Moje druhá povídka. Je to uvedení do děje. Jenom tak, zapomeňte na to, co znáte z Twilight sagy, tady se to totiž může úplně změnit. Budu ráda za jakýkoliv komentík.
23.07.2009 (07:00) • Adioma • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6287×
Ahojky, jmenuji se Isabella Swan Volturi. Žiju spolu se svou rodinou ve Volteře, to je v Itálii. Můj otec a jeho bratři jsou vůdci celého upírského světa. Dávají na všechno pozor. Já sem jedna z nic, z upírů. I když nejsem plnohodnotný upír, moje maminka byla člověk, když mě čekala a otec je upír. Narodila sem se jako poloupírka. Moje maminka během porodu umřela a otec se z toho nevzpamatoval, kvůli tomu se o mě zajímá jako o ostatní členy gardy. Nikdy to neřekne nahlas, ale já vím, že mi to vyčítá, to že umřela. Místo Ara Volturiho se o mě starají jeho dva bratři a ostatní z gardy. Jedním z nich byl i Edward Volturi, to je už, ale nějaká doba. Utekl spolu s Eleazarem ode mě a mé rodiny pryč. Proč, ale zmiňuji právě jeho?? Máme spolu menší společnou věc a tu nosím na prsteníčku levé ruky. Máte pravdu, jsme manželé. Milovali jsme se jako nikdy nikdo, ale Edward odešel a tím mi zabodl nůž do srdce. Přestala sem žít. Nic mě nebavilo, byla sem jako tělo bez duše.
Byla sem tak sama, i přesto, že kolem mě byli moji přátelé a má rodina. Mojí nejlepší kamarádkou a zároveň i sestrou je Jane, která je dvojče Aleca. Mám podobné schopnosti jako oni. Já dokážu upírovi vnutit jakoukoliv myšlenku a dokážu číst myšlenky bez doteku. Stejnou schopnost má i Edward, strejda Marcus mi kdysi řekl, že my dva jsme něco co se přitahuje, ale i odpuzuje. Chtěla
bych si s nikým povídat o svých bolestech, ale není tu nikdo, komu bych se mohla svěřit. Poslední dobou se nezaobírám myšlenkami, ale zlepšuji svoje schopnosti spolu s Felixem a Alecem. Zdokonaluji svoje schopnosti, ale také se zlepšuji v boji. Jak jsem už řekla otce nevídám, pouze když něco potřebuje, ale beztak se mnou není o samotě, ale vždy tam někdo je. Bolí to, vědět, že o vás váš otec nemá zájem. Strýcové to vědí a tak se snaží mi ho nahradit. Mám všechno co chci. Nejnovější auta, moderní oblečení, drahé řetížky, prstýnky a mnoho dalšího. Musím, ale říct, že kreditka není otec. Občas mi potřebovala slyšet jeho radu, ale na ty mi musí stačit většinou Marcus.
Ten se dokonce postaral o to, abych mohla chodit do školy, přímo tady ve Volteře. Jako poloupírka se totiž na slunci netřpytím jako ostatní, taky můžu jíst lidské jídlo a spát. Občas jdu, ale s Demetrim na lov. Lov zvířat. Jednou mi dali člověka, ale ta krev mě pálila v hrdle. Jako kdybyste mi tam lili oheň. Naštěstí byl po ruce Demetri a přinesl mi srnku. Vím, že nejsem jediná, kdo se živí zvířaty. Z myšlenek Marcuse sem se dozvěděla o nějaké Carlisleovi Cullenovi, on a jeho rodina jsou vegetariáni. Poslední dobou cítím, že nechci žít jenom ve Volteře, ale že chci poznat i něco jiného. Chci poznat jaké je to tam venku. Dneska jsem se s tím svěřila Felixovi a on mi řekl at´to řeknu strejdům a otcovi. Domluvil mi s nimi shledání dneska večer. Zrovna ted´se trochu upravuji, aby si o mě nemysleli nějaké divné věci. Je za 5 minut sedm a já stojím před dveřmi do sálu. Pomalu tam po dovolení vstupuji. Na trůnech už všichni sedí.
„Isabello, copak potřebuješ?“ zeptal se Marcus.
„Chci si vyzkoušet život tam venku. Sama.“ odpovím s úsměvem.
„Sama? Ted´ka je to tam, ale nebepečné.“ řekne Caius.
„Přesně tak. Ničeho se nebojím.“ řeknu mu.
„Nikam nepojede, Isabello. Rozumíš!!!“ spustí najednou otec.
„Myslíš, na co si ted´ hraješ. Celou dobu sem ti ukradená a ty mi ted´ budeš rozkazovat. To snad nemyslíš vážně!! Pojedu a ty mi v tom nezabráníš!“ řeknu mu tvrdě.
„Nikam, nejedeš!“ řekne tvrdým hlasem.
„Jak mi v tom chceš zabránit?“ zeptám se s úsměvem. Neodpoví mi, ale chytne mě za ruce a má v plánu odtáhnout mě pryč. Začínám se pomalu soustředit a Marcus si to začíná uvědomovat.
„Aro pust´jí!!! Použije na tebe svou moc!“ vykřikne Marcus a Aro mě zhnuseně pustí na zem.
„Klidně vypadni, ale pojede s tebou tvoje garda.“ řekne rozhořčeně a odejde z místnosti. Caius odchází hned za ním a Marcus jde ke mně a začne mě utěšovat. Mám to co sem chtěla, získala sem povolení odjet z Volterry a už sem si našla budoucí bydliště. Je to Forks. V Severní Americe.
Autor: Adioma (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Přežívám, ale budu žít 1. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!