Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Přes den kráska, v noci netvor! (4. kapitola)

12.02.2010 (17:15) • fanyh • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 868×

  Odbočila jsem k domu Cullenů, vypnula jsem motor a přemýšlela, co Cullenům řeknu. Vytí jsem už neslyšela, ale místo toho jsem slyšela ten krásný božský hlas.

Byl to Edwardův hlas, ale bylo tu něco velmi divného. Edward křičel. Nikdy jsem ho neslyšela takhle křičet. Chvíli jsem váhala a pak usoudila, že půjdu dovnitř, vezmu si věci a hned zase odjedu.

Vystoupila jsem ze svého autíčka, vzala svou druhou prázdnou sportovní tašku a šla k domu. Zhluboka jsem se nadechla a vyšla schody až k hlavním dveřím. Sebrala jsem kliku, která ležela na zemi. Chvíli jsem udiveně koukala a pak zasadila kliku do dveří.

Vzala jsem za ní a otevřela dveře, ale nikdo nebyl doma. Zavřela jsem za sebou a pohlédla na kliku, která byla zevnitř úplně rozmačkaná do nepopsatelného tvaru. Nechápala jsem a stále slyšela hlasy. Tentokrát to byl hlas Emmetta.

„Ty bys to Belle nikdy neřekl! Radši bys ji nechal umřít!"

Emettův hlas šel od otevřené terasy. Vykoukla jsem za sametově bílý závěs.

Emmett křičel na Edwarda, stáli naproti sobě a syčeli jeden na druhého!

,,Ty jsi to Belle taky neřekl! Pokud vím, řekl jí to Jacob! A já bych ji nenechal umřít a řekl bych jí to, ale potřeboval jsem čas!"

Viděla jsem, jak Emmett ztuhl a Edward pohlédl do země, a kdyby mohl, slzy by mu stékaly po jeho bledých tvářích!

Zahlédla jsem Alici, Rosalie, Jaspera, Carlislea i Esme.

Rosalie, Jasper a Carlisle drželi Emetta, aby se nepustil do Edwarda a zase Alice a Esme přidržovaly Edwarda.

Můj pohled skončil u Edwarda, byl zamyšlený. Hned mi docvaklo, že mě musí cítit.

Jelikož nemám ráda loučení a vím, že jak bych je objala, už bych nemohla odejít!

Rychle jsem vzala do rukou svou velkou sportovní tašku, která ležela vedle mé levé nohy na zemi. Namířila jsem si to přímo do Edwardova pokoje, snažila jsem se co nejrychleji a nejtišeji zabalit své věci. Zabalila jsem si svojí hygienickou taštičku, oblíbené tričko s riflemi, mikinu, svojí bundu do deště, convers boty a samozřejmě svého medvídka pro štěstí, kterého jsem dostala od Cullenů. Moc věcí jsem neměla, protože většinou můj šatník u Cullenů zabírali věci od Alice.

Nechtěla jsem, aby na mě vzpomínali, něco si vyčítali, prostě jsem se chtěla pokusit, aby na mě zapoměli! A tak jsem zašla na chodbu, kde byly fotky, na kterých jsem byla já a Cullenovi. Hodila jsem je do tašky a šla směrem ke schodům.

Sešla jsem dolů a měla namířeno ke vchodovým dveřím, abych mohla rychle a tiše vyjít, aniž by mě zaslechli.

Když už jsem chtěla vzít za kliku, chytla mě velká silná ruka, která mě velmi hřála.

,,Jacobe, co tu sakra děláš!!!"

Šeptem, ale drsně jsem zdůraznila svůj hlas na Jacoba, kterého jsem se strašně polekala. Byla jsem naštvaná, že mi to Jacob zkazil!

,,Bello, něco jsi Samovi slíbila! Myslel jsem, že už sem nepřijdeš! Proč si myslíš, že tě odsud Emmett vzal? Hmmm… ? No tak mluv!"

Jediné čeho jsem si všimla byl Jacob, který se celý třásl jak zuřil!

,,Jacobe zašla jsem si sem jen pro věci! A nemusíš se bát už tady nikomu z vás nebudu dělat problémy, protože už mě nikdy a to opravdu nikdy nespatříte!“

Vycukla jsem se Jacobovi z jeho pevného stisku.

Ale Jacob si stoupl před dveře a čekal, že se s ním budu dál bavit. Koukla jsem se na otevřenou terasu a vyšla ven.Všichni stáli a koukali na mě. Alice ke mně pomalu a smutně přikročila a chtěla mě obejmout.

,,Alice stop… počkej stůj! Nedotýkej se mě!"

Viděla sem Alici, byla překvapená nevěděla jsem, co říci dál. Takhle jsem to,ale nechat nemohla, všem bych ublížila, sice jsem jim musela ublížit, ale ne takhle, chtěla jsem je opustit v dobrém.

,,Omlouvám se Alice, ale já v loučení nejsem zrovna dobrá, popravdě nesnáším ho! Chci odsud odejít v dobrém. Já nevím jak to mám říct. Prostě já… já kdybych se s vámi rozloučila, nepřežila bych to, strašně bych si to vyčítala a nejspíš bych z těch výčitek umřela!"

Při této poslední větě se všichni zachvěli a Jacob hned přiběhl a chtěl mě chytit za ramena, ale já ucukla.

,,Jacobe ne... promiň, ale já… já prostě nemůžu!"

Za Alicí se objevil Edward. Alice ustoupila a pustila Edwarda na místo, kde stála.

,,Bello, ty za nic nemůžeš! Výčitky bych si měl dělat já, ale slibuji, že jakmile Aro odjede přijdu si pro tebe k Charliemu. Je to maximálně týden."

Věděla jsem, že ho nechci už nikdy trápit! To by takhle bylo pět krát do roka? Přijede Aro, nebudeme se vídat? Stačí jen, aby na některého z nich sáhl a dozví se vše!

,,Edwarde ne! Ty si nic nevyčítej. Jediný, kdo si tu může něco vyčítat jsem já protože…"

,,Protože co??"

,,Edwarde promiň, ale já už musím. Nebudu ohrožovat nikoho, kdo je tady! Tím myslím to, že můžete být v klidu, protože nic nikomu o vás neřeknu! Prostě odjedu pryč a vy můžete být ve Forks, jako kdybych nikdy nepřijela!"

Už jsem se otáčela směrem k východu ze zahrady, když v tom ….

,,Počkej Bello takhle to nejde. Nemůžeš se odstěhovat, co Charlie a ten pes! A bát se budeme pořád, i když tu nebudeš!!"

Rosalie mě moc nemusela, ale tohle mě u ní opravdu překvapilo.

Moment to je ono... jediné co mi zbývá je jednoduché, nebudu s tím nikomu dělat starosti, za půl roku na mě každý zapomene, ale počkat, musím Rosalie odpovědět.

,,Není to pes, ale Jacob! Na Charlieho si něco vymyslím a s tím, že o vás vím vše, si hlavu dělat nemusíš, protože mi na to, abych to někomu řekla nebude zbývat dech!"

Chtěla jsem jim to říci tak, aby jim to nedošlo a nechali mě odejít.

Jak se zdálo Cullenovým to nedocházelo a ani Jacobovi... měla jsem radost. Čekala jsem, až mě Rosalie pustí a na chvíli se zamyslela.

Na chvíli jsem přemýšlela o tom, jak se sama sebe zbavit, protože pomyšlení, že těmto všem bytostem, co tu jsou... mám je ráda a tím myslím i Charlieho a René ubližuji.

A to i své lásce, bez které prostě nedokážu žít a právě tedˇ ji musím opustit tak, ale tak, abych na ní ve svém životě nemyslela, protože v nebi nebo pekle mi to bude jedno!

,,To snad nemyslíš vážně Bello, v žádném případě!"

Alice začala nehorázně křičet, až jsem se zachvěla. No jasně Alice... já jsem tak blbá, že mě to nenapadlo dříve, teď už mě tuplem nepustí ani na metr, byla jsem tak zamyšlená, že jsem na ni zapomněla!

Podle mě všem tu její vizi ukázala i Jacobovi. Ztuhli a navzájem na sebe syčeli a Jacob se začal chvět a mírně vrčet. Jelikož už jsem viděla Jacoba, jak se přeměnuje, tak tentokrát se musel držet zuby nehty.

Jacob se na mě podíval pohledem, který se nedal popsat. V životě jsem u něj tento pohled neviděla. Byl prosebný, ale zároveň velmi hrůzostrašný. Jacob se celý chvěl a šlo na něm vidět, že se snaží uklidnit.

Už jsem neměla sílu se podívat na ostatní! Podlomila se mi kolena, schoulila jsem se do klubíčka a zavřela oči. I přes zavřené oči mi protékaly slzy.

Jacob se ke mně sehnul a snažil se stále uklidnit.

,,Bello to nesmíš udělat! Prosím aspoň kvůli Charliemu a René a taky kvůli mě... nebo kvůli něčemu jinému, to je mi jedno, ale hlavně to nedělej, bez tebe by tu umřelo úplně všechno!"

Sebrala jsem kuráž a otevřela své zaslzené oči....

Pohlédla jsem Jacobovi do tváře. Oči měl plné slz a jedna mu stékala po jeho rozpálené tváři.

Své rty jsem přitiskla Jacobovi na stékající slzu. Jacob se přestal chvět, ale Edward začal syčet.

Svým vzlykajícím dechem jsem si povzdychla a přelétavě v mé mysli přemýšlela co říci.

Když už jsem chtěla něco vyslovit slyšela jen velmi hlasité syčení.

Edward... dokonce i sám Emmett ho musel držet s ostatními, aby Edward nevyskočil.

Oči měl černé a strašidelné.

Pohlédla jsem přímo do nich , ale Edward sklopil zrak. Vykroutila jsem se Jacobovi z náruče, v které mě držel abych nemusela být na tvrdé zemi.

Vstala jsem a stoupla jsi přesně mezi Edwarda a Jacoba, už jsem chtěla odejít, nemohla jsem to tu vydržet.

,,Jediné co vám mohu říci je, že se nezabiju... zatím...!"

Při těchto slovech Edward začal ještě více syčet a Jacob se znovu celý chvěl.

,,Ale slíbit vám to nemohu! Já... já už musím jít“

Snažila jsem se rychle utéct k náklaďáčku. Když už jsem brala za kliku někdo mě chytl za zápěstí a rychle se mnou cukl. Byl to ledový dotek, při kterém jsem se zachvěla.

Bála jsem se otočit a tak jsem si v duchu položila otázku kdo z Cullenů to může být?

Byla to menší ruka, takže jsem typovala, že to bude Alice nebo Esme nebo, že by Rosalie?

Pokračování příště...

Shrnutí

Autor: fanyh (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Přes den kráska, v noci netvor! (4. kapitola):