Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Příběh jedné lásky - 10. Kapitola

06.02.2010 (19:00) • Heidi • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2093×

Nessi:

Zavřela jsem za sebou dveře a opřela se o ně. Teď jsem byla úplně sama. Chtěla jsem si dát myšlenky dohromady a zkusit si odpovědět na pár otázek. Nevěděla jsem jak to pak Belle budeme muset říct. Bude vědět, že jsem ji tak moc lhala. To jsem ale musela vypustit z hlavy. To teď nesmím řešit.

Prošla jsem koupelnou, svlékla se z prádla a vešla do sprchovacího koutu. Pustila jsem na sebe proud teplé vody a trochu relaxovala. Už jsem tak byla naladěná od masáží. Nikdy bych nevěřila jak člověka, a v mém případě i napolo člověka, dokážou unavit. Nemínila jsem se ale čvachtat celou věčnost, a tak jsem zase po chvíli vodu vypnula.

Pořádně jsem si utřela dlouhé vlasy, ze kterých ne a ne přestat kapat voda. Koukla jsem se na mé pyžamo na věšáku. Ani jsem si neuvědomila, že jsem si vzala tu hezkou košilku z psíky, kterou jsem si koupila v tom obchodu naproti. Pak jsem se podívala na župan visící vedle ní. Ještě, že jsem sbalila i ho. Nechci, aby mamka zase vyváděla, že se před Jakem ukazuji jak houska v krámě.

Oblékla jsem si tedy tu košilku a přes ni přehodila župan. Pohledem jsem zakotvila na velkém zrcadle, rozčesala jsem si vlasy a vyčistila zuby. Nemohla jsem pro sebe udělat nic víc, protože Bella by měla určitě podezření a to já nechci. Ještě jednou jsem zabloudila pohledem k zrcadlu, zhluboka se nadechla a zatáhla za kliku.

Mé oči se hned střetly s Jacobovými. Trochu jsem se zachvěla - bylo to tak hypnotizující a silné. Jake seděl u televize a sledoval nějaký program a Bella si chystala věci na převlečení.

,,Mami, ty se jdeš koupat?" zeptala jsem se spontánně.

,,Koupat ne, takovou radost, aby jste byli tak dlouho sami vám nedopřeji, ale sprchovat ano," odpoví posměšným hlasem. Páni, nikdy bych neřekla, že mamka může být až tak hrozná!

K mému štěstí nevidí můj udivený výraz, neboť se vydá do koupelky a hlasitě zavře dveře. 

Jacob v tom okamžiku zvýší hlasitost televize. Á, že by bezpečnostní opatření, aby nás nebylo slyšet?, dovtípím se. Ovšem pletu se. Čekala jsem, že mě začne líbat nebo alespoň mi dá pusu, leč on se k ničemu nemá. Zpytavě se na něj podívám a přemýšlím jestli má takový strach z mámy. No nejspíš ano, protože i potom, co se s koupelky ozve hučení vody, se nic neděje.

A v tom okamžiku mě napadne ďábelský plán, není nějak ďábelský nebo to není nějaké extra číslo, ale myslím, že postačí k tomu, aby se Jacob k něčemu měl! Pointa je jen v tom, že si jakoby nic rozvážu šňůrku županu a pak z něj celá vyklouznu.

Ze sedačky od televize se ozval hluboký nádech.

,,Jedna, dva, tři..." začal si tiše odříkávat Jacob. Naštěstí u té trojky přestal. Vstal, ještě si mě změřil pátravým pohledem, a rychlými kroky ke mě došel…

Nemám ani čas se zeptat, proč to počítání a on se ke mě přivine. Jen mě obejme a celou plochou svého horkého těla se přitiskne k mému. Políbí mě zezadu na krk. Pak se posune blíž, až si polibky vyťapká cestičky k mým rtům. A já jsem mu za to vděčná, po jeho polibku tolik toužím. Ze začátku mě políbí jen letmým motýlím polibkem. Ovšem to se mi nelíbí. Tak nějak toho chci víc! Rukama mu zajedu do vlasů a začnu se s ním vroucně líbat.

Mezi námi proudí neskutečné chemie. Chemie, kterou jsme k sobě naprosto připoutaní, zapálení snad dalo by se říct i nemocní. Jake se ale odtáhne. Už, už se chci zeptat, co se děje, ale on mi to vyjasní sám.

,,Sprcha se vypnula," řekl s nenávistným pohledem upřeným ke koupelce. Je mi jasné, že toto musíme respektovat. Trochu jsem od něj odskočila a zabalila do županu.

,,Kdyby jsi si ten župan nesundávala, odolal bych," konstatoval.

,,Myslíš?" zeptala jsem se laškovně.

,,Ne nemyslím... neodolal. Máš pravdu. Ta košilka ti neuvěřitelně sluší."

,,A župan ne?" zeptala jsem se ze smíchem.

,,Ten taky," přiznal.

,,A co bylo to počítání?" vzpomenula jsem si.

,,No, někde jsem slyšel, že když člověk napočítá do pěti, uklidní se. Nějak to ale nepomáhá," připustil.

,,Však jsi nepočítal do pěti, ale jen do tří," zasmála jsem se a sedla si na pohovku. 

,,Já vím," usmál se Jake ,,ale jak bych dál mohl počítat, když kousek ode mě stál někdo jménem Nessi v tak úchvatném prádlu, které jí opravdu moc sluší, že ani neví jak, a díval se na mě tím svým neodolatelným pohledem?" Jacob vydechl po tak dlouhé větě a já se trochu zarděla.

Chtěla jsem něco namítnou. Třeba se omluvit, že jsem to asi dělat neměla, nebo tak něco. Ale Jake byl rychlejší. Sedl si vedle mě a ještě mě krátce políbil. Když se ode mě odtáhl a já se stačila nadechnout, otevřely se dveře a do místnosti vstoupila Bella.

Měla na sobě pohodlné tepláky a tričko. To asi, aby tu noc nemusela být v upnutých riflích. Ale na to jsem teď nemyslela. Cítila jsem k ní určitý hněv. Zhluboka jsem se nadechla a snažila trochu vypudit úmysly předchozí chvíle, ale s nádechem jsem nasála i Jakeovu nádhernou vůni, což mě přivádělo k šílenství.

A tak jsem si i já začala v duchu odříkávat řadu čísílek od jedné do pěti, a musela jsem uznat, že Jacob má pravdu - nepomáhá to a to ani za případu, že já to dopočítala do konce. Ovšem nemůžu se tomu poddat, Bella sleduje každý můj pohled ostřížím zrakem.

Přerývaně se nadechnu, abych mohla promluvit.

,,Ehm… Jaku? Máš volnou koupelnu,“ otočím se na něj. Můj pohled mu stačil.

Rychle vstal a zabrblal: ,,Jasně, jasně... už jdu." Tvářil se docela normálně, ale přesto Belle nic neuniklo. Jacob za sebou zavřel dveře a mamka se přesunula ke mě. Oddychla jsem si, že je Jake pryč. Musela jsem si, jak se říká, vyluftovat hlavu. Mamka si vedle mě sedla a na něco se mě zeptala. Já jsem ji ale s pohledem upřeným na dveře do koupelny přeslechla.

,,Nessi?" zeptala se Bells podezíravě.

,,Ano?... Promiň, co si to říkala?" otočila jsem se na ni.

,,Už nic. Ale… co je zajímavého na těch dveřích?" viděla jsem jí v obličeji podezření. Už si nebyla jistá, jestli ji říkám pravdu. Musela jsem si něco vymyslet.

,,No, myslela jsem, že je Jake nedovřel… to je jedno," zakroutila jsem hlavou. Lepší výmluvu jsem si vymyslet nemohla.

,,Aha tak," řekla Bella. K mému úžasu si opravdu všimnu pootevřených dveří. Ovšem těch vstupních. Týjo, copak byl Jacob tak mimo, že šel ven místo do koupelky? Neubráním se a začnu se smát.

,,Co je?" zeptá se mě Bella. Nestihnu nic říct, neboť do vstupních dveří vpadne Emmett a Edward. První chvíli nestihnu skrýt úžas, potom svůj výraz zklidním a prozíravě si začnu opakovat mongolskou abecedu. Edward při pohledu na mě zakroutí hlavou a potom se jde přivítat s mámou.

Při pohledu na Emmetta vidím, už jak teď dusí smích. Mezi myšlenky o abecedě se mi i vloudí jedna zákeřná: Proboha, co všechno vědí? A kdo všechno?

,,Ahoj Nessi," přivítá mě bez legrácek Emmett.  

,,Ahoj," odpovím ,,jak jste se sem dostali?"

Tentokrát mi odpoví Edward: ,,Emmett se dívá moc na akční filmy a chtěl si vyzkoušet, jak se otvírají pokoje kreditkou."

Tohle není přesně to, co jsem chtěla slyšet, ale i tak se musím zasmát.

,,A jinak jsme přijeli pro Bellu," objasní mi situaci.

,,Co proč?! Já tu budu," ozve se pobouřeně máma. Edward ovšem ví, jak na ni! Přivine si ji k sobě a dlouze políbí a potom něco zašeptá do ucha - je mi jasné, že už teď má vyhráno. Máma tomuhle neodolá!

,,Nononó, copak jste přijeli ukazovat mladým, jak na to?" zasměje se Emmett při jejich dalším polibku.

Bella zkamení a odtrhne se. Pak se nadechne, že něco odpoví, když v tom z koupelny vyleze Jacob. Na sobě má pouze triko a trenýrky. Sama nevím, co ho to napadlo. Všechny pohledy se stočí v tu ránu na něj. Na tváři má omluvný výraz. Asi si zapomněl kalhoty...

,,Týjo, Eďo nepřijeli jsme nakonec nevhod?" zabublá Emmett ,,nechtěli si to oni užít ve třech?"

Jake se naštvaně podívá na Emmetta. Zřejmě mu taky vadí jeho poznámky. Pak se rozhlédne po celé místnosti, aby zjistil, kdo tady všechno je. Jeho výraz se změní v žalostný.

,,Co tady děláte? Nejdřív Bella a pak ještě vy? No máme tady místa fůru, jak vidíte. Někdo si klidně může ustat na zemi. Co třeba já?"

Nastane chvilka ticha. Pak se začnou všichni smát kromě mě a Jakea. My dva jsme totiž jaksi nepochopili tuhle situaci. Vstanu a zkouším přehlušit ten smích.

,,Řekne mi někdo, co se tady vlastně děje?" Emmett se přestane smát a nadechne se, aby něco namítnul, ale Edward mu pohotově dá ruku přes pusu.

Ještě mu dopřeje jeden nakvašený pohled a Emmett se v tu ránu uklidní.

,,Já vím, řekl by jsi to Rose," odvětí smutně.

,,Přesně tak," odvětí Edward. V tu ránu mi to všechno dojde! Ví to všichni. Všichni kromě Belly. Podívám se na Edwarda, který nepatrně kývne. Emmett sem beztak jel, aby mu něco neuniklo. A Rose mě má ráda, takže mu zakázala cokoliv říct. Kdyby něco před Bellou prozradil, určitě by ho nějak potrestala. Nemusím se dívat na Edwarda, protože tohle do sebe zapadá. Proboha, oni to ví opravdu všichni. Vedle mě se nečekaně objeví Jacob, ovšem už v kalhotách. Přes mé myšlenky jsem to asi nijak nevnímala.

Emmett:

,,Řekne mi někdo, co se tady vlastně děje?" ozvala se Nessi a smích v pokoji se utišil. Chvíli mi trvalo než jsem se přestal smát. Chtěl jsem jí vysvětlit pointu věci. Řekl bych jí, že už víme, že ona a Jake se poměrně hóódně sblížili, a to až tak, že spolu prováděli nekalé věcičky a tak dále a tak dále. Ale Edward mě bohužel zastavil. Ale ještě že tak udělal, kdyby mi to všechno vyletělo z pusy, přišel bych o noc s Rose. A to jsem teda nechtěl. Přesto mě mrzelo, že jsem musel mlčet.

Koukal jsem se na Nessi. Zřejmě jí to došlo, i když jsem nic neprozradil. Bezva, pomyslel jsem ji. Nadechl jsem se, že tedy začnu, když už všechno ví. Ale zapomněl jsem na Bellu. Ta přeci nic neví. Ach jo, zase jsem zavřel pusu a čekal co vyleze z Edwarda.

Nezklamal. On dobře ví, jak to zaobalit, aby to vyznělo dobře a ještě polichotil Belle.

,,No Maminka odjela a ani se nestihla rozloučit," už teď jsem se začínal smát ,,a tak jsme přijeli pro ni. Moc se mi stýskalo. Zdržíme se přes noc a zítra vyjedeme," rozhodl Edward.

,,Tak to aspoň doufám, že si objednáte jiný pokoj. Já nehodlám poslouchat žádny srdcelivné steny," prohlásil jsem nahlas svůj postoj. Už vidím tu situaci. Jacob a Nessi spí a Edward s Bellou si ukrátí dlouho chvilku a kdo to bude muset poslouchat? Emmettek... chudáček. Byl bych blbej neozvat se!

,,Emmette, nemluv takové hlouposti před mou dcerou," nařídil přísně Edward.

,,Jo tak hlouposti?"

Edward mě zpražil přísným pohledem. Radši jsem zmlknul. Neříkal jsem sice věci nahlas, ale myslel si je. Usmál jsem se. Edward se zase podíval. Z jeho výrazu by možná moucha dostala infarkt, ale já ne. Přestal jsem ale myslet na věci, které asi Eďovi přišly jako hlouposti. Už jsem se začínal bát, že nějaká moucha poletí kolem, ale brácha povolil svaly na obličeji a začal se tvářit normálně.

,,Ano, objednáme si další pokoj," podíval se ještě na mě.

,,Jestli chceš, můžeme objednat i tobě. Nebo můžeš zůstat s Renesmeé a Jakem," řekl to v oznamovací větě, ale já věděl, že to byla otázka. Viděl jsem Jakea, jak na mě upřeně hledí. Jako by chtěl ovládnout mé myšlení, jak se rozhodnu. Haha... Ale i tak, nechci mu kazit večer. Pro jednou udělám dobrej skutek.

,,No... sám na pokoji nebudu. A navíc, pro dnešek mi to stačilo. Pojedu domů. Tam mám aspoň Rose," usmál jsem se a spiklenecky mrkl na Jakea. V jeho výrazu jsem viděl, že mi děkuje.

Edward:

Preventivně jsem Emmetta vykopal domů hned po cestě do recepce, kam jsem šel rezervovat další pokoj. Emmett měl radost, že nic nevykecal a těšil se na příjemně strávený večer s Rose, takže se ani moc nebránil. Jediný jeho záměr naší cesty byl, aby mu neuniklo něco vtipného a myslel si, že tady toho zažije hodně. Blbec! Tohle přece není vtipná situace! 

V mysli recepční jsem si přečetl, které pokoje jsou volné a vybral si ten nejvzdálenější od Nessi a Jacoba. Je ale pravda, že kdybych se hodně zaměřil na jejich mysl, myšlenky bych slyšel stejně. Jenže to by bolelo. Nejsem šmírák a Nessi není už malá. A je mi jasné do čeho se pustí až budou mít trochu soukromí. Nemyslel na to jen Jacob, ale tahle myšlenka projela hlavou i Nessi! Pro jistotu pak začala odříkávat, jakýsi recept, jenže ono už to bylo venku! Já to prostě slyšel.

Vrátil jsem se do jejich pokoje a tam jsem hned sbalil Bellu, abych jí mohl představit naše luxusní apartmá. Nějak se nebránila. Věřila mi, že já budu mít jejich myšlenky pod dohledem. Takže kdyby se něco dělo, dám jí vědět. Pletla se. Ale bylo to jen pro její dobro.

Jacob:

Zavřel jsem za všema dveře. Konečně! Konečně zase sami. Ty návštěvy mě už přestávaly bavit. Ne.. už mě začínaly srát, a to hodně. Rozhlédl jsem se po pokoji. Můj zrak zakotvil na Nessi. Seděla na pohovce a hlavu si držela v dlaních. Mlčela.

Vedle ní jsem zahlédl knížku. Byla to ta knížka, kterou si četla Bells, když se Nessi sprchovala. Rozešel jsem se, vzal tu knížku a hodil ji do koše. Chvíli jsem se na ni díval... Pak jsem ji zase vytáhl, vytrhl z ní pár stránek, ty jsem zmuchlal a zase ji vyhodil.

,,Tak," řekl jsem a promnul si čelo. Šel jsem si sednout k Nessi. Hleděla do blba. Přisunul jsem se co nejblíže k ní a objal ji.

,,O čem přemýšlíš?" zeptal jsem se. Zakroutila hlavou.

,,Ale nic.. akorát jsem celou dobu lhala mámě.. A proč musí taťka číst myšlenky?? Celou dobu jsem se soustředila na to, abych nemyslela na určité věci. Už jsem si odříkávala i recepty," usmála se ,,stejnak to ale bylo houby platný. Ale mě nevadí, že ,,to" všichni ví. Jenom, jak to pak řekneme mámě? Ona se dozví, že jí všichni lhali."

Nechtěl jsem, aby se Nessi trápila. Tak jsem trpěl i já.

,,Nessi... o tom teď vůbec nepřemýšlej. Přiděláváš si větší starosti. Nekaž tu chvíli, když jsme zase samy," usmál jsem se, vzal ji za bradu, aby se na mě podívala ,,zvládli jsem to ne? Je po všem. Už se tím nezabírej ano? Nechci, aby ses trápila."

Nessi kývla hlavou. ,,Máš pravdu. Už je to jedno. Musím to pustit z hlavy."

Vstala a šla k telefonu. Nechápal jsem. Vytočila nějaké číslo a čekala. Pohledem jsem naznačil, co to jako dělá.

,,Uvidíš," zašeptala.

,,Ano? Dobrý den. Prosím vás mohli byste nám přinést dva velké zmrzlinové poháry? Patro 7, apartmá číslo 3... Ano.. Děkuji," usmála se a zaklapla telefon.

Jo ták, už jsem pochopil. Za chvíli nám číšníci přinesli dva opravdu velké poháry. Pustili jsme se do toho. Byla to něco jako malinká odměna za dnešní den. Tu velkou jsem teprve čekal. A taky se dočkal.

Nessi umyla nádobí, aby se neřeklo a sedla si vedle mě na postel.

,,Jsem ráda, že to tak dopadlo," řekla.

,,To já taky," řekl jsem po pravdě. Oba jsem se na sebe podívali. Nemuseli jsme si nic říkat. Nessi byla rychlejší, vtiskla mi menší polibek. Chtěl jsem pokračovat, ale ona se odtrhla.

Vstala a zašeptala mi do ucha: ,,Zůstaň tady." Viděl jsem, jak se usmála.

Popošla tři kroky přede mě a otočila se ke mě zády. Sundala si gumičku s vlasů a nechala je volně spadnout podél svého těla. Ještě se otočila, aby viděla můj výraz. Nemám tušení, jak jsem se tvářil. Zase se otočila a vzala s ramenou župan. Pak si pomalu sundávala. Kdyby bylo na mě, rychle bych ho s ní strhl. Přiváděla mě k šílenství.

Nakonec ho nechala volně spadnout na zem a vykročila z něho. Konečně se otočila a já ji mohl vidět ze předu. Ta košilka jí opravdu moc, moc slušela. Chtěl jsem vstát a dojít si pro ni, ale tak bych porušil pravidla její hry. Laškovně jsem se na ni podíval, aby to tak nenapínala. Ale ona si nedala říct.

Chytla okraje svého pyžama a pomalu si ho svlékala přes hlavu. To už mi stačilo!

,,Nessi!" upozornil jsem ji, že už opravdu podvádí. Ohodila košilku někam do kouta pokoje a pomalými kroky došla ke mě. Ještě mi stačila svléknout tričko a přejet přes mé svaly. Pak konečně spojila naše rty.

Její polibek mě příšerně dráždil, jenže já si chtěl taky hrát. Oddálil jsem se. Nessi nechápavě zamžourala očima a pak se svůdně usmála. Musel jsem si hodně domlouvat, abych se nevrátil zpátky k jejím rtům. A pak mě napadl bláznivý nápad, jak jí trochu potrápit. Vstal jsem a došel do kuchyně.

Nessině pohledu jsem se vyhnul rovnou, neboť pak by mohl můj nápad naprosto krachnout. Jenže nekrachnul. Otevřel jsem skříň a hledal něco jako… Med! Med, který byl v podlouhlé plastové sklence ve tvaru medvídka. Rychle jsem ho vzal a šup za Nessi.

Ležela v té samé poloze a jen mě bedlivě pozorovala. Sedl jsem si obkročmo přes ni. Povolil ramínko její podprsenky, abych měl dokonalý přístup k její klíční kosti. Pod mým dotekem se zachvěla. Myslím, že čekala, že ji rovnou podprsenku sundám, ale to já ne. Otevřel jsem med a pomaloučku ho začal nanášet na její tělo.

Nechával jsem za sebou drobné žluté cestičky. Nessi byla ještě sladčí něž kdy dřív. Výjimkou spodního prádla jsem jí med napatlal všude. Muselo to být pro ni hrozné, nebyl to přímí dotyk. Vrátil jsem se zpátky k její klíční kosti a cestičky po medu začal mapovat svým jazykem. Mísečko kolem prsou jsem obkroužil a jel jsem níž. Její nejchoulostivější místečko jsem přeskočil a dál mapoval cestu medu na jejích nohách. Cítil jsem jemnou vůni sprchového gelu. Dal jsem si záležet, abych žádné místečko nepřipravil o polibek.

Nessi:

Ležela jsem na posteli, celá politá medem a vychutnávala si Jakeovy polibky. Ovšem ne polibky pusu na pusu. Ale pusu na tělo. Líbal mě po celém těle a já byla v sedmém nebi. Začínal u krku, na klíční kosti a pokračoval dolů, dolů až na mé stehna. Když už to bylo k nevydržení, převrátila jsem se na něj. Teď byl od medu i on. Tentokrát jsem ho líbala já. Nejdřív malý polibek na jeho ústa a pak níž. Cítila jsem, jak se každý jeho sval pod mým dotykem mírně zachvěl.

Podívala jsem se na něho. Oba jsme byli úplně od medu. Napadl mě další potrhlý nápad.

Vstala jsem a vzala Jakea za ruku. Vytušil další hru, a tak se nechal vést. Šla jsem rovnou k věci. Otevřela jsem dveře koupelky a došla až k samotné sprše.

,,Jsme celý od medu," pokrčila jsem rameny ,,hodila by se menší sprcha," usmála jsem se a zavřela nás do sprchového koutu. Jelikož Jake neprotestoval, zřejmě se mu to líbilo. Rychle jsem ze sebe strhli poslední oblečení a vyhodily je ven.

Zapnula jsem sprchu, opřela Jakea o jednu stěnu a vyhledala jeho rty. Už to nebylo jednoduché líbání... Tolik jsme toužili po tou druhém. Jake už nechtěl být ,,hracím panákem" a tak opřel o stěnu mě. Přilepil na mě své mokré a horké tělo a znovu mě začal líbat.

Bylo už tolik předeher, které nás docela dost navnadily. Byla jsem úplně mimo realitu. Vnímala jsem jen jeho blízkost, doteky a polibky.

Odtrhla jsem se od Jakeových rtů, abych se mohla nadechnout z divokého polibku. Odhodila jsem si vlasy z obličeje, které mi tam shrnul proud vody a zadívala se na Jakea. Voda mu stékala z jeho střapatých vlasů, přes jeho ramena a hruď. Jeho oči byli zahleděné do těch mých.

Kousla jsem se do rtu. Nechápala jsem, jak jsme se během pár dnů dostali až sem. Teď jsem si zjistila, že jsem ho milovala už od malička. Ale uvědomila jsem si to až teď.

,,Miluju tě," řekla jsem mu, snad poprvé. Usmál se a položil si své čelo na to mé. Přiblížil se ještě blíž, že se dotkly i naše nosy. Slyšeli jsme navzájem svůj dech.

,,Taky tě miluju," usmál se ,,víc, než si dokážeš představit." Oplatila jsem mu úsměv. Zvedla jsem ruku a propletla ji mezi jeho vlasy a přitáhla si ho ten kousíček k mým rtům.

Chvíli jsme se líbali. Cítila jsem, jak mě Jacob drží jen jednou rukou. Co dělal s tou druhou jsem pochopila až za chvíli, po té co jsem ucítila vůni sprchového gelu. Jacob se oddálil a začal mě mydlit, jak malé dítě.

,,Proboha už né další hra," zaklela jsem. Leč Jacob to nerespektoval. Svýma velkýma teplýma rukama mě mydlil všude.

,,Jaku," hlesla jsem. Chtěla jsem, aby to vyznělo naštvaně, leč bylo to pouhé vzrušené zamumlání jeho jména. Když Jacob usoudil, že jsem vymydlená celá, zářivě se na mě usmál a vrátil se k mým rtům. Rukama mě chytl za zadek a nadzvedl. Doufala jsem že teď už mě nebude trápit a konečně, konečně necháme těch předeher, jenže on vypnul sprchu a vydaly jsme se k posteli.

Jemně mě položil na postel. Díval se mi přímo do očí. Zatajila jsem dech v očekávání. Tentokrát jsem to odhadla správně...

Jemně do mě vstoupil. Podle potřeby zrychloval a ubíral tempo. Nechával pauzy na odpočinek, tak aby nám to vyhovovalo oběma. Mé steny dusil v polibcích a já cítila, jak odplouvám na obláčku. 

Jake měl v očích samou lásku a něhu. Chvilkami mi připadalo, jako by se o mě bál, aby mi neblížil. Nechtěla jsem vše nechat na něm, ale na nic jsem se nezmohla. Byla jsem jen jeho... Důvěřovala jsem mu.

Cítila jsem, jak se vše blíží ke konci. Jednou rukou jsem se chytla polštáře ležícího u mě a silně ho stiskla. Jake ještě na chvíli zrychlil. Zavřela jsem oči a nechala se unášet vším kouzelným.

Zaryla jsem nehty do polštáře a cítila, jak mým tělem projela příjemná rozkoš, všechny mé svaly se napnuly. Slyšela jsem Jakea naposled povzdechnout. Mé tělo se zase uvolnilo a vše ustalo.

Jake mě zakryl svým tělem. Chvíli jsme ještě leželi jako jedna bytost a duše a užívali si tuto nenahraditelnou současnost. Tento okamžik jsme ještě zpečetili dlouhým a procítěným polibkem...

Shrnutí povídek od Heidi

Shrnutí povídek od twilightchild

Předchozí kapitola: (9) Další kapitola: (11)

Autor: Heidi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Příběh jedné lásky - 10. Kapitola: