Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Práce je můj život 12

12.07.2011 (07:15) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 22× • zobrazeno 4644×

„Ahoj, potřebuješ něco?“ pozdravila jsem Edwarda a on si mě přitáhl na polibek. Chtěla jsem mu říct, že na to nemám čas ani náladu, ale předběhl mě.

„Přivedl jsem ti představit někoho, kdo by se ti mohl hodit,“ usmál se a mávnul za sebe, kde stál mladý kluk. Špinavý blonďák, na krátko ostříhaný, štíhlé postavy a měl příjemný úsměv.

„To je Dave Stevens, bývalý kuchař z hotelu Hilton a teď se uchází o místo kuchaře ve tvém baru.“

„Co?“ vyvalila jsem oči, protože mi nešlo do hlavy, že by kuchař z Hiltonu šel do malého baru. Že by vyměnil svůj vysoký plat za průměrný.

„Myslím to vážně. Máš nějaké podmínky přijímacího řízení, které musí splnit,“ usmíval se pořád.

„Ne, nemám absolutně žádné,“ zakroutila jsem hlavou užasle.

„Tak to jsem moc rád, že jste mě přijala,“ ozval se konečně Dave a natáhl ke mně ruku.

„Vítejte v týmu. To je Claire, naše servírka,“ představila jsem mu naší nastávající maminku a ona se na něj taky usmála. „Všechno vám vysvětlí a já si tu zatím něco vyřídím s Edwardem.“

„Dobře,“ usmál se a šel za Claire.

„Kde jsi ho sebral?“ zeptala jsem se užasle Edwarda.

„Mám své zdroje,“ usmál se a nezaujatě pokrčil rameny. Neodolala jsem a nadšeně jsem mu skočila kolem krku. Byla jsem mu neskonale vděčná.

„Miluju tě, miluju tě, miluju tě,“ mumlala jsem a pevně jsem ho objímala. „Zachránil jsi mi zadek. Děkuju.“

„Není zač,“ zasmál se a políbil mě. „Taky tě miluju,“ zamumlal a políbil mě znovu. „Mnohem víc.“

„Jsem ti tolik vděčná. Odpoledne se za tebou zastavím, co ty na to?“ navrhla jsem a on nadšeně kývnul.

„Dobře,“ usmála jsem se a ještě ho jednou políbila. „Budu se těšit. Musíš mi říct, kde bereš tohle nedostatkový zboží.“

„To je výrobní tajemství,“ zamumlal mi do ucha. „Ale když se budeš snažit, možná mě přesvědčíš a já ti to řeknu.“

„Vytasím své ženské zbraně,“ slíbila jsem odhodlaně a odtáhla jsem se. „Musím jít. Tak tedy odpoledne.“

„Jasně a nezvoň, máš klíče,“ připomněl mi s uličnickým úsměvem a zmizel. Pobaveně jsem zakroutila hlavou a vydala jsem se do kuchyně obhlídnout, co tam ti dva vyvádějí.

„Vůbec to není složitý. Jídelníček je nalepenej támhle a je to seřazený podle nejčastějších poptávek. Stačí to párkrát udělat a už si to pamatuješ. Když to naservíruješ, jen zazvoníš na zvoneček a my si pro to přijdeme,“ vysvětlovala Claire, a pak se podívala na mě. „No, myslím, že je to všechno. Teď je to asi na tobě, Bello.“

„Jasně, díky,“ usmála jsem se a ona odešla. „Máte nějaké otázky nebo Claire všechno vysvětlila?“ otočila jsem se na Davea. „Jak už řekla, opravdu to není nic složitého.“

„Myslím, že mi řekla všechno podstatné,“ zhodnotil Dave situaci.

„Tak to je super. Můžete se hned převléknout a začít,“ usmála jsem se a přitom ukázala na šatnu. „Dnes večer připravím pracovní smlouvu a bude to. Mimochodem, já jsem Bella.“ Natáhla jsem k němu ruku. „Vítej ve Svaté Veverce.“

„Je mi potěšením,“ usmál se Dave a šel se převléknout. Nechala jsem ho samotného a vrátila jsem se na plac.

„Edward je kouzelník,“ vydechla Claire zbožně.

„To teda. Musím z něj vypáčit, kde ho splašil tak rychle,“ odpovídala jsem užasle. „Navíc by mě zajímalo, proč šel z Hiltonu sem.“

„Třeba už se mu tam nelíbilo. Několikrát jsem slyšela, že jim tam pěkně šlapou na paty.“

„Jasně, ale je to Hilton. Čtyřhvězdičkový hotel,“ odpověděla jsem nadšeně. „Já tam byla jednou a všechno jim tam perfektně šlape. Jako hodinky.“

„Nechtěla bych tam pracovat,“ poznamenala. „Tady u tebe se mi líbí mnohem víc.“

„No tak to mě těší a budu ti tu určitě držet místo, pokud o to budeš stát.“

„No to si piš. Kde bych jinde hledala,“ usmála se a objala mě.

„Nazdárek baby,“ ozvalo se celým barem a jako velká voda se přiřítila Lucy. „Jak tu žijete?“

„Co ty tu?“ koukala jsem na ní vyvaleně a ona s Claire se začaly smát.

„Slíbila jsem ti přeci, že dneska nastoupím do práce, ne?“ objala mě kolem ramen a mně se všechno vyjasnilo.

„Promiň, úplně jsem zapomněla,“ omluvila jsem se a Claire se uchechtla.

„Byla s tím svým, tak se jí nediv.“ Šťouchla do Lucy a obě se zasmály.

„S tím Edwardem, nebo jak se jmenuje?“ nadzvedla obočí a Claire kývla.

„Do toho vám nic není,“ utnula jsem je hned a vzala Lucy za ruku. „Pojď, máme nového kuchaře, můžeš se s ním seznámit.“

„Novýho kuchaře? Danovi jsi dala vale?“ zeptala se užasle.

„Odešel na vlastní žádost, ale já jsem ho nakonec vyhodila.“ Pokrčila jsem rameny a zavedla jsem Lucy k Daveovi.

„Dave, to je Lucy, naše servírka,“ oslovila jsem ho a on přestal krájet zeleninu.

„Moc mě těší.“ Utřel si ruku do zástěry, a pak ji podal Lucy.

„Mě taky a moc,“ usmála se a přitom na něj mrkla. „Doufám, že nám to tu spolu pojede.“

„Taky doufám,“ usmál se a dál se věnoval zelenině.

V kapse mi zapípal telefon, tak jsem ho vytáhla a jméno odesílatele mi hned zdvihlo náladu o dvě stě stupňů. Otevřela jsem zprávu a rozesmála jsem se.

Jestli stále toužíš znát mé tajemství výroby, tak už jsem vymyslel, co budeš muset podstoupit pro to, abych ti to řekl. A nebude to nic snadného. :*

Božínku, nevím, jestli to přežiju. Odepsala jsem hned a na odpověď jsem nemusela čekat dlouho.

Bude to náročné. Varuji tě předem. Pořádně se připrav. Zase tě na všechno donutím zapomenout a budu laskat tvoje tělo tak dlouho, dokud nebudeš sténat a prosit…

Jen co jsem si tu zprávu přečetla, projela mým tělem obrovská touha, že jsem měla pocit, že ji opravdu nezvládnu. Musela jsem se napít ledové vody a stejně jsem se pořád nemohla soustředit. Začaly se mi dělat mžitky před očima a točila se mi hlava.

Bože, nechceš se stavit hned? Nemůžu se tě dočkat. Tvého dokonalého těla, tvého hlasu, tvých stenů. Nenech mě čekat. Přišla mi hned další zpráva a Claire se mi zasmála přes rameno. Hlava se mi motala čím dál víc, tak jsem se sebrala a šla jsem na vzduch. Bez jediného slova. Jen jsem čapnula kabelku, kdyby náhodou něco, a vypadla jsem.

Jakmile jsem vylezla na ulici, udělalo se mi nepatrně líp. Pomalu jsem šla po ulici a snažila se motání hlavy zastavit úplně. Ani jsem si to neuvědomila a stále jsem před Edwardovým barákem. Claire měla v baru Lucy, v kuchyni byl Dave a já nějak neměla potřebu se bát, jestli to tam zvládají. Otevřela jsem tedy vchodové dveře a vyjela nahoru výtahem. Vyhrabala jsem klíče a při odemykání jsem měla takový zvláštní pocit. Nejen, že se mi začala znovu motat hlava a dělat mžitky před očima, ale cítila jsem, jak se mi potí ruce a kapky potu brázdily i moji tvář.

„Edwarde?“ zavolala jsem, když jsem odemkla, aby věděl, že už jsem přišla. Už jsem se chtěla zout, když se se mnou zhoupla podlaha a před očima se mi udělalo černo. Pak už jsem cítila jen velkou ránu a bylo vymalováno.

„Bello, prober se,“ Edwardův hlas zněl vyděšeně a tváře mi úplně hořely, jak mě fackoval. „Bello, slyšíš mě?“

„Počkejte,“ promluvil jiný hlas a Edwarda ode mě odstrčil. „Slyšíte mě, slečno Swanová?“ Pomalu jsem otevřela oči a koukala jsem na tvář postaršího muže. „Jak se cítíte?“

„Moc dobře ne,“ vydechla jsem a chtěla jsem se posadit, ale on mě zastavil.

„Nejspíš to bylo vyčerpání, jinak to bude v pořádku,“ zvednul se. „Ta tržná rána na hlavě se ale musí zašít. Budou to dva nebo tři stehy. Zavolám pro nosítka.“ Něco řekl do vysílačky a začal si sbírat ty svoje fidlátka.

„Půjdu sama,“ posadila jsem rychle, než mě stihl zastavit. Se syknutím jsem se dotkla svého spánku, který byl ale překrytý nějakým obvazem nebo něčím podobným.

„Bello, lehni si,“ okřiknul mě Edward vyděšeně, ale já jsem ho neposlouchala. Pomalu jsem se začala zvedat na nohy, až jsem úplně stála.

„Slečno Swanová, co to děláte?“ Přiřítil se ke mně záchranář a přišel další, který nesl nosítka.

„Stojím,“ oznámila jsem jim nevzrušeně, ale znovu se mi zamotala hlava. Díky tomu, že stáli tak blízko u mě, mohli mě zachytit. Mžitky ale nepřestávaly, až jsem se nakonec znovu propadla do tmy.

11. kapitola - 13. kapitola

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Práce je můj život 12: