První díl mé druhé kapitolovky určené jen pro vás. Edward se utrhne ze řetězu a užívá si života plnými doušky. Ale do města přijíždí nová studentka - Bella Swanová. S pomocí hlavně ženské části rodiny Cullenů se Bella pouští do převýchovy Edwarda. Povede se jí to?
10.11.2010 (15:00) • Iva • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 5407×
Převýchova 1. kapitola
Bella
Zatracený Newton, zatracená škola, zatracený město! Kdybych se v té škole udržela a nedala Mikovi přes hubu, tak jsem nemusela teď odjíždět z města. Jsem hloupá, ale on si o to říkal. Ale toto se už nestane, nechci už být královna školy a nejoblíbenější a nejhezčí holka na škole. Chci být normální šprtka, abych měla pokoj od všech kluků!
Dobalovala poslední věci, když jsem si vzpomněla, že jsem se Vám zapomněla představit. Jmenuji se Isabella Swanová a bydlela jsem zatím v Phoenixu. Můj otec – Charlie Swan – má v Phoenixu velkou továrnu. Byla jsem královnou školy, módní ikona všech dívek a sen každého kluka ve škole. Také jsem byla dvakrát korunovaná miss školy, ale teď je to všechno pryč, jenom kvůli jednomu hloupému klukovi – Miku Newtonovi. Ten se pokoušel se mnou chodit, ale já ho odmítala. Byli jsme ve školní jídelně a znovu se pokoušel mi nadbíhat.
„Kotě, nechceš jít se mnou dneska večer do kina a potom bychom si mohli udělat společný večer? Co ty na to?“ zase to na mě zkoušel Newton.
„Newtone, já nemám zájem. Kolikrát ti to mám ještě říct?“ řekla jsem mu naštvaně.
„Kotě, takhle tě neznám. Proč se tak upejpáš? Buď hodná a pojď,“ šeptal mi do ucha a já se mohla v tu chvíli pozvracet.
Vrchol všeho byl, že v tu chvíli, jak to dořekl, tak mi zajel rukou pod moji krátkou sukni a šáhl mi na zadek. A to byl můj vrchol. V ruce jsem držela svůj tác na jídlo, tak jsem ho použila jako zbraň. Uhodila jsem ho tácem přes obličej a on se sklácel k zemi, ale můj amok neskončil. Bila jsem mu přes obličej tím tácem, až se rozpůlil a z Newtona tekla krev proudem.
Zavedli nás k řediteli, kde se potom ukázalo, že Newton má přeraženou čelist.
A odnesla jsem to já, ale nebýt taťky, bylo by to horší, mnohem horší. Aspoň mě nevyloučili ze školy, ale otci naznačili, že by nebylo k zahození, kdybych přešla na jinou školu.
Ach, ty vzpomínky.
Zrovna jsem dobalila, když se ve dveřích objevil James. James je náš sluha.
„Slečno, mohu odnést ty kufry?“ zeptal se mne zdvořile.
„Jistě, hned půjdu,“ odpověděla jsem mu a šla jsem se naposledy podívat na naši nádhernou slunečnou zahradu, protože se stěhuji do Forks a tam sluníčko neuvidím skoro vůbec.
To by stačilo, ještě bych mohla začít brečet a to by bylo celé. Musím být silná.
Sešla jsem dolů a u dveří na mě čekal otec. Jak jsem sešla, tak mě nemotorně objal jednou rukou a pak pustil.
„Je to nutné?“ otázal se mě. Nevím, jestli narážel na moje staré ležérní oblečení po babičce nebo na můj odchod.
„Ano otče, jsem si jistá, že je to potřeba,“ řekla jsem a objala jsem ho a dala pusu na tvář.
„Budeš mi chybět. Tady máš klíčky od domu a potom klíčky od auta, které na tebe bude čekat na letišti, a nezačínej s tím, že nové značky aut nesnášíš, moc dobře vím, jakou máš slabost pro porsche,“ dokončil svůj proslov otec a já si uvědomila, že vlastně jediné, co bude u mne moderní, tak to bude jen auto a dům.
„Mně se bude taky stýskat,“ řekla jsem a chtěla jsem se vydat k autu, ale otec mě zastavil.
„Počkej, tady máš ještě něco,“ řekl a strčil mi něco do ruky.
Když jsem ruku rozevřela, ležela v ní platinová karta. Koukala jsem na ní jako tele na nové vrata.
„Otče, to nemyslíš vážně…“ nenechal mě to doříct.
„Bells, já vím, že za chvíli budeš chtít jít na nákupy a nepočítám s tím, že budeš žít ze vzduchu,“ řekl a sotva udržoval vážnost. Já bych také sama sebe nechtěla vidět žít jen ze vzduchu.
„A nezapomeň pozdravovat mého dávného přítele Carlisla, určitě ho tam potkáš, protože jsem mu tě dal na starost,“ dořekl vítězoslavně a já se mohla sesypat.
„To nemyslíš vážně! Já mám chůvu?“ vykřikla jsem zděšeně.
„Bells, jen kdybys něco potřebovala, a myslím, že ti padne do oka on i jeho rodina. Teď bys měla jít, protože by ti mohlo uletět letadlo,“ řekl a vytlačoval mě ze dveří.
Cesta na letiště trvala asi čtvrt hodiny a let z Phoenixu do Port Angeles čtyři hodiny. Děkuji Bohu, že někdo vymyslel MP3, jinak bych byla ztracená.
Když jsem vystoupila v Port Angeles, tak na mě před letištní halou čekalo krásné, černé porsche. Narvala jsem do kufru svoje zavazadla a s radostí jsem nastupovala do svého autíčka. Překvapené pohledy jsem ignorovala, asi ještě neviděli hezké auto.
Po menším zabloudění jsem našla svojí vilku na kraji města bez potíží. Byla krásná, dva pokoje, jeden pro mne a druhý byl moje šatna, která se asi málo bude používat. Na co ten otec všechno nemyslí. Potom tam byl ještě jeden pokoj pro hosty a potom nejkrásnější místo z celého domu až po posteli – koupelna s obrovskou vířivkou. Už se nemohu dočkat večera, kdy se do ní naložím. Kuchyň byla malá, ale útulná. Obývacímu pokoji dominovala velká, kožená pohovka a velká plazmová televize na stěně.
Ve škole jsem už byla přihlášená a zítra nastupuji. Takže jediná dnešní práce je ta, že si musím vybalit. Vybaleno jsem už měla, takže jsem šla vyzkoušet moji koupelnu.
Prohlížela jsem se v zrcadle a různě se nakrucovala a přemýšlela, jak zakrýt moje - podle některých - krásné tělo. Asi použiji zaručenou metodu – tlustý svetr.
Ve vířivce jsem strávila asi hodinu a potom jsem vylezla, protože mi zchladla voda. Vzala jsem si svojí krásnou noční košilku, která byla asi jediná moderní a vkusná věc, kterou jsem tady měla. Usnula jsem během chvilky a upadla do říše snů.
___________________________________________________________________________________
Tak co tomu říkáte? Napište mi prosím Váš názor. Vaše Iva.
Autor: Iva (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Převýchova 1. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!