Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Prázdninová láska 1. díl

12.12.2009 (13:30) • KairaTay • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 5181×

Mám ještě 3 měsíce dokonce školního života. Už jsem se neuvěřitelně těšila, až vypadnu a začnu si vydělávat. Chodím na nástavbu – obor Prodavačka. Tenhle obor jsem milovala. Milovala jsem prostě lidi kolem sebe. Jako nejmilovanější předmět jsem měla Ekonomiku. Tu jsem zvládala i bez učení. Další předměty jsem neměla moc v oblibě což byli například: Počty, Angličtina, Administrativa a mnoho dalších. Administrativa mi  nedělala takové problémy učilo se tam, jak máme psát na počítači a rychlost psaní bez chyb. Ale nejsnazší předmět pro mne, byl tělocvik. Byla jsem v něm výborná. Učitelka mě dávala za přiklad všem, až jsem se stala ne moc oblíbenou ve třídě. Moje třída měla název PA4A maturitní ročník.

Další den jsem měla hrozné předměty. Dneska mě čekala Angličtina a Administrativa. Přemýšlela jsem, jestli se neuleju z posledních dvou hodin což, byli zrovna tyhle dva předměty. Ale vzhledem k tomu, že se blížil konec tak jsem zůstala. Maminka mi slíbila, že když prospěju, pustí mě s kamarádkou do Španělska. Vyhlídla jsem si to minulý rok. Lloret de Mar. Hotel vypadal taky velmi lákavě. Sice to nebylo zrovna úchvatné jméno „Hotel Dex“. Už jsem se tam viděla na pláži, a jak koukám po klukách. Zatřásla jsem hlavou a vymetla jsem zatím zbytečné myšlenky na dovolenou.

„Isabello, večeře,“ volala maminka z kuchyně.

„Už jdu,“ zvedla jsem se ze židle a šla pomalu po schodech.

Když jsem došla dolů posadila jsem se na židli, která byla přímo naproti obýváku. Bože jak já to tady nesnáším. S rodiči bydlím ve Forks. Poslední dobou se dost hádají, takže ani tentokrát to nebyla žádná výjimka. K večeři udělala zase kuře. Už začínám mít ptačí chřipku. Při pomyšlení na to jak někde pobíhám po výběhu a klovu zrní jsem se musela usmát.

„Isabello, nesměj se a koukej jíst,“kárala mě maminka od sporáku.

Podívala jsem se na ni a zase se usmála to zabíralo, byla naštvaná ještě víc. Vzala jsem si tedy do ruky příbor a začala jsem se šťourat v kuřeti a kaši, které jsem měla tenhle týden, už minimálně po druhé.

„Doufám, že máš všechny úkoly hotové,“ tázala se starostlivě.

„Ano mami. Mám to všechno napsané, ale podepisovat mi to opravdu nemusíš,“ usmála jsem se a dloubla do ptáka.

„Nebuď, drzá Isabello Marie Swan,“ nesnášela jsem, když říkala celé moje jméno.

„Jistě,“ odporovala jsem ji a málem schytla facku.

„Musíš mít vždycky poslední slovo, že ano,“ přemýšlela jsem, jestli mám něco říct, ale chtěla jsem za pár měsíců vypadnout tak jsem, byla ticho.

Nabodla jsem poslední kousky kuřete, kaši a protočila oči v sloup. Když jsem snědla ten zbytek, co jsem měla na talíři vstala jsem od stolu a dala talíř do dřezu. Tam, už stála máma a chystala se mýt nádobí od oběda.

„Jdu nahoru. Potřebuješ něco?“ zeptala jsem se a doufal, že řekne ne.

„Až to umyju, mohla bys to utřít. Co ty na to?“

„No sice jsem doufala, že řekneš ne, ale utřu to,“ mamka se na mě podívala, nadechla se a přebírala si slova, co mi řekne.

„Isabello, neštvi mě! Tak ses neměla tak blbě ptát,“ když to dořekla, hodila po mě utěrku.

Vzala jsem ji do ruky a brala si pomalu talíř za talířem. Ty talíře jsou tak tenké, že mě za chvilku začala brát křeč do ruky. Na chvilku jsem si sedla a protáhla si prsty, které už tak byli dost zničené od věčného mytí nádobí.

„René nemohla bys mi udělat kávu?“ volal Phil z vedlejšího pokoje.

„Jistě hned to tam máš,“ než to dořekla, už měla v ruce konvici a točila do ní vodu.

„To si to nemůže udělat sám?“ zeptala jsem se, už tak naštvaně.

„Děláš si ze mě srandu?“ Vrhla na mě takový pohled, že kdyby se mohlo takhle vraždit, už jsem mrtvá.

„Promiň, ale myslím, že má taky nohy. A ty děláš něco jiného,“ dořekla jsem to a hodila utěrku na linku.

„Můžu odejít?“

„Běž nebo ti jednu střelím,“ mamka se radši otočila, aby mi nemusela nadávat.

Nasupeně jsem se sebrala a šla do pokoje. Zavřela jsem dveře a vlezla si na postel. Do uší jsem si dala sluchátka a pustila si oblíbenou skupinu Linkin Park. Přestala jsem nějak vnímat čas a asi jsem usnula. Probudila jsem se ráno, když mi zazvonil budík. Otevřela jsem oči, které dneska byly nějaké těžké. Kruci, škola. Mám tam dneska jít? Vůbec se mi nechce. Vzala jsem mobil do ruky a našla si tam zprávy.

Rozhovor po sms

„Ahoj Jess, nechtělo by se ti místo školy jít třeba nakupovat nebo si jít někam sednout?“ odeslala jsem to a čekala, jestli odepíše.

„Ahoj Bello, já nevím.“

„No tak. Nebuď srab a pojď.“

„No tak jo. V kolik a kde?“

„Sejdeme se u hodin na Náměstí kolem 7:45,“ odeslala jsem to a šla se umýt do koupelny.

Když jsem vylezla ze dveří máma čekala dole pod schody, až vylezu.

„Isabello ty nejdeš do školy nebo co?“ už tak byla vytočená.

„Jdu za 5 minut mě tu neuvidíš. Neměj strach.“ A zavřela jsem se v pokoji.

Hodila jsem na sebe nějaké oblečení vzala si tašku do školy (skoro poloprázdnou) a vyšla ven ze dveří. Sešla jsem schody dolů nazula si boty a vyšla z hlavních dveří ven. Rozběhla jsem se k autu a vlezla dovnitř. Tohle autíčko jsem dostala od našich k 18 narozeninám. Nastartovala jsem a vyjela od nás z ulice. Namířila jsem si to rovnou na Náměstí. Cesta mi trvala necelých 10 minut. Našla jsem si místo a zaparkovala. Z tašky jsem si vyndala jen peněženku a nasoukala ji do kabelky, co jsem měla schovanou v báglu.

„Ahoj Jess.“ Zavolala jsem na ni z dálky.

„Ahoj Bello.“

Přišla jsem k ní a rozhlédla jsem se kolem sebe. Obchody otevírali za 15 minut a já byla ještě ospalá. Jedna kavárna měla otevřeno tak jsem vzala Jess za ruku a šla rovnou tam. Nutně jsem potřebovala kafe na probuzení. Vzala jsem za kliku a vešly jsme dovnitř. Byl tam krásně teplo. Rána tady jsou hrozná, až k odpoledni se otepluje. Jess zaujala místo hned na kraji po levé straně u okna.

„Dobré ráno. Co to bude dámy?“ zeptala se nás velmi milá servírka.

„Dobré ráno. Já bych si dala kávu a ranní menu. Děkuji.“ Objednala jsem si a čekala na Jess. Objednala si to samé.

„Tak co budeme dělat? Půjdeme se mrknout na šaty a boty. Musím si koupit něco na tu dovolenou. Z oblečení co mám doma si neberu ani kus. Jen své oblíbené tričko.“ Nastínila jsem dnešní dopoledne.

„Nejsem proti. Za chvilku otevírají tak se tam hned vrhneme,“ řekla Jess a usmála se.

Usrkávala jsem kávu a ďobala do snídaně. Jedním okem jsem se podívala ven a viděla menší skupinku zvláštních lidí. Byli tak krásní až ve mně začala hlodat závist. Jediný kdo upoutal mou pozornost byl kluk, který měl bronzové vlasy a vysoký přibližně 180cm. Podíval se na mě a já celá zkoprněla. Posadili se až do zadu k poslednímu stolu. Já jsem seděla na kraji tak jsem na něj měla docela dobrý výhled. Otočila jsem se k Jess a přemýšlela kdo to je. Ale moje oči chtěli vidět to dokonalé stvoření které sedí kousek ode mne. Pořád jsem tam pokukovala a bylo dokonce i vidět že i on má potíže s kontrolou. Několikrát jsme se střetli pohledem a bylo to takové zvláštní. Člověka co jsem nikdy neviděla, přitahuje mou pozornost až nebezpečně moc. A to se mi nikdy nestalo.

„Bello kam to pořád koukáš?“ zeptala se mě s úsměvem na tváři Jessica.

„Vidíš toho kluka? Kdo to je.“ Zeptala jsem se jí s velkým zájmem.

„Tyhle? To jsou Cullenovi. Proč?“

„Já nevím jen se tak ptám.“

„Bello opovaž se dát zase dohromady s nějakým podivínem. Už mi to leze na nervy.“ A začala se smát.

„Jo jo. Neboj se. Mohla bys mi ještě říct kdo je ten kluk na kraji?“

„Támhle ten? To je Edward Cullen.“ Odpověděla na mou otázku.

„Proč nemá u sebe také dívku jako ti ostatní?“

„Bello nad čem přemýšlíš?“

„Jen se ptám. Odpověz mi prosím.“

„Žádná mu není evidentně dost dobrá. Je mu 22. Podle toho kam tedy chodí, odhaduju jeho věk.“

„Aha,“ otočila jsem se a znovu se na něj podívala.

Jeho pohled se střetl opět s mým a bylo v tom něco soukromého ale zároveň odtažitého. Vstala jsem od stolu a Jessica na mě koukala jako na cvoka. Šla jsem směrem, kde seděli. Prošla jsem kolem něj s očima upřenýma do jeho. Pomalu jsem obracela obličej směrem, jakým jsem šla a při tom jsem hodila vlasama ke straně. Doufala jsem, že to pochopí a přijde. Ale nestalo se tak. Když jsem vyšla ven už tam neseděl. V srdci jsem měla zvláštní prázdno a já si byla jistá, že ho už v životě neuvidím. Posadila jsem se k Jess a dopila zbytek kávy.

„Bello co to mělo znamenat?“ zeptala se mě s vytřeštěným výrazem.

„Šla jsem na záchod co je na tom divného?“ obořila jsem se na ní.

„Ne kam jsi šla ale co jsi dělala před tím. Edward na tobě mohl oči nechat. A ty ještě provokativně uděláš to s těma vlasama,“ div že nevyletěla z kůže.

Takže ona na mě koukal? Ale proč tedy odešel a nepřišel za mnou. Zbytečně jsem tam na něj čekala. Musím se vrátit do reality a zapomenout na něj. Stejně ho v životě už neuvidím.

„Jess máš vypito?“ zeptala jsem se docela smutným tónem.

„Ano a dokonce je i zaplaceno.“

„Takže můžeme jít?“

„Ano,“ vstala jsem a vzala si mikinu.

Hlavou mi pořád lítal ten kluk. Edward říkala, že se jmenuje. Je tak hezký, ale pochybuju, že by si začal něco semnou. Vyšly jsme ze dveří a ještě jsem se podívala na místo, kde seděl, ale spíše mi to připadalo jako halucinace. Které se nedalo za žádnou cenu věřit.

„Ahoj Jess.“ Zavolala jsem na ni z dálky.

„Ahoj Bello.“

Přišla jsem k ní a rozhlédla jsem se kolem sebe. Obchody otevírali za 15 minut a já byla ještě ospalá. Jedna kavárna měla otevřeno tak jsem vzala Jess za ruku a šla rovnou tam. Nutně jsem potřebovala kafe na probuzení. Vzala jsem za kliku a vešly jsme dovnitř. Byl tam krásně teplo. Rána tady jsou hrozná, až k odpoledni se otepluje. Jess zaujala místo hned na kraji po levé straně u okna.

„Dobré ráno. Co to bude dámy?“ zeptala se nás velmi milá servírka.

„Dobré ráno. Já bych si dala kávu a ranní menu. Děkuji.“ Objednala jsem si a čekala na Jess. Objednala si to samé.

„Tak co budeme dělat? Půjdeme se mrknout na šaty a boty. Musím si koupit něco na tu dovolenou. Z oblečení co mám doma si neberu ani kus. Jen své oblíbené tričko.“ Nastínila jsem dnešní dopoledne.

„Nejsem proti. Za chvilku otevírají tak se tam hned vrhneme,“ řekla Jess a usmála se.

Usrkávala jsem kávu a ďobala do snídaně. Jedním okem jsem se podívala ven a viděla menší skupinku zvláštních lidí. Byli tak krásní až ve mně začala hlodat závist. Jediný kdo upoutal mou pozornost byl kluk, který měl bronzové vlasy a vysoký přibližně 180cm. Podíval se na mě a já celá zkoprněla. Posadili se až do zadu k poslednímu stolu. Já jsem seděla na kraji tak jsem na něj měla docela dobrý výhled. Otočila jsem se k Jess a přemýšlela kdo to je. Ale moje oči chtěli vidět to dokonalé stvoření které sedí kousek ode mne. Pořád jsem tam pokukovala a bylo dokonce i vidět že i on má potíže s kontrolou. Několikrát jsme se střetli pohledem a bylo to takové zvláštní. Člověka co jsem nikdy neviděla, přitahuje mou pozornost až nebezpečně moc. A to se mi nikdy nestalo.

„Bello kam to pořád koukáš?“ zeptala se mě s úsměvem na tváři Jessica.

„Vidíš toho kluka? Kdo to je.“ Zeptala jsem se jí s velkým zájmem.

„Tyhle? To jsou Cullenovi. Proč?“

„Já nevím jen se tak ptám.“

„Bello opovaž se dát zase dohromady s nějakým podivínem. Už mi to leze na nervy.“ A začala se smát.

„Jo jo. Neboj se. Mohla bys mi ještě říct kdo je ten kluk na kraji?“

„Támhle ten? To je Edward Cullen.“ Odpověděla na mou otázku.

„Proč nemá u sebe také dívku jako ti ostatní?“

„Bello nad čem přemýšlíš?“

„Jen se ptám. Odpověz mi prosím.“

„Žádná mu není evidentně dost dobrá. Je mu 22. Podle toho kam tedy chodí, odhaduju jeho věk.“

„Aha,“ otočila jsem se a znovu se na něj podívala.

Jeho pohled se střetl opět s mým a bylo v tom něco soukromého ale zároveň odtažitého. Vstala jsem od stolu a Jessica na mě koukala jako na cvoka. Šla jsem směrem, kde seděli. Prošla jsem kolem něj s očima upřenýma do jeho. Pomalu jsem obracela obličej směrem, jakým jsem šla a při tom jsem hodila vlasama ke straně. Doufala jsem, že to pochopí a přijde. Ale nestalo se tak. Když jsem vyšla ven už tam neseděl. V srdci jsem měla zvláštní prázdno a já si byla jistá, že ho už v životě neuvidím. Posadila jsem se k Jess a dopila zbytek kávy.

„Bello co to mělo znamenat?“ zeptala se mě s vytřeštěným výrazem.

„Šla jsem na záchod co je na tom divného?“ obořila jsem se na ní.

„Ne kam jsi šla ale co jsi dělala před tím. Edward na tobě mohl oči nechat. A ty ještě provokativně uděláš to s těma vlasama,“ div že nevyletěla z kůže.

Takže ona na mě koukal? Ale proč tedy odešel a nepřišel za mnou. Zbytečně jsem tam na něj čekala. Musím se vrátit do reality a zapomenout na něj. Stejně ho v životě už neuvidím.

„Jess máš vypito?“ zeptala jsem se docela smutným tónem.

„Ano a dokonce je i zaplaceno.“

„Takže můžeme jít?“

„Ano,“ vstala jsem a vzala si mikinu.

Hlavou mi pořád lítal ten kluk. Edward říkala, že se jmenuje. Je tak hezký, ale pochybuju, že by si začal něco semnou. Vyšly jsme ze dveří a ještě jsem se podívala na místo, kde seděl, ale spíše mi to připadalo jako halucinace. Které se nedalo za žádnou cenu věřit.

2. Díl

Shrnutí

Autor: KairaTay (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Prázdninová láska 1. díl: