Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Pravá láska? Nesmysl! 9. kapitola

02.10.2010 (18:15) • Kirsten • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3557×

9. kapitola

„Alecu? Co ty tu děláš?“ Byla jsem opravdu překvapená. Myslela jsem, že se mnou nemluví, kvůli Edwardovi. 
„Ahoj, Bello, jestli ti vadí, že jsem přišel, tak zase půjdu,“ řekl, ale já hned zakroutila hlavou na protest.
„Ne, zůstaň, prosím,“ řekla jsem.
„Víš, přišel jsem se ti omluvit. Choval jsem se jako hlupák, nevím, co to do mě vjelo,“ řekl provinile a sklopil zrak na podlahu.
„Omluva se přijímá. Ale co tu děláš?“ 
„Co by, přišel jsem navštívit kamarádku. Nešla by ses se mnou projít do zahrady?“ zeptal se a významně se na mě podíval. Nechápala jsem, co ten pohled má znamenat, ale přikývla jsem.
„Dobře, jdeme,“ řekla jsem a chytla se jeho nabízeného rámě.
Společně jsme vyšli z mého pokoje, kde stál Felix. 
„Aro o tom ví,“ řekl Alec a prošel společně se mnou kolem něj.

Asi deset minut jsme šli mlčky a já přemýšlela, proč to Alec dělá.
„Bello,“ promluvil konečně.
„Já vím, co Aro a ten Christian chystají. Je jim jedno, že si Christiana nechceš vzít, donutí tě,“ řekl a mně se chtělo brečet, ale zadržela jsem to.
„Ale vždyť to nejde! Já si ho nechci vzít. Nenávidím ho! A proč si mě tolik touží vzít?“ Byla jsem zoufalá, ale taky pěkně vytočená.
„Nejde mu ani tak o tebe jako o moc. Jako dcera Ara jsi následník trůnu a on touží jen po moci a slávě. Proto si tě chce vzít. Po svatbě dostanete nabídku na trůn a on tě chce donutit, společně s ním vládnout. No a pak už konečně bude mít to, po čem touží,“ vysvětlil mi Alec a já na něj koukala jako na blázna. Myslela jsem si, že v tom bude něco takového, ale jak to ví?
„A jak to ty všechno víš?“ zeptala jsem se.
„Vyslechl jsem rozhovor mezí Christianem a Felixem. Felix je jeho dlouhodobý známý, a tak mu pomáhá,“ řekl a zamračil se.
„Ale jedno pořád nechápu. Proč to Aro schvaluje? Proč mě nutí, když ví, že je pravděpodobné, že bude bez trůnu? Zdá se mi to nebo se Christiana bojí?“ vyřkla jsem svou domněnku a čekala na odpověď.
„Ano, máš pravdu, Aro se Christiana bojí. Ne tak úplně jeho, ale jeho daru. Christian ovládá všechny živly. Dokáže pouhou myšlenkou cokoliv zapálit nebo třeba vyvolat zemětřesení. Je to hodně mocný upír a vyhrožuje Arovi,“ řekl Alec a já na něj zůstala koukat s otevřenou pusou. Tomu říkám dar! Ale proč tak mocný dar, má tak zlý a ohavný upír?!

„No to je teda něco,“ podařilo se mi říct.
„Ale teď už vůbec nechápu, proč si mě tolik touží vzít? Nezdá se mi, že by to byl poslušný synáček, co se snaží vyplnit otcova přání,“ řekla jsem popravdě.
„Ne, nemusel by si tě brát. Stačilo by Arovi nějak pohrozit nebo tak a bylo by to, ale líbíš se mu a bere tě jako pěknou prémii,“ řekl a já se při jeho slovech oklepala. 
„A proč mi to všechno říkáš?“ musela jsem se zeptat.
„Víš, Bello, mám tě rád, moc rád a nechci, abys dopadla tak, jak si to plánuje. Chci, abys byla šťastná. Proto ti to říkám. Musíš se odsud dostat, hned,“ řekl a já nevěřila vlastním uším.
„Jak se odsud mám dostat? To není možné, hlídají mě na každém kroku.“
„Proto jsem tady. Já a Jane ti pomůžeme, máme tě oba rádi. Zítra ráno pojedeš s Jane vybírat svatební šaty. Samozřejmě jen jako. Já pojedu s vámi. Odvezeme tě na letiště a odletíš do Ameriky ke Cullenovým. Letenku už máš koupenou. My pak Arovi řekneme, že jsi nám utekla, nám nic neudělá, na to si nás moc váží. A budeš volná,“ řekl a já na něj zírala s otevřenou pusou. 
„Takže buď zítra ráno i s pár věcmi připravená, ale ať to není moc nápadné. Jen to nejdůležitější,“ řekl a otočil se.
„A teď jdeme zase zpátky, jsme celkem dost daleko,“ řekl a já si uvědomila, že jsme došli až na druhý konec zahrad, takže jsme hrad viděli jen z velké dálky. Proto jsme šli do zahrad, aby nás nikdo neslyšel.
„Nevím, co na to říct. Nemůžete kvůli mně takhle riskovat. To přeci nejde,“ vykoktala jsem ze sebe. Byla jsem opravdu překvapená, jak pro mě budou riskovat. Netušila jsem, že mě mají tak rádi. Vždyť obejdou Ara!
„Už jsme s Jane rozhodnutí, zítra letíš. Letí to v deset, takže buď v sedm připravená, ať to stihneme. Jo a ještě něco, zavolej jim, ať tě čekají na letišti,“ řekl a podal mi telefon.

Vytočila jsem číslo Alice a čekala. Jako obvykle to vzala hned.
„No to je dost, Bello! Jak to, že jsi nevolala a proč jsi nám to nebrala?“ peskovala mě hned.
„Promiň, Alice, nějak se to tady všechno zvrtlo, pak vám to všem všechno vysvětlím, ale kvůli tomu nevolám. Už vím, kdy přiletím. Poletím zítra v deset dopoledne odsud, ale nevím, v kolik to tam bude,“ řekla jsem.
„Jasně, budeme čekat, už jsem si našla ten tvůj let. To je paráda, Bell, že konečně přiletíš!“ začala se rozplývat.
„Jsem ráda, že jsi ráda, ale musím končit. Uvidíme se zítra. Měj se a všechny pozdravuj, moc se na vás těším,“ rozloučila jsem se a ukončila hovor. 
Pak jsem podala mobil Alecovi, ale on mi ho vrátil. 
„Nech si ho, je tvůj. A teď jdeme, ať to není podezřelé,“ řekl a zase mě chytl.

Za deset minut jsme byli u mě před pokojem. Felix tam pořád stál.
„Tak jsme domluveni. Zítra v sedm tě s Jane vyzvedneme a pojedeme vybrat ty šaty. Zatím se měj,“ řekl Alec a odešel. Ani jsem se na Felixe nepodívala a hned jsem zaplula k sobě do pokoje. Potřebovala jsem vstřebat to velké množství informací.
Rozhodla jsem se pro koupel. Posledních pár dnů trávím ve vaně hodně času. Malinová vůně má uklidňující účinek a dobře se při tom přemýšlí. Což potřebuju.
Vlezla jsem do té plné vany a přemýšlela. Abych si to shrnula, jak na tom jsem.
Jsem stále ve Volteře a stále jsem neměla šanci Edwardovi říct, co k němu cítím. Dozvěděla jsem se, že Christian je opravdu mocný upír a vydírá Ara. Dále jsem přišla na to, že mám opravdu skvělé kamarády, kteří mi pomohli a ještě hodně pomůžou. Koupili mi letenku ke Cullenovým a budou mě krýt. Zítra odlétám. 
No, musím uznat, že tahle vyhlídka je lepší, než ta v minulých dnech.

Když jsem asi po dvou hodinách vylezla, oblékla jsem se do pyžama a šla si dát něco k večeři. Jelikož už bylo skoro devět, dala jsem si jen lehký salát.
Pak jsem se rozhodla jít přebalit věci. Alec říkal nic nápadného.
Tak jsem si vzala kabelku a dala do ní peníze, doklady, sprchový gel se šampónem (nevím, jestli tam dělají tuhle mou oblíbenou vůni) a staré vydání Pýchy a předsudku. To by mohlo stačit. Víc nepotřebuju.

Rozhodla jsem se, že už půjdu spát. Sice bylo teprve deset, ale nevěděla jsem, co mám dělat. Tak abych byla alespoň zítra pořádně vyspaná. 
Lehla jsem si, ale nemohla jsem usnout. Pořád jsem se převalovala a nevěděla, jak si lehnout. Konečně jsem před jednou ráno začínala usínat. Po chvíli jsem opravdu usnula.

Ráno mě vzbudil můj nařízený budík v půl šesté. Rychle jsem vylítla z postele a běžela do koupelny. Chtěla jsem si dát ještě pořádnou sprchu, než pojedeme. 
Když jsem vylezla z koupelny umytá, učesaná a lehce nalíčená, jen v ručníku, bylo půl sedmé. Rychle jsem hnala do šatny se obléknout. Chtěla jsem Alici udělat radost, tak jsem si vzala světle modré šaty a boty na podpatku. Obojí mi koupila a vybrala ona. Určitě bude mít radost.
Pak jsem se šla rychle najíst, vzala jsem si jen cereálie, ale moc jsem toho nesnědla. Byla jsem nervózní. Co když na to někdo přijde? Co když to nevyjde? Najednou už bylo sedm a ozvalo se zaťukání na dveře.
„Už jdu!“ vylítla jsem a popadla jsem připravenou tašku se sakem. Přede dveřmi stál Alec s Jane. Oba se na mě mile usmáli a mě zahřálo u srdce. 
„Ahoj, už jdu,“ řekla jsem a nechala jsem se každým chytit z jedné strany. 
Došli jsme do garáží, kde jsme nasedli do auta. Já s Jane dozadu a Alec řídil. 
Vyjeli jsme z hradu a za chvíli i z města. 

„Bello,“ promluvila konečně Jane.
„Alec ti včera jistě všechno řekl. Jedeme „vybrat a koupit svatební šaty“. Letadlo ti letí v deset. My tě dovezeme na letiště a počkáme tam s tebou. Poté se vrátíme domů a řekneme, že jsi nám utekla, když jsem ti šla koupit jídlo. Šla jsi na záchod a utekla jsi oknem. Hledali jsme tě, ale nenašli jsme tě. Aro nám uvěří a začne tě hledat. Mezitím ty ale doletíš do Seattlu, kde tě budou čekat Cullenovi, takže budeš pod jejich ochranou. Jasné?“ řekla a usmála se na mě. Jen jsem dojatě kývla a objala ji. 
„Děkuju,“ řekla jsem jen a dál ji objímala.

Před devátou jsme dojeli na letiště. 
Jak Jane řekla, tak to bylo. Šli se mnou dovnitř. Nejdřív jsem si šla vyzvednout letenku. Kufry jsem žádné neměla. 
V půl desáté jsem měla nastoupit do letadla. Otočila jsem se na mé společníky.
„Ani nevím, jak vám mám poděkovat. Co jste pro mě udělali. Moc vám oběma děkuju, mám vás moc ráda,“ řekla jsem a oba je objala.
„Nemáš zač,“ řekl Alec.
„Ano, nemáš zač, jsi naše kamarádka,“ řekla Jane a mně se spustily slzy.
„Nebreč a běž, nebo ti to uletí,“ popostrčila mě Jane.
„Mám vás ráda,“ řekla jsem a šla k přepážce. Těsně než jsem vešla, jsem se otočila a zamávala jim. Pak jsem ukázala letenku a nastoupila do letadla. 
Seděla jsem samozřejmě v první třídě. Objednala jsem si colu a přemýšlela.

Nevím, jak dlouho jsme letěli, ale najednou pilot oznámil, že budeme přistávat. Srdce se mi zatetelilo blahem. Za pár okamžiků uvidím Cullenovi.
Vystoupila jsem z letadla a jelikož jsem neměla žádná zavazadla, šla jsem hned ven. 

Rozhlédla jsem je a v tom jsem je spatřila. Byli tam všichni. Celá rodina.
Esme objímala Carlislea, Emmett držel Rose kolem ramen, Alice s Jasperem se drželi za ruce. A nakonec tam stál můj anděl. Dobře, není můj, ale anděl to vážně je. Byl ještě krásnější, než jsem si ho pamatovala. Jeho vlasy, dokonalý obličej, který se lehce mračil. Ano, už jsem si naprosto jistá, miluju ho.
Odhodlaně jsem se k nim vydala. Hned jak mě spatřili, šli mi naproti.
„Bello! Konečně jsi tady, drahoušku! Tak moc se nám stýskalo!“ vykřikla Esme a začala mě drtit v objetí. Zalila mě vlna radosti.
„No to je dost! A ty šaty ti moc sluší,“ mrkla na mě Alice a taky mě objala.
„Jsem moc ráda, že jsi tu,“ řekla Rose a usmála se na mě. Lehce mě objala.
„Ahoj, Bell,“ usmál se na mě Jasper.
„Nazdar, Bellinko!“ vykřikl Emmett a drtil mě ve svém medvědím objetí. Pak mě začal vyhazovat do vzduchu. Začala jsem se smát.
„Bello,“ kývl Carlisle a usmál se. Nakonec přišel Edward.
„Ahoj, Bells, konečně jsi tady,“ řekl a objal mě. S chutí jsem mu objetí oplatila a zhluboka vdechla jeho omamnou vůni. Pak mě chytl kolem ramen a všichni společně jsme vyšli ven z letiště. Byla jsem šťastná. Konečně jsem byla zase s nimi.
Na parkovišti jsme se rozdělili. Esme, Carlisle, Emmett a Rose jeli mercedesem a my ostatní jsme jeli Volvem. Edward řídil a mě posadil na místo spolujezdce. 
Byla jsem tak šťastná.

8. kapitola Shrnutí 10. kapitola

Autor: Kirsten (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Pravá láska? Nesmysl! 9. kapitola: