Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Přežívám, ale budu žít 12.kapitola

04.08.2009 (15:00) • Adioma • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4160×

Bella pohled

Po městě sem chodila i v noci a do hotelu jsem se vrátila až ráno. V hotelu sem všude kolem sebe cítila Edwarda, ale moc sem tomu nevěnovala. Přesto sem si zašla na recepci a zkusila to.

„Ehm dobrý den, neubytoval se tu Edward Cullen?“ zeptala sem se.

„My nemůžeme sdělovat tyto informace. Je mi líto.“ odpověděl mi.

„Prosím, udělejte jednu výjimku.“ řekla sem a kouzelně se usmála.

„No dobře, ale nesmíte to na mě říct.“ řekl a já pouze kývla „Ano. Dneska v noci se u nás ubytoval Edward Cullen. Číslo pokoje 221.“ dořekl mi to a já kývla.

„Můžu mu tu nechat vzkaz?“ zeptala sem se.

„Jistě, chcete papír a tužku?“ zeptal se.

„A taky obálku, prosím.“ řekla sem a začala psát na papír. Ten sem potom zalepila do obálky a na ní napsal Edward Cullen.

„Předáte mu ho?“ zeptala sem se a on pouze kývl. Já šla k sobě na pokoj. Nejsřív sem šla do sprchy a potom sem šla hned spát. Probudila sem se až k ránu. Okolo 8:00 sem šla opět na recepci s dalším vzkazem. V něm bylo i mé číslo. Zrovna, když sem odcházela, tak Edward přicházel. Šla sem si sednout do restaurace vedle hotelu a čekala na telefonát. Po chvilce sem se ho dočkala.

„Zavolals. Nečekala sem to.“ spustila sem hned jakmile sem to zvedla.

„Kde jsi?“ zeptal se hned.

„Zatím tě to nemusí zajímat.“ řekla sem mu a odložila na moment telefon, protože přišel číšník a já mu řekla jen. „Ne tohle mi stačí, kdyžtak si řeknu. Děkuji.“

„Co mám udělat ted´?“ zeptal se.

„Jdi do parku na 5. a Quirelovi ulice. Bud´ tam přesně v 10:00, 5.lavička.“ řekla sem mu . „Prosím, zavolej mi taxíka.“ zavolala sem na číšníka a on přikývl na souhlas.

„Dobře, co tam bude?“ zeptal se.

„Překvapení.“ řekla sem mu a položila telefon. Hned potom sem šla ven, kde už stál taxík a jela do parku. Na pátou lavičku sem položila sluneční brýle. Sedla sem si na lavičku blízko, ale zároveň i daleko od něho. Při cestě sem si koupila noviny, abych se za ně mohla skrýt. Edward se objevil včas a hned šel k té lavičce. Vzal brýle do rukou a začal si s nimi hrát a málem mi je zničil. To už sem nevydržela a musela sem mu zavolat.

„Opovaž se ty brýle zničit. Nesmíš zničit něco, co je moje. Potom mi to musíš vrátit. Víš o tom, že dneska ti to sluší?“ zeptala sem se ho.

„Ne, to tedy nevím. Kde jsi?“ zeptal se mě.

„Blízko, ale zároveň i daleko. Dneska večer očekávej vzkaz, ale upozorňuji tě. Nevolej mi v noci, taky potřebuju spát.“ řekla sem mu a potichu se uchechtla.

„Dobře, v noci ti volat nebudu, ale musíš mi slíbit, že se brzy uvidíme.“ řekl mi.

„To ti bohužel slíbit nemůžu. Kromě vzkazů mi musíš říct správnou odpověd´na mé otázky. Mám tu první. Můj řetízek na slavnostích, od koho je?“ zeptala sem se ho. Musela sem chvilku čekat, ale po chvilce mi řekl správnou odpověd´. Jak jinak, nezapře se. Řekla sem mu další pokyny a odcházela z parku pryč. Všimla sem si ho, jak se ještě kouká kolem sebe jestli mě náhodou neuvidí, ale já už seděla v taxíku. Jela sem do města, abych si koupila nějaký věci. Musím mu je dávat postupně a jako poslední věc dostane můj prstýnek, který mi dal. Tohle bude ještě zajímavé. Tohle mě začíná bavit, ale nevím jak dlouho to ještě vydržím a nebo jak dlouho to vydrží on. Chtěla sem mu poslat dárek, ale nevěděla sem co. Šla sem tedy do centra a když sem šla kolem foto studia. Rozhodla sem se.

„Dobrý den, chtěla bych nafotit nějaké fotky.“ řekla sem fotografce u pultu.

„Jistě, pojd´te se mnou. Máte nějakou představu?“ zeptala se.

„Ne, chci to poslat tomu koho miluju a tak to je vše.“ řekla sem a ona se usmála.

„Tady jsou nějaké věci, které byste si mohla kdyžtak obléknout.“ řekla mi a zavedla do vedlejší místnosti. Hned potom jsme začali foti. Nakonec z toho vzešlo nádherných 4 fotky.

„Mohla byste je poslat do tohohle hotelu a tohoto pokoje?“ zeptala sem se a ona kývla na souhlas. Hned potom jsem odcházela pryč.

Shrnutí

Autor: Adioma (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Přežívám, ale budu žít 12.kapitola: