Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Prezidentova dcera 21. kapitola

04.03.2010 (16:00) • Adioma • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1914×

„Ale ráda,“ zašeptala jsem a povalila ho na postel.

„Tohle miluju,“ řekl mi a já se na něj nechápavě podívala.

„Tu tvoji divokost,“ vysvětlil mi a zuřivě políbil. V rychlosti jsem ho zbavila oblečení, stejně jako on mě.

„Když to udělám ted´, spojí nás to navždy,“ upozornil mě.

„Já vím a přesně to chci,“ řekla jsem mu s úsměvem a on naše těla spojil. Společně jsme si užívali naši vášeň až do konce.

„Miluju tě,“ vydechla jsem, když jsme leželi.

„Ale ne tak, jako já tebe!“ řekl mi s úsměvem a o chvilku později mě opět políbil.

„Co budeme dělat?“ zeptala jsem se ho, když mě líbal na krku.

„Co myslíš?“ zeptal se mě.

„Co se bude dít dál?“ Zazněla místností moje otázka do ticha místnosti.

„Odjedeme zpátky do Forks,“ řekl mi s úsměvem a mě nezbylo nic jinéo než jen kývnout.

„Budeme muset vstát, rodina by s námi ráda mluvila,“ řekl mi po delší chvíli a já jsem jen kývla. Vylezla jsem z postele a začala jsem hledat nějaké oblečení, ale všechno bylo roztrhané.

„Edwarde, mám problém,“ ozvala jsem se a on se na mě nechápavě podíval.

„Zničil jsi mi všechno oblečení,“ řekla jsem mu na vysvětlenou a on se jen usmál.

„Já ti půjčím něco od sebe,“ oznámil mi a po chvilce vyndal nějaké kalhoty a košili. V rychlosti jsem si to na sebe hodila a s otázkou v očích jsem se na něj podívala.

„Sluší ti to,“ řekl mi s úsměvem a políbil mě.

„Díky. Půjdeme?“ zeptala jsem se ho a on jen přikývl. V obýváku na nás všichni čekali.

„Můžu jim to říct?“ Přiskočila k nám hned Alice.

„Klidně,“ řekla jsem jí s úsměvem a ona se jen usmála.

„Bella s námi pojede domů,“ vykřikla nadšeně a v ten okamžik mě všichni objímali.

„Jsme moc rádi,“ řekla mi Esme na vysvětlenou a já jsem jen kývla.

„Bello, co to máš na sobě?“ zeptala se mě zkoumavě Alice.

„Moje věci,“ řekl jí Edward a já měl pocit, že kdyby Alice mohla, dostala by infarkt.

„To jsi mě nemohl zavolat? Mohla jsem jí něco přinést!“ vyjela na něj a ostatní už chytali záchvat smíchu.

„Alice, já si skočím k sobě,“ řekla jsem jí a ona se na mě usmála.

„Dobře, ale za chvilku at´ jsi zpět,“ řekla mi a já v rychlosti vyběhla z pokoje do toho svého. Měla jsem štěstí, že jsem nikoho nepotkala, protože jsem nevědala, jak bych jim vysvětlila moje oblečení. U sebe v pokoji jsem si našla něco na sebe a vyrazila jsem do koupelny. Sprchu jsem si doslova užívala, ale nakonec jsem si vzpoměla na Alicina slova a v rychlosti jsem se usušila a následně oblékla. V pokoji jsem měla, ale nečekaného hosta.

„Tebe neučili klepat?“ zeptala jsem se Jane.

„Učili a já jsem klepala, ale jak bys mě mohla slyšet, když jsi byla ve sprše?“ zeptala se mě s úsměvem.

„Máš pravdu. Potřebuješ něco?“ zeptala jsem se jí a ona se zasmála.

„Ty jsi prohrála, že?“ zeptala se mě a já jen kývla.

„Jdeš za ním?“ zeptala se mě s otázkami v očích.

„Jo, potřebuješ něco?“ zeptala jsem se jí.

„Chtěla jsem jet nakupovat, ale když máš už něco v plánu, vezmu Heidy,“ oznámila mi a odešla z pokoje. Tuším, že je na mě naštvaná, ale co můžu dělat? Ona se taky věnuje Demetrimu a mě často odsouvala na druhou kolej, jenom at´ si vyzkouší, jaké to je. V rychlosti jsem si učesala vlasy a šla jsem za Edwardem. Zaklepala jsem na jedny ze dveří, do kterých jsem pak byla vtažena.

„Emmette, nech ji nebo začnu žárlit!“ varovala ho Rose a on mě pustil na zem a hned šel k ní.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se mě Edward se strachem v očích.

„Ano, v naprostém,“ oznámila jsem mu v klidu.

Bello, my jsme mluvili o tom, že bychom odjeli hned zítra. Nevadilo by ti to?“ zeptal se mě Carlisle a v tu chvíli jsem se zarazila.

„Zítra? A co Aro a ostatní. Oni mě jenom tak nepustí!“ řekla jsem jim se strachem v očích.

„Během té doby, co jsi byla pryč, Carlisle dojednal tvůj odchod,“ oznámil mi Edward.

„Já můžu odejít?“ zeptala jsme se jich trochu překvapeně a všichni jenom kývli.

„Jestli tedy pořád chceš,“ řekl mi Edward a já jsem jen zuřivě přikývla.

„Dobře, takže zítra pojedeme,“ uzavřel debatu Carlisle a všichni odešli do svých pokojů.

„Jsi šťastná?“ zeptal se mě Edward po chvilce.

„Hrozně moc, proč?“ zeptala jsem se ho já a on jen kroutil hlavou.

„Možná bys chtěla vědět něco o rodině, že?“ zeptal se mě a já jen zuřivě kývla.

„Dobře, začneme Carlislem. Narodil se v Londýně v 17. století, jako malý byl nucen zúčastňovat se se svým otcem honů na upíry. Jeden z nich potom Carlislea přeměnil. Bylo tu 23. Další je Esme, ta se s Carlislem seznámila, když byla malá. Spadla ze stromu a ošetřoval ji Carlisle. Bohužel se musel přestěhovat a tím se vlastně jejich vztah rozpadl. Esme se o pár let později vdala za tyrana se kterým otěhotněla, ale dítě zemřelo. Esme skočila ze skály, ale v nemocnic přišel Carlisle na to, že není mrtvá a přeměnil ji. Další se do rodiny dostala Rosalie. Ta se měla vdát za velmi žádaného muže, ale ten ji v jednu noc spolu se svými přáteli znásilnit a Carlisle ji proto proměnil. Rosalie byla potom na lovu, když ucítila lidskou krev. Jakmile doběhla na to místo, spatřila Emmetta, jak jeho tělo ničí medvěd. Odnesla ho ke Carlisleovi a ten ho přeměnil. Alice a Jasper k nám do rodiny přišli jako poslední. Alice byla v blázinci, kde ji přeměnil jeden z doktorů, který byl doktorem. Jaspera zase proměnila Maria, která hledala vhodné lidi na upírství. No a to je tak všechno,“ dořekl mi všechno, kromě sebe.

„A co ty?“ zeptala jsem se ho s otázkami v očích.

„Carlisle mě přeměnil, když jsem byl nakažen tím virem, který ničil svět,“ řekl mi a já jsme na něj vyvalila oči.

„Co Gabriella?“ zeptala jsem se ho a viděla jsem, jak se v jeho očích objevila zloba.

„Když jsme odjeli od tebe, odvezl jsem ji do hotelu a potom už jsem ji nikdy neviděl,“ řekl mi s nejistotou v očích.

„Jak ti tohle můžu věřit?“ zeptala jsem se ho vyděšeně a on se na mě udiveně podíval.
„Říkám ti pravdu,“ řekl mi a objal mě kolem ramen.

„Dobře, ale chci polibek!“ řekla jsem mu a on mě s úsměvem políbil.

„No tak, děcka, nechte si to na později!“ řekl nám Emmett u uší.

„Emmett, zabiju tě!“ oznámil mu Edward, ale Emmett se jen zasmál.

„Rose by mě bránila, že lásko?“ otočil se ke své manželce.

„Si trochu věříš, ne?“ zeptala se ho mírně naštvaně.

„Ty by jsi mě nebránila před tím tyranem?“ zeptal se jí vyděšeně.

„Ne, proč bych měla? Edward taky trpěl, když jsme si my užívali, měli bysme být trochu chápavější!“ řekla mu mírně naštvaně a on jen kývl.

„Sorry, brácha!“ řekl Edwardovi a poplácal ho po zádech.

„Provokuješ? Emmette Cullene, jestli se nebudeš chovat jako svatoušek, tak máš utrum v posteli!“ řekla mu Rose v klidu a odcházela do jejich ložnice. Emmett ji jako správný manžílek následoval.

„Tohle se děje často?“ zeptala jsem se Edwarda.

„Neboj, zvykneš si. Moje rodina je trošku bláznivá,“ řekl mi s úsměvem a já jen přikývla.

„Přesně tak Bello, nesmíš se strachovat,“ řekl s úsměvem Jasper, který přicházel z jeho pokoje.

„Přesně. Jenom tam máme jednoho shopaholika a potom kluka, co má strašně rád vtipy,“ řekl mi Edward a já jen chápavě kývla.

„Nebudeš to snámi mít lehké,“ ujistil mě Jasper.

„Já vím, ale na to se těším,“ oznámila jsem mu a on jen kývl. Zbytek odpoledne jsme si povídali o nás a o našich předchozích životech. Následující den, hned ráno, jsme se měli začít balit.

„Bello, já ti půjdu pomoct, ano?“ zeptala se mě Alice a já jen kývla. Pomoc jsem to tiž uvítala, ačkoliv jsem dle mě měla málo oblečení, bylo ho více než dost. Společně jsme došli ke mně do pokoje, kde na nás čekala Jane.

„Ty nás opouštíš?“ zeptala se mě se smutkem v očích i v hlase.

„Promiň, ale ano, odjíždím,“ řekla jsem jí a ona jen kývla.

„Tušila jsem to, už když přijeli, ale ted´ se to opravdu děje. Hodně štěstí,“ popřála mi a já jen kývla.

„Díky moc,“ řekla jsem jí a objala jsem ji. Jakmile jsme měly sbaleno, šly jsme zpátky do jejich pokojů, kde už na nás čekali.

„Můžeme?“ zeptal se mě Carlisle a já jen kývla. Okamžitě jsme vyrazili do garáží, kde na nás čekala auta.

„Snad by jsi neodjela bez rozloučení,“ ozval se hlas za mnou a já se otočila. Stál tam Aro s bratry.

„Čekala jsem, že přijdete vy sami,“ řekla jsem mu s úsměvem a on jen kývl.

„Budeš mi tu chybět,“ řekl mi a objal mě.

„Byla tu s tebou legrace,“ ozval se Marcus a stejně jako jeho bratr mě objal.

„Já vím i vy mi budete chybět,“ řekla jsem jim a oni jen kývli.

„Isabello, vím, že to bude znít zvláštně, ale bez tebe to už nebude Volterra. Díky za to, že jsi to tu tak oživila,“ řekl mi Caius a já ho s úsměvem objala.

„Díky,“ řekla jsem jim a nastoupila do auta, které si zabral Edward.

„Připravena na život se mnou a s naší rodinou?“ zeptal se mě s úsměvem.

„Připravená na všechno,“ řekla jsem mu s úsměvem a chytla ho za ruku, která ležela na mojí noze.

„Miluju tě,“ řekl mi.

„Já tebe taky,“ odpověděla jsem mu a usmála jsem se.

Shrnutí

Autor: Adioma (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Prezidentova dcera 21. kapitola: