Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Přes šikanu k lásce - 29. kapitola

11.11.2012 (16:30) • BellaSet • FanFiction na pokračování • komentováno 27× • zobrazeno 6146×

29. kapitola

Kdybych měla poblíž Alici, nemusela bych se teď potýkat s výběrem oblečení, pomyslela jsem si a odhodila triko, které jsem si sundala a které bylo absolutně nevhodné. Bylo to totiž to triko, co mi vecpala Alice, když jsme byli nakupovat, a já na ně chtěla na chvíli zapomenout, ne mít hmotnou památku na naše přátelství.

Když jsem tak stála před skříní s oblečením, z něhož jsem polovinu už dávno nenosila, uvědomila jsem si, co všechno by teď dala za to, aby mě otravovala se svou módní posedlostí. Náhle bych se jí klidně nabídla, že jí budu dělat barbínu a že na mně může zkoušet své modely. Teď ano. Škoda, že jsem si úplně neuvědomovala, co mám, dokud jsem to neztratila. Na druhou stranu, uvědomovala jsem si to, až moc dobře, ale byly věci, bez kterých bych se klidně obešla – jako například Alicino maniactví.

Nakonec jsem vzdychla a vzala si šedivé džíny a růžovou halenku s jemnými fialovými kvítky – další dárek od Alice. Moje oblečení bylo opravdu nevkusné na tyhle příležitosti. Mohla jsem se zachovat jako normálně, kašlat na to, co si o mně ostatní myslí, obléknout si normální hnědý svetr, ale bůhví, proč jsem měla potřebu ukázat všem, že to zvládám – že k životu nepotřebuju Cullenovy.

Když jsem sbíhala ze schodů o půl osmé, doufala jsem, že nebudu muset čelit ještě jedné překážce v podobě mého otce, ale díkybohu, byl stále pryč, takže jsem rychle zavolala na mamku pozdrav a vyšla ven. Kevin už čekal před domem, skla jeho auta byla naštěstí tmavá, takže nehrozilo, že by se moje maminka dovtípila, s kým že to jedu do rádoby restaurace.

„Připravená?“ zeptal se mě, když jsem se připoutala a on vyrazil.

Uchechtla jsem se. „Na partu lidí, co mě nenávidí? Hm, ani ne.“

Protočil oči vzhůru. „Oni se budou chovat slušně, věř mi.“

Kousla jsem se do rtu a raději nic už neříkala. Než jsme vyjeli z Forks, několikrát jsem měla chuť Kevina poprosit, ať mě odveze zpátky domů, že mi nepomůže ani společnosti, že prostě potřebuju být sama – nebo s Cullenovými, ale tohle přání mi bylo k ničemu. Nakonec jsem si ale řekla, že když se v tom baru opravdu objevím, možná si vůdčí parta uvědomí, že jsem taky jenom člověk, a dá mi jednou provždy pokoj.

Vedle nás se mihla cedule Vítejte v Port Angeles, když se z rádia začaly linout tóny Clair de Lune. V duchu jsem zaúpěla – tuhle skladbu jsem poslouchala naposledy s Edwardem, to byly ještě ty šťastné chvíle, kdy jsem věřila, že mě miluje.

Stále jsem to nechápala – jak by někdo jako Esmé dokázal udělat něco takového? Dát mi falešné naděje na společnou věčnost, a pak se jen tak rozhodnout jinak? Nemohla jsem se zbavit té myšlenky, že za tím vším stojí Lara, ale už mě nenapadlo, jak. A už jsem nechtěla tipovat, aby mi to zase někdo nevyvrátil tak bolestným způsobem jako dnes Alice.

Ani mi nedošlo, že pláču, dokud auto nezastavilo u chodníku před střední budovou, u které zářil neonový nápis TIUp provedený způsobem, z kterého vypovídalo, že se nejedná o žádný podřadný bar. TIUp… trvalo mi deset vteřin přemítat nad tím zvláštním názvem, pak jsem si všimla, že pod nápisem je v menším písmu vyvedené jeho vysvětlení – Turn It Up. Jo, jasně, rozjeď to. Ne, žádný podřadný bar.

Rychle jsem si otřela slzy, než si toho všimne Kevin.

„Jsi si jistý, že nás do toho baru pustí?“ optala jsem se pochybovačně a v duchu přemýšlela, za jaké rozhodnutí bych byla raději.

Pobaveně se usmál. „To víš, že pustí. Mají to tu od sedmnácti, což nám přesně vyhovuje. Ale teď už pojď, ostatní už čekají.“

No, tímhle mě zrovna nepřesvědčil, že bych si měla pospíšit… Vylezl z auta a mně až po chvíli došlo, že si budu muset pomoct sama. S rudými tvářemi jsem rychle vyšla ven a nemotorně zabouchla dveře. Byla jsem tolik zvyklá na to, že mi automaticky otevírá řidič – Edward – že mi nedošlo, že to tak někdo nedělá.

Dohonila jsem ho a společně jsme vešli do místnosti, kde to drobet páchlo kouřem. Okamžitě jsem si všimla Jessiky, Mika, Lauren, Sarah a zbytku. Seděli přímo proti dveřím, přes taneční parket, v jednom z boxů, před sebou skleničky s pitím a na obličejích jim zářily úsměvy.

„Ty jsi fakt přišla!“ vyjekla Lauren užasle, když jsem se společně s Kevinem zjevila před jejich stolem. Nevypadala, že by byla znechucená nebo otrávená mou přítomností, spíš se jí nechtělo věřit, že jsem tak odvážná, abych se objevila mezi nimi na celý večer.

Pokrčila jsem rameny a sedla si na kraj lavice vedle Kevina. „Jo, přišla.“

A od té doby jsem byla ignorována. Jessica do sebe lila jedno pití za druhým, Mike s Tylerem si něco povídali a ostatní také. Jestli tohle mělo být to zázračné rozptýlení, tak to raději půjdu domů. Užuž jsem se zvedala, když mě oslovila Jessica: „Bello, nejdeš na toalety?“ Zvedla se ze židle a udělala rozhodný krok ke svému cíli, ale klopýtla a já jsem ji včas přidržela, než mohla dopadnout na zem. Krucinál, na co si to tady hraju?! Proč je prostě nepožádám, aby mě ignorovali, a nejedu domů? Jenže jsem neměla žádné odpovědi, žádný jasný důvod k mému chování. Asi jsem se zkrátka bála jet domů, kde by na mě všechno ohledně Cullenových zase dolehlo.

Dovedla jsem Jessiku bez řečí na záchodky a počkala, dokud nevyleze z kabinky. Přes všechno, co mi udělala, jsem nechtěla, aby se jí něco stalo, když byla v takovém stavu. Bůhví, proč se tak zřídila – možná kvůli Mikovi, evidentně jim to moc neklape…

„Pitomý šaty,“ zaslechla jsem její hlahol a v příští vteřině práskly dveře její kabinky o kabinku vedlejší, jak Jess prudce otevřela. Vypadala opravdu komicky, jak se na vysokých podpatcích loudala k umyvadlům. Umyla si ruce, pak na moment zaváhala a nakonec si šplíchla vodu na celý obličej, což mělo samozřejmě přesně ty účinky, když smícháte vodu a řasenku, která není voděodolná. Rozmazané černé šmouhy se jí táhly až ke rtům.

Pousmála jsem se. „Ukaž,“ zašeptala jsem, natáhla se pro ubrousky vedle mýdla, chytla ji za bradu a pokusila se její vzhled trochu srovnat.

Zatímco jsem jí jemně drhla tváře, pozorovala mě zkoumavým, podnapitým pohledem.

„Proč to děláš?“ zamumlala, nečekajíc na odpověď. „Po tom všem, co jsem ti provedla… co jsme ti všichni dělali… nejenže mi teď pomáháš, ale i jsi sem přišla. Proč?“

Pokrčila jsem rameny. „Možná jsem chtěla přijít na jiné myšlenky. A ohledně mého chování… sama to nechápu, ale vydrž chvíli, možná to ještě přijde.“ Odmlčela jsem se. „Ne, pravděpodobně nepřijde. Já se zkrátka spíš držím toho: Chovej se k ostatním tak, jak chceš, aby se oni chovali k tobě, než: Chovej se k ostatním tak, jak se oni chovají k tobě.“

„To zkusím taky,“ špitla. Moje práce vypadala celkem obstojně, ale zrovna, když jsem od ní chtěla odstoupit, se jí z očí začaly kutálet slzy, které roznesly po líčkách poslední zbytky řasenky.

Vzlykla. „Promiň, Bello. Omlouvám se za všechno, co jsem ti kdy způsobila. Krucinál, vidíš tyhle šaty? Víš, proč jsem si je dnes vzala?“ zeptala se řečnicky a vypadala velmi naštvaně, smutně, zoufale, strhaně – v jejím obličeji se zračilo tolik různých emocí a já poznala, že by mi tuhle stránku své osobnosti nikdy neukázala, kdyby v sobě neměla notnou dávku alkoholu, a nebyla přesně tak zoufalá, jak působila. „Kvůli Mikovi! Ano, kvůli němu! Nikdy jsme se nepohnuli z místa, vždycky jsme spolu jen pro školu, abychom vypadali jako pravý americký středoškolský pár, ale mně to už nestačí. Samozřejmě, že když jsem mu to chtěla říct, dozvěděla jsem se od Tylera, že tě Mike líbal v kině. Prostě už to je na mě moc a já už mám přímo po krk všechno, takže to je hlavní důvod, proč už ti nechci nic dělat. Přijde mi to dětinské a příšerně kruté.“

Opřela se o stěnu a svezla se po ní k zemi, zatímco jsem jí s mírně rozšířenýma očima pozorovala.

„Šla jsem do tohohle baru ze stejného důvodu jako ty – chci taky zapomenout na své problémy, mít v hlavě chvíli něco jiného, než zatraceného Mika a rodiče!“ Odmlčela se a přitom se zuřivě kousala do rtu, pak ke mně zvedla otrávený a znavený pohled. „Jo, o tom, hádám, nevíš. Vlastně o tom neví nikdo, ale ano, moji drazí rodiče se rozvádějí. A jako by jim nestačilo, že už dost starostí přidělávají mně, rozhodli se potrápit také mého bratra Alexe – je jen o tři roky mladší než já a docela si spolu rozumíme, ale oni si nás chtějí rozdělit. Chápeš, zničit náš společný domov a to kvůli pitomé otcově sekretářce a matčinu kolegovi. Jedou v tom oba dva, oba dva se navzájem podvádějí a teď se to rozhodli řešit takhle. Je to na nic!“ Složila si hlavu do dlaní a od té doby už mlčela.

„Asi pojedu domů,“ zašeptala jsem. „Myslím, že tady mi nic nepomůže. Chceš se svézt se mnou?“

Jessica mě vůbec nevnímala. „Alkohol mi pomohl na chvíli zapomenout, na chvíli pokořit to trápení. Je to nejlepší lék.“

Vzdychla jsem a přešla k ní, abych jí mohla chytit v podpaží a nadzvednout ji. Společně jsme vyklopýtaly z toalet a pomalu došli až k našemu stolu, kde už téměř nikdo nebyl, protože všichni tančili na parketě.

Jessica neváhala ani vteřinu a už byla u nich. Vlnila se do rytmu vedle Lauren a naprosto ignorovala Mika, který byl necelý metr od ní. Ach, kéž by šlo takhle nemyslet na toho, kdo mi nejvíc leží na srdci. Posadila jsem se, podepřela si ruku pod bradu a koukala do prázdna. Po chvíli mi došlo, na co vlastně zírám, a váhavě jsem natáhla ruku k nalitému panáku vodky, který někdo zapomněl. Ruku jsem zase stáhla – ne, pít nebudu, je to nechutné.

Pokusila jsem se uhnout pohledem, ale nakonec mé oči zase zakotvily na té malé skleničce. Alkohol mi pomohl na chvíli zapomenout… Zatracená Jessica, zatracený Kevin a jeho nápady! Natáhla jsem se po skleničce a kopla jí do sebe.

„Jsi si jistá, že takhle?“ zeptala jsem se pochybovačně Lauren, která mi právě předváděla nějaký taneční trik, který jsem se pokoušela chabě napodobovat.

Lauren protočila oči. „Jo, přesně takhle. Zlepšuješ se, Bí.“

Bylo to teprve hodinu poté, co jsem do sebe nalila prvního panáka, a už jsem tančila na parketě – nebo jsem se o to alespoň pokoušela. Lauren, Sarah, Jessica a ještě jedna holka, jejíž jméno jsem neznala, mně vymyslely přezdívku a začali mě učit taneční kroky. Ramínky od halenky mi spadávalo na stranu a já se pohupovala do rytmu. Začalo mi být opravdu vedro, jak se ve mně nahromadil všechen ten alkohol a pohyb, který byl rozhodně nadvýkon, vzhledem k tomu, že jsem nikdy netancovala a nedělala jsem žádný sport.

„Půjdu se chvíli provětrat,“ zakřičela jsem přes ten ruch na holky a vypotácela se z davu tanečníků ven z baru. Páni, to byla hodinka – žádné zábrany, žádní… lidé, kteří by se mně nechtěně dostali do myšlenek, zkrátka nic. Užívala jsem si tu volnost, nespoutanost a byla jsem za to ráda, i když někde v koutku mé mysli jsem věděla, že až se proberu a vystřízlivím, budu to sakra litovat.

Vyšla jsem ven do chladné noci a popošla kousek stranou, kde jsem se opřela o studenou zídku a snažila se ochladit. Zhluboka jsem dýchala čerstvý vzduch.

„Co tu tak sama, krasotinko?“ ozval se vedle mě náhle opilý hlas nějakého cizince.

Zvedla jsem obočí a podívala se na něj. Vysoký černovlasý muž, kterému mohlo být kolem pětadvaceti, ne-li třicet, ke mně nemotorně došel a postavil se přímo proti mně. „Potřebovala jsem na vzduch.“ Uhnula jsem pohledem a ignorovala ho, dokud mě nezačal zase otravovat.

„Jak se jmenuješ?“ zeptal se a pohladil mě prstem po tváři.

Plácla jsem ho přes ruku. „To tě vůbec nemusí zajímat.“ Trochu křečovitě a strachy plně jsem polkla, když jsem si vzpomněla na mou poslední zkušenost, kdy jsem byla takhle sama s mužem, kterému jsem rozhodně nemohla důvěřovat. „Půjdu dovnitř.“

Nestačila jsem udělat ani krok a už jsem byla pevně nalepena na zídce a tělo toho neznámého opilce se tlačilo na mě. Když mě nelíbal na rtech, měl tam ruku, tudíž jsem nemohla ani zakřičet. Pokoušela jsem se kopat, strkat, mlátit, ale bylo mi to všechno málo platné. Byla jsem opilá, unavená a zoufalá. Protože tady nebyli žádní Cullenovi, žádná Alice, která by to viděla, žádný Edward, který by mě zachránil. Zbyla tu jen malá naděje, že mě ten chlap brzy nechá být…

Edward:

Seděl jsem v křesle a zíral do prázdna. Byl jsem jako bez života. Ale to koneckonců my všichni. Noci byly dlouhé a nudné – zatím Emmett překonal svůj rekord a vydržel dvě noci bez sexu. Nikdo neměl na nic náladu. Jediné pozdvižení dnešního večera byl fakt, že si Lara jela pryč něco zařídit, takže jsme ji tu nemuseli snášet. Jenže jsme nevěděli, za jak dlouho se vrátí, takže vyhlídky nebyly zase tak přívětivé.

Alice se přestala Jasperovi prohrabávat ve vlasech a ztuhla, když se v její hlavě objevila nová vize. Vize, která mě naprosto přikovala, vize, která mě pevně držela a nutila mě si jí prohlédnout, i když mě její obsah nesmírně bolel.

Bella, usměvavá, nádherná Bella, tančí s… Lauren? Jessikou? Taneční parket. Bella jde na čerstvý vzduch. Nějaký chlap se vydá za ní a pak vize pokračuje velmi nechutným způsobem, kdy se neznámý snaží Bellu znásilnit. Zase.

Rychlostí světla jsem vyletěl na nohy.

„Jdu pro ni,“ oznámil jsem všem a v příští vteřině už vyjížděl Volvem z příjezdové cesty. Ještě jsem slyšel, jak Alice všem vysvětluje, co se událo v její vizi. Věděl jsem, že by mě nepřesvědčovali, abych tam nejezdil, to by nikdy neudělali, i když jsme právě riskovali Lařinu zlobu.

V Port Angeles jsem byl za krátkou dobu, teď někdy by se měl k Belle přidat ten chlápek. Měl jsem chuť všechno rozmlátit, ale na vztek bude dost času, až zachráním Bellu. Najít ten bar bylo vskutku velmi lehké – byl hned na kraji města a myšlenky toho opilého násilníka byly příliš hlasité, než aby se daly přeslechnout.

Smykem jsem zastavil u chodníku a okamžitě je spatřil. Byli v uličce hned vedle baru, ale jelikož tam nebylo žádné osvětlení a ten hajzl držel Belle pusu, nikdo si jich nemohl všimnout. Zaťal jsem čelist, v setině vteřiny zkontroloval, jestli kolem nikdo není, a pak se nadpřirozenou rychlostí objevil přímo u nich. Vzal jsem toho… Taylera – podle jeho postranních myšlenek si moc přál, aby Bella vzdychala jeho jméno, ale tyhle myšlenky skoro nebral na vědomí, byl úplně namol – za límec u bundy a mrsknul s ním o zeď. Chtěl jsem ho zabít, samozřejmě, a po tom všem, co se teď děje, by mě nic nemělo zastavit, ale já to neudělal. Pouze jsem ho omráčil, což bylo mnohem méně, než si skutečně zasloužil.

Zachytil jsem Bellu, která měla zavřené oči, dřív než mohla spadnout na tvrdý beton, a jakmile jsem ucítil teplo jejího těla, rozlilo se teplo i do mě a já jsem spokojeně, šťastně a slastně vydechl. Naklonil jsem se k jejím vlasům a zhluboka se nadechl. Její nádherná vůně byla silně zastřená alkoholem, ale dokázal jsem ji dobře rozpoznat a užívat si tu esenci.

„Edwarde?“ ozval se její slabý hlásek.

Rychle jsem si sundal sako a zabalil ji do něj – měla roztrhlou halenku uprostřed, takže jí koukalo obnažené bříško a dekolt, který kryla pouze podprsenka, kalhoty měla rozepnuté.

„Jsem to já, Bello,“ zašeptal jsem a vyhodil si ji do náruče. „Jsem tady a už tě nikdy neopustím.“

„Ne,“ zamumlala, když otevřela konečně oči a spatřila moji tvář. „To je určitě sen.“

Zavrtěl jsem hlavou a vtiskl jí rychlý polibek na čelo. „Všechno ti vysvětlím později, ale teď už musíme jít.“

„Moje kabelka,“ zahuhlala. „Je uvnitř.“

Poté, co jsem se několikrát ujistil, že zvládne být v autě sama, jsem se vydal dovnitř, kde jsem u stolu, který předtím Bella obývala, zachytil Kevina, jenž se zmateně a bezmocně rozhlížel kolem.

Kde kruci může být? Doufám, že se Mike… Ale ne, ten je na parketu, přemýšlel v duchu. Co ten tady zase dělá? Šokovaně vykulil oči, když mě uviděl. Na moment zauvažoval, jestli jsem Belle něco neprovedl já, za což bych ho nejraději uškrtil, ale pak si vzpomněl na to, co mu Bella dnes říkala, když o nás, Cullenových, měl nějaké špatné poznámky. Ona byla dobrá skrz naskrz a já netvor. Vůbec ničím jsem si ji nezasloužil…

„Bella už je u mě v autě, odvezu ji domů. Jdu ji jen pro věci,“ oznámil jsem mu, popadl jednu z kabelek, co byly na lavici schované pod kabáty, vypadala pro Bellu nejpřijatelněji, a chystal se odejít.

„Počkej,“ zavolal za mnou Kevin hlasitě, netušíc, že by klidně mohl šeptat a já bych to slyšel. „Ona tě miluje, vás všechny.“ Pokrčil zoufale rameny. „Neubližte jí znovu.“

Přikývnul jsem a už spěchal za Bellou. Neměl jsem žádné pochyby o tom, kam ji odvezu. Volba našeho domova byla předem určená. Zaprvé, byli tam všichni, takže měla několikanásobnou ochranu, a zadruhé, kdybych ji odvezl k ní domů, riskoval bych život jejích rodičů, ale i Belly samotné, protože by se Lara klidně mohla rozhodnout udělat si menší prohlídku.

„Už jsem tady,“ řekl jsem jí, když jsem nasedl za volant, a pohladil jí po tváři. „Vezu tě k nám domů, tam budeš v bezpečí.“

Zamrkala, jak bojovala s únavou. „V bezpečí, ale nechtěná,“ zamumlala tiše.

Zaťal jsem na vteřinu čelist, pak jsem se k ní naklonil a políbil ji na koutek rtů. „My tě chceme. Bello, my tě milujeme. Já tě miluju. Všechno to byla jen hra, ke které nás Lara donutila.“

Pousmála se se zavřenýma očima, nahmatal mou ruku a pevně ji stiskla. „Já jsem to věděla.“ A pak usnula. Tvrdým opileckým spánkem a se spokojeným úsměvem na rtech. Sice z ní neuvěřitelně páchl alkohol, ale v tu chvíli jsem byl neskutečně šťastný, i když budeme muset ještě čelit hodně věcem.

Rozjel jsem se domů a už zdáli jsem slyšel strachy plné myšlenky mé rodiny. Alice právě měla totální blokaci od Belly, takže netušila, kdy se vrátíme, a jestli vůbec. Esmé téměř drtila Carlisleovi ruku a tiše vzlykala. Všichni byli jako na trní.

Jakmile jsem zastavil před domem, všichni už čekali venku, protože mě slyšeli už kilometr odsud. Vystoupil jsem a upíří rychlostí vyndal Bellu z auta.

Bella:

Ze spánku mě probudily hlasy. Kdyby byly obyčejné, pravděpodobně bych je ignorovala a spala dál, ale jelikož jsem je znala víc než dobře, pomalu jsem otevřela oči a zmateně se rozhlížela kolem sebe. Byla jsem v Edwardově náruči a stáli jsme před domem Cullenových s celou Cullenovic skvadrou.

„Ach, Bello, holčičko,“ zašeptala Esmé, přitáhla si k sobě mou hlavu a dala mi pusu na čelo. Vypadala vážně zničeně, ale přesto nádherně.

Usmála jsem se, když jsem viděla všechny ty obličeje. Bylo po všem. Částečně – ještě chybělo nějak zařídit, aby nám všem dala Lara pokoj. Jenže teď pro mě bylo důležité, že mě Cullenovi měli rádi. Oni mě chtěli do rodiny. „Mám vás ráda,“ špitla jsem tichým hlasem a pevně objala Edwarda kolem krku.

„My tebe taky,“ oplatila mi… Alice, asi. Byla jsem už zase v polospánku, když jsem ještě zaslechla, jak někdo z nich dodal: „Navždy.“ Pak už jsem upadla do bezesného spánku.

Autor: BellaSet (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Přes šikanu k lásce - 29. kapitola: