Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Prezidentova dcera 20. kapitola

14.02.2010 (20:15) • Adioma • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2790×

„Končíš hru?“ zeptal se mě.

„Ne,“ řekla jsem jen a vstala jsem z postele. Šla jsem do šatny, kde jsem si našla něco na sebe. Jakmile jsem se vrátila do pokoje, Edward tam již nebyl. Uklidila jsem postel a potom jsem si vzala do ruky nějakou knížku. Stejně jsem ji nevnímala, věnovala jsem Edwardovi a té naší hře. Budu ho muset provokovat, ale jak?

„Bello, můžu?“ zeptala se mě Jane za dveřmi.

„Jasně,“ řekla jsem jen a už byla vedle mě.

„Co děláš?“ ptala se mě zvědavě.

„Snažím se číst, ale moje myšlenky mě rozptylují,“ řekla jsem jí upřímně a ona kývla.

„Co bys řekla tréninku?“ zeptala se mě.
„S kým?“ zněla moje otázka.

„Demetri, já a Alec. Musíme tě zdokonalit v boji,“ oznámila mi a já kývla. S úsměvem jsme odcházely do tělocvičny. Kde už kluci čekali.

„Bello, ještě si to můžeš rozmyslet,“ oznámil mi Alec a já jsem kývla.

„Já si to nerozmyslím,“ ujistila jsem je.

„S kým chceš bojovat?“ zeptal se mě Demetri.

„Férové je to s Jane. Ty a ona jste milenci a Jane a Alec jsou sourozenci,“ oznámila jsem mu a on kývl.

„Jdeme na to,“ oznámil nám a pustil se do Aleca.

„Jane, bud´ na mě hodná, prosím,“ žádala jsem ji.

„To by se ti líbilo, že jo? Na to zapomeň!“ odpověděla mi a skočila po mě. Nečekala jsem to, a proto jsme spadly na zem jako pytel brambor. Po chvilce jsem se vzpamatovala a začala jsem se s ní prát. Bylo to docela zajímavé, protože jsme ani jedna nevyhrávaly, ale blbly jsme.

„Tohle není boj,“ ozval se po chvilce Demetri a my se zastavily.

„Cože?“ zeptala se vyděšeně.

„Zacházíš s ní jako v rukavičkách. Takhle by s ní nikdo nejednal tam venku,“ odpověděl jí Alec.

„Tak co bude?“ zeptala jsem se nechápavě.
„Budu s tebou bojovat já,“ ozval se Alec a Demetri s Jane odstoupili stranou.

„To beru,“ vypískla jsem nadšeně a zaujala pozici. Alec se po mě ohnal, ale díky tomu, že jsem to čekala bylo lehčí ubránit se mu. Náš souboj byl mnohem tvrdší než ten s Jane a byl také rychlejší. Ačkoliv jsem si myslela, že už nic horšího být nemůže. O asi 8 hodin později nás od sebe Demetri s Jane odtrhli. Byla jsem jim za to vděčná, protože jsem byla dokonale unavená.

„Je to nerozhodně,“ rozhodl Demetri.

„To není fér, byl jsem lepší než ona,“ namítl Alec, ale Jane jen kroutila hlavou a Alec zmlkl.

„Byla jsi skvělá,“ prohlásila a už byla u mě.

„Díky,“ řekla jsem upřímně a nechala se obejmout.

„Půjdeme?“ zeptala se mě a já jen kývla. Společně s klukama jsme vyšli z tělocvičny a zamířili jsme do patra, které obývala garda a část Volturiů.

„Jakmile se převlečeš, půjdu s tebou na lov, ano?“ zeptala se mě a já jen kývla. Okamžitě jsem zapadla do svého pokoje, kde jsem si našla něco na sebe a vyrazila jsem do koupelny, kde jsem na sebe nechala dopadat horké kapky vody. Z koupelny jsem vyšla o asi 2 hodiny později, ale byla jsem uvolněná a bylo mi vcelku lépe. V pokoji na mě již čekala Jane.

„Co v té koupelně děláš tak dlouho?“ zeptala se mě hned.

„Sprchuji se a odpočívám,“ řekla jsem jí a ona kývla.

„Jsi připravená jít?“ zeptala se mě.

„Jasně,“ řekla jsem jen a vydala jsem se za ní.

„Kam jdete?“ zastavil se u nás Alec.

„Na lov,“ řekla mu Jane a pokračovali jsme v cestě.

„Slečno Isabello, máte se s Jane dostavit do síně,“ přiběhla k nám Gianna.
„Děkuji,“ řekla jsem jí a s Jane jsem zamířila do síně, kde na nás už čekali vládci.

„Slyšel jsem, že si dneska trénovala. Je to pravda?“ zeptal se mě Aro.

„Trénovala a šlo jí to,“ souhlasila Jane.

„Tebe jsem se neptal, Isabella může mluvit,“ řekl jí a podíval se na mě.

„Ano, dneska jsem trénovala. Nejdříve s Jane a potom s Alecem,“ řekla jsem mu a on potěšeně kývl.

„Máte plány na večer?“ zeptal se nás.

„Beru Isabellu na lov,“ odpověděla mu Jane a on kývl.

„Dneska jsem slyšel, že tvůj vztah s Edwardem Cullenem přerostl v intimní, je to pravda?" zeptal se mě zvědavě.

„Byl to sex na jeden den,“ odpověděla jsem mu.

„Nezahrávej si se svými city, zničí tě to. Poznám na tobě, že se trápíš. Nebraň se tomu,“ poradil mi a já s kývnutím odcházela ze síně.

„Bello, on to tak nemyslel,“ obhajovala ho Jane.

„Já vím, jak to myslel,“ zarazila jsem ji. V tenhle okamžik jsem si potřebovala někoho, komu bych se mohla vyzpovídat. Bohužel jsem nikoho takového neznala.

„Bello, možná by ti mohla pomoci Arova žena,“ ozvala se po chvilce Jane.

„Cože?“ zeptala jsem se překvapeně. Ona přece myšlenky číst nemůže, ne?
„Tuším, co se v tobě odehrává. Jakmile se vrátíme do hradu, seznámím tě s ní, ano?“ oznámila mi a já jen kývla.

„Netušila jsem, že má Aro manželku,“ přiznala jsem se a ona se jen usmála.

„Není s námi moc v kontaktu,“ oznámila mi a já kývla. Hned potom jsem se rozeběhla za svou večeří. Byla to srnka, okamžitě jsem po ní skočila a o chvilku později mi do krku začala proudit její teplá krev. Jakmile jsem dopila, zakopala jsem její tělo pod zem.

„Máš ještě hlad?“ ozvala se za mnou Jane.

„Ano,“ přiznala jsem se a běžela za další potravou.

„Půjdeme?“ zeptala se mě Jane, jakmile jsem zahrabala i tohle zvíře.

„Jo,“ řekla jsem jen a vydala jsem se za ní. Společně jsme doběhly do hradu, kde na nás čekal Demetri.

„Jak sis zalovila?“ ptal se mě hned.

„Skvěle,“ odpověděla jsem mu.

„Omluvíš nás?“ zeptala se ho Jane a on kývl. Jane vyšla a já ji následovala. Došly jsme do patra, kde jsem nikdy nebyla. Jane zaklepala na jedny dveře.

„Vstupte,“ ozvalo se. Společně jsme vstoupily dovnitř.
„Má paní, přivedla jsem vám Isabellu. Potřebuje si s někým promluvit,“ řekla Jane hned a ta upírka se na mě podívala.

„To je ta, o kterou má můj manžel takovou starost?“ zeptala se jí a Jane kývla.

„Nech nás o samotě,“ požádala ji a Jane s úklonem odešla.

„Ahoj, Bello, jmenuji se Sulpicia,“ představila se mi.

„Isabella,“ řekla jsem jen a ona se na mě usmála.

„Chceš si se mnou o něčem promluvit?“ zeptala se mě.

„Chtěla bych, ale jestli vám to vadí, tak půjdu,“ řekla jsem rychle, ale ona jen kroutila hlavou.

„Nechod´, já jen použiji svou schopnost,“ oznámila mi a chvilku se soustředila.

„Schopnost? Jakou schopnost?“ zeptala jsem se jí okamžitě.

„Dokážu nás dostat do takové bubliny, že nikdo neví o čem mluvíme a nikdy se to ani nedozví čtenáři myšlenek. O čem jsi chtěla mluvit?“ zeptala se mě. Jen jsem kývla a pověděla jsme jí celý příběh.

„Páni, divím se, že tu ještě jsi,“ přiznala se a já se na ni udiveně podívala.

„Jak to myslíte?“ zeptala jsem se jí nechápavě.

„Za prvé mi nevykej a za druhé, já bych být tebou následovala srdce,“ řekla mi a usmála se na mě.

„Moje srdce mi radí, prohrát sázku a začít ho milovat,“ přiznala jsem se a on se usmála.

„Prohraj a bud´ šťastná,“ poradila mi a já s úsměvem vyskočila ze židle a šla jsem ji obejmout.

„Děkuji,“ řekla jsem před tím než jsem odešla z pokoje. Rychle jsem běžela patro, kde bydleli Cullenovi. Zaklepala jsem na jedny dveře a jakmile jsem vstoupila uviděla jsem Alice a ostatní.

„Kde je Edward?“ zeptala jsem se.

„U sebe,“ řekla mi Alice a já jsem zamířila do pokoje, který byl dle vůně jeho. Jakmile jsem otevřela dveře, zastavila jsem se. Edward ležel na posteli a vypadal jakoby spal.

„Edwarde?“ zeptala jsem se a on s sebou trhnul.

„Potřebuješ něco?“ zeptal se mě a zkoumavě se na mě podíval.

„Tebe,“ zašeptala jsem a on byl najednou u mě.

„Cože?“ zeptal se mě překvapeně.

„Chci skončit hru,“ řekla jsem mu.

„Proč?“ zeptal se mě a nepřestával se mi dívat do očí.

„Já tě miluju,“ řekla jsem mu a on mě s úsměvem políbil.

„Prohrála jsi,“ zašeptal a pokračoval v polibku.

Shrnutí

Autor: Adioma (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Prezidentova dcera 20. kapitola: