Pokráčko! Je to kratší, ale zítra přidám další. Budu se snažit přidat ještě nejaký dílky o víkendu a v pondělí, ale nic neslibuju. Dílek má název Seznáme s nový domovem a s prostředím. Komentíky!!!
06.09.2009 (08:30) • Adioma • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2718×
Nejdříve jsme museli vyřídit všechno v Anchorage. Majitel bytu byl překvapen, že mu byt předáváme tak brzy, ale nepřemlouval nás, hlavně potom, co mu Alice nechala ty peníze, které mu dala na následující dva měsíce. Spolu s Jasperem jsme objednali letenky a o dvě hodiny později jsme čekali na letišti na náš let. Dům byl připraven k našemu nastěhování, ale jak jsem zatím poznala Alice, tak nebude dlouho trvat a náš dům bude úplně změněn. Na letišti bylo moc lidí, ale mě jejich krev vůbec nevábila. Přesto mě Jasper raději hlídal. V letadle jsme seděli v 1.třídě, dle Alice nemusíme šetřit a tak si to prý budeme užívat plnými doušky. Letuška kolem nás neustále skákala, ale mi ji neustále odháněli. Začínalo mi to i vadit. Na letišti v Seattlu jsme se vydali do města. Tedy hlavně do prodejny aut.
„Tak Bello, jedno auto si vyber a Jasper vybere to druhé.“ oznámila mi Alice a já přikývla. Nejdřív jsem šla s Alice a Jasperem, oni si vybrali porsche. Já si vybrala http://www.audi.cz/img/zajimavosti/galerie/audi_r8_42/1024x768/1024_768_12.jpg v tmvěmodré barvě. Jasper jen pokýval hlavou.
„Bell, my pojedeme první a ty za námi, jo?“ zeptala se Alice a já kývla. Hned potom šla Alice zaplatit. Společně jsme potom vyjeli do našeho nového domova. Ta rychlost byla naprosto skvělá. Po hodině jsme oparkovali u našeho domu. Byl nádherný(pro představu dům Culenů).
„Bello, ty budeš mít pokoj ve druhém poschodí. Propojíme ti víc pokojů k sobě, abys mohla mít i šatnu.“ oznámila mi Alice.
„Ten dům, je naprosto boží.“ řekla jsem jí a ona se jen usmála. Společně jsme vyšli prozkoumat náš nový domov. Vstoupili jsme dovnitř a hnedka jsme byli v obýváku, z něho vedli dveře do kuchyně a potom další které vedly do koupelny. Nahoru vedlo schodiště. Alice mi ukázala můj pokoj a ještě jeden, který bude sloužit jako šatna. Na patře byla ještě pracovna a knihovna. Alice s Jasperem zmizeli v dalším atře, tam budou mít asi pokoj a jdou si ho vyzkoušet. Já šla k sobě. Všechno jsem měla v modré barvě, teda až na pár věcí co byli v bílé. Vybrala jsem si nějaké CD a pustila si ho. Bylo to Cd Within Temptation. Bylo skvělý, strašně se mi líbila písnička Somewhere. Nevím, jak dlouhá doba uběhla, ale bylo už ráno a Alice mě tahala na nákupy.
„Alice, mě se nechce. Ven si s sebou Jaspera.“ řekla jsem jí s úsměvem.
„To bys mi neudělala. Prosím pojed´ se mnou.“ řekla zoufale a hodila po mě psí očka. Chtěla jsem odporovat, ale proti své vůli jsem kývla.
„Děkuju, děkuju máš to u mě.“ řekla mi a hned mě objímala. Společně jsme vyrazili k autům a směr nákupní středisko v Seattlu. Hnedka jsme šli nakupovat. Nejdřív jsme šli na kalhoty, potom sukně, trika, mikiny, bundy, šaty, boty a nakonec spodní prádlo. Nakupovali jsme jako divé a z obchodu vycházeli o 8 hodin později.
„Mám dotaz, budeme chodit do školy?“ zeptala jsem se.
„Ne, zatím ne. Budeme žít v tajnosti. Do školy půjdem až tak za 4 roky. Nevadí ti to, že ne?“ zeptala se mě hned.
„Ne. A jen tak jaké máme příjmení?“ zeptala jsem se.
„Whitlock. To je Jasperovo rodné příjmení.“ sdělila mi a mě se v hlavě hned vyrojila otázka.
„A jaké bylo tvé příjmení?“ zeptala jsem se.
„Já si ze svého života nic nepamatuju. Jsem tak trochu záhada. Nevím kdo jsem byla, ale jedno vím jistě, jmenovala jsem se Alice.“ řekla mi a smutně se usmála. Společně jsme vyrazili k autům. Ještě, že jsme jeli dvěma, protože do jednoho by se všechno nevešlo. Doma na nás čekal Jasper a když viděl ty tašky, tak jen hvízdnul.
„Alice, nechala si jim tam vůbec ještě něco?“ zeptal se své ženy.
„Neboj, zůstalo jim tam pár kousků. Těch hnusných samozřejmě.“ řekla mu a políbila ho. Já jen kývla hlavou a šla si pro své tašky a odnesla je do pokoje. Alice přišla pár minut po mě.
„Jasper předělal pokoj vedle, aby sis tam mohla dát věci.“ řekla mi a šla mi pomoct je tam dát.
„Děkuju!“ řekla jsem jí a ona už věděla za co.
„Nemáš zač, sestřičko! Jsme rádi, že jsi tu s námi.“
Autor: Adioma (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Prezidentova dcera 9.kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!