Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Převýchova 11. kapitola

14.12.2010 (13:30) • Iva • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3731×

Převýchova 11. kapitola

Bella

Sešly jsme ke klukům do obývacího pokoje. Holkám to strašně slušelo, ale já taky nebyla pozadu. Stýskalo se mi po tomto oblečení na vystupování. Stále mi leží v žaludku Edward, který by mě klidně nechal čekat a zvonit před jeho domem. To se chlapeček přepočítal, protože já nejsem tak hloupá, ale mohu děkovat Alice, že mi to řekla.

Nejdříve sešly Rose a Alice a připojily se ke svým partnerům, kteří byli sladěni s nimi. Jasper měl zelenou košili rozepnutou u krku a černé džíny. Emm měl košili, která měla barvu shodující se se šaty, které měla na sobě Rose, a k tomu bílé kalhoty. Byli nádherní.

Pak jsem sešla já a všechna pozornost padla na moji osobu. Kluci koukali s otevřenou pusou, jak jsem k nim ladně došla na vysokých podpatcích, tudíž jsem to nezapomněla.

„Bello, ty jsi den ode dne hezčí,“ složil mi kompliment Emm, který se před chvílí vzpamatoval z šoku.

„Nevím, jak to říct… sluší ti to,“ vypadlo z Jazze a Alice se samolibě usmívala, protože já jsem vlastně její výrobek.

„Díky, mohli bychom jít, protože večírek na nás čekat nebude,“ řekla jsem, ale vtom se ve dveřích zjevila Esmé.

„Bello, jsi nádherná,“ řekla a spontánně mě objala a já jí s radostí objetí opětovala.

„Děkuji,“ šeptla jsem a dál byla v objetí Esmé. V jejím objetí jsem si připadala jako v objetí svojí matky, kterou jsem nikdy neměla.

„Jdeme,“ hulákal Emm a táhl mě k autu. Stačila jsem ještě zamávat Esmé a už za mnou zavíral dveře u svého Jeepu. Já chtěla jet svým, ale nedovolili mi to.

Cesta trvala jen chviličku, protože jsme se nehorázně bavili. Emm vždycky něco okomentoval tak, že ostatní vyprskli smíchy, včetně mě.

Zastavili jsme před luxusním barem, nebo nevím, jak bych to nazvala, spíše luxusní restaurace. Jazz mi podržel dveře jako pravý kavalír a nabídl mi rámě stejně jako Alice.

V klubu už hrála hudba a žilo to tam. Když jsme procházeli k baru, tak se po nás všichni otáčeli. U baru stál nějaký mladý barman a házel okem po Rose. Emm se k ní hrdě přitiskl a šel k němu.

„Stůl na jméno Cullen,“ řekl nabroušeným hlasem a ošklivě si barmana měřil.

„Kterého Cullena? Mám tu dva,“ řekl barman, který se trochu otřepal, když se Emm narovnal. No, já bych  reagovala stejně, kdyby se přede mnou tyčila taková hora svalů.

„Emmett Cullen,“ upřesnil Emm.

„Stůl vzadu, vpravo. Příjemnou zábavu,“ řekl barman a mrkl na Rose, která se na něj zašklebila a Emmett, který ho obdařil pohledem, který jasně říkal: „Ještě jednou a můžeš si objednávat protézu.“ - a vypadal hodně nebezpečně.

Když jsme šli k našemu stolu, všimla jsem si, že u jednoho velkého stolu sedí Cullen, tedy Edward, a objímá dvě slečny a jedna mu sedí na klíně. Když mě zahlédl, tak na mě pobaveně mrkl a já se na něj zašklebila. No počkej, já ti dám.

Sedli jsme si ke stolu a objednali si pití. Cullenovi se ani pití nedotkli a já se jim nedivím, protože někdo z nich musí řídit, ale neřešila jsem to. Svoje pití jsem trochu upíjela.

„Viděli jste Edwarda? Pitomec jeden, klidně si tady sedí a nebýt tady Alice, tak zvoním u jeho domu, jak totální blbec,“ řekla jsem nabroušeně.

„Bello, tobě se líbí a nezapírej,“ vyhrkl Emm. Trefa do černého. To je to na mně tak poznat?

„Ne, nelíbí se mi,“ zapírala jsem, ale marně. Moje červenání mě prozradilo… zrada.

„Bello, já to vidím, přiznej se,“ rejpal do mě Emmett.

„Nemám k čemu se přiznávat,“ řekla jsem a sklopila jsem oči.

„Nech ji,“ napomenula ho Rose. „Pojď si radši zatancovat,“ řekla a tím ho odlákala, vyzvídala jednoho.

Můj výraz mluvil za vše, protože jsem byla zavázaná Rose. Já zůstala sedět a pozorovala jsem, jak se k nim přidala i Alice s Jazzem a v dokonalém souladu, tyto dvě dvojice se vlní do rytmu. Záviděla jsem Alice i Rose jejich partnery, protože ony nemohou být nic jiného než spokojené.

„Bello, proč s někým netančíš?“ ptala se Alice, když se ke mně přišli posadit.

„Nikdo si pro mě ještě nepřišel a jsem i ráda,“ řekla jsem a trochu jsem se napila šampaňského, které se ještě podávalo s jahodou nebo třešní. Jahoda už byla dávno snědená.

„Smím prosit?“ ozvalo se za mnou a já leknutím nadskočila. Moc dobře jsem věděla, komu ten hlas patří. Protože jsem zrovna pila, tak jsem se zakuckala, ale hodně.

Za mnou se někdo smál. Já mu dám! Všichni mě tam plácali po zádech, abych se vrátila do normálu. Jediný on se mě ani nedotkl, protože jeho dotek bych poznala.

„Cože jsi říkal?“ řekla jsem mu mírně podrážděně, protože já chudinka malá se tady kvůli němu zakuckala.

„Jestli by sis nešla zatancovat?“ zeptal se mě netrpělivě, ale i výsměšně. Já ti srazím hřebínek.

„Představ si, že jsi to uhodl, nešla,“ řekla jsem mu a otočila jsem se zpátky ke Cullenům.

Celý klub tento moment pozoroval a všichni se divili, že jsem ho odmítla, ale má, co chtěl. S odfrknutím a kyselým obličejem ode mě odešel a šel ke svým visačkám.

Ale to jsem nepočítala, že se mi chce pomstít.

Stál u mikrofonu, úsměv od ucha k uchu a díval se přitom na mě.

„Uklidněte se, prosím. Máme tu čest mezi sebou přivítat vynikající zpěvačku Jessicu. Je to naše velká vyzývatelka. A kdo se postaví proti ní? Že by Bella? Bello, pojď sem k nám,“ řekl Edward a s vítězným úsměvem si mě měřil.

Asi si myslel, že tam nepůjdu a zesměšním se tu přede všemi, ale to bych nebyla já. Odhodlaně jsem vstala, koukla jsem se nebojácně po Alice, Rose, Jazzi a Emmettovi a šla k mikrofonu, který stál na tribuně.

Lehce jsem vyskočila na tribunu a Edward na mě zíral s pusou dokořán, asi nepočítal s tím, že tam půjdu a zesměšním jeho, ale i Jessicu. Posměšně jsem se na něj usmála a šla blíže k našim posluchačům.

„Dáme nejdříve přednost mojí „velké“ vyzývatelce. Jessico, byla bys tak hodná,“ řekla jsem trošku arogantně a podala jsem ho Jessice, která na něj s hrůzou pohlížela.

Zděšeně pohlédla na Edwarda, který se na mě díval zlostně a na Jessicu ještě více zlostně. Jeho pohled říkal velice jasně jeden fakt: „Zesměšníš mě a nepřej si mě.“ - a já se mohla blažeností tetelit.

Jessica nakonec váhavě přistoupila k mikrofonu a zděšeně se dívala před sebe. Spustila se hudba, DJ tam dal od Agens – On and On. Taková lehoučká písnička a ona tam do toho tak leda krákala.

Měla jsem z toho strašnou legraci a jemně jsem vstoupila do stínu, kam nesvítila světla. Jessica se nějak pokoušela, ale nebylo to nic moc a Edward byl na složení. Toto se mu vymstilo, protože kdyby mě znal, tak by věděl, že se mnou není radno si zahrávat.

Když dozpívala, tak aby neřekla, tak jsem jí já a pár jedinců z publika zatleskali a pak jsem přišla na řadu já.

Všechny jsem hned ze začátku obdařila zářivým úsměvem, popadla jsem mikrofon a začala hrát hudba.

Sebejistě jsem zpívala, vlnila jsem se do rytmu a náramně jsem si to užívala. Otáčela jsem se dokola, předkláněla, vlnila boky a provokativně jsem mrkla po Edwardovi. Už by se mohl naučit ze svých chyb. Když jsem to pořádně rozjela, tak mi přišel jako dobrý nápad použít barovou tyč, která stála hned vedle mě. Chytla jsem se jí a zatočila jsem se okolo. Celý sál byl u vytržení, pískali a já si všimla jedné osoby, kterou jsem chtěla vidět. Alec stál opodál a pozoroval mě s úsměvem na rtech. zeširoka jsem se usmála a zpívala dál.

Když jsem dozpívala, tak s vypísknutím jsem skočila Alecovi do náručí. Přivodila jsem si asi modřinu, protože on byl tak tvrdý, ale s nádherným úsměvem mě chytil do náručí a chtěl si mě odnést pryč, ale to by nás nesměl zadržet Edward.

„Nějaký problém?“ zavrčel na něj Alec a majetnicky mě objímal. Nebylo mi to nepříjemné, ale kdyby mě svíraly jiné paže, tak bych byla v sedmém nebi.

„Bella si nevyzvedla výhru. Vyhrála jsi, a proto tě zvu na skleničku,“ řekl a chtěl si mě vzít od Aleca, ale já mu v tom zabránila. Tak lehké to zas nebude mít.

„Nech si zajít chuť,“ řekla jsem ostře a Alec mě odnášel od něj.

Edward tam zůstal zaraženě stát a hleděl na mě takovým pohledem a výrazem v tváři, který jsem ještě neviděla.

Alec mě postavil na zem a začali jsme tancovat ploužák, který právě hrál. Omotala jsem mu ruce kolem krku a jeho ruce mi spočinuly okolo pasu a tančili jsme a vzájemně jsme se dívali do očí.

„Ahoj,“ řekl po dlouhé chvíli a já se tomu zasmála.

„Ahoj,“ řekla jsem a jemně mu zajela rukou do vlasů. Nevím, co mě v tu chvíli napadlo, ale prostě jsem se k němu naklonila a přitiskla jsem svoje rty na jeho.

Nevím, co jsem očekávala, ale bylo to málo. Můj vysněný polibek měl vypadat jinak, jako ten ve snu… s Edwardem.

První okamžik byl zaražený, ale pak se mým rtům poddal. Cítila jsem, jak mi rukou zajel níž od pasu, ale já už to chtěla ukončit, přece jenom je to můj kamarád, nebo ne?

Chtěla jsem se do něj odtrhnout, ale udělal to někdo jiný a byla to taková síla, že jsem odletěla a do něčeho narazila a od té chvíle jen černo.

Poslední slova, která jsem slyšela bylo jen...

„Bello!“ křičel nějaký hysterický hlas, ale byl mužský, ale ten, komu měl ten hlas patřit, by určitě kvůli mně takto nevyváděl.

Dlouho bylo jen černo a po chvíli jsem se začala probouzet a ležela jsem na něčem měkkém. Bylo to příjemné, asi kůže, ale luxusní. Nevím, co se potom dělo.

„Bello,“ řekl moc známý hlas vedle mě a já jsem nemohla uvěřit tomu, koho jsem viděla u sebe klečet s hadříkem v ruce, kterým nejspíš chladil moje čelo. Co se proboha stalo?

 ________________________________________________________

Tak, co tomu říkáte? Tady to teprve vše začíná... máte se na co těšit. Vaše Iva.

Autor: Iva (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Převýchova 11. kapitola: