Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pravá kamarádka - 3. kapitola

miminka

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Victorie...

07.06.2010 (09:45) • Midnight • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 981×

Asi týden po tom, co jsme byly se Smile v kině, mě napadlo, že bych se mohla zastavit k Jakovi. Byl víkend a já stejně neměla co dělat.

Sešla jsem do kuchyně, kde už seděl táta.

„Dobré ráno," pozdravila jsem. Táta se jen usmál a pokračoval v jedení. Za tu dobu, co je tu Smile jsem skoro normální. Tedy jak se to vezme. Když jsem sama, popadne mě vždy záchvat úzkosti, nebo zlosti. Když o tom tak přemýšlím, zlobím se asi jen sama na sebe. Věřila jsem, že někdo tak dokonalý se může zamilovat do mě. Velký omyl. Zamilovaní lidi jsou pošetilí, hlavně tedy já.

Při tom přemýšlení jsem si ani nevšimla, že na mě Charlie mluví.

„Bells, jsi v pořádku?" Starostlivě mě pozoroval.

„Neboj se tati, jen jsem se zamyslela." Rozloučili jsme se a Charlie odjel na ryby.

Hodila jsem na sebe oblečení a vyběhla jsem k autu. Samozřejmě jsem upadla.

„Au," zaklela jsem. Chtěla jsem vstát, ale něco mě zarazilo. Směrem ke mně byla natažená sněhově bílá ruka. Celá jsem se rozklepala. Opatrně, abych náhodou osobu, co tam stojí, nevylekala, jsem se podívala nahoru. A tam stál… Ne to není možné, určitě je to jen sen.

Nic mi nedávalo smysl. Co tady proboha chce? Přímo nade mnou stála Rosalie. Poslední bytost v celém vesmíru, kterou bych tu čekala.

„Co tu děláš?" Spíše jsem zašeptala, ale to jí bylo samozřejmě jedno.

„Chtěla bych si s tebou jen promluvit," odpověděla. Vzala jsem ji do obýváku, kde si sedla do křesla a pozorně mě sledovala.

„Takže, důvod proč tu jsem. Možná si o mně myslíš, že jsem bezcitná mrcha a možná, že jsem. Ale především mi záleží na rodině. Celá rodina je z vašeho rozchodu úplně na dně. Já byla samozřejmě ráda, ale když vidím, jak všichni trpí, nemůžu to nechat jen tak."

„Já to nechápu. Edward mě nemiluje, nemůžu už udělat nic. Navíc, od jeho odchodu jsem alespoň trochu normální. Nechci se vrátit do doby, kdy odešel. Jestli chceš, abychom se dali dohromady, tak to nepůjde. Další jeho odchod už nesnesu, už nechci…" dokončila jsem svůj proslov. Najednou se ve mně probudil pocit viny a jako bych dělala chybu.

„Chápu. Jen chci, abys věděla, že asi týden po tom co jsme odsud odjeli, tak se Edward odstěhoval. Bydlí v Denali na Aljašce. Nemohl být s námi, myšlenky rodiny ho ničily. Navíc Alice s ním přestala naprosto komunikovat. Byla jsi zakázané téma a vlastně pořád jsi. Stačilo zmínit tvé jméno a Edward zničil celý pokoj, a když už neměl co rozbít, začal bušit pěstmi do zdi." Zamyslela se, „Ale nemůžu ti nic vyčítat. To, co ti Edward udělal je to nejhorší, co mohl. I když možná neuvěříš, tak jsem tě ráda viděla." Na to se otočila a během vteřiny byla pryč.

 

Když Rosalie odešla, nevěděla jsem co dělat. Neustále mi v hlavě vířily myšlenky, ale ani jedna nedávala pořádně smysl.

 

Na Jakoba jsem si ani nevzpomněla a vyrazila jsem do lesa. Cestu jsem nevnímala, šla jsem jako slepá, ale ani jednou jsem nezakopla. Vzpamatovala jsem se, až když jsem došla na tolik známé místo. Musela jsem jít opravdu dlouho, jinak bych na naši mýtinku nedošla.

Posadila jsem se do středu a vzpomínala na vše, co se tady stalo. Na to, jak Edward v klidu zvedl strom a hodil s ním jako by byl pírko. Vzpomínala jsem na každá detail, až jsem dostala k chvíli, kdy mě políbil. Zase se mi objevila jeho chuť na rtech, cítila jsem jeho vůni, to jiskření mezi námi. Vzpomínka skončila stejně jako moje dny s ním a já poprvé po dlouhé době dala svým pocitům zelenou. Rozplakala jsem se jako malé dítě, ale už jsem se nechtěla ovládat. Nechtěla jsem hrát tu šťastnou ve chvílích, kdy jsem nebyla. Až tehdy a tam jsem se cítila jako naprostá troska, ale přitom mi nebylo nikdy lépe. Vlastně bylo, s ním.

Brečela jsem několik hodin a nechtěla jsem přestat, ale spánek mě přemohl. Začala mi padat víčka a v pěti vteřinách bych usnula, ale to se nestalo.

 

Za zápěstí mě chytily dvě ledové ruce. Myslela jsem si, že je to zase Rose, ale pohled do těch krvavě rudých očí mě vyvedl z omylu.

Victoria se tvářila vítězně, ale bylo vidět, že není úplně spokojená.

„Zdravím Bello. Doufám, že se ti po mě stískalo," odfrkla si. „Vypadáš jinak, ale to bude nejspíš tím, jak si tady bulela. Chudinko, opustil tě co?!" Byla to spíše řečnická otázka, ale stejně čekala na odpověď. Zmohla jsem se jen na kývnutí. Chvíli přemýšlela, v její tváři se střídalo několik výrazů, ale nakonec se usadil jen jeden. „I tak tě zabiju. Nevěřím, že by tě přestal milovat. Kdyby tě nemiloval nejvíc, jak mohl, ty bys tady už nebyla. Za to by tu byl James. A i kdyby tě nemiloval a netrpěl by, můžeš za všechno ty. Takže všem udělám laskavost, když se tě zbavím."

Tak a je to tady, pomyslela jsem si, konečně je tu den mojí smrti. Byla jsem celkem spokojená a najednou jsem byla ráda, že mě Edward nechce. Ublížila by mu moje smrt, takhle by měl maximálně pocit viny a ten časem odpadne.

Victoria se nahnula k mému krku a špičáky se zakousla. Pálení v krku bylo hrozné, cítila jsem, jak mi z těla mizí krev a pomalu jsem odplouvala k smrti.

 

Kolem mě byla jenom mlha. Snažila jsem se najít nějaká bod, stěnu, prostě cokoliv na co by se dalo sáhnout, ale kolem mě byl jen prázdný prostor. Najednou přede mnou stál červeno-hnědý vlk. Jeho oči mi byly tak povědomé. Najednou přede mnou stál Jake. Otáčela jsem se a hledala vlka, ale nebyla po něm žádná známka, navíc do dálky jsem neviděla. Nechala jsem to být a otočila jsem se zase na Jaka. Chvíli mě sledoval a pak se začal pomalu přibližovat. Nevěděla jsem, co chce dělat, tak jsem se ani nehýbala. Už stál asi jen pět centimetrů od mého těla. Začal se ke mně naklánět, vynechal ústa a přisál se mi na krk. Bylo to, jako by mi chtěl udělat cucfleka. Když se odtáhl, sáhla jsem si na krk, kde byly dvě stopy. Z obou tekla krev, ale to mi přece Jake nemohl udělat. Nic mi nedávalo smysl.

 

Jake se otočil a šel pryč. Ztratil se mi v mlze, běžela jsem za ním, ale nemohla jsem ho najít. Nevěděla jsem, jakým směrem běžím, ale musela jsem dál, když se najednou přede mnou objevila propast. Nestihla jsem zastavit a padala jsem přímo dolů. Nemohla jsem nic udělat. Spadla jsem na zem a najednou byla všude tma.

Autor: Midnight (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Pravá kamarádka - 3. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře