Pokráčko a jako vyděrač, chci komenty abych pokračovala!!!
02.08.2009 (09:00) • Adioma • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4018×
Celý zbytek dne jsme ji zkoušeli hledat, vzhledem k tomu, že ji Edward trochu zná, tak jsme si vyznačili místa, kde by mohla být. Můj osobní názor je, že Bella už není v blízkosti Forks. Ráno jsme museli jít do čkoly, aby to nebylo podezřelé. Zbytek Belliny rodiny ve škole, ale nebyl. Pouze mi na mobil přišla Sms s tím, že přijdou okolo 15:00 a prý at´ jsme všichni doma. Okamžitě sem to zavolala Carlisleovi, musel si vyměnit směny v práci. Edward byl celý den nesvůj, během poslední hodiny sem to nevydržela.
„Edwarde, co se děje?“ zeptala sem se.
„Alice, já nevím, ale mám pocit jakoby mě půlka chyběla. Přesně tenhle pocit sem měl, když sem odcházel z Volterry.“ řekl mi a já se nad tím usmála.
„Víš, jak se tomu říká? Edwarde to je láska. Ty jí miluješ. A víš, co se říká? Láska tě k ní dovede.“ řekla sem mu a otočila se na učitele. Který zrovna něco vykládal, ale půlka třídy ho stejně nevnímala. Po zazvonění jsme šli k autu, kde už byli ostatní. Já šla k Jasperovi a na přivítanou jsme se políbili. Nasedli jsme do Edwardova auta a vyrazili jsme domů, kde byl jen Carlisle s Esme.
„Kde jsou Denalijští?“ zeptala sem se.
„Odjeli, musí si najít nové místo na žití. Takové, aby je Tanya nenašla.“ řekl mi Carlisle. Všichni jsme si sedli do obýváku a čekali na příchod Jane a ostatních. Ti přišli přesně na čas.
„Posad´te se.“ řekl fomálně Carlisle.
„Potřebujeme pomoct. Zavolejte Belle. Vám to možná zvedne, ale nám ne. My budeme mít problém, jestliže ji nenajdeme.“ řekl s obavou v hlase ten Mike.
„Co by vám mohli udělat?“ zeptala se Rose. Čekala sem že se odpovědi ujme opět Mike, ale začal odpovídat můj bratr: „Ona je dědic trůnu. Za její ztrátu a nebo smrt je smrt pro ty, co jí hlídali a všechny co s ní měli bližší vztah. Pokud jen zmizela, oni ji najdou a ona bude muset vydržet pohled na ty, co jí hlídali, když je budou mučit.“ Na tohle Jane a ostatní pokývali hlavami.
„Mám nápad. Dejte mi její číslo a já jí zavolám.“ řekla sem jim a oni souhlasili. Jane mi nadiktovala to číslo a já ho vytočila. Chvilku to pípalo a potom to zvedla.
„Ano? Isabella Volturi.“ ozvalo se z telefonu.
„Bello, vrat´ se.“ řekla sem jí a uslyšela její uchechnutí.
„Co chceš Alice, už šli za váma?“ zeptala se.
„Máš pravdu, všichni se o tebe bojíme.“ řekla sem jí.
„Já sem už snad velká a dokážu se o sebe postarat sama. Měj se, Alice a vlastně všichni. Předpokládám, že tohle není jen rozhovor mezi mnou a tebou.“ řekla mi a chystala se to položit.
„Miluju tě, vrat´ se mi prosím.“ řekl najednou Edward.
„Chci s ním mluvit. Bez ostatních.“ řekla najednou do telefonu. Edward vzal telefon a odešel s ním ven. Po chvilce se vrátil.
„Alice, přines mapu USA.“ řekl mi a já ho poslechla.
„Jane. Pomoz mi. Vyznač města do kterých by podle tebe jela.“ řekl jí a ona hned začala kroužkovat jednotlivá města. Washington, LA, San Francisco a spousta dalších.
„Děkuji a ted´ka já.“ řekl najednou Edward a začal kroužkovat. New York, Philadelphie a Pittsburgh. Vůbec mi to nedávalo smysl, ale Emmett se najednou ozval.
„Podívejte se na pomyslný střed těch měst. Vyjde vám New Jersey.“ řekl a my ho furt nechápali.
„New Jersey? Sakra, že já si na to nevzpomněl dřív. Tam jsme spolu chtěli jet jakmile nás pustí z Volterry.“ řekl Edward a Rose Emmetta políbila, za to že na to přišel on.
„Carlisle, zavolej na letiště a zamluv mi letenku. Přílet v noci.“ řekl Edward a šel si nahoru pro nějaké věci. Po chvilce se vrátil zpět se sportovní taškou.
„Domluvil sem ti let, který ti letí za hodinu. Přiletíš tam tak za 6 hodin.“ oznámil mu Carlisle. Edward kývl a šel k Jane a ostatním a začal: „Nebojte se, přivezu jí. Arovi ani ostatním nevolejte. Já vám potom zavolám. Zatím se mějte.“
„Alice hodíš mě na letiště, prosím?“ zeptal se mě a já kývla. Hned potom jsme zamířili k mému autu. Na letišti jsme byli za hodinu.
„Edwarde, potom my zavolej a chci slyšet Bellu, ano?“ řekla sem mu a on kývl. Já na letišti ještě čekala než sem letadlo do New Jersey uviděla ve vzduchu.
„Hodně štěstí.“ řekla sem nahlas a odcházela ke svému autu.
Autor: Adioma (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Přežívám, ale budu žít 10.kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!