Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Práce je můj život 19

19.10.2011 (18:30) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 21× • zobrazeno 4045×

„Bolí mě břicho,“ zasténala jsem o týden později, když jsme s Edwardem sledovali televizi. „Asi mi nesedla ta večeře.“

„Chceš uvařit čaj?“ nabídl mi, ale já jen zakroutila hlavou.

„Půjdu si lehnout, dobrou noc.“ Zvedla jsem se a chtěla mu dát pusu, ale jakmile jsem se předklonila, žaludek se mi úplně přetočil a já měla co dělat, abych to stihla na záchod.

Vyzvracela jsem se a celá jsem se klepala. Navíc se do mě dala pořádná zima, ale já si nebyla jistá, jestli mě nohy unesou.

„Veverko?“ objevil se u mě Edward a pomohl mi postavit se. Chtěla jsem mu říct, ať ještě chvilku počká, ale nestihla jsem to, protože můj žaludek v sobě nechtěl nechat ani zbyteček jídla.

„Už je to dobré,“ dostala jsem ze sebe a pořád jsem se klepala.

S Edwardovou pomocí jsem si došla vyčistit zuby a umýt obličej. Bylo mi mizerně, tak jsem hned zamířila do ložnice. Lehla jsem si, ale nemohla jsem najít tu správnou polohu. Když jsem ležela na zádech, bolelo mě břicho, když jsem ležela na boku, bolelo mě taky. Jediná poloha, při které se dalo docela existovat, byla vsedě. Přesunula jsem se i s peřinou do obýváku a znovu jsem se uvelebila u televize. Edward mi podal hrnek černého čaje a já se opatrně napila. Nic mi to neudělalo, tak jsem se napila ještě jednou. Jenže když jsem si myslela, že už budu mít pokoj, netušila jsem, jak šeredně jsem se mýlila.

Zvracela jsem každou hodinu. I když už jsem neměla v žaludku nic, stejně jsem pořád lítala na záchod. Byla jsem unavená. Chtěla jsem spát, ale nešlo to. Břicho mě bolelo pořád a kromě zvracení už jsem měla i průjem. Najednou jsem nevěděla co dřív. Jestli zvracet nebo to druhé. A pořád jsem nemohla ani ležet. Edward se snažil být u mě, ale ve tři ráno únavou odpadl. Mně to sice trvalo ještě dvě hodiny, ale nakonec jsem v obýváku usnula taky. Poloha to nebyla nic moc, protože jsem ani neseděla ani neležela, ale nebolelo mě břicho a spala jsem.

Jenže probuzení bylo strašně rychlé. Žaludek se mi zase obrátil a už jsem letěla na záchod. Ale moje plány nevyšly. Jen co jsem otevřela dveře, zarazila jsem se, protože u záchodu klečel Edward. Bleskově jsem vycouvala a utíkala do koupelny. Díkybohu jsem to stihla, ale stejně jsem neměla co zvracet. Rovnou jsem si opláchla obličej, vyčistila zuby a vrátila se do obýváku, kde už ležel Edward a právě telefonoval.

„Nemůžu přijít. Mám nějakou chřipku. Zvracím a není mi dobře. Asi jsem to chytil od Belly.

Ne, zítra už snad budu v pořádku, ale radši přijdu až ve čtvrtek.

Jasně, neboj. Kdyby něco, tak se ti určitě ozvu. Měj se, ahoj.“

„Skvělý,“ poznamenala jsem ironicky a plácla sebou na pohovku. „Nemůžu do práce. V sobotu mám tu oslavu pro toho programátora a musí to být perfektní. Tohle mi vážně nepřidává. Navíc má dorazit ta jeho přítelkyně a… musím zavolat Claire. Bude mít další starosti. Jako by nestačila ta její svatba. Zavolám radši Lucy,“ přemýšlela jsem a už šla pro telefon.

Chvilku trvalo, než mi to zvedli a než jsem jim vysvětlila situaci, zabralo to další chvilku a mohla jen jenom doufat, že to tam alespoň ty dva dny zvládnou. Vlastně jim nic jiného nezbylo.

„A co teď?“ posadila jsem se k Edovi na gauč a založila si ruce na prsou.

„Snídani nejspíš ani jeden z nás nebude, ale…“ nevím, co chtěl říct, ale v mžiku už běžel na záchod.

„Ne, snídani asi vážně nikdo nebude,“ zasmála jsem se. „Ale mě strašně bolí záda a dala bych si ještě chvilku spánku.“

„Jdi do ložnice, já budu tady. Odpočiň si.“

„Jasně, ty taky,“ popřála jsem mu a odešla.

Ani jsem se nemusela snažit, abych usnula. Zachumlala jsem se do Edwardovy deky, protože svoji jsem měla v obýváku, zavřela jsem oči a ve vteřině jsem o sobě nevěděla. Konečně jsem taky mohla chvilku odpočívat.

Spala jsem dlouho. Vlastně celý den, ale i přesto jsem byla pořád unavená. Bolela mě hlava, ale to bylo všechno. A měla jsem hlad, což byla pro mě poněkud dobrá zpráva. Byla to šance, že už jsem v pořádku? Snad ano.

Vyhrabala jsem se z postele a šla do obýváku. Edward spal. Byl zkroucený na pohovce, tak jsem ho přikryla a tiše si šla najít něco k jídlu. Ještě jsem to ale nechtěla pokoušet, tak jsem si radši vzala jenom piškoty. Pomalu jsem je jedla a upíjela ten hnusný, studený černý čaj. Byla jsem jako praštěná palicí. Pořád mě bolela hlava, ale byla jsem ráda, že už alespoň nezvracím.

Pomalu jsem jedla a pozorovala spícího Edwarda. I když mu muselo být špatně, vypadal naprosto úchvatně. A když trochu zachrápal, musela jsem potlačit úsměv, ale byl tak sladký.

„Ahoj,“ pozdravila jsem ho tiše, když pomalu rozlepil oči.

„Veverko,“ usmál se a posadil se. „Už je ti dobře?“

„Jím,“ zvedla jsem mísu s piškoty a dala si ještě jeden do pusy. „Chceš taky?“

„Ne, radši ne. Přeci jenom jsi o několik hodin napřed.“

„Pořád doufám, že už ráno budu v pohodě,“ zamumlala jsem a přešla k němu na pohovku. „Ale pořád se mi chce tolik spát.“

„Tak půjdeme spát.“ Dal mi pusu na tvář, sebral moji deku a nesl ji do ložnice. Já si došla na záchod, ale než jsem se vrátila, Edward už byl zase mimo. Tiše jsem mu popřála dobrou noc a usnula jsem taky.

Probudilo mě velmi hlasité zvonění mého telefonu. Chvíli mi trvalo, než jsem se zorientovala a zvedla, abych ho mohla zvednout.

„Swanová,“ ohlásila jsem se poněkud ochraptěle.

„Ahojky, tady tvoje věrné zaměstankyně,“ ohlásila se Lucy. „Jak ti je, marode.“

„Dneska už dobře, vážně. Zítra se na vás přijdu podívat v plné síle a pořádně vás proženu.“

„Těšíme se. Mimochodem, byl tady ten tvůj programátor a…“

„Co říkal?“ vyhrkla jsem, aniž bych ji nechala domluvit.

„Když mě necháš mluvit, tak ti to klidně řeknu,“ poznamenala Lucy sarkasticky.

„Dobře, promiň. Mluv.“

„Zítra odpoledne dorazí ta jeho přítelkyně a donese všechny detaily. Ptala se po tobě, ale řekla jsem jí, že jsi mimo, ale zítra tu určitě budeš.“

„Výborně, chceš za tvoji snahu dostat přidáno?“ zasmála jsem se.

„Alespoň o sto procent,“ souhlasila se smíchem.

„Fajn, popřemýšlím o tom,“ odpověděla jsem se stejně povznesenou náladou. „Zítra jsem tam a pozdravuj Claire.“

Vrátila jsem se do ložnice a Edward už byl vzhůru. Široce se usmál a poklepal na místo vedle sebe. Stoupla jsem si na postel, abych přelezla na druhou stranu, ale když jsem stála obkročmo přímo nad ním, chytnul mě za kotníky a nechtěl pustit. Přestoupla jsem si z nohy na nohu a usmála se.

„Vyspinkaná do růžova?“ zeptal se a rukama jen nahoru po mých lýtkách.

„Ano, už je mi naprosto skvěle,“ přikývla jsem. „A co tobě.“

„Dnes je mi velmi lehko, zvláště když tady takhle stojíš.“ Jeho ruce vyjely k mým kolenům a podlomily je, takže jsem si na něj obkročmo klekla. „A takhle klečíš.“

„Dobré ráno,“ popřála jsem mu s úsměvem a natáhla se pro polibek.

„Nádherné,“ zamumlal a přitáhl si mě ještě blíž.

Vzrušeně jsem zapředla, když přejel svými rty po krku a přišoupla se k němu blíž. Ed ze sebe vydal jen těžko identifikovatelný zvuk, ale nemusela jsem rozumět. Stačilo mi, co jsem cítila. A že to bylo dost silné.

Musela jsem se pousmát, nadzvednout sebe, dostat z prostoru mezi námi deku a pak si na něj zase sednout. Trochu mě to vyčerpalo, ale jakmile jsem ucítila jeho rty v mém výstřihu, síla se mi vrátila snad v ještě větším množství, než jsem měla předtím. Stačilo jenom vysvobodit jeho penis z kraťasů, které měl na spaní, a mohli jsme se oddávat té úžasné rozkoši.

Edward mě držel kolem pasu a přitahoval si mě stále blíž. Našla jsem jeho rty a do žhavých polibků jsem se na něm rytmicky pohybovala. Edwardův stisk byl silný a jak se blížil k vrcholu, byl čím dál víc křečovitější. Pohybovala jsem se na něm stále rychleji, sotva jsem popadala dech. Ale moje stupňující se vzrušení potřebovalo pořád rychlejší tempo a Edwardovy žhavé polibky. Jeho ruce zabloudily na moje prsa, která vysvobodil z noční košilky tak šikovně, až nit zapraskala a výstřih byl rázem hned o něco větší.

„Hej,“ ohradila jsem se, ale když si vzal mezi rty moji bradavku, zmohla jsem se jenom na velmi hlasité zasténaní, možná to byl i výkřik. Výkřik rozkoše a slasti.

Pohybovala jsem se na něm stále rychleji. Byla jsem na pokraji citového zhroucení, protože na takový ohňostroj, jaký se právě odehrával v mém těle, jsem nebyla zvyklá. Stačily mi další dva pohyby a byla jsem někde šestým a sedmým nebem. A když jsem se podívala na Edwarda, rozhodně jsem tam nebyla sama.

„Miluju tě,“ zašeptala jsem mu do ucha a ještě těsněji jsem se na něj přitiskla.

„Já tebe, Veverko,“ oplatil mi zadýchaně a jeho ruce znovu okupovaly můj pas.

„Hm... chci tu být s tebou, ale mám hrozný hlad,“ zasténala jsem a Edward se pobaveně zasmál.

„Počkej tu, něco ti za ten hvězdný výkon připravím.“ Obratně mě ze sebe sundal, navlékl si kraťasy a zmizel z ložnice.

Se zbožňujícím úsměvem jsem se rozvalila na celé posteli a přes pas jsem si přetáhla deku. Snažila jsem se urovnat si výstřih, ale jelikož byl snad dvakrát větší, nešlo mi to a mě to rozptylovalo. S povzdechem jsem se tedy zvedla a převlékla se. Vlastně jsem si vzala Edwardovo nádherně vonící tričko.

„Převlékla ses?“ nadzvednul obočí, když se vrátil s tácem, který přetékal dobrotami.

„U svého trička si rozmyslíš, jestli ho budeš trhat,“ usmála jsem se a znovu si zalezla pod deku.

„Hm,“ dělal, že přemýšlí a pak se zasmál. „Nemyslím si.“

„Dobře, dej to sem,“ natáhla jsem se po tácu a on ho položil mezi nás.

„Dobrou chuť,“ popřál mi a vyžádal si jednu pusu.

„Kafe,“ zapředla jsem božsky, když se mi do ruky dostal ten hrnek s nejluxusněji vonící tekutinou. „A jídlo. Toasty, vajíčka… bože, mám takový hlad po tom dni. A tebe si tu nechám a budeš mi dělat takovýhle snídaně každičký den.“

„Je mi líto, ale zítra už musím do nemocnice. A až ty se vyvalíš z pelechu, tak já už budu v plném pracovním procesu obšťastňovat všechny mé pacienty,“ zasmál se.

„Jestli mi budeš dělat takovýhle snídaně, klidně tě budu živit.“ Dál už jsem nemluvila, jenom jsem do sebe soukala to všechno jídlo, které pro nás Edward připravil.

„Přemýšlela jsi o těch horách?“ zeptal se opatrně.

„Ne,“ odpověděla jsem narovinu a on si povzdechl. „Teď stejně nemůžu jet. Tenhle víkend narozeniny, pak svatba v LaPush, svatba Claire a kdo ví, co bude potom.“

„Tak pojedeme v týdnu,“ navrhnul.

„V týdnu musím do práce. Ostatně ty taky, ne?“

„Fajn, ale stejně tě tam jednou dotáhnu. A jestli ne, vyberu si to v létě a vezmu tě někam daleko.“

„Nevím, jak to potom bude vypadat,“ pohladila jsem ho po ruce. „Claire už bude mít břicho a bude to všechno složitější. Ani ona ani Lucy tam nebudou moct být od rána do večera. Každý den čekám, kdy Claire přijde a řekne, že už nemůže pracovat, že ji doktor poslal na rizikový. Zatím nic neřekla, ale bojím se, že s tímhle tempem jí práci zakážou brzy. Jak James, tak doktor. Nevím, co bez ní budu dělat. Dřív jsme to zvládali v pohodě ve dvou, ale teďka všechno je to takový na prd… hlavně z mojí strany. Oni do práce musí, ale já ne. A kolikrát se mi mezi ty lidi ani nechce.

Teď mám strach z té narozeninové oslavy. Myslím, že tam budou samí boháči a vlivní lidé. Když to dopadne dobře, pěkně si vyděláme, ale když ne…“

„Samozřejmě, že to dopadne dobře.“ Edward odstrčil tác s prázdnými talířky a objal mě. „Všechno umíš tak báječně. Ten večírek na Silvestra byl dokonalý. Všechno jste zvládli do posledního detailu. Johny byl náramně spokojený a všude vás doporučoval, tak se, prosím, ničeho neboj.“

„Dobře,“ zamumlala jsem mu do krku a on se trhaně nadechl. Pousmála jsem se a na to místo ho políbila. Potom ještě jednou a ještě, až jsem ležela pod ním a on mi stahoval jeho tričko.

„Říkala jsem ti, že to tričko neroztrhneš,“ připomněla jsem mu pobaveně.

„Ne, protože ti moc sluší,“ odpověděl a pak už mě mluvit nenechal.

18. kapitola - 20. kapitola

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Práce je můj život 19: