Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pravá láska je jen jedna - 1. kapitola

28.06.2010 (20:00) • DyDy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4822×

Byl jsem si na devadesát devět procent jistý, že je to jenom sen. Důvodů, proč jsem si to myslel, bylo více. Za prvé, moji rodiče jsou již 5 let mrtví. Za druhé, ten, kterého jsem viděl, nebyl jako já. Měl hnědé bronzové vlasy, které byly pohozeny do všech různých stran. Jeho kůže byla světlá, co se o mé rozhodně říct nedalo. Jeho oči byly medově hnědé, což ho usvědčilo, já mám zelené. Byl jako z nějákého blbého filmu. A hlavně, byl nadlidsky krásný. Co se o mně rozhodně říct nedá. Se škubnutím jsem se probudil. Vidět obraz své rodiny, kterou jsem ztratil, bylo utrpení, ale něco mě zarazilo, byl to ten kluk s mojí tváří, přesto úplně jiný člověk.
Vstal jsem z postele, oblékl jsem se a vyčistil zuby. Sešel jsem schodiště, dům byl prázdný, všichni byli na lovu, Esme mi tu nechala snídani. Byly to míchaný vajíčka s chlebem. Zakousl jsem se a vzpomněl si na svůj sen. Stále mi nedával smysl. Čím víc jsem nad ním přemýšlel, tím víc jsem se v něm ztrácel. Tohle bylo poprvé, po nehodě, co se mi zdálo o mých rodičích.

Někde nad Karibikem...
Sedl jsem si na své místo a rodiče se spokojeně usadili přede mnou. Nasadil jsem si sluchátka. Zaposlouchal jsem se do písničky, a tak nevěděl, že pilot požádal o zapnutí pásů. Najednou jsem pocítil tlak v kabině. Letadlo padalo dolů. Když v tom jsem to viděl. Z pilota našeho letadla se stalo monstrum. Zabíjel všechny okolo sebe. Všude jsem viděl krev. Čekal jsem, až si přejde pro mě. Muž sedící vedle mě, mě chytil za ruku a vzal pryč. Prokopl dveře a skočil se mnou do moře. Byl jsem nějakou dobu pod hladinou. Cítil jsem, jak přestávám dýchat. Najednou mě zachytily studené ruce a já viděl, jak letadlo vybouchlo...

Přestal jsem přemýšlet nad svou minulostí, a rozžvýkal poslední sousto. Vzal jsem klíčky a vydal se do školy. Byl jsem normální kluk, který toho od života moc nechtěl, než se tu objevila ona. Byla to královna naší školy. Její hnědé kudrnaté vlasy jí šahaly až po pas. Kdyby se na mě alespoň usmála, myslím, že bych to nevydržel, ale to asi většina kluků z naší školy. Byla to Isabella Swanová, dcera místního šerifa. Přistěhovala se z Phoenixu před pár týdny, ještě jsem s ní ale neměl odvahu promluvit. Až do chvíle, kdy se to stalo.

Díval jsem se na Jacoba, který letmo osahával Jessicu na zadku a šeptal jí sladký slova do ouška. Jenže já dobře věděl, proč to dělá. To bych ho nemusel ani znát, aby mi to bylo jasný.

„Edwarde, utíkej!“ uslyšel jsem náhle, ale už jsem to nestihl. Otočil jsem se a viděl, jak se Bellino auto řítí přímo na mě. Myslel jsem, že umřu. Zavřel jsem oči. Když v tom se auto zastavilo. Za volantem seděl Mike a řezal se smíchy. Jak moc jsem toho kluka nesnášel.
„Cullene, snad si se nám nelekl,“ zvolal samolibě. Chtěl jsem jít k němu, vysoukat ho z auta, a vlepit mu ránu. Jenže v tom mi zabránila ona. Vystoupila z auta a její hnědé oči se soustředily jen na mě.
„Miku, to od tebe nebylo hezké,“ usmála se na mě. „Jsem Bella,“ dodala.
„Přistěhovala jsem se nedávno z Phoenixu.“  To pro mě nebylo nic, co bych už nevěděl.
„Edward,“ snažil jsem se svůdně zasmát. Když v tom zazvonilo a tak jsme bez dalšího dialogu pospíchali na hodinu. Obvykle Bella seděla na biologii s Mikem, ale dneska si, bůh ví proč, sedla k Jacobovi. Byl jsem naštvaný. Překvapovalo mě,  že ne na Bellu, ale na Jacoba. Usmíval se na ní, flirtoval s ní. Tím mě naštval, řekl jsem mu, že se mi líbí, ale on musí mít každou holku na škole. V tom mě vyvedl z mého zamyšlení profesor.

„Cullene, jak zní odpověď? “ zamyslel jsem se a podíval na tabuli. Odpověděl jsem bez váhání 1256. Profesor se otočil. Ujistil jsem ho, že jsem dával pozor a pokračoval jsem tam, kde mě vyrušil. Proč by se jí líbil takový pakůň? Nenápadně jsem se na ně podíval. Bella byla naprosto krásná, dívala se na Jacoba a přikyvovala. A Jacob? Ten byl strašně otravnej, když zjistila, že se na ni dívám, pousmála se. Byl jsem šťastný. Je vůbec možné, že bych se jí mohl líbit? Teď mě ze zamyšlení vytrhlo zvonění. Byl jsem odhodlaný jít za ní. Postavil jsem se, hodil si tašku přes rameno a nahodil svůj úsměv a snažil jsem se ji alespoň trochu upoutat. Šel jsem přímo k ní. Začala se smát. Za ten úsměv bych položil život. Naše pohledy se setkaly. Myslel jsem, že jí vidím až do duše, když v tom k ní přiběhl Mike, na kterého její pohled byl od začátku směřován.

„Ahoj lásko,“ vzal jí pevně za boky a přitlačil si její tělo na své. Vášnivě se s ní líbal. Zatím co já jsem stál uprostřed místnosti, a chyběl mi tu déšť, zase jako v nějákém blbém filmu. Otočil jsem se a šel k mému stříbrnému Volvu, které stálo vedle Bellina nákladáčku. Strčil jsem klíče do zapalování, stlačil plyn, a vyjel, co nejrychleji jsem mohl. Přijel jsem domů, kde na mě už čekala Esmé s večeří. Zahrál jsem si na playstationu s Emmettem a Jasperem. Šel jsem po schodišti, kde se na mě Alice usmívala. To by mě zajímalo, co zase viděla. Jak mě Bella odmítá? Šel jsem beze slova dál a zalehl do postele. Snažil jsem se myslet na něco jiného, než byla Bella, ale nešlo to. Přemýšlel jsem, jaké by to bylo přitisknout své rty k jejím. Usnul jsem...

Bella:

Seděla jsem v autě s otravným Mikem, který si myslel, že spolu chodíme nebo co. Pořád vyprávěl o fotbale a já přikyvovala. Fotbal mi naprosto nic neříkal. Žádný sport mi nic neříkal. Najednou Mike dostal šílený nápad a já nemohla nic udělat, aby to nezrealizoval. Sešlápl plyn a já si vážně myslela, že přejede toho kluka, co stál před námi. Ve strachu jsem zavřela oči, ale auto najednou zabrzdilo.
„Cullene, snad si se nám nelekl,“ provokativně nadhodil Mike. Viděla jsem, jak se tomu klukovy napjaly svaly v těle. Chtěl se prát. Tomu jsem musela zabránit, Mike by mu mohl ublížit.
„Miku, to od tebe nebylo hezké,“ usmála jsem se na toho kluka. „Jsem Bella,“ neodpovídal. „Přistěhovala jsem se nedávno z Phoenixu,“ rychle jsem přidala.
„Edward,“ usmíval se. Jeho úsměv se mi neskutečně líbil. Líbil se mi? Těžko, byl to jenom obyčejný kluk. V tom zazvonilo, a já se chtěla zbavit Mika, a tak jsem si dneska sedla k prvnímu klukovi, kterého jsem viděla. Jak že se to jmenoval? Jacob?

„Ahoj, jsem rád, že tě tu vidím,“ usmál se na mě. Úsměv jsem mu s námahou oplatila.
„Už jsi mi začal chybět,“  lhala jsem. Usmál se na mě znovu.
„Nechtěla bys se mnou zajít do kina, slyšel jsem, že dávají...“
„Nemůžu, Jacobe, nemám čas, a kdybych chtěla, tak půjdu s Mikem,“ rychle jsem ho zastavila. Byl to namyšlený frajírek, který se snaží dostat holku do postele. Takových už tu bylo.
„Dobře,“ odvětil.
„Slyšela jsi o včerejším zápase?“ ježíš už je to tu znovu.
„Jo, srovnali jsme na poslední chvíli a pak to vyhráli.“ Přikývl. Jacob začal nadlidskou rychlostí mluvit o zápase a já jenom přikyvovala. Najednou jsem se podívala na Edwarda, díval se na mě. Usmála jsem se na něj. Podle jeho výrazu ho to překvapilo. Najednou zazvonilo a já viděla, jak se na mě pořád dívá. Vzal si tašku na rameno a na obličeji se mu začal rýsovat ten jeho úsměv, šel přímo ke mně. Musela jsem se zase zasmát. V tuhle chvíli se naše pohledy setkaly. Jeho zelené zorničky mě upoutaly. Najednou ke mně přiskočil Mike.

„Ahoj lásko,“ políbil mě. Polibky jsem mu oplácela. Letmo jsem koukla na Edwarda, stál tam jako pecka uprostřed místnosti. Nevím proč, ale cítila jsem se špatně. Chtěla jsem se od Mika odtáhnout, ale to už byl Edward pryč.
„Co je?“ řekl zmateně Mike.
„Nic!“ a přitáhla jsem jeho rty zpátky na své. Nevím, proč jsem to udělala. Mike mi sloužil k tomu, abych měla klid od všech těch nadržených kluků. 
„Už bychom měli jít,“ odstrčila jsem ho.
„Jo,“ omámeně špitl. Vzal mě za ruku a šli jsme na parkoviště. Potkala jsem Alici, byla jsem ráda, že jsem se mohla konečně odtrhnout od Mika.
„Ahoj Bello,“ zvolala radostně Alice.
„Ahoj Alice, ani nevíš, jak ráda tě vidím,“ řekla jsem a Mike odešel za Jacobem. Konečně jsem byla zase nehlídaná.
„Tak jak ses měla v Port Angeles?“ optala jsem se.
„Bello, to bylo neuvěřitelný, měla jsi jet taky,“ odpověděla. Alice byla na módním veletrhu, to bylo teda něco pro mě.
„Pojedu příště, víš, že já na nakupování moc nejsem,“ přiznala jsem se. Bylo vidět, že mi věří.
„Tak jo, ale příště se mnou jedeš, slíbila jsi mi to,“  radostně špitla. Já jí nechtěla kazit radost, tak jsem jen lehce přikývla a přidala úsměv.
„Kdo je to vůbec ten Edward?“ zeptala jsem se. Čekala jsem s napětím na odpověď.
„Edward? Proč tě to zajímá?“ s podezřením přivřela oči.
„Jen tak,“ zalhala jsem. Alice na mě koukala s podezřením, ale pak se uvolnila.
„Je to školní mamlas, dá se říct a můj bratr.“
„Bratr? Nikdy jsi mi neřekla, že máš bratra.“
„Mam jich víc,“ odpověděla se smíchem.“

Mamlas? No tak to mi chybělo, aby se mi líbil právě on.
Rozloučily jsme se a já nasedla do náklaďáčku. Dojela jsem domů. Charlie chrápal na pohovce, alespoň jsem ho přikryla dekou. Osprchovala jsem se a přemýšlela o Edwardovi. Je možné, že právě on by byl pro mě ten pravý? Blbost, to byla jen moje slabost pro hodný kluky, řekla jsem si, zalehla jsem a usnula.

2.kapitola

Autor: DyDy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pravá láska je jen jedna - 1. kapitola: