Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Práce je můj život 33

29.01.2012 (11:30) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 23× • zobrazeno 3545×

„Zvu tě do kina,“ přišel ke mně odpoledne Edward, když jsem seděla u televize a popíjela džus.

„Nikam se mi nechce,“ zamručela jsem.

„Na večeři a pak do kina?“ zkoušel to.

„Edwarde,“ zasténala jsem a poraženě se zvedla.

„Bude to skvělý večer. Užijeme si to. Po dlouhé době někam vypadneme.“ Těšil se a já mu to nechtěla kazit. Tak jsem se přemohla a šla se převléknout do lepších džínů a lepšího trička. Trochu jsem se namalovala, ale víc jsem to neřešila.

„Kam se půjdeme najíst?“ ptal se mě, když jsme nasedli do auta.

„To je jedno. Něco vyber,“ pokrčila jsem rameny.

Zajeli jsme tedy do jedné z lepších restaurací, kde se nás hned ujali. Objednali jsme si a přitom sledovali mumraj. Edward mě držel za ruku a palcem mě hladil po zápěstí.

„Ještě zítra s tebou budu doma. Mohli bychom domluvit tu dovolenou,“ usmál se.

„Ještě tě to nepřestalo bavit?“ uchechtla jsem se.

„Chci být s tebou a chci s tebou zažít ty nejlepší chvíle. Chci s tebou odjet někam daleko, kde budeme jenom sami dva a žádné starosti. Chci ti dát to nejlepší, co můžu.“

„Edwarde,“ zašeptala jsem téměř neschopná slova, protože se mi chtělo zase brečet a přitáhla jsem si jeho rty. Potřebovala jsem ho cítit. „Miluju tě.“

„Já tebe,“ odpověděl mi a dal mi ještě jeden polibek, než nám přinesli jídlo.

S úsměvem jsme se pustili do jídla, a protože jsme to měli do kina akorát, jen co jsme dojedli, Edward zaplatil, a zvedli jsme se. S propletenýma rukama a s úsměvy jsme šli ke kinu, když jsem si ho všimla. Šel naproti nám a něco ťukal do telefonu. Už mě nenapadlo, jak bych se mu mohla vyhnout, zvláště když Edward šel pořád rovně, takže jsem se s ním prostě setkat musela.

„Děje se něco?“ Edward si všiml, že jsem se napjala.

„To je ten chlap,“ šeptla jsem, ale to už jsme stáli naproti němu. „Třeba mě nepozná.“

„Slečno Swanová, rád vás vidím.“ Všiml si. „Jak se máte? Dlouho jste nebyla v baru.“

„Řekla jsem, že už s vámi nemám o čem mluvit. Skončila jsem s vámi. Sbohem.“ Chtěla jsem odejít, ale jeho ruka vystřelila a chytla mě za zápěstí.

„Tak dost,“ zahřměl Edward a jeho ruku ze mě doslova strhnul. „Neslyšel jste? Chcete, abych na vás zavolal policii za obtěžování?“

„To myslím, nebude nutné,“ zamumlal opařeně.

„Tak sbohem. Doufám, že už nikdy nebudeme mít tu čest.“ Edward to vzal zkrátka. Naposledy se na něj s kamennou tváří podíval a vedl mě pryč. Naposledy jsem se za ním ohlédla, ale už byl pryč.

„Jsi v pořádku?“ zajímal se hned Ed. „Chceš jít domů?“

„Ne, teda ano. Nechci jít domů. Bylo to skvělé, nechci to zkazit. Půjdeme? Nestihneme to.“

„Jdeme.“ Stiskl moji ruku pevněji a za chvíli už jsme byli v kině a vybírali, na co půjdeme.

„Žádnou romantiku nechci,“ protestovala jsem. „Ani thriller nebo horor.“

„Zbývá nám komedie a to je… Jack a Jill. Slyšel jsem o tom, prý je to dobré.“

„Tak na to jdeme,“ odsouhlasila jsem to.

„Skákni pro pití a něco dobrýho a já jdu pro lupeny.“ Líbnul mě a zamířil k pokladně.

V bufetu jsem vzala dva kelímky koly, kyblík popcornu a nezapomněla jsem ani na kyselá lízátka. Když už kino, tak ať to alespoň stojí za to.

Edward koupil lístky až nahoru na dvojsedačky a dokonce doprostřed. Moc lidí tu stejně dneska nebylo a kupodivu jsme měli i v celku soukromí. V naší řadě neseděl skoro nikdo a my si tak mohli udělat pohodlí. Já jsem se mohla opřít o Edwarda, natáhnout nohy a on mě bez ostychu hladit po noze. Konečně jsem si připadala spokojená. A výběr filmu neměl chybu. Smáli jsme se od začátku do konce. Jak se mi ven nechtělo, teď jsem byla ráda, že mě Edward vytáhl. Moc jsem si to užila a i přesto, že jsem celý den nic nedělala, do postele jsem padla po sprše jako podťatá a spala tvrdě až do rána.

Trochu jsem čekala, že mě Edward vzbudí, ale nic se nedělo, tak jsem se vydala na průzkum, ale nikde nikdo nebyl. Jen na stole lísteček.

Musel jsem do práce. Koupím víno a uděláme si hezký večer. Pusu. E

Povzdechla jsem si a dala vařit vodu na čaj. Zapnula jsem televizi jako zvukovou kulisu a začala dělat snídani. Ani jsem se nepřevlékala z pyžama. Jen jsem se s hrnkem čaje a rohlíkem zabalila do deky a čučela na televizi. Nudila jsem se, takže jsem to už zítra viděla na pravidelný pracovní proces. Cítila jsem se už docela v pořádku a bylo tedy zbytečné, abych tu zůstávala zavřená. Sama a jen se nudila. Jediný program na dnešek jsem viděla v tom, že bych mohla uvařit dobrou večeři, když Ed přinese víno. Pak mu oznámím, že jdu zítra do práce a bude. Ale ještě předtím si udělám pyžamový den. Ano, to přesně jsem měla na dnešek v plánu. Nikam jsem nemusela a půl dne v pyžamu mi nic neudělá.

Nakrájela jsem maso a za chvíli už se bytem šířila omamná vůně kuřete na kari. Už se mi sbíhaly sliny a těšila jsem se, až bude hotové. Rýže se dusila v troubě a zmrzlina, pro kterou jsem byla ještě odpoledne ve městě, byla v mrazáku a čekala, až se do ní někdo pustí.

„Ahoj lásko.“ Edward ke mně přišel a objal mě kolem pasu.

„Ahoj,“ usmála jsem se a nechala si dát pusu. „Za chvíli bude večeře. Připrav na stůl.“

„Koupil jsem i nějaké svíčky,“ pochlubil se a už bral příbory talíře.

„Jsi šikula.“

„To já vím,“ usmál se sebevědomě.

„Zase tak moc si nefandi,“ zchladila jsem ho trochu a otočila se zpátky ke sporáku. Někdy si až moc věřil.

„Uhni, ženo,“ popostrčil mě trochu a ze šuflete vytáhl vývrtku. Otevřel víno a rozlil ho do skleniček. Já stáhla maso, vyndala rýži a bylo hotovo. Nandala jsem každému porci a posadila se ke stolu.

„Dobrou chuť,“ popřáli jsme si navzájem.

„Zítra půjdu do práce,“ oznámila jsem mu nevzrušeně.

„Už? Myslel jsem, že budeš doma dýl.“

„Edwarde,“ vydechla jsem. „Jsem v pořádku a tady se akorát nudím, nemůžu se vyhýbat donekonečna.“

„Já vím,“ zašeptal.

„No tak. Stejně na mě zase čeká jenom papírování a hlavně musím dát peníze Carol. Už jí toho dlužím víc než dost. A taky se musím domluvit s Claire, za chvíli bude muset nastoupit na mateřskou.“

„Dávej na sebe pozor,“ vyslovil prosebně a já sklopila hlavu. Rychle jsem si do pusy dala další sousto, abych nemusela odpovídat. Nebyla jsem si jistá, jestli bych udržela svůj hlas bez jakýchkoliv emocí.

Po jídle jsem sklidila ze stolu a se skleničkou vína jsem se přesunula k Edwardovi na gauč. Stulila jsem se mu k boku a užívala si trochu toho živočišného tepla.

„Carlisle nás zve na večeři.“

„Hm. Kdy?“

„O víkendu.“

„Tak jo,“ souhlasila jsem. „Ale měli bychom zajet i k našim, nebo mi to bude máma vyčítat. Zase jsem u nich dlouho nebyla.“

„Tak k nám můžeme jet v sobotu a k vám v neděli,“ navrhl řešení.

„Rodičovský víkend? Tak jo. Je to vlastně jedno. Potom jim zavolám.“

„A taky mi volala Alice, že prý na tebe nemá číslo a jestli s ní nechceš vyrazit nakupovat. Zapomněl jsem ti to říct a myslím, že s tím zítra počítá.“

„Zítra jdu do práce.“

„Tak buď ještě doma a vyraž si. Alici i Rose to udělá radost, prosím.“

„No tak jo,“ povzdechla jsem si. „Co s tebou mám dělat.“

„Užiješ si to,“ usmál se a v očích se mu nebezpečně zajiskřilo. Jako by věděl něco, co já ne.

Upila jsem vína a zívla si. Bylo až s podivem, jak moc jsem byla unavená z celého dne nicnedělání. Dopila jsem tedy víno a zmizela v koupelně. Dala jsem si sprchu, potom mě vystřídal Edward a já už si šla lehnout. Byla jsem akorát tak zralá do postele.

„Veverko?“ Edward se ke mně přitulil a rukou mi začal bloudit pod peřinou. „Pojď se přitulit.“

„Ede, ne,“ snažila jsem se ho odehnat.

„Proč? Byl to hezký večer.“

„Jsem unavená a ještě se na to necítím. Dneska ještě ne.“

„Dobře,“ povzdechl si tiše a ruku hodil na peřinu. „Dobrou noc.“

„Dobrou,“ popřála jsem mu a za chvíli spala, jako kdyby mě do vody hodil.

32. kapitola - 34. kapitola

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Práce je můj život 33: