Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Předurčeni 2

25.08.2009 (22:30) • Ejdriana • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4644×

BELLA
Došla jsem do svého pokoje a málem skákala radostí, že se mi povedlo přesně to co jsem měla v plánu. Musím pak Alici poděkovat, že nic neprozradila. Šla jsem ke skříni a vyhrabala dlouhé modré triko, abych na sebe něco hodila a v tom se ozvalo zaklepání. “Dále.“ Dovnitř vstoupil můj anděl, i když už vlastně není můj, nad touhle poznámkou mi ušlo ušklíbnutí. Snad si to nevyloží špatne, protože nikoho bych neviděla raději. “Co chceš Edwarde?” Trochu sebou trhl při vyslovení jeho jména. 
“Já…Chtěl bych s tebou mluvit.” “ Tak mluv…” “Posadíme se prosím?” Jen jsem kývla a posadila se a on taky s rukou za zády a vytáhl obrovitánskou kytici bílých růží. “Pro tebe.” Hlesl s pohledem upřeným na podlahu, to mu ani nestojím za pohled? Ale zase proč by tady byl s kytkou? Že by výčitky svědomí, jestli vůbec nějaký má. “Ehm,…děkuji, je nádherná, ale k věci Edwarde, co chceš?” Zase sebou trhl, ale tentokrát se mi díval do očí. Ach ty jeho nádherné oči. Zase se v nich ztrácím, ne to nesmím, pak bych mu totiž kývla na cokoli a on to ví. Musela jsem uhnout pohledem, tak jsem se raději dívala na kytici v mé náruči. “Bello, chtěl bych se ti omluvit a něco ti vysvětlit,”začal, ale já ho přerušila. “Já nepotřebuju žádné…”tentokrát mě přerušil on tím, že mi položil ukazovaček na rty, v tom okamžiku, kdy se mě dotkl mnou projel proud elektřiny. “Nech mě prosím tě mluvit Bello, až skončím tak můžeš říct cokoli, můžeš na mě řvát a vyhnat mě, jen mě nech ti to vysvětlit, prosím.” S těmi slovy se mi vpíjel do očí. Jen jsem přikývla, že poslouchám a on začal.

EDWARD
Přišel jsem za ní do pokoje, vypadala celkem překvapená, že mě vidí, ale moc jí to slušelo. Posadili jsem se na postel a já mohl začít. Když mě přerušila, tak jsem ji zastavil jediným letmým dotykem na rty, v tu chvíli jsem dostal něco jako ránu proudem, ale příjemnou. Jak rád bych ji políbil. Když jsem věděl, že mě nebude přerušovat mohl jsem začít.
“Víš…Bello, prvně bych se ti chtěl opravdu omluvit, co jsem ti způsobil svým odchodem a taky za to jak strašně jsem ti lhal při svém odchodu, věděl jsem, že jinak by jsi mě nepustila, tak jsem řekl spoustu věcí, které nejsou pravda a šílene toho lituju. Nikdy, opakuju nikdy jsem tě nepřestal milovat a to se nikdy nezmění,” při těchto slovech se na mě konečně podívala a to co jsem viděl mě bolelo, nevěřila mi, “odešel jsem protože jsem ti chtěl dát šanci normálně žít, nechtěl jsem abys o to všechno přišla, co je na tom, že bych trpěl já, kdybys ty byla štastná, jenže pak jsem si uvědomil, že to bez tebe stejně nevydržím a do toho tě začal hledat nějakej upír, tak jsem se rozhodl, že se vrátím, ale tys tam nebyla…a…teď jsi tady, ani nevíš jak jsem rád. Chtěl bych se tě na něco zeptat, dokázala bys mě ještě někdy milovat?” “Chci abys taky něco věděl a to, že jsem tě nikdy nepřestala milovat a nikdy nepřestanu, ale… nevěřím ti…promiň. Opravdu jsi mi ublížil.”
“Já vím a ani nevíš jak si to vyčítám, vím, že tohle nemůžu vzít zpět, ale…nikdy tě nepřestanu milovat, ať se děje cokoli. Myslíš, že bych ještě někdy mohl získat tvoji důvěru…tebe?”
“Nevím Edwarde, je toho na mě opravdu dost a…prostě nevím jestli ti někdy budu věřit…a už bys asi měl jít, chci si dát sprchu a nevím jestli si to pamatuješ, ale pořád ještě musím spát. Takže na viděnou.”
“Sladký sny,” dal jsem ji letmý polibek na čelo, což ji dost zaskočilo a zčervenala, jak mi tohle chybělo, “chtěl bych abys mi uvěřila, snad se mi to povede…” už jsem stál skoro u dveří když slabě řekla “Můžeš to zkusit,” bylo to tak potichu, že jsem to asi neměl slyšet. “ …a Bello miluju tebe,” slabě se usmála a když jsem byl za dveřmi tak jsem uslyšel “Já tebe taky,” ach bože jak já miluju upíří sluch, tyhle slova mě zahřála na mém mrtvém srdci.

BELLA
Opravdu to udělal kvůli tomu, aby mě ochránil? Proč?? Proč mi to dělá? Proč je tady, když jsem se smířila s tím, že mě nikdy nemiloval a teď mi tady tvrdí opak? Vážně ho nechápu. Kéž by to byla pravda, ale vážně nevím co si o tom všem mám myslet. Když mi dal polibek na čelo, tak tím mě úplne vyvedl z míry, tohle bych od něj nečekala. Ozvalo se druhé zaklepání a dovnitř vešla Alice. 
“Promiň, že jsem vtrhla bez pozvání, ale stejně bys řekla ať jdu dál.” Zářivě se usmála a pokračovala. “Bello ani nevíš jak jsem ráda, že jsme tě našli, Edward skoro šílel, když nevěděl kde jsi a jestli jsi v bezpečí…” “Proč?” Přerušila jsem, nechápavě se na mě podívala. “Vždyť ti to před chvíli řekl…to je snad normální, že se člověk, v některých případech upír, strachuje o toho koho miluje ne?!”
“No normální by to bylo, kdyby to byla pravda…”
“Bello, neštvi mě, on ti říká pravdu, vím, že mu nevěříš, že nevěříš ani mě teď, ale zkus si to jen připustit, zkus mu dát šanci a uvidíš, že nebudeš litovat, nikdy tě nepřestal milovat, stejně jako ty jeho. Prostě k sobě patříte.”
“Kdyby mě doopravdy miloval tak by zůstal se mnou a nešel by pryč!!!” Au, tohle říct bolelo, ale byla to přece pravda ne?
“To je sice pravda, ale…” “Co ale?” Přerušila jsem ji. “…když mě necháš domluvit, tak tobě to řeknu…chtěl abys měla možnost, žít normální život a hlavně mít děti, protože ty on ti nebude nikdy moct dát. Kdyby tě nemiloval tak by mu to bylo jedno, ale mu na tom hodně záleží, nechce aby sis kvůli němu pak něco vyčítala. Ani nevíš jak se trápil, jak musel sám sebe přemlouvat, aby odešel a nevracel se, ale on bez tebe prostě nemůže existovat.” Alice dokončila svůj proslov, něco na něm bylo, ale je toho na mě opravdu hodně.
“A jak by bylo tobě, kdyby tě Jasper opustil?” Musela jsem se zeptat. V tu chvíli se ji přes obličej mihlo něco jako pochopení a bolest. “Já tě chápu, ale ty zkus zase pochopit jeho, přemýšlej nad tím.”
“Alice, mohla bys…”
“Jo, jo, nechám tě samotnou ať můžeš přemýšlet.” S těmito slovy už mizela za dvěma.
Chvíli jsem jen seděla, ale tam se nedalo přemýšlet, tak jsem si na sebe vzala ještě ryfle a šla se projít na nedalekou mýtinu, kterou jsem si zamilovala, tak bude klid na cokoli.
Došla jsem na své místo a sedla si na trávu a začala o tom všem co mi ti dva řekli.

<< SHRNUTÍ >>

Autor: Ejdriana (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Předurčeni 2: