Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Předurčeni 28

24.09.2009 (17:00) • Ejdriana • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3076×

EDWARD
“No dyť jo Bello, byla to jen legrace a navíc…ti medvědi jsou moji.” dohadovali se jak děti o lízátko.
“To teda nejsou, já tu byla první.”
“Já mám vždycky medvědy!!” opravdu nejen, že se právě choval jako děcko, ale on tak i vypadal. Překřížil si ruce na prsou a aby tomu dodal ještě korunku, tak si dupl.
“Tak si najdi jiný, tyhle jsem si našla já.” To už jsme za nimi doběhli s Alicí. Bella se dívala, tak, že neví co s ním má dělat, jestli ho nechat ať si je vezme, nebo ho zabít jen pohledem…
“No tak Emmete, tohle je Bellin první lov, tak ji nech přece.” vložila se do toho Alice a Emmet nad tím co řekla začal přemýšlet, toho Bella využila, pomalu se vyplížila, sledovala přitom Emmeta, jestli ji nespozoroval a blížila se k medvědům…dostala se znovu na místo, na kterém byla než ji Emm odhodil na strom, přikrčila se a vyskočila…šlo jí to samo, všechny její pohyby působily tak ledně, že jsem chvílemi pochyboval, že je to moje Bells, která zakopne i o vlastní novy, ale věděl jsem, že to je a vždycky bude ona. Číst její myšlenky bylo úžasné, bylo to něco nového, něco co jsem nikdy nemohl a ona mi to dovolila, měl bych ji za ten dárek poděkovat. Ano pro mě je to jako dárek, dokonce víc, než by mi mohl někdo dát, kromě ní, ona je pro mě nejdůležitější na světě a tak to bude na věky…

Jen co vypila jednoho medvěda, tak se zaměřila na toho druhého, který se před ní snažil schovat, ale marně…rozběhla se za nim, nijak nespěchala, užívala si této chvíle, jenže Emmet, chtěl dostat toho druhého za každou cenu, rozběhl se za ní co nejrychleji dovedl, spatřila ho a rozběhla se naplno a v tu chvíli Emm ztratil i tu nejmenší šanci, aby ji dohnal…já sám bych ji možná ani nedostihl.

Doběhla k medvědovi a začal boj, na život a na smrt, ale bohužel pro medvěda to byla jasná prohra. I když jsem věděl, že by ji nic nemohl udělat, tak jsem byl strachem bez sebe, je to prostě moje Bells, a tu budu vždycky za každých okolností ochraňovat…před vším…i před sebou bude-li to možné, ale tohle už jsem jednou zkusil a jak to dopadlo…teda teď je to dobré, ale to co jsme si oba vytrpěli, to bych nepřál ani svému nejhoršímu nepříteli, opravdu ne…není to jako normální bolest, ale je to bolest, která vás užírá za živa a nikde v dohlednu jí není konec, bude trvat tak dlouho, dokud nepřijde ten někdo a nezahojí ty rány po ní…ale jizva vždy zůstane. A to já mohl za jizvu na Bellině srdci, to já jsem byl takový sobec, že jsem ji tam nechal na pospas celému světu, nechal jsem ji samotnou. Nenapadlo mě, že její city ke mně jsou tak hluboké, doufal jsem, že se z toho vzpamatuje, ale to jí nebylo dopřáno. Třeba je tohle její osud, který ji byl dán a nelze změnit, ale zkusil jsem to, teď už s tím nic nenadělám a myslím, že jsem takovej sobec, že už bych ani nechtěl, neměl bych sílu něco zvrátit…vždycky tu budou výčitky mého svědomí, ale pak je tu druhá strana a to, že teď jsem šťastný a to po jejím boku a na věčnost…

Spokojeně sála krev z medvěda. Dobíhal jsem s Alicí za nimi, šíleně v myšlenkách nadávala na to, že má zničené oblečení. 
,Jí se člověk neodvděčí, ani jako upír si na oblečení nedá pozor, no co to budeme muset pomot na nákupy, ale stejně…’ no jo Alice, je Alice…
Bells se na ni nechápavě dívala a přemýšlela co Alici je.
“No Alice by ti nejraději vynadala.” Musel jsem se smát…
,Já zapomněla, čtení myšlenek a můj stáhlý štít, to musím napravit. Ať si zvyká, nebude mi lézt do hlavy.’ úsměv mi zmizel ze rtů. Proč ji tak vadí, když ji přečtu pár myšlenek, ona mi je taky může číst, tohle není vážně fér. Mohla mi udělat aspoň radost, pár dní, pak zase ne a pak třeba zase jo…
“Za co mi chceš vynadat?”
“Kdybych to udělala, tak to bude za to co jsi provedla s tím oblečením, no podívej se na sebe jak vypadáš, ale jelikož je to tvůj první lov, tak budu potichu a přetrpím.” Jasně přetrpí, možná tak celodenním nakupováním, ale z tohohle mě může vynechat. Hodila po mě škaredej obličej.
,Ty půjdeš taky, ať chceš nebo ne’ poslala myšlenku mířenou na moji osobu.
“To musí být strááááááášný utrpení že Ali?” chechtal se jí Emmet. Zpražila ho pohledem a praštila do ramena, uniklo mu zasyčení. 

Bella mě sledovala zkoumavým výrazem, pořád jsem se musel mračit, i když jsem chtěl změnit výraz na něco neutrálního, prostě to nešlo, byl jsem podrážděném…co to způsobilo? To, že nechce abych ji četl myšlenky? Má snad co skrývat? Má přede mnou tajemství?
“Děje se něco Edwarde?” Mám jí to říct? NE!
“NE.” raději krátké odpovědi, na těch nic nepozná.
“Poznám, že se s tebou něco děje, udělala jsem něco?”
“Edwarde, víš, že na to přijdu, ale byla bych ráda, kdybys mi to řekl sám.” hmm, tak ona si to přečíst může, ale mě to nedovolí no super…vybuchl jsem
“Hmm, tak mi vlez do hlavy a uvidíš…já totiž tobě nemůžu.” 
“Proč mi tohle děláš?”
“Právě že NIC nedělám.” Křikl jsem. Na chvíli se zarazila a její výraz potemněl.
“Edwarde nech toho. To se se mnou jako nebudeš bavit nebo co?”
“Nevím.” Zastavila se a já taky. Došla až ke mně, byli jsme od sebe pár centimetrů, měl jsem dost co dělat, abych se ovládal, položila svoje jemné ruce na mou tvář a přibližovala se svými rty k mým. Ucukl jsem, tohle mi nebude dělat, takhle mě omamovat, aby dosáhla svého. Její výraz se naprosto změnil, objevila se ji na tváři bolest, kterou vystřídala zloba…
Sakra, tohle jsem asi neměl dělat, možná jsem to přehnal… 

Ona se otočila ode mě a rozběhla se za Alici a Emmetem, zůstal jsem stát jako přimražený…jsem to ale blbec, co jsem to provedl…vzpamatoval jsem se a doběhl jsem na místo, kde měly stát naše auta, ale to moje tam už nebylo…

Autor: Ejdriana (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Předurčeni 28: