Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Předurčeni 39

tracyhale

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Předurčeni 39Předposlední díl, poslední snad zvládnu ještě dnes...prosím vaše názory:-)

05.10.2009 (15:30) • Ejdriana • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3480×

BELLA

Nastala hodina H. Chystali jsme se do školy. Všichni byli v klidu, jen já a Edward jsme byli jaksi nervózní.Jasper si nás kvůli tomu dobíral.

„Copak vy dva…snad nejste nervózní z prvního školního dne?“ Jen jsem se pokusila o chabý úsměv, ale byl to opravdu jen pokus. Nevím proč, ale čím víc jsme se ke škole blížili, tak tím víc jsem se bála co přijde…chtěla jsem pryč…možná jsem to měla udělat.

Občas jsme po sobě s Edwardem pokukovali, ale nehnuli jsme se od sebe. Chtěla jsem být v jeho blízkosti…pořád…lépe řečeno napořád.

Alice nás pořád sledovala a nechápala naše chování stejně jako nikdo z nich. Stále nic neviděla a já si začala říkat, ne začala jsem věřit, že už nikdy ani neuvidí…kéž bych se mýlila.

 

Během cesty, kterou jsme jeli ke škole jsem se trochu uklidnila, ale nespouštěla jsem z Edwarda oči. Prostě jsem nemohla a nechtěla a on na tom byl stejně jako já. Co to s námi dneska je? Vždyť nikde nebylo ani znamení toho, že by měl přijít konec…možná bychom to měli hodit za hlavu i když to půjde těžko, prostě to bude jen tréma nebo něco takovýho. Možná se bojím jenom své reakce na to co by mohlo přijít, kdybych se neovládla…ano to bude ono.

 

Mezitím, co jsem byla ponořená do svých úvah, tak jsme dojeli ke škole. Jen co jsme vystoupili z aut, tak se všude kolem ozývalo šeptání, ale pro nás to bylo, jako by stáli u nás a šeptali nám to přímo do uší. Proč jsou všude lidi tak zvědaví? Pamatuji si, jak jsem tehdy přijela do Forks na školu, to bylo taky hrozný tolik pozornosti, tehdy bych si ani nepomyslela, že to bude někdy ještě horší, ale je. Všichni se po nás dívali, každý se prohlídl všechny a většina kluků se zastavila u Rose, bylo vidět, že si té pozornosti užívá, což se o mě říct nedalo. Sem tam jsem se podívala na reakce lidí kolem nás a ke své smůle jsem zjistila, že všechny holky hledí na mého anděla. Podívala jsem se na něj a co jsem neviděla. Potichu, téměř neslyšně vrčel a z očí mu šlehaly blesky. Jemně jsem do něj drcla, aby se vzpamatoval. Podíval se na mě a usmál se…když to udělal, tak se kolem ozvaly obdivné povzdechnutí. To jsem zase začala vrčet já, ale trochu víc nahlas než on. Usmál se ještě víc…bylo to jako řetězová reakce..jeho úsměv…obdiv více a více dívek…a více a více mého vrčení. Chytil mě za ruku a přitáhl si mě k sobě a do vlasů mi pošeptal ty dvě nejkrásnější slova.

„Miluji tě.“

Ostatní se už vydali ke škole, tedy první do kanceláře, ale my dva tam pořád stáli v objetí toho druhého. Slyšela jsem nesouhlasné brblání od dívčího osazenstva. To bylo to, co potřebovaly vidět, ale to není všechno…položila jsem svoje ruce na Edwardovu tvář a vášnivě ho políbila, tak jako nikdy…jako by to mělo být naposled…vložila jsem do toho polibku naprosto všechno…všechnu lásku a cit k němu a on mi to stejně nadšeně oplácel. Mohla by nás zavát vánice, šlehat blesky kolem nás, ale to nám v tu chvíli bylo naprosto jedno.

Jediné, co nás vyrušilo z našeho soukromého světa bylo odkašlání vedle nás. Oba jsem se podívali na původce toho…byla to Rose a vypadala pěkně naštvaně, zatímco Emmet v sobě dusil smích podobně jako Alice a Jazz. Odtáhli jsme se trochu od sebe a chytili se za ruce. Tohle bylo to, čeho jsem chtěla dosáhnout, všem tady ukázat, že Edward je jen můj a nebudu se s nikým dělit.

Neodolala jsem a podívala se do myšlenek holek, kolem kterých jsme procházeli.

,Jak ho dokázala klofnout..‘

,Ten je tak sexy…‘

,Ten jeho zadek…dala bych si říct!‘ Na poslední majitelku myšlenek jsem zuřivě zavrčela a ona leknutím spadla na zem. Edward, který to celé sledoval a samozřejmě poslouchal se začal uchechtávat.

„Lásko nemáš jim lézt do hlavy.“ A políbil mě s těmito slovy do vlasů.

„Ty to děláš pořád.“ Bránila jsem se.

„To ano, ale já nemám na vybranou. Věř tomu, že kdybych mohl, tak to raději neposlouchám. Ty myšlenky ostatních kluků…nejraději bych jim něco udělal…ale měli celkem štěstí…“ nechal nedokončenou větu.

„Proč štěstí?“

„Proto, že jsi mě tak políbila…bylo to jako bys mi četla myšlenky a udělala to za mě, potřebovali ukázat, že nemají šanci, že jsi moje.“ Majetnicky mě objal a podezřívavě si mě měřil.

„Nečetla jsem ti myšlenky. Udělala jsem to ze stejného důvodu jak jsi teď říkal ty.“

Rozpustile se na mě usmál a vedl mě do jámy lvové.

Většinu hodin jsme měli spolu nebo jsem vždy byla s někým z rodiny. Nic hrozného se nedělo, můj bych asi neoprávněný, možná to byla opravdu jen nervozita.

 

Skončila jsem předposlední hodinu, další jsem měla mít snad jako jedinou sama bez kohokoli blízkého, no snad to nějak přežiju, nesmím ukazovat svoji slabost závislost na Edwardovi…i když to všichni ví.

Šla jsem do učebny, ale před dveřmi jsem se zastavila, zase ten divný pocit, že mě někdo sleduje…nezbavila jsem se ho…z učebny vycházelo spoustu lidí, vyháněl je učitel, že se dnešní hodina ruší. Super, co teď…asi budu muset čekat na ostatní na parkovišti a nebo bych se mohla proběhnout domů. Dlouho jsem nebyla na lovu, tak bych to vzala cestou…to by šlo.

Vytáhla jsem z batohu mobil a napsala to Edwardovi, ať o mě nemá strach. V okamžiku mi přišla odpověď: Buď opatrná lásko. Budu se těšit doma. Miluju tě. Navždy tvůj Edward.

 

Zaklapla jsem telefon a pomalým lidským krokem jsem se vydala k nedalekému lesu, jen co jsem překročila jeho pomyslnou hranici, tak jsem se rozběhla přirozenou rychlostí a nechala se vést svými instinkty. Nasávala jsem vzduch všude kolem mě a rozběhla se za srnkou, která byla nedaleko.

 

Běžela jsem sotva pár minut a moje obranné schopnosti se začaly hlásit. Otočila jsem se a do mě někdo narazil plnou silou a rychlostí. Odletěla jsem na strom, který se pode mnou zlomil a dopadl i se mnou na zem. Nestačila jsem se ani zvednout a ucítila jsem prudké škubnutí a moje ruka byla pryč…bolestně jsem zařvala a kopla do upíra, který mi způsobil tu bolest…

 

<< SHRNUTÍ >>

 

Autor: Ejdriana (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Předurčeni 39:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře