Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pouto srdce - 19. Kapitola

20.01.2010 (13:15) • Janulik • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4167×

19. Kapitola - Malý zázrak

Ráno jsem se probudila výjimečně odpočinutá a ještě spokojenější než kdy jindy. Z vedlejšího pokoje se sice ozývaly podivné zvuky, ale byla jsem blízko Edwarda, takže jsem neměla co řešit. A myslím, že i bombový útok na Hirošimu by my byl v tu úžasnou idylickou chvíli putna.

„Sakra! Kde mám kufr!“ ozval se křik z vedlejšího pokoje. Jenom jsem se uchechtla tomu, jak rychle chce moje nová “kamarádka“ ukončit tuhle trapnou návštěvu. Tipuji, že ji v tom postrčila dnešní noc plná mých výkřiků a stenů… Jo tohle bych asi nepřála nikomu. Zasněně jsem se usmála při vzpomínce na ten zážitek v noci. To nešlo popsat… bylo to jako velký ohňostroj vášně a citů… Něco neskutečného, ale ono se to opravdu stalo.

Poškrábala jsem se ve vlasech a pomalu jsem se začala zvedat do sedu. Vyhrabala jsem se z přikrývek a nahá přeběhla do koupelny. Z pokoje se jenom ozývaly divné zvuky a potom bouchnutí dveří, takže Edward už odešel a před tím ještě uklidil ten svinčík, co po nás zůstal… Hodnej kluk…

Zalezla jsem si pod horkou sprchu, vymydlila jsem celou plochu mého těla a objevila jsem pár modřin, které jsem musela zamaskovat, aby si jich Edward nikdy nevšimnul. Vylezla jsem ze sprchy s příjemně hřejivou kůží a promočenými prsty, až se mi kůže vlnila do varhánků. Stoupla jsem si před zrcadlo a setřela jsem z něj mlžný bělavý opar. Rozčesala jsem si vlhký spletenec vlasů a pak jsem je ještě vlhké sepnula do culíku. Osušila jsem se do bílé hebké osušky a natáhla na sebe úzké džíny s páskem a mikinu s kapucí a vysokým límcem.

Ještě jsem odněkud vyhrabala své oblíbené pletené ponožky se sobem a rolničkami a vydala jsem se dolů na snídani, která už stihla provonět celý dům. Seběhla jsem schody a smykem zabočila za roh a přímo do kuchyně. Po cestě jsem nepotkala nikoho. Ani rodinu a návštěva taky nikde.

„Hmm… to to voní! Co bude?“ zavolala jsem na Eda, když jsem vešla do dveří a sedla i na barovou židličku.

„Palačinky, zlatíčko… ale nevím co k nim. Musíš si něco najít!“ řekl mi otočený zády ke mně.

„Jasně! To nebude problém! Někde tady je marmeláda. A kde jsou ostatní?“ zeptala jsem se jenom tak mimochodem.

„Tanya odešla hned ráno a cituju: „Tenhle dům je sídlo ďábla! Sem už nikdy nevkročím!“ řekla a odešla, takže už asi skončila její návštěva u nás. No… a zbytek rodiny i se zbytkem návštěvy si vyrazil na lov. Chtěli jet jenom kousek odtud, ale Alice navrhla rodinný výlet na celý den.“ Řekl a konečně se na mě otočil. Na jeho rozkošných rtech byl vidět ten sexy pokřivený úsměv, při kterém se mi rozbušilo srdce.

„Tak to je hezké,“ řekla jsem a seskočila jsem ze židle. Pomalým, až loudavým krokem jsem se začala přibližovat k Edwardovi, až jsem ho objala kolem štíhlého pasu a opřela jsem si bradu o jeho hrudník. Políbila jsem ho na odhalenou část hrudníku a odtud jsme postupovala až ke krku a při tom jsem se zvedala na špičky.

Ještě víc jsem se natáhla a otřela jsem svoje rty o jeho. Přitlačila jsem je na sebe a jazykem jsem je zlehka obkroužila. Edward mě ihned objal kolem pasu a zvednul mě o něco víš, abych na něj lépe dosáhla. Pomalu nás uvedl do pohybu a posadil mě na nejbližší volné místo na kuchyňské lince. Vtěsnal se mezi má stehna a začal mě náruživě líbat.

Jeho ruce mi začaly bloudit po těle, až se dostal k lemu mikiny a tu mi bleskově přetáhl přes hlavu. Za ní letělo i tílko a já zůstala jenom v lehké krajkové podprsence, která mě však neuchránila před jeho všetečnými prsty a já tak během několika momentů vzdychala rozdmýchanou vášní a svíjela se nepatřičně velikou a neukojenou touhou po jeho těle, které bylo k mé nelibosti ještě stále zahalené oblečením.

Odstrčila jsme jeho ruce a začala jsme ho svlékat. Přetáhla jsme mu tričko s krátkým rukávem přes roztomilou hlavinku a pak jsme mu rozepnula i kalhoty, které se mu svezly ke kotníkům. On rozepnul ty mé a pomalu mi je stáhnul přes boky až ke kotníkům a pak je odhodil někam za mě. S nimi stáhnul i moje kalhotky a teď už mu nic nebránilo si mě vzít. Roztáhl mi kolena od sebe a zlehka prsty přejel přes místečko mého těla, které po něm toužilo nejvíc.

Při jeho chladném, skoro až mrazivém doteku jsem se neubránila slastnému vzdechu a pak výkřiku když do mě pronikl a mě zalil ten úžasný pocit naplnění. Pomalu se začal pohybovat, ale mně to nestačilo. Obmotala jsem mu nohy kolem pasu a tím jsme ho přiměla, aby ještě zrychlil. Vyházela jsem mu vstříc pohyby mé pánve a za malý moment jsme se už vznášeli ve slastných výškách uspokojení.

Znaveně jsem spustila nohy na zem a nahá jenom s podprsenkou na jednom zápěstí jsem se začala oblékat. Právě včas jsem zapnula zip u kalhot a pročísla si rukou vlasy a do kuchyně vtrhla celá rodina i s návštěvou. Já jsem se jenom omluvila a s talířkem palačinek jsem vydupala schody do mého pokoje. Sedla jsem si na lenošku a pustila jsem se do opožděné snídaně. K tomu jsme si ještě pustila televizi, kde zrovna dávali nějakou kreslenou pohádku.

Dojedla jsem až o půl hodiny později a to už bylo skoro dvanáct hodin. Odnesla jsem talíř zpátky do kuchyně a hned jsem ho opláchla ve dřezu a šla jsem zase zpátky do pokoje. Všichni seděli v obýváku a mluvili o tom, jak Tanya utekla, ale já o to nestála, když jsem za to vlastně i mohla.

Vešla jsem do pokoje a zabouchla jsem za sebou dveře. Rozhlédla jsem se po místnosti, ve které jediné uklizené místo byla postel a pustila jsem se do toho. Všechno špinavé oblečení jsem naházela do koše, a že ho bylo.  Zbytek věcí jako knihy a CD jsem zařadila na své místo. Nakonec jsem skončila u psacího stolu, za který jsem si sedla a začala jsem vyplňovat kolonky se správnými odpověďmi, které byly v domácích úkolech.

Všechny knihy jsem naskládala do kabelky a tu jsem položila na lenošku vedle nachystaného oblečení. Když jsem konečně skočila s uklízením, zbylo mi jen málo času na to něco dělat. Proto jsem se jenom převlékla do pyžama, což znamenalo trenky se snoopym a bílé tílko. Vzala jsem si nějakou knížku a lehla si do postele. Zachumlala jsem se do teplých peřin a otevřela jsem knihu na straně, kde jsem nechala záložku.

Už při třetí kapitoly mi padala víčka a já se je ani nesnažila zadržet. Unaveně jsem odložila knihu na noční stolek, zhasla jsem lampičku a zachumlala jsem se ještě víc do peřin. Přitulila jsem se k velkému obdélníkovému polštáři a druhým jsem si podložila hlavu. V té divné skrčené poloze objímajíc polštář jsem i usnula.

Ráno mě probudil podivný svíravý pocit žaludku. Měla jsem chuť ihned utíkat na záchod a vyzvracet se, ale přemohla jsem tohle nepříjemné nutkání a ještě víc jsem si natlačila polštář na břicho, abych tak snad zahnala nepříjemnou závrať. Ale nepomohlo to. Ještě chvíli jsem se jenom tak převalovala na posteli a snažila jsem se zaplašit ten divný pocit, ale nakonec jsem se přeci jenom uráčila vylézt z postele a odšourala se do koupelny. Nejdřív jsem se divila, že u mě nebyl Edward, ale zřejmě celou noc uklízel svůj pokoj.

Umyla jsem si obličej a jen zlehka jsem se namalovala. Vyčistila jsem si zuby a rozčesala vlasy, které jsem po tom stáhla do obyčejného culíku na temeni hlavy. Vešla jsem do šatny a vybrala  si hned to první, na co mi padl zrak. Modré upnuté džíny, teplý svetr pod zadek jenom s krátkým rukávem a dvěma roztomilými bambulkami a pod to bílé tričko s dlouhým rukávem.

Naposled jsem se zkontrolovala ve velkém zrcadle a vyšla jsem ven z pokoje. Měla jsem sice menší zpoždění, ale to jsem vyrovnala tím, že jsem ani nesnídala. Sešla jsem schody a u dveří si nazula tenisky a oblékla si lehkou podzimní bundu. Vyšla jsem před dům a nasedla jsem do Edwardova Volva, které už bylo dávno nastartované.

„Dobré ráno.“ Řekla jsem mile a hezky jsem se na něj usmála, i když mi do smíchu vůbec nebylo.

„Dobré.“ Řekl tím samým tónem a natáhl se, aby mě zlehka políbil na rty a my mohli vyjet. Jelikož mi bylo pořád divně tak jízda autem můj stav zrovna nezlepšovala. Jenom jsem zavřela oči a spánkem jsem se opřela o chladné boční okénko. Těžká víčka mi poklesla a já zadřímla. Probudil mě až lehký chladivý dotek na líci a nějaký šepot. Byl to Edward. Už jsme stáli na školním parkovišti a já pořád spala.

Unaveně jsem si protřela oči a protáhla si záda. Nechala jsem si pomoct vystoupit z auta a hned jsme se rozešla za Emmettem, se kterým jsem měla první hodinu. Zavěsila jsem se do jeho pravé ohnuté ruky, kterou mi vždy v pondělí ráno galantně nabízel a mohli jsme vyrazit. Dokráčeli jsme do učebny a zabrali jsme si místa v zadní lavici u dveří, kterou jsme většinou obývali.

Hodina začala brzy a ještě dřív mě přestala bavit. A bohužel Emmetta zaujala. No jo no… sex… to je jeho. A je jedno, jestli je to o lidech nebo mezi nějakými kolibříky… hlavně, že se něco přiučí. Unaveně jsem si lehla na lavici a zavřela oči. Tak moc se mi chtělo spát a neustálá nevolnost mě ještě víc unavovala.

„Slečno, doufám, že vás můj výklad neunavuje.“ Pronesl profesor k mé osobě a třída propukla ve sborový záchvat smíchu.

„Abych byla upřímná. Ano unavuje, ale co se dá dělat? Je to vaše práce.“ Řekla jsem znuděným hlasem a držela jsem se tak, tak, abych nespadla na tu zem, protože se mi nehorázně točila hlava. Žaludek se mi zvedal a před očima se mi dělaly mžitky a pak… tma a tupý náraz do hlavy.

Pomalu jsem rozevřela oči a uviděla jsem známý strop z mého pokoje. Ležela jsem na měkké pokrývce na mé posteli a vedle mě seděl Emmett a ustrašeně se na mě díval.

„Jsi v pohodě?“ zeptal se mě a nervózně po mně těkal očima, jako by hledal sebemenší náznak zranění.

„Jo.“ Zachroptěla jsem a překvapilo mě, jak moc mám vyschlo v krku. Rychle jsem se posadila a spustila nohy přes okraj postele. Emmett mě chtěl nejdřív zastavit, ale když jsem ho snad už po sté ujistila, že jsem v pořádku nechal mě jít se napít a potom mě dokonce pustil samotnou na záchod.

Když jsem se snad po nekonečné době dobelhala zpátky do postele, bylo mi už dobře. Všechna ta bolest a nevolnost přešla a já to všechno jenom potřebovala dospat. Zapadla jsem do postele už převlečená do pyžama a tvrdě jsem usnula. Můj bezesný dýchánek přerušil křik z dolních pater.

„Jí je špatně… Dokonce omdlí a ty uděláš co? Odvezeš ji domů a mně nic neřekneš! Jsi normální?! Víš, jaký jsem o ni měl strach?!“ křičel Edward nejspíš na Emmetta, ale to už jsem scházela dolů v mém pyžámku a začala jsem být na Edwarda naštvaná.

„Proč na něj křičíš? Chtěl mi jenom pomoct!“ řekla jsem mu a založila jsem si ruce na prsou.

„Já se o tebe bál a - “

„A co? Tak mě vzal domů. Ty tady všechno jenom zveličuješ!“ řekla jsem razantně. V momentu jsem se otočila na patě a vracela jsem se do svého pokoje. Zabouchla jsem Edwardovi dveře před nosem a vlezla jsem si do postele, která už byla zase studená.

„Je mi to líto. Trochu jsem vypěnil. Odpustíš mi?“ zašeptal ten nejmilejší hlas na světě u mého obličeje a mě tak omámil jeho sladký dech. Jako odpověď mu postačilo to, že jsem se odsunula od boku a nadzvedla jsem roh peřiny. Edward si lehnul vedle mě a stulil si mě do náruče tak, abych okolo sebe měla omotanou peřinu.

„Co se děje?“ zašeptal.

„Sama nevím.“ Řekla jsem mu nazpátek a v duchu jsem přemýšlela, co jsem mohla sníst nebo udělat, že mi bylo tak špatně.

Ráno mě probudil zase ten divný pocit u žaludku, ale tentokrát byl mnohem silnější a nešel jenom tak přejít. Žaludek se mi zvednul a já jako střela vyletěla z postele přímo do koupelny. V tom časovém presu jsem za sebou ještě stihla přibouchnout dveře a vrhla jsem se na záchodovou mísu. Vyzvracela jsem úplně všechno, co jsem snědla snad za poslední týden a ještě hodnou chvíli po tom, co jsem to ze sebe všechno dostala, jsem seděla vedle záchodu. Žaludek mě pořád bolel a měla jsem chuť ještě zvracet.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se mě sametový hlas za mnou.

„Jo. A bude to ještě lepší po tom, co ji vyčistím zuby.“ Řekla jsem a ihned jsem se vrhla po kartáčku a pastě. Po pěti minutách usilovného čištění jsem si ještě vypláchla ústní vodou a konečně jsem zahnala tu odpornou pachuť v ústech.

„Asi nepůjdu do školy.“ Řekla jsem hned po tom, co jsem se podívala na můj nazelenalý a pobledlý obličej s černými kruhy pod očima.

„Taky si myslím.“ Zavolal na mě Edward z chodby a do pokoje už přišel oblečený v bílém tričku s dlouhým rukávem a přes něj si ještě přehodil košili s krátkým rukávem. K tomu si oblékl světlé džíny a černé boty na zavazování. Přišel až ke mně a zlehka mě políbil na čelo a potom na rty.

„Odpočiň si a hlavně se opatruj,“ zašeptal a odešel. Já se řídila jeho radami. Zabalila jsem se tedy do přikrývek a usnula jsem, dokud mě neprobudila zase ta nepříjemná nevolnost. Už jsem začínala mít obavy. Nikdy mi nebývalo takhle špatně… ne takovýmhle způsobem. Stočila jsem se do klubíčka a ruce jsem si usilovně tiskla na místo, které nejvíc bolelo. Až teď jsem si uvědomila že to ani není žaludek… spíš podbřišek.

Vyděšeně jsem vyjekla a posadila se. V hlavě jsem začala počítat, ale vždycky jsem se dobrala ke zdárnému konci. Nikdy se mi nestalo, aby vynechal, ale teď se to stalo. Ihned jsem vyskočila z postele a začala jsem se oblékat. Nikdy jsem nebyla rychleji oblečená a to jsem při tom ještě stíhala telefonovat do nejbližší gynekologické ordinace mimo město. Ihned jsem se objednala na dnešní odpoledne a už jsem nasedala do mého autíčka.

Celé Fork jsem objela po blízké dálnici a skoro do půl hodiny středně rychlé jízdy jsem už byla v Port Angeles. Zastavila jsem před soukromou klinikou a chvilku jsem ještě zůstala sedět v autě. Ale nakonec jsem se přeci jenom odhodlala a vystoupila jsem ven z autíčka. Pomalu jsem vešla do bílé vstupní haly, která zapáchala po dezinfekci a nahlásila jsem se postarší sestřičce u přepážky a ta mě ihned poslal do ordinace číslo tři. Zašla jsem tedy do dveří z matného skla a tam už na mě čekal mladý doktor.

„Dobrý den. Můžete si odložit.“ Řekl a ukázal na malou kabinku v rohu místnosti. Já v tu chvíli byla jistě rudá až na zadku. To už radši nějakého dědulu než takovýhohle mladíčka, pomyslela jsem si a vlezla jsme si do toho stísněného prostoru. Svlékla jsem ze sebe všechno oblečení a na sebe jsem si zase oblékla lehké nemocniční oblečení. Pomalu se sklopenou hlavou jsem vyšla z kabinky a lehla si na křeslo. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla. Zavřela jsem oči a modlila jsem se, abych to měla brzy za sebou.

Oblékla jsem na sebe i poslední kousek šatstva a vyšla jsem před kabinku a hned jsem se posadila do koženého křesílka. Doktor se tvářil nadšeně, zřejmě přišel na to co mi je, pomyslela jsem si také nadšeně a čekala jsem, co by mi mohlo být.

„Jste těhotná.“ Řekl mladý muž a já cítila, jak se mi zatočila hlava.

„Co? Jak?“ zeptala jsem se jako naprostý idiot. Protože tohle jediné jsem ze sebe dokázala dostat. Co? Jsem těhotná s Edwardem? A jak? Tak to si nemusíme ani říkat, ale jak jakože, když je upír?!

„No…“ řekl doktor a zatvářil se rozpačitě.

„Jo chápu.“ Řekla jsem už normálním hlasem a postavila jsem se na nohy. „Nashle. A ještě… Jak dlouho?“ zeptala jsem se jako ve snách.

„Dva a půl měsíce.“ Řekl mi a ostražitě mě pozoroval, dokud jsem úplně v pořádku nevyšla z ordinace. Roztřeseně jsem se rozloučila se sestřičkou u přepážky a odešla jsem do svého auta. Nastartovala jsem a rozjela se domů. Po cestě jsem si ještě zašla do lékárny a koupila si několik těhotenských testů každý jiné značky, kdyby náhodou.

Domů jsem dojela až za třičtvrtě hodiny. K mé velké úlevě doma ještě pořád nikdo nebyl. Zalezla jsem teda do koupelny a začetla jsem se do návodů na těhotenské testy. Všechny jsem je použila, jak říkal návod a už jenom zbývalo si pět minut počkat na výsledek.

Po pěti minutách by ani resuscitace nepomohla. Zaraženě jsem se dívala na všechny testy, které zaručeně ukazovaly jeden a ten samý výsledek, podle kterého jsem byla najisto těhotná… Těhotná v osmnácti. Moje noční můra se splnila. Jak se to jen mohlo stát?! Ptala jsem se sama sebe dokola. A jak je možné, že jsem si toho nevšimla dřív? Vždyť jsem ve druhém měsíci a ještě před pěti týdny jsem měla menstruaci.

Seděla jsem na zemi s koleny pokrčenými pod bradou a pohupovala jsem se vpřed a vzad. Jako šílenec jsem hleděla do zdi a snažila jsem se vzpamatovat z toho všeho. Z toho že jsem těhotná. Z toho jak je to tak daleko a hlavně z toho že mám dítě s upírem… Mám dítě s Edwardem.

„S Edwardem.“ Zašeptala jsem a to jméno mě podivným způsobem uvolnilo. Vždyť Edward se o mě postará… Jenom ne hned. A když miluju Edwarda a budu milovat i to malé ,co ve mně roste. Bude to moje a Edwardovo dítě a bude dokonalé!

„Ano. Bude moje a bude dokonalé po tatínkovi.“ Zašeptala jsem si pro sebe radostně a vydrápala se na nohy. Shrnula jsem těhotenské testy, jejich krabičky a návody do sáčku a ten jsem vyhodila před dům do popelnice. Při cestě do pokoje jsem si dokonce pískala. Byla jsem opravdu spokojená. Jenom menší nevolnost mi to všechno kazila. Převlékla jsme se proto znovu do pyžama a zalezla jsem si do postýlky. S blaženým pocitem u srdce a poťouchlým úsměvem na puse jsem usnula.

* * *

Mladá blonďatá upírka stála před třemi mocnými muži. Přišla jim svěřit jedno velké tajemství, které však nepatřilo jí. Její uražená ješitnost ji přiměla tohle udělat a už nebylo cesty zpět. Musela jim to říct… teď byl v ohrožení její život.

„Co tě k nám přivádí, milá Tanyo?“ zeptal se prostřední muž s tmavými dlouhými vlasy a upřel na ni své rudé oči.

„Musím vám říct o jedné rodině, která porušila zákon. Oni - “

„Ššš… nejlepší bude, když mi to ukážeš.“ Zašeptal a natáhl k ní svou bledou ruku. Tanya se nepatrně otřásla, ale pokročila k němu blíž a svou dlaň vložila do jeho. Muž zavřel oči a za víčky se mu začal promítat celý příběh, jako by byl jeho očitým svědkem…

Viděl všechno, od prvního udiveného pohledu až po ten poslední nenávistný, plný opovržení. Pustil její ruku a ustoupil o krok vzad. Otočil se na své bratry, kteří jen nezaujatě pozorovali dění okolo a jen okrajově vnímali rozhovor, který právě proběhl.

„Cullenovi.“ Řekl a upoutal tak na sebe všechnu možnou pozornost. „Prozradili naše tajemství… nevím přesně, jak to je, ale zjistím to! Jane?“ zeptal se a ihned na to po jeho pravici stálo roztomilé malé děvče s dolíčky ve tvářích, ale pohledem, který dokázal děsit a zabíjet…

„Ano pane?“ zeptala se jemným a uctivým hlasem.

„Navštívíš spolu s Demetrim, Alexem a Margareth Cullenovy a dozvíš se všechno o té mladé dívce, které prozradili naše tajemství a dovedeš mi ji sem. Musím vědět, proč jí to řekli,“ řekl Aro a Jane na něj upřela tázavý pohled.

„A co Cullenovi?“ zeptala se jej. Aro jako by ji nevnímal a nespouštěl zrak z Tanyi. Ta se nervózně ošila. Až teď si uvědomila, co zavinila. Cullenovi mohli kvůli ní i zemřít. Ale už bylo pozdě… Příliš pozdě…

* * *

Ležela jsem v posteli a dočítala poslední kapitolu knihy od Jane Austenové. Přejela jsem očima přes poslední řádek a knihu jsem zaklapala. Znovu jsem se uvelebila do polštářů a zavřela oči, když mě někdo políbil zlehka na rty. Zachytila jsem jeho hlavu a přitlačila jsem je ještě pevněji na mé. Pootevřela jsem rty a nechala jsme Edwardův jazyk vklouznout do mých úst a vlastním jsem mu vyšla vstříc.

„Už je ti líp?“ zeptal se mě po chvilce, kdy jsme ukončili náš polibek.

„Ano.“ Zašeptala jsem a ještě těsněji jsem se přitulila k jeho kamenné hrudi. Poslední, co jsem vnímala ještě před tím, než jsem usnula, bylo Edwardovo broukání do mého ucha.

„Dobré ráno, ospalče.“ Zašeptal mi Edward do ucha a tím mě probudil. Moji mysl ještě stále obestírala příjemná ranní otupělost a klid, ale i přes clonu ospalosti jsem poznala, že mě nebolí břicho a všechno je tak jak má být. Spokojeně jsem se usmála a vymotala jsem se z Edwardova náručí. Hned jak jsem se postavila na nohy, vyrazila jsem do koupelny. Při tom jsem si protírala ještě rozespalé oči.

Zapnula jsem sprchu, aby se mi odpustila teplá voda a svlékla jsem si pyžamo a hodila jsem ho do koše na praní. Vlezla jsem si pod příjemně teplou sprchu a natáhla jsem se pro sprchový gel. Namydlila jsem si kůži. Když jsem přejížděla žínkou přes břicho, všimla jsem si, že je nepřirozeně nafouklé. Znova a znova jsem přejížděla prsty přes to kamenné místo na mém břiše a hned mě osvítilo, došlo mi, že to musí být moje malé miminko. S úsměvem na rtech jsem tu vybouleninu překryla dlaní.

„Ty budeš asi hodné zvláštní co?“ zašeptala jsem k mému miláčkovi a spláchla jsem ze sebe pěnu.

V ručníku jsem přešla přes malou chodbičku a hned jsem se zase zavřela v šatně. Vlasy jsem si rozpustila z neforemného drdolu, který jsem si udělala do sprchy. Z polic ve skříni jsem si vytáhla barevnou tuniku s velkým výstřihem, který zaručeně odpoutá pozornost od mého bříška a upnuté flekaté džíny. K tomu jsem si vzala ještě kozačky a přes sebe si přehodila teplý svetr na zapínání.

Seběhla jsem schody a zamířila jsem si to přímo do kuchyně, kde jsem si vypila čaj a nědla jeden koblížek, který mi nachystala Esme a už jsem utíkala za ostatními, kteří na mě čekali v obýváku vedle poskládaní na sedačce. Vzala jsem Edwarda za ruku a všichni ostatní nás následovali ven z domu a do svých aut. Alice jela výjimečně s námi a Jasper zase s Emmettem a Rose.

Během několika minut už jsme stáli před školou. Ani jsem nevěděla jak a už jsem kráčela chodbou zavěšená do Alice a společně jsme vesele štěbetaly o nákupech, které jsme plánovaly na příští týden v pátek. Zasedly jsme do poslední lavice a vesele jsme pokračovaly dál a nevnímaly jsme výuku. Takhle to vlastně pokračovalo celý den, až do oběda, kdy jsme pak jeli domů, protože nám odpadl tělocvik. Učitel už zase onemocněl.

Už při cestě domů se mi zase začala točit hlava a zvedal se mi žaludek. Pevně jsem svírala držadlo dveří a hned jak auto zastavilo, jsem vysedla a šla jsem do svého pokoje. Tašku jsem odhodila do kouta a lehla si do postele do takové polohy, ze které se mi nechtělo hned zvracet. Takže na břiše a to jsem si ještě podložila měkkým polštářem. Zaslechla jsem, jak někdo otevřel dveře a hned je zase zavřel. Do několika sekund se matrace mírně prohnula a mě na čele zachladila ruka mého anděla.

„Zase je ti špatně?“ zeptal se mě šeptem.

„Hmm…“ na víc jsem se nezmohla. Přitulila jsem se k polštáři a snažila jsem se zaspat ten odporný pocit v břiše.

„Zlatíčko… Vstávej. Musíme do školy.“ Ozvalo se mi u levého ucha a já se po tom zvuku ohnala jako po otravné mouše. Jako odezva se začal pokojem rozléhat zvonivý smích.

„Tak vstávej!“ zavelel už neústupně a já se konečně posadila. Rozespale jsem mžourala po pokoji a dívala se na Edwarda, který tak nějak podivně čichal kolem mě.

„Co?“ zeptala jsem se ho.

„Proč jsi cítit upírem?!“ zeptal se mě zase on a já nasucho polkla. Mysli! Mysli! Okřikovala jsem se v duchu.

„Dům je plný upírů, tak co jsi čekal?!“ odpověděla jsem mu podrážděně a vylezla jsem z postele. Odtud jsem zamířila přímo do koupelny, kde jsem si oddechla. Podívala jsem se na malý hrbolek na mém břiše a zlehka ho pohladila.

„Já jim o tobě ještě nemůžu říct, zlatíčko… oni by s tím asi moc nesouhlasili, moje malá Šťouchalko…“ Zašeptala jsem k mému miminku a posadila se na okraj vany.

Pokud nebudou komentáře nebude další díl... nad tímhle jsme ztrávila celý týden... tak yhci vědět jestli to má vůbec nějakou cenu...

Autor: Janulik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pouto srdce - 19. Kapitola: