Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Předurčeni 4

31.08.2009 (13:00) • Ejdriana • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4447×

BELLA
Měla jsem pocit, že tu nejsem sama, ale nic nebylo slyšet, tak jsem nad tím dál nepřemýšlela, měla jsem na přemýšlení spoustu věcí. Najednou křupla větvička. Nadskočila jsem leknutím a tam stál můj anděl, teda teď už není můj, ale i tak. Kéž by vše bylo jako dřív a on ode mě nikdy neodešel, kdybych mu odpustila, kde mám jistotu, že to neudělá znovu?
“Můžu si k tobě přisednout? Nechci být sám, už jsem byl dost dlouho. Budu jako myška, ani o mě nebudeš vědět.Slibuju.” Chci aby tady byl vůbec se mnou? Samozřejmě, že chci, ale vážně si to potřebuji promyslet, ale když bude potichu. Stejně, ale jeho přítomnost cítím a ta jeho omamná vůně, nejraději bych si mu sedla do klína a vdechovala ji a nejen to…ne, ne , ne…takovéhle myšlenky musím vypudit z hlavy, jen jsem mu přikývla a zavřela oči.
“Nelez mi prosím tě do hlavy.” Cítila jsem, jak to znovu a znovu zkouší, ale naštěstí se mu to nepovedlo.
“Co…jak…cože?” Jejda, jsem se prořekla, nikdo z Cullenů o tom ještě neví, ale co…
“Víš, za tu dobu co jsem tady jsem se taky trochu změnila. Eleazar mi řekl, proč mi nemůžeš číst myšlenky, je to tím že mám štít, ale taky není dokonalej, ale tréninkem se to zlepší a kdybych byla upír, tak bych ho mohla využívat i jinak.”
“Ty chceš být pořád upír?” Úsmev mu pohasl. Ale já vím co chci, jen mi to nebude dopřáno asi od toho koho bych chtěla…
“Chci, ale nechci být proměněna jen tak od někoho…to ty, ale dobře víš” dívala jsem se mu do očí, začal se ke mě naklánět, ani jsem se nehla, jednak vím, že to nemá lehké kvůli mé krvi, ale ani jsem to nechtěla pokazit, tolik mi chyběl, i když bych mu to asi neměla říkat. Chvíli váhal, jak kdyby si to chtěl rozmyslet. Nemohla jsem odolat a vlezla mu do hlavy já. Opravdu přemýšlel, jestli to má udělat, jestli mi to nebude vadit. To je hlupáček, myslí si, že bych tu tak seděla a čekala, kdybych nechtěla? Vážně mi chyběl i jeho polibky, jeho vůně, dotyky…no prostě chyběl “Víš, taky dokážu ostatním vidět do hlavy, ale musím se opravdu snažit.” “Cože?” “Můžu číst taky myšlenky a můžu s tebou tak i komunikovat, ale vydržím to jen chvilku, nejsem na to dost silná, ale občas je to dost užitečný, třeba teď.” Kdybych mohl tak jsem úplne rudej, ještě, že nemůžu. Musela jsem se jeho myšlenkám zasmát. “Hele…”byl úplne v rozpacích, škoda že se nemůže červenat, určitě by mu to slušelo. “No co, ty kdybys mohl, tak se mi v hlavě hrabeš pořád a neříkej, že ne.” Vím, že by to dělal bez přestání.
“No to je asi pravda, promiň.” 
“Pořád se mi neomlouvej a raději konej, dokaž to na co myslíš, dokaž, že mě miluješ, pokud to myslíš vážně…” Tak to bych do ní nikdy neřekl, že to řekne, ale toho bych měl využít, nic jiného jsem si ani nepřál. Dokazoval bych ji to do nekonečna, kdyby mi to dovolila a tolika způsoby… Prý neřekl by to do mě, to mě ještě moc nezná, je fakt, že mě jeho odchod změnil, ale jestli mě ještě bude chtít, tak si bude muset začít zvykat. Počkat, kdy jsem se rozhodla, ž my dva spolu ještě budeme?
“Edwarde, zkus si prosím tě trochu hlídat myšlenky, když jsem na blízku jo? Jsi pak moc předvídatelný.”
“Tak mi do nich nelez.”
“To víš nelze odolat pokušení.”
“No když mluvíš o pokušení…” a začal se ke mně naklánět, když jsem se už dotýkali nosy, bylo to tak kouzelné a přitom vzrušující a po chvíli mě políbil. Už jsem se nedokázala soustředit na to, abych mu viděla od myšlenek a stejně bych to nevydržela o moc dýl, i tak to bylo nejdéle co se mi to zatím povedlo. Jeho polibky byly čím dál tím víc hlubší, vášnivější a naléhavější. Takhle mě ještě nikdy nepolíbil, něco se v něm muselo zlomit, že by se o mě už tolik nebál, nebo že by si byl sebou víc jistý? 
Už jsem byla jako smyslů zbavená a omámená a začala si lehat, rukou jsem mu vjela do vlasů a přitáhla si ho na sebe. Přestávala jsem stačit s dechem, proč jenom lidé musí dýchat. On nepřestával, přejížděl mi po bradě a krku a na klíční kosti, prostě všude, kde jsem měla odhalenou pokožku. Myslela jsem, že se z toho zblázním. Ta touha mě asi jednou zabije.
“Edwarde…” už jsem se neovládala a jeho to vybídlo ještě k větší intenzitě. Rukou mi jezdil všude po těle, teď jsme jisto jistě překračovali všechny meze, které kdy stanovil, ale klidně bych zašla dál…mnohem dál…klidně bych pro tento okamžik zemřela. Vůbec jsem se neovládala. Jeho ruka na mém rozpáleném těle byla nenasytná, stejně jako ta moje na jeho. Když mi sundal tričko tak se zasekl na mě podprsence. Jeho chvilkové nepozornosti jsem musela využít a překulila se na něj a sundala mu to jeho. Naskytl se mi neuvěřitelná pohled na jeho svalnaté břicho. Já se z něho asi zblázním, on vůbec neví co mi provádí, když je mi tak nablízku. Když jsem ho líbala všude, kde jsem mohla tak z něj vyšlo pár vzdechů a pak jsem byla najednou zase pod ním. Tohle se mi stejně jen zdá, tohle by nikdy nedovolil, tak daleko nikdy nezašel, ale proč si nevychutnat, tu iluzi, třeba se to už nikdy nestane, ale co když? Co když mě vážně miluje? Počkat, proč přestal? Tázavě jsem se na něj podívala.
“Bello, to není možné, já jsem slyšel tvoje myšlenky!!” Musel jsem se usmívat, ona úplne zčervenala.
“A co jsi slyšel?”
“To, že přemýšlíš nad tím co se tady děje.”
“To je pravda. A odpovíš mi teda na moje myšlenky?”
“Jestli to chceš doopravdy vědět.”
“Chci, nikdy jsi totiž nic takového nedovolil.”
“To je tím, že když jsem tě opouštěl, tak jsem si uvědomil, že tě třeba už nikdy neuvidím a teď když jsem tě tady znovu našel, tak jsem si zase uvědomil, že už tě nechci nikdy ztratit a nikdy už to nedovolím, už bez tebe nechci dál existovat. Nedokázal bych ti ublížit, ani kdybych chtěl, tak to proto, jsem si sebou jistější víc než kdykoliv předtím a to i přes to, že mi voníš líp než předtím a ještě k tomu je pro mě všechno tohle nové a musím se i přiznat, že hodně vzrušující, nikdy jsem po tobě tolik netoužil, nemyslím po krvi, ale po tobě.” Takže on mě vážně chce tak jak já jeho, opravdu to myslel vážně?
“Takže si myslíš, že bys se mnou vydržel v jakékoli situaci…teda…ehm…no i kdyby tohle pokračovalo dále?” Chci pokračovat a nikdy nepřestat.
“Vydržel bych kvůli tobě cokoli.” Začali jsem se líbat, ach jo ten dech. “A budeme v tom pokračovat?”
“Jestli chceš tak můžeme, ale ne tady, ne na trávě.” Sakra proč ne? Do teď mu to nevadilo. Vždyť ho nic netlačí. No když přemýšlím o tom, co kde mě tlačí, tak to vypadá, že Edwarda přece jen tlačí jeho kalhoty… “Proč ne?” “Chtěl bych, aby to pro nás oba bylo výjimečné.”
“A tohle není?” Zrovna jsem se potkali po tak dlouhé době a on mi chce dokázat, že mě miluje, co víc výjimečného chce?
“Ale je, ani nevíš jak mi to děláš těžké, zvlášť když vypadáš tak…tak nádherně. Mám co dělat, abych…abych si tě nezval přímo tady a teď, ale nech mě něco připravit prosím.”
“Tak si mě vezmi, po ničem jiném teď netoužím…”
“Ach Bello,…”opřel si o mě čelo, vypadalo to, že se snaží ovládnout, že by přece jen ztratil nad sebou kontrolu?.”…vůbec nevíš co se mnou děláš.”
“To máš pravdu nevím, tak mi to ukaž…” začala jsem ho líbat, vášnivě, chtěla jsem mu ukázat, že opravdu nic jiného v tomto momentě nechci, raději bych umřela, než přestala.

<< SHRNUTÍ >>

Autor: Ejdriana (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Předurčeni 4: