Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Přes šikanu k lásce - 8. kapitola

17.01.2012 (15:45) • BellaSet • FanFiction na pokračování • komentováno 36× • zobrazeno 8594×

8.

RODINKA

Edward:

Měl jsem sto chutí najít si Mikea Newtona a celou jeho partu a roztrhat je na kusy, když jsem viděl, co Belle provedli. Kdyby mě Jasper nezadržel, mohl jsem to uskutečnit. Chvíli jsem mu byl vděčný a chvíli jsem na něj chtěl vyjet: Kdyby tohle někdo udělal Alici, ty bys byl klidný? Ale před Bellou jsem mlčel a snažil se myslet na to, co Alice dnes vymyslela.

Alice dala Esmé pro dnešek pokyny a ta měla čas, než přijdeme i s Bellou ze školy, koupit postel do mého pokoje a do dvou pokojů pro hosty naskládat igelity, aby to vypadalo, jako že se teprve připravují. Věděl jsem, že Bella nebude zrovna odvázaná z toho, že má strávit noc v mém pokoji a také jsem to Alici řekl, ale ona tvrdila, že já budu „spát“ na té krátké pohovce, co jsem tam měl, aby to nebylo zas tak intimní – tohle přesně jsou její slova.

Zastavil jsem před naším domem a od té doby jsem Bellu neviděl. Alice ji vtáhla do svého pokoje s tím, že musí nutně vybrat oblečení pro zítřejší den a Bella se se zoufalým a mučednickým výrazem nechala odtáhnout do horního patra.

Přestože jsme měli doma člověka, každý dělal to, co obvykle. Emmett sledoval zápas a sem tam vykřikl, jak jsou ti rozhodčí hloupí, Rosalie projížděla nějaký časopis a já zahlédl nápis Jak uspokojit muže, při čemž nad radami Rose vrtěla hlavou. Bylo mi jasné, že ona má své zaručeně fungující metody a ty, co píší v časopisu, nejsou vůbec k použití. Esmé seděla ve svém pokoji a broukala si nad návrhy nějakého domu v Port Angeles, který jí právě někdo svěřil k rekonstrukci. Jasper si četl tlustou knihu o příběhu nějakého mladého vojáka a Carlisle byl v práci. Aliciny myšlenky prozrazovaly, že se Belle polovina věcí nezamlouvá, takže rozhodla, že to bude na dlouho – Belle prostě stejně něco vymyslí. Jediný, kdo byl nezaneprázdněný, jsem byla já, tak jsem se rozhodl zajít si na lov a připravit se na noc strávenou v jedné místnosti s mým osobním andělem.

Bella:

„Ne, Alice, na to ani nemysli,“ varovala jsem ji, když vytáhla tři ramínka se sukněmi. „Já sukně nenosím a nehodlám v tom začínat.“

Alice se na mě podívala výrazem stejně bude po mém, natáhla pravou ruku a zabořila ji někam do otevřené skříně vedle sebe. Uznala jsem, že si hodně zakládá na pořádku. Všechno mělo svoje místo. Oblečení měla roztříděné podle druhů – kalhoty, sukně, šaty,… – a to pak podle materiálu – satén, bavlna, samet…

Když vyndala ruku, držela v ní nějaké fialové triko s volánky.

Zdvihla jsem obočí a uchechtla se. „To má být vtip?“

Alice zavrtěla záporně hlavou, odhodila dvě ze tří sukní a tu poslední, světle šedivou, nesla ke mně společně s nově vybraným trikem. „Zítra ti dovolím jít v džínech a keckách, ale vezmeš si nějaký rolák ode mě a půjčím ti krátký kabátek. A samozřejmě kabelku. V pátek půjdeš v téhle sukni a tomhle topu. V mých botách.“

Nemohla jsem si nevšimnout, jak kecky vyplivla, ale mě více zajímalo jiné slovo, které vypustila z úst.

„Dovolíš?“ vyhrkla jsem s nevěřícným smíchem a dala do svého tónu trochu ironie. „To jsem vážně ráda, že mi dovolíš, Alice, oblíknout si alespoň dva kusy oblečení podle mého.“

Ušklíbla se a sukni s topem nastavila přede mě.

„To si to mám vyzkoušet teď?“ zeptala jsem se. Co po mně chce? Abych jí dělala barbínu?

Alice lhostejně přikývla. „Jo, chci tě v tom vidět, než to uvidí spolužáci. Přijď dolů.“ Všimla si mého rozzuřeného výrazu a zasmála se nad ním, pak zmizela z místnosti.

Mám se obléknout do téhle hrůzy s výstřihem – nebyl tak hrozný, ale já neměla ráda vůbec žádný – a ukázat se dole před ostatními? Před Edwardem? To teda ne!

Po krátkém uvažování jsem rozhodla, že bude lepší, když se obléknu sama a půjdu dobrovolně, než když mě do toho Alice násilím narve.

Vyměnila jsem šaty a triko za fialový top a znechuceně pohlédla na volánky. K mému zděšení jsem zjistila, že sukně není boková, ale určena pro vyšší nošení, takže končila kousek pod mým zadkem. Bože, Alice! Takhle se přece nemůžu ukázat před Edwardem, sténala jsem v duchu, když jsem se na sebe podívala hotová do zrcadla. Takhle podle mého názoru vypadá šlapka – berte to s nadhledem, mám trochu odlišné představy než ostatní lidé.

Rudá jako rak jsem se vypotácela z Alicina a Jasperova pokoje a vyšla na chodbu. To bude trapas.

Snažila jsem se co nejtišeji sejít schody a naznačit nějak Alici, aby šla za mnou, ať mě nevidí ostatní, ale když jsem se objevila za rohem obývacího pokoje, zjistila jsem, že Alice v místnosti není. Byl tam jen Emmett, Jasper a Rosalie. Žádný Edward, díky bohu. Ale co teď?

„Plížíš se jako zloděj,“ ozval se za mnou Alicin hlas.

Otočila jsem se na ni, scházela nevzrušeně po schodech, a naštvaně se zamračila. „Myslela jsem, že mám přijít za tebou sem dolů,“ obvinila jsem ji. „To jsem mohla rovnou zůstat nahoře.“ Sklopila jsem oči a pro sebe si zašeptala: „A ne se takhle ponížit.“

„Jaké pak -“

„Jé, tobě to sluší, Bello,“ přerušila Alici Rosalie, která se najednou objevila vedle mě. Alice nakrčila obočí a pak se usmála.

„Samozřejmě, že jí to sluší,“ řekla. „Takže tohle máš na pátek – mimochodem, jsem ráda, že jsi pochopila, že ten top máš do sukně zastrčit.“

Vzdychla jsem. „Už to můžu ze sebe sundat?“

Alice pobaveně přikývla. „Můžeš a netvař se jako při mučení.“

„Tohle je mučení,“ zamumlala jsem, když jsem kolem ní procházela zpátky do horního patra. Zvonivě se zasmála a po chvíli mě předběhla. Zastavila před dveřmi nějakého pokoje, asi tři dveře od toho jejich.

Tázavě jsem se na ni podívala.

„To je tvůj pokoj pro dnešní noc,“ oznámila mi s poťouchlým úsměvem ve tváři. Co má za lubem?

Přimhouřila jsem oči. „To, jak se tváříš… Je v tom nějaký háček?“

Pokrčila rameny a mávla rukou. „Ne, žádný. Jen… je to taky Edwardův pokoj.“ Otevřela dveře a já nakoukla šokovaně dovnitř. Po pravé straně byla vysoká, široká postel. Polkla jsem. Nejen pokoj budu sdílet s Edwardem, ale i postel?

„Ježíši, to je výraz,“ prohodila Alice. „Neboj, na té posteli budeš spát jenom ty. Edward bude mít támhle tu pohovku.“ Odhalila druhou polovinu pokoje a ukázala na krátkou, koženou pohovku vedle okna přes celou stěnu.

Polapil mě pocit viny. „Alice, to se nehodí. Nemůžu nechat spát Edwarda ve vlastním pokoji na… tomhle.“ Ukázala jsem.

„Edwardovi to určitě vadit nebude, věř mi. Už jsem ti sem dala pyžamo, čistý ručník a tvoje kecky jsem ti přinesla z auta. Dále tady máš ode mě triko – je to takové rodinné triko, všichni ho máme, já jich mám víc, takže teď je jedno tvoje –, tepláky a rolák na zítra. A jedny kalhotky – neboj, jsou nově zakoupené, tudíž čisté.“

Zírala jsem překvapeně na Alici, neschopná slova.

„Tak se teď převlékni do těch tepláků a trika a přijď dolů. Teď už tam vážně budu čekat,“ mrkla na mě a odešla.

Vešla jsem do pokoje a zavřela za sebou dveře. Po stěnách byly police s knihami a cédéčky. Bylo jich neuvěřitelné množství. Pokoj byl natřený bílou barvou. Přímo naproti dveřím bylo obrovské okno přes celou stěnu, otevřené. Přišla jsem k němu a zhluboka se nadechla čerstvého vzduchu. Pak jsem se otočila, přešla k posteli, na které bylo naskládáno připravené oblečení, a začala se převlékat. V lese přece nikdo nemůže být, aby mě šmíroval…

Edward:

Právě jsem se vracel z lovu a chystal se vylézt na strom a pak vskočit oknem do svého pokoje, když jsem slyšel Aliciny hysterické myšlenky: Ne, ty blbečku, ve tvém pokoji je Bella! Samozřejmě už viděla, co by se mohlo stát, kdybych do opravdu do svého pokoje vyskočil. Nechtěl jsem na to myslet. Nedokázal bych přežít, kdyby mě Bella považovala za zrůdu, až by se dozvěděla, co jsem zač.

Vyskočil jsem na nejbližší strom a šplhal po větvích blíž k domu. Byl jsem chovaný za větvemi a pozoroval scenérii ve svém pokoji.

Bellu ve spodním prádle zjevně zaujal nějaký název knihy nebo filmu a přešla k jedné z polic. Ruce měla v bok a zvědavě popadla obal CD a četla si zadní stranu. Po chvíli ho položila a začala se věnovat jinému.

Polkl jsem, když jsem důkladně projel celé její tělo svým upířím zrakem. Bez chyby a dokonalé. Nemůžu se udržet teď, patnáct metrů od ní, a mám s ní vydržet přes noc v jedné místnosti? Nemožné!

Seskočil jsem dolů ze stromu přesně ve chvíli, kdy se otočila, aby se konečně oblékla. Vběhl jsem před dům a lidským krokem vešel dovnitř.

Alicin pohled nabíral pobavení a Jasper se uchechtl. Cítil ze mě vzrušení? Cože? Já nejsem vzrušený… Možná trochu…

Bella:

Aliciny tepláky rozhodně nebyly podle mých představ. Byly bokové, samozřejmě, a moc těsné; těsně mi obepínaly zadek a já měla pocit, že to byl Alicin účel, měly tmavě hnědou barvu a byly z takového příjemně hladkého materiálu. Triko bylo naštěstí úplně obyčejné; krátké rukávy, tyrkysová barva a vpředu bílé písmeno C. Jestli jsem dobře pochopila, bylo to triko jejich rodiny. C jako Cullenovi. Asi si je nechali udělat na výlety, a tak. Alice mi to říkala. Mně bylo blbé mít na sobě triko jejich rodiny, když do ní nepatřím, ale raději jsem nechtěla Alici odmlouvat.

Sešla jsem dolů ze schodů zpátky do obývacího pokoje. Esmé zrovna vycházela z kuchyně a usmívala se na mě od ucha k uchu.

„To tričko ti velmi sluší,“ řekla mi.

Zčervenala jsem. „Děkuju.“

„Alice jich má fůru, takže by sis ho mohla nechat. Co ty na to?“

Zavrtěla jsem hlavou. „Ne. To nemůžu. Je to přeci – jak řekla Alice – rodinné tričko, a to si nemůžu vzít.“

Esméin úsměv se ještě více roztáhl. „No právě,“ poznamenala. „Podle mého názoru už tě moje děti za rodinu považují, což je právě důvod, aby sis to triko nechala. Ano?“

Přikývla jsem. „Tak tedy děkuju.“ Zahřálo mě u srdce, když řekla, že její děti už mě za rodinu považují. Esmé zmizela za rohem.

Následovala jsem ji do obývacího pokoje a pohled mi padl na celou rodinu Cullenových, kromě Carlislea, jak si spokojeně užívá odpoledne a najednou jsem si připadala jako vetřelec. Tady nemám co dělat. Já do jejich rodiny nepatřím.

Emmett s Jasperem sledovali napínavý baseballový zápas v televizi, Esmé si něco kreslila do sešitu v křesle vedle sedačky, Alice si šťastně prohlížela módní časopis a Rosalie jí nahlížela přes rameno, Edward seděl u piána na vyvýšeném pódiu a vypadalo to, že přemýšlí.

Bylo mi trapně, že tam tak stojím, takže jsem okamžitě zrudla. Dala jsem si ruku na srdce a cítila, jak se freneticky rozbušilo. Jakoby ten tichý zvuk, který jsem si musela ověřit dotykem, v nich probudil zvědavost, všechny oči v místnosti po mně střelily pohledem.

„Hmm, Bello,“ protáhl Emmett a obdivně několikrát střelil obočím vzhůru. „To triko ti opravdu sluší.“

„Jo, jo,“ přitakal Jasper.

Znovu jsem zrudla a sklopila oči. Alice poklepala na místo vedle sebe na pohovce a já se k ní vydala. Sedla bych si, ale vyrušily mě tóny tak jemné, tak něžné a procítěné, že mi automaticky vystřelila hlava a hledala původce toho zvuku.

Samozřejmě. Že mi to nedošlo dřív… Edward. Hrál tak nádhernou skladbu, tak složitou, že bylo neuvěřitelné, že hraje jenom jeden pár rukou. Vypadal přitom neuvěřitelně sexy a já nemusela nic zjišťovat rukou, aby mi bylo jasné, že moje srdce právě běží maratón. Toužebně jsem se na něj dívala, dokud se na mě neotočil a neusmál se. Pak jsem, jako vždy, sklopila pohled a raději si sedla vedle Alice.

Opřela jsem si loket o zadní opěrku a chtěla si podepřít tvář, ale jakmile jsem se dotkla líčka, zasykla jsem bolestí.

„Jsi v pořádku?“ zeptala se mě Esmé a mračila se.

Krátce jsem přikývla. Esmé se podívala po Alici, očekávajíc, že jí snad její dcera poví, co se děje. Přestože mě Edward přesvědčoval, že jeho rodiče umí udržet tajemství, popadl mě strach.

„Esmé, mohla bys Belle obstarat od Carlislea nějaký obklad?“ pověřila ji Alice.

„Ne,“ vyhrkla jsem a Esmé se zastavila v půli kroku. „To je v pořádku, paní Cullenová. Jen to trochu bolí. Nemusíte pro nic chodit.“

Přívětivě se na mě usmála. „Jakápak paní Cullenová? Říkej mi Esmé, prosím.“

„Dobře… Esmé.“

Čekala jsem, že si znovu sedne a bude se věnovat svému skicáku, ale se vydala nahoru po schodech. Jak já nesnáším, když někomu přidělávám starosti!

Vrhla jsem obviňující pohled na Alici, ale ta jen pokrčila rameny. Esmé byla v mžiku zpátky, sedla si na opěrku a namočený obklad mi opatrně přikládala na levou tvář.

„To mi tedy pověz, co jsi, proboha, dělala?“

Polkla jsem a kousla se do rtu. Když jsem promluvila, prosila jsem boha, aby mi předtím Edward nelhal. „Jeden kluk mě omylem uhodil.“ Nechtěla jsem si stěžovat a bála jsem se, že když řeknu, že mi to dělají pořád, Esmé to nenechá jen tak a půjde to opravdu říct mým rodičům, ať si Edward tvrdí, co chce.

Alice odfrkla a nevěřícně zakroutila hlavou. „No ještě ho braň!“ vyjela Alice rozčileně a pak se otočila k Esmé. „Ten kluk jí uhodil schválně!“

Esmé se zamračila, ale netvářila se moc překvapeně.

Nakrčila jsem obočí a pak mi to došlo. Všechny v místnosti jsem přejela pohledem a zklamaně kroutila hlavou. „Vy jste jí to řekli?“

Nikdo mi neodpověděl, což jsem brala jako odpověď.

„Myslela jsem, že jsme přátelé. Neměli jste žádné právo někomu to říct.“

Rosalie se na mě provinile podívala. „Esmé ani Carlisle to nikomu nepoví. Udržet tajemství je specialita rodiny Cullenových. Na to se můžeš spolehnout.“ Z jejích slov jsem měla divný pocit. Takže rodina Cullenových má nějaké tajemství… Ale teď řešíme to moje.

„Oni nám to ani říct nechtěli,“ promluvila najednou Esmé. „Vrátili se ze školy hrozně překvapení a… nešťastní. My jsme to z nich prostě dostali.“

Opřela jsem se zpátky do sedačky a sklopila jsem oči. „Omlouvám se.“

„Cože?“ vyhrklo šest sametových hlasů v místnosti.

„Že jsem na vás tak vyjela,“ omluvila jsem se.

Alice zasténala: „Ach, Bello! Ty jsi neuvěřitelná! To my se omlouváme, že jsme prozradili něco, co jsi chtěla tajit, i když si myslíme, že bys měla říct pravdu.“

„Když nechce, nechce. Nebudeme ji nutit,“ řekl Edward a začal si zase pomalu hrát.

Vzala jsem si od Esmé obklad a přiložila jsem si ho na tvář. Pohltila mě vlna klidu a cítila jsem, jak se atmosféra zase uvolnila.

Emmett vypnul televizi a odloudal se někam nahoru. Já jsem si dodala všechnu odvahu, co jsem měla, a vstala jsem. Obklad jsem odložila na malý konferenční stolek vedle sedačky. Přešla jsem k piánu, kde seděl Edward, a počkala, až se na mě podívá.

Zvedl zvědavě zrak.

„Můžu?“ zeptala jsem se šeptem a ukázala na volnou židli vedle něj. Přikývl a dál hrál. Byla jsem unešená. Byl ohromně talentový a dokonalý.

Najednou se na mě podíval, pokračujíc v hraní, a vpíjel se mi do očí.

Naše obličeje dělily centimetry…

Když Rose přerušila Alici, která začala říkat: Jaké pak - ?, mělo to jistý důvod. Ten důvod byl takový, že si Bella pro sebe šeptem řekla: "A ne se takhle ponížit." A jelikož víme, že Bellina samomluva je opravdu tichá záležitost, není tudíž možné, aby to lidské ucho zaslechla. Samozřejmě, Cullenovi jsou výjimka. A protože to Alici nedošlo, Rose zachránila situaci, než by mohla Bella zachytit podezření. ;-)

Autor: BellaSet (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Přes šikanu k lásce - 8. kapitola: