwardova záda. Všichni na mě vytřeštili oči a nijak jim nevadilo, že mě tak přivádějí do rozpaků.  Nakonec se ale všichni vzpamatovali z šoku, který způsobilo… nevím co. Ostýchavě se zasmáli a pomalu se postavili na nohy. Jako první mi vyšel vstříc muž s napřaženou rukou.

„Dobrý den… jmenuji se Elezar a tohle je má rodina.“ Řekl napjatým hlasem a trochu zahanbeně se díval na čtyři ženy sedící pohromadě na jedné z plátěných sedaček. Zase sebou praštili na mé oblíbené místo. A jedna z nich, ta zrzavá seděla v mém rožku. Mírně jsme se na ně usmála a Elezarovi jsem potřásla rukou. Všechny ženy se tvářily ostražitě, jako kdybych jim snad mohla nějak ublížit.

„Je mi hloupé se ptát ale jak to, že jsi člověk?“ zeptal se Elezar a zdál se být v rozpacích ze své otázky. Ti upíři se mi zdáli podivnější a podivnější. Mírně jsme se na něj usmála a pokývala jsme hlavou.

„Jistě… vy jste to nevěděli?“ zeptala jsem se pro změnu já. Elezar jenom záporně zakroutil hlavou. Já se chápavě usmála a obrátila jsem svou pozornost na mou rodinu.

„Už jste je ubytovali?“ zeptala jsem se Esme. Ona se jenom zapýřila a záporně zakroutila hlavou. Nevím proč, ale všichni se pořád jenom styděli.

„Já si beru Edwardův pokoj!“ vykřikla najednou dívka s blond až skoro zrzavými vlasy. Zase ona?! Ptala jsem se sama sebe. Zpražila jsme ji pohledem a Edward mi ještě pevněji stiskl ruku. Jinak by právě teď ležela pod kytičkami.

„Jistě Tanyo… Já budu spát u Bells.“ Řekla a usmál se na můj rozezlený obličej, který se náhle vyjasnil.

„Tak, to by jsme měli, že?“ zeptal se trochu otřeseně Elezar a zase třeštil oči jako předtím když se dozvěděl, že jsem člověk…. To bude ještě zajímavé… Možná by mu pomohly brýle, alespoň by ty oči nemusel sbírat po zemi, napadlo mě. Esme jenom rozpačitě pozvala další naše hosty do patra a rozdělila jim zbylé pokoje. K Tanyii byla přidělena Irina a sní i Kate… To máme teda sousedy, napadlo mě. Elezar a Karmen dostali samostatný pokoj pro hosty.

Ležela jsem na zádech v mé posteli. Hlavu jsme měla na Edwardově hrudi a on se mi probíral vlasy. Celou půl hodinu co jsme tady leželi, se z vedlejšího pokoje ozývaly zvuky, jako když mlátíte kladivem do skla a bylo to doplňováno výkřiky typu: „Ta děvka!“ a mnohé další… jsem ještě slušná, musím podotknout.

„Asi je trošičku rozezlená.“ Podotkla jsem klidně. Edward se jenom uchitnul.

„Vypadá to tak.“ Zašeptal a natáhl se aby mě políbil do vlasů. Bleskově jsme vystřelila jednu ruku a přidržela jsme si jeho obličej. Vytáhla jsme se do sedu a začala jsem ho líbat. Ale zastavila mě velká rána do zdi, která dělila můj pokoj a Edwardův pokoj. Pomalu jsem se od něj odtáhla a podívala jsem mu do očí.

„Asi budeš spát už v mém pokoji co?“ zeptala jsem se naoko sklesle. Edward jenom němě přikývl, ale v jeho očích hrály laškovné plamínky, které jsme tak dobře znala a tak strašně jsem je milovala…

Edward mě položil pod sebe a začal mě líbat na krku. Slastně jsem přivřela oči a užívala jsem si lehký dotek jeho chladných rtů na jemné pokožce v prohlubni mezi ramenem a krkem. Pomalu sunul svou ruku dolů po mých prsou až k lemu trička a aniž by odtrhnul rty od mého krku, mi ho začal sundávat.

„Edwarde… dům je plný upírů a ještě k tomu je den… kdykoliv jindy bych nadšeně souhlasila, ale teď není vhodná doba.“ Zašeptala jsem zmámeným hlasem a zajela jsem mu rty do kučeravých vlasů. Moje činy odporovaly mým slovům, ale přesto jsme se nažila…

„Tys mě neslyšel?“ zašeptala jsem stěží a olízla jsem si horní oschlý ret.

„Ano, slyšel… nepřijde ti to vzrušující?“ zašeptal mi do ucha a jazykem mi přejel přes ušní boltec až k lalůčku, který jemně stiskl mezi rty. Odtrhnul se ode mě a přetáhl mi tričko přes hlavu. Odhodil ho někam v dál a pokračoval dál v mém svlékání. Mé chabé protesty zanikající v polibcích nebyly nic proti touze, která ve mně probudila požár. A jakmile jsem poprvé zavzdychala, bylo po vášni, protože nad mou hlavou trčelo něco, co až nápadně připomínalo nohu Edwardovy postele.

„Co to sakra…“ zařvala jsem na celý dům a vylekaně jsme vyskočila z postele tak šikovně, že jsem skončila na zemi. Edward ke mně pohotově přiskočil, vyhoupl si mě na ruce a odnesl mě na druhou stranu pokoje.

„Tanyo?“ zavolal nasupeně.

„Pardon… to byla jenom nehoda! Je mi to strašně líto!“ Ozvalo se hlasem plným sarkasmu z druhé strany zdi.

,,Asi tam mají lesbické hrátky.“ Zašeptala jsem k němu žertem. V tu ránu se celým domem rozezněl smích. Jenom z vedlejšího pokoje jedno sólové a hodně hlasité vrčení. Radši jsme už byla zticha, jinak bych mohla o něco přijít…

Čekala jsem, než Edward opraví zeď, ve které ale zůstalo kukátko do vedlejšího pokoje. Radši jsme nějak neřešila ten nový větrací otvor, kterým musí být Esme přímo nadšená a vlezla jsem si do koupelny. Zbývala mi už jenom hodina do začátku oslavy. Alice všechno zařídila a nachystala všem šaty, které se hodily. Všechny páry k sobě ladily a barvy párů zase ladily k barvám na dortu. Všechno to byl začarovaný kruh…

Dala jsem si lehkou sprchu a hned jasem zase vylezla, abych to všechno stihla. Malým oknem jsme si všimla, že už se začíná stmívat, takže času je pořád míň a míň. Doslova jsme se vrhla na fén a začala jsme si sušit vlasy a během pěti minut už jsme si vlasy i natáčela na velké natáčky a připevňovala jsem je sponkami. To jediné jsme měla povolené. Až jsem tohle udělala, zavolala jsem Alice a Rose, které mě měli připravit. Já měla jen jediný úkol: Přežít. A myslím, že byl ze všech nejtěžší.

Ale jedno se holkám musí nechat. Byly dokonalé. Jestli mě dovedou vylepšit tak abych alespoň z poloviny vypadala trochu jako ony tak budou asi čarodějky. Alice si své kratičké vlásky natočila do rozkošných lokýnek a dala si do nich čelenku s kytičkami vyskládanýma kamínky. Její fialkové šaty jí splývaly v záhybech ke kolenům a zavazovaly se za krkem.

Rose byla jako vždy v červeném. Upnuté rudé šaty s leklého materiálu nijak moc zdobené jenom s broží na prsou. Sukně neměly ani rozparek, ani žádné záhyby jenom pevně obepínaly její stehna a táhla se až ke kolenům… Velice netypické. Vlasy si nechala rozpuštěné jen natočené.

Půl hodiny po tom co se do mě pustily, jsem dostala ještě jeden úkol: obléct si korzet, který jsem si kdysi koupila. Prý bude do těch šatů, které jsem jenom tak mimochodem ještě neviděla, bude dokonale hodit. Navlékla jsme se do toho kusu látky a pořádně a pečlivě jsme zahákla všechny háčky do sebe. Na hlavě jsme při tom měla ještě pořád natáčky. Holky mi zatím jenom udělaly make – up.

Vrátila jsme se v korzetu a také v sametovém župánku po kolena. Nebude tam přece pobíhat skoro nahá. Sedla jsme si zpátky na židli a nechala jsem si něco udělat s vlasy. Po několika minutách tahání a stříkání laku na vlasy mě postavily na nohy a nasoukali mě se zavřenýma oči do šatů a bot. Všechno muselo být překvapení. Ještě minutka úprav a pak mi konečně dovolily otevřít oči.

Vyjeveně jsme se na sebe dívala a nemohla jsem uvěřit, že jsme to já. Moje dlouhé vlasy jsem měla vyčesané do vysokého drdolu, který vypadal jako jedna velká krásná skládačka. Moje tvář snad ani nebyla moje. Všechno mě na ní překvapovalo. Od sytě rudých rtů až po dokonalé oční stíný, které byly směsicí růžové, červené, šedé a černé.

Všechno bylo dokonalé, ale co mi nejvíc byly šaty. Černý korzetový vršek a pak červená sukně, jako kdyby omotaný pruh látky okolo mého těla. Ty šaty byly jako z mých nejtajnějších snů a z mých náčrtků…

„Páni.“ Řekla jsme a přejela jsme prsty přes hebkou látku sukně.

„Jo jsou krásné… Karen z nich byla nadšená… To ta holka co je pro tebe šila.“ Zašvitořila Alice a přitom mě tlačila ze dveří. Samy utíkaly napřed a na mě už čekal Edward v košili, která měla stejnou barvu jako sukně u mých šatů. Lehce jsem se na něj usmála a chytila jsem ho za pravou ruku. Společně jsme vyrazili ke schodům do obýváku, kde měla být moje oslava. Pomalu jsme scházeli ze schodů. Rozhlédla jsme se po pokoji. V jednom rohu seděli lidé z Denali a v tom druhém byli holky a kluci s Ang a Benem! Nadšeně jsem si povyskočila, a jakmile jsem stála na pevné zemi, jsem se k nim rozběhla.

Objala jsem Ang a nadšeně jsem je oba dva vítala. Byla jsem ráda, že tady nejsem sama a nebudu taky muset sama sníst ten velký růžovo – červeno – fialový dort. Ještě že ho pekla Esme. Ta by mě snad neotrávila. Ale jestli byla někde v blízkosti Tanya tak to asi budeme všichni brzo pod kytičkami…

Seděla jsme s Ang na křesle a vesele jsme diskutovaly o tom co se za ten jeden den co jsme se neviděly. Ale moc toho nebylo, tak jsem začala zkoumat lidi okolo mě. Všechny dívky měly šaty. A muži měli kravatu stejného odstínu, jako byly šaty.

Esme měla upnuté bez ramínek až po kolena. Byly zelené a mírně řasené. Nijak nezdobené jenom spodní lem byl podšitý černou krajkou. Carlisle měl košili stejné barvy a k tomu ještě černou kravatu, který měla mírně povolený uzel.

Karmen, která stála vedle ní, měla šaty porodného střihu jenom lososové barvy. Elezar měl také košili barvy stejné jako Karmeniny šaty, ale kravatu si odpustil. Kate měla šaty modré. Jako když pokrčené a pod prsou jí splývaly kousek nad kolena. Irina měla šaty limetkově zelené. Ač byly trochu divoké, měly něco do sebe. Pod prsy byl proužek tmavé krajky prokládané kamínky a odtud sukně volně splývala až pod kolena. Angela měla šaty černé. Byly to jedny z těch, které jsme společně koupili na posledních nákupech minulou středu.

Černé ze šifonu a od prsou dolů splývalo několik volných mašliček. Byly na tenká ramínky a od boků stehem se postupně prodlužovaly, a jako když zužovaly. Vypadaly velice jednoduše, ale kouzelně. Jako poslední byla Tanya.

Tanya měla růžové šaty a vypadala doslova a do písmene jako dortík s růžovou polevou. A jako vrchol byly její vlasy. Účes ala pudla… ne to bych urazila pudla.

Stěží jsem zadržovala smích, ale to už se měli jít rozdávat dárky. Alice mě vytáhla na nohy a podala mi malou taštičku.

„To je ode mě.“ Řekla a cukla hlavou ke stříbrné taštičce. Nadšeně jsem nakoukla dovnitř a hned jsme hlavu vystrčila ven. Musel a jsem být rudá až za ušima.

„Díky Alice, je to opravdu hezký dárek.“ Řekla jsem a ještě jednou jsem nahlédla dovnitř na dva malé kousky krajky, které měli být asi spodní prádlo. Alice na mě jenom mrkla a řekla:

„Budou se hodit.“ Další přišel na řadu Emmett. Už jsme se začínala bát. Podal mi malou plochou krabici a napjatě čekal, až ji otevřu. Rychle jsem strhla balící papír a na pravém prstě mi zůstaly vyset pouta.

„Vy jste se na mě domluvili?“ zeptala jsem s úsměvem a hodila jsem je do tašky k prádlu.

„My? Ne! Ale budou se hodit!“ řekl Emmett a neodpustil si jeden posměšný ksichtík. Tohle se mi zatím líbilo. Taková odlehčená atmosféra plná vtipu… Zatím to jde. Škoda jenom že ty pouta už jsém dostala loni… ale tyhle vypadaly mnohem kvalitnější…

Další se postavili Esme A Carlisle. Esme došla až ke mně a pevně mě objala a přitom mi do ruky vtiskla obálku.

„Ten dárek je od nás obou.“ Řekl Carlisle. Mírně jsme se na něj usmála a začala jsem rozbalovat tenký balíček obdélníkového tvaru. Na zem mi přitom vypadly dva lístky. Ihned jsem se pro ně sehnula a začetla se do drobného ozdobného písma.

„Ozdravný pobyt pro dva?“ zeptala jsme se nechápavě.

„No… přemýšleli jsme a napadlo nás tohle, když se zase objevily ty problémy.“ Řekla Carlisle. A já už věděla, která bije. Můj stav, co se týče kostní tkáně, se začal prudce zhoršovat. Už mě začaly bolet záda a kolena s kyčlemi…

„Děkuju.“ Řekla jsem jednoduše a odložila jsem poukazy zase do taštičky. Všichni si pomalu stoupali a popořadě mi dávali dárky. Rose mi dala sadu šperků s modrými safíry. Kate jenom drobnost. Knihu. Irina mi věnovala kabelku. Karmen a Elezar mi darovali deník. Nebil to jen tak nějaký deník. Byl to značkový deník, který si přeje snad každá holka. Od Luise vuitona jehož cena se na veřejnosti ani nevyslovuje. Od Tanye jsme nedostala nic… Raději. Kyanid totiž prodávají jenom na předpis…

Pak zbyl ještě Jasper… Ten mi podal malý plochý balíček z jasně růžového balicího papíru, převázaný stříbrnou mašlí. Nechápavě jsem ho obracela mezi prsty a přemýšlela jsme co by mi tak mohl dát… a ještě takhle malého. Nakonec jsme ale to napětí nevydržela a pustila jsem do rozbalování. Okolo mě jenom létaly mašle a kousky růžového papíru dokud na mém dárku nezbyl ani kousek blyštivého povrchu a já se dívala na plochou kartičku stejné velikosti jako je i kreditní karta. Ale tohle nebyla kreditní karta. Byl to falešný řidičák…

„Co to?“ zeptala jsem se nechápavě.

„To je řidičák… sice jenom falešný, ale když ty nejsi schopná si ho konečně udělat…. Trochu jsem ti pomohl. Neboj, nikdo nepozná rozdíl.“ Řekl s lišáckým úsměvem na rtech. A všichni na okolo se rozesmáli a já s nimi. Vyšla jsem k Jazzovi a lehce jsem ho objala.

„Děkuju.“ Zašeptala jsem a čekala jsem na další a to poslední dárek od Edwarda. Edward se postavil a na chvilku si odběhl. Už jsem se začínala bát, že mi utekl, ale za malý moment se vrátil s obrovskou krabicí v náručí.

„Děkuju.“ Řekla jsme udiveně a opatrně jsme ji položila na zem. Odklopila jsme víko a v tu chvíli na mě vyskočilo malé chundelaté štěně zlatého retrívra! Na krku měl růžový obojek se známkou a na ní bylo napsáno: Glow. Do očí se mi vlély slzy a já skočila Edwardovi kolem krku a políbila jsem ho na rty.

„Děkuju.“ Zašeptala jsem tiše a rozpojila jsem ruce, které jsme měla zavěšené za jeho krkem. Sehnula jsme se a vzala jsme si ustrašený uzlíček chlupů do náručí. Podrbala jsem ho za ušima a políbila na čelíčko.

„Ty jsi ale krááásná holčička.“ Zašeptala jsem k ní a znovu jsem ji podrbala za oušky. Ang si stoupla ke mně a taky si ji pohladila. Nakonec mi ještě podala malý balíček, který jsem ale s omluvným výrazem odložila na stranu. Sedla jsme si Edwardovi do klína společně s Glow a mazlila jsme se s ní při tom, jak si ostatní povídali a ujídala jsme při tom ze své porce dortu. Ostatní se omluvili. Tedy alespoň dívky, které údajně drží dietu. Carlisle se vymluvil na to, že nemá rád sladké, ale ostatní kluci do toho jít museli.

Edward nenápadně krmil Glow, která to všechno nadšeně baštila. Emmett to cpal do květináče orchideje, která byla tak nešťastně postavena bokem na stolku a zrovna vedle Emmetta. Ale Jazz už neměl to štěstí. Ale byl taky originální. Seděl natočený ke všem zády jenom k Alice obličejem a nenápadně všechno házel do sáčku, ve kterém byl i balící papír od dárků. Takže nikdo nic nejedl. Jenom já a Ang jsme oždibovali, co nám chutnalo a jelikož Ben byl ve vývinu, cpal se za nás za všechny. Alespoň se to nepokazí…

Večer jsme ležela v posteli. Na břiše jsem měla hlavičku Glow a drbala jsem ji za ouškama. Edward ležel vedle mě a také ji zlehka hladil po kožichu. Něco mě ale napadlo. Alice říkala, že se mi to ten korzet bude hodit…

Vzala jsme Glow do náruče a stoupla jsem si na bosé nohy. Vyšla jsem před pokoj a položila jsme ji do pelíšku, který jsem jí nachystala ještě před tím, než jsem šla do pokoje a vrátila jsem se zase zpět k Edwardovi.

Ten pořád ležel na posteli a sledoval každá můj krok. To jsem přesně potřebovala. Ještě naposled jsem zkontrolovala díru ve zdi, která byla zacpaná jedním starým tričkem a sáhla jsem na zip, který držel šaty tam, kde byly. Jediným rychlým tahem jsem ho rozepnula a šaty se mi svezly ke kotníkům…

Vykročila jsme k Edvardovi jenom v tom korzetu a něčem co se ani nedalo nazvat kalhotky. Ten nasucho polknul a němě mě pozoroval z polštářů. Došla jsme až k němu a zlehka jsem ho políbila na rudé rty. Od něj přišla ihned očekávaná bouřlivá odezva. Pronikl jazykem mezi mé rty a strhl mě pod sebe…

„Tohle jsou ty nejlepší narozeniny, co jsem zažila.“ Zašeptala jsem o půl hodiny později. Edward se jenom uchechtal a políbil mě na čelo. Já se zachumlala ještě víc do zahřátých peřin a propadla jsme se do sladké říše snů…