Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Příběh jedné lásky - 12. Kapitola

19.02.2010 (21:45) • Heidi • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1796×

Nessi:

Jake byl zase nepoučitelný. Věděl, že nechci mít průser, ale i tak dál pokračovat ve šplouchání vody, která ve velkém množství dopadala na mě. Usmyslila jsem si ale, že přeci jen jsme zašli daleko do kouta zahrady, tak snad nás tady nikdo neuvidí. Začala jsem mu to tedy oplácet. Jenže on měl větší sílu a tak na mě chrstal větší množství vody. Nechtěla jsem být mokrá a tak jsem s tím přestala a začala utíkat.

Když jsem byla v dostatečné vzdálenosti, aby na mě voda nemohla, zastavila jsem se a s úšklebkem na Jakea vyplázla jazyk. On nabral hrst vody a šmároval si to ke mě. Začala jsem zase utíkat. Zabočila jsem do uličky a běžela dál. Věděla jsem, že Jacobovy se voda z rukou už dávno vylila, ale tahle hra mě bavila. Klikatila jsem si cestu všemi možnými směry a slyšela těsně za sebou jeho kroky. To mi dodávalo větší rychlost.

Zabočila jsem do malinké uličky a ouha! Ta nikam nepokračovala. Byla tam nějaká kašna v podobě rybníčku, jenž byl ohrazený šedými cihlami. Po bokách se mu táhly velké travnaté ploty a jediná cesta byla přímo tou vodou. A na to jsem vůbec nepomyslela. Otočila jsem se a viděla Jakea blížícího se ke mě. Neměla jsem strach, jen jsem se vesele smála.

Na Jakeově tváři vládl taky úsměv, bylo v něm vidět nějaký plán. Byla jsem zvědavá, co míní teď udělat. Zvedla jsem ruky nad hlavu, že se vzdávám. Jake ke mě vítězně přistoupil. Jednou ruku mě chytil ramena a druhou popadl za nohy. Než jsem se nadála nesl mě přes tu vodu na druhý břeh. To jsem si nechala líbit.

Nedělalo mu nejmenší potíž mě držet a brodit se řekou. Chytla jsem se ho kolem krku a políbila ho na tvář. Usmál se. Dala jsem si hlavu na jeho rameno. Jake došel na druhý konec a opatrně mě položil na suchou zem.

,,Děkuju," řekla jsem a stále se nepouštěla jeho krku.

,,Není zač," a stále mě držel kolem pasu. Hleděli jsme si mlčky do očí. Bylo slyšet jeho zvuk vody vedle nás a kdesi v dálce zpěv ptáků. Byli jsme tak nehybní a potichu, že jeden z nich cupital poměrně blízko nás.

Přiblížila jsem se víc k Jakeovy až se dotkly naše těla. Cítila jsem jak dýcháme na vteřinu úplně stejně. Naše pohyby byly jakoby zpomalené, promyšlené... Stoupla jsem si na špičky a pomalu ho jednou políbila. Jakeovy ruce kolem mého pasu mě trochu nadzvedly, abych nemusela na špičkách udržovat rovnováhu. Poté mi oplatil můj polibek dalším hlubokým a procítěným.

Nadechla jsem se a zase se mu podívala do očí. Přiblížila jsem se k němu znovu, až se dotkly naše rty. Ovšem zastavila jsem se. Jake věděl, že si s ním hraji, ale nevydržel. Začal mě vášnivě líbat.

Bylo neskutečné, jak jsme k sobě byli připoutaní. Nejen ústy, ale i celou myslí. Bylo to něco, co se nedá popsat slovy. Za tenhle pobyt v Paříži jsem se do něho zamilovala až po uši. Při tom polibku se mi motala hlava a nohy mi vypověděli službu, ale Jake mě pevně svíral a nenechal mě vyvrátit se k zemi.

Nikdy jsem netušila, jak takový jeden polibek dokáže naprosto omámit a zmožit člověka. Jake se ode mě odtrhl. Hlava mě tím klesla. Po chvíli vzpamatování jsem otevřela oči. Viděla jsem na Jakeovy, jak mu taky dělá potíže nezačít znovu.

,,Měli bychom to nechat na potom," řekl přidušeným hlasem. Věděla jsem, jak se překonává. Pustila jsem mu ruce z ramen a souhlasně kývla. Měl pravdu... Jeho ruce opustili můj pas a já byla volná. Šibalsky jsem se usmála a zmizela v hlubinách zahrady.

Chvilku mu trvalo než se vzpamatoval, takže jsem měla pěkný náskok. Přemýšlela jsem kam se schovat, mohla bych ho nějak překvapit - vybafnout na něj. A potom jsem dostala nápad. Zadívala jsem se na kašnu, uprostřed měla kamenné postavičky. Přistoupila jsem si k nim a zaujala pózu. Koutky mi cukali v úsměvu, když jsem slyšela přibližujícího Jakea, jak volá: ,,Nessi?"

K mému úžasu šel hlas mým směrem. Zhluboka jsem se nadechla a nadhodila kamenný výraz. Došel k záhonkům s kytičkami. Už teď jsem byla v jeho zorném poli, ovšem nezdálo se, že by to zaregistroval. Projel pohledem celý lokál a zavolal: ,,No tak Nessi, já si nechci hrát."

Musela jsem se kousnout do rtu, abych se nezačala smát. Ta jeho roztomilost nezná meze! Zadumaně popošel a ještě jednou projel místečko po místečko. Fontánku nejdřív přejel, a potom se vrátil pohledem zpátky ke mě. Chichi, asi zjistil, že tam něco nesedí. Srovnala jsem svůj výraz. Pohledem zakotvil na mém obličeji. Jeho výraz změknul a on se začal smát.

Přestala jsem se ,,xichtit" jako jedna z těch soch a dala se s Jakem do smíchu. Skočila jsem zase na písčitou zem a připustila, že jsem opět prohrála.

,,Tak co teď?" zeptal se Jake.

,,No já nevím, prohlídku už nestihneme. Nesmíme říkat Alici, že jsem na ní nebyli. Ještě by se naštvala a určitě by se nám šťárala v soukromí, proč jsme tam nebyli. A víš, jak to posledně dopadlo."

Jake přikývl: ,,Nepřipomínej mi to... Máš moje slovo, že Alici nic neprozradím." Olízl si dva prsty a zvedl je, jakože přísahá.

Usmála jsem se: ,,Věřím ti." A dala mu prsty dolů.

Rozešli jsme se do koutů zahrady a bylo nám jedno kam. Šli jsme prostě přímo za nosem. Jake utrhl jednu z těch barevných květin, i přes příkazy, že se to nemůže, a dal mi ji do vlasů. Připadala jsem si jako malá holčička, která si hraje na lesní vílu a před sebou má svého prince. Uvědomila jsem si ale, že je to z části pravda. Zavěsila jsem se na Jakeovu paži a nechala se vést.

Dívala jsem kolem a obdivovala ty, jež se o tuhle zahradu starají. Po chvíli jsme došli k malému altánku. Okolo něho byli vysázené červené až rudé květiny v poměru se světle modrýma. Vypadalo to krásně. Jake mě vedl dovnitř, ale já si to nějak nepřipouštěla. Myslela jsem, že jím chce jenom projít, jenže on se uprostřed zastavil. Tázavě jsem po něm vzhlédla.

,,Smím prosit?" zeptal se.

,,Ty umíš tančit?"

,,Ne neumím tančit, takže toho necháme," zrozpačitěl Jake.

,,Ale... Já chci a navíc jsi se mě už zeptal a já souhlasila," namítla jsem. Lišácky se na mě usmál. Svými dlaněmi spočinul na mém zadečku. Já jsem mu ruky stočila kolem krku. Nepatrně se zachvěl.

Čekala jsem, než udá nějaký rytmus, tohle závisí jen na něm. Kluci vedou holky, né naopak. Jenže on se k ničemu neměl. Rukama vyjel hladivým dotykem víc nahoru a zajel pod tričko.

Ááá, to mi nesmí dělat. ,,Jaku, tohle není tančení," mírně dotčeně jsem ho okřikla a napřáhla se k mírnému pohlavku, jenže moje ruka nevystřela, nýbrž se zapletla do jeho vlasů.

Úúú - a bylo to zase tady. Nepředstavitelná touha. Uvědomila jsem si kam to všechno spěje a tak jsem mírně uskočila.

,,Promiň Jaku, ale tohle nejde. Jsme na veřejnosti."

,,Ale já tu nikoho nevidím," řekl Jacob s pohledem v okolí.

Dívala jsem se na mou ruku, jak dělá něco, co jsem po ní vůbec nechtěla. Vyčítavě jsem pohlédla na Jakea.

,,Zase si vyhrál... Jak to děláš?" měřila jsem si ho očima. On se pousmál.

,,To je tajemství," odvětil a po mých zádech vyjel rukama o trochu výš.

Do toho se začal pohybovat jako do rytmu, i když tu žádná hudba nehrála. Zhluboka jsem se nadechla. Nebylo lehké ty ruce nevnímat. Těžko jsem odolávala. Chtěla jsem mu to nějak oplatit, ale nevěděla jsem jak. On mě měl celou v hrsti. Ovšem já o jeho slabinách neměla tušení. Dala jsem si menší předsevzetí, že je musím vypátrat.

,,Ty vždycky víš jak na mě, že?" řekla jsem své myšlenky nahlas. ,,Ale já nevím jak na tebe," prozradila jsem mu.

On se jen uchechtl. ,,Tak ty nevíš, jak na mě?" usmál se.

,,Ne," zakroutila jsem hlavou.

Rozesmál se smíchem, ze kterého mi poskočilo srdce.

,,Nessi ty víš, jak na mě. Každým svým pohledem, pohybem, úsměvem, dotekem mě dostáváš do kolen," přiznal.

Chvilku jsem přemýšlela o jeho slovech a naprosto mu rozuměla. Mám to stejně. Stačí jeden jeho pohled a jsem mimo.

,,Tak to jsme na tom stejně," usmála jsem se.

,,Akorát, jedno mi vrtá hlavou. Líbila jsem se ti už před Paříží?"

Viděla jsem, jak ho takhle otázka zaskočila. Ale já byla strašně zvědavá a potřebovala jsem to vědět.

,,Jo, líbila. Proč bych tě sem jinak zval?" Usmála jsem se a trochu se zarděla. Tak já jsem se líbila někomu, kdo se trochu líbil i mě a neměla jsem o tom tušení.

,,A proč si mi to neřekl?" ptala jsem se dál. Přemýšlel... jako kdyby chtěl vymyslet něco, co není pravda. Ale to jsem hned zavrhla.

,,No... Asi kvůli Belle. Znáš ji," protočil panenky. Měla jsem jisté pochybení, že mi něco tají, ale nechala jsem to být. Přemýšlela jsem o něčem úplně jiném.

,,No jo, máma," snažila jsem navázat dále na řeč. ,,Vyrostla jsem strašně rychle a ona mě pořád vidí jako tu malou nezbednou holčičku..."

,,Nezbedná jsi teda pořád," skočil mi do řeči Jake.

Sjela jsem ho pohledem a zase pokračovala: ,,Nechce mě ještě nikomu předávat. Bojí se, že bych spadla do špatných rukou. Víš, než stačila lusknou prsty, bylo mi sedmnáct. V tomhle ohledu ji chápu. Každá máma chce se svým dítětem strávit většinu času, každý rok, den za dnem. Ale mé roky uběhly v měsících. Být na jejím místě, chovala bych se stejně," konečně jsem dořekla to, co jsem měla na srdci. Cítila jsem s mámou, musela jsem něco říct, aby pochopil její chování i Jacob.

Ten chvíli vstřebával slova mého proslovu a pak se začal ptát zase on.

,,Být na jejím místě? Takže ty bys chtěla mít nějaké dítě?" otázal se.

Ta slova vyzněla docela nezvykle. A ještě víc nezvykleji, když to říkal on. Neskryla jsem své překvapení, nad jeho otázkou.

,,No... možná... za určitý čas...," chvíli jsem se poslouchala co plácám, ale pak mi došlo, že je úplně jasná odpověď.

,,Jasně, že jo... Ale je těžké o tom teď přemýšlet, protože je ještě plno času... Ale jedno vím určitě, a to že bych ho chtěla mít s tebou."

Obávala jsem se jeho reakce, ale řekla jsem to, co jsem chtěla říct. Takže to bude asi správné. A taky že bylo. Jake mě rukama na mých zádech jemně pohladil.

,,No," koutky pusy se mu zvlnily do úsměvu, ,,já nejsem proti, ale... máš pravdu, nepředbíhejme čas. Třeba tě omrzím, nebo si najdeš někoho jiného a lepšího, co já vím. Dralo by mi to srdce, ale nechal bych tě jít. Jediným důvodem, proč tu jsem je, abych tě udržel šťastnou..."

Nesnášela jsem tyhle řeči. Zvedla jsem ruku z jeho ramena a dala mu ji na pusu.

,,Já jsem šťastná! A už neříkej takové hlouposti. Miluju tě..."

,,Já tebe víc." Usmála jsem se, co mi jiného zbývalo. Jake zapřel své ruky silněji do mých zad a přitáhl si mě co nejblíže. Já jsem zapojila svou ruku v jeho vlasech a přitáhla si jeho obličej k tomu mému. Políbili jsem se...

Nelhala jsem mu, byla jsem naprosto šťastná. Po odtrhnutí našich rtů jsem si položila hlavu na jeho rameno a vychutnávala si tuhle chvíli... On měl své velké ruce obmotané kolem mě a já se cítila naprosto v bezpečí...

Shrnutí povídek od Heidi

Shrnutí povídek od twilightchild

Předchozí kapitola: (11) Další kapitola: (13)

Prosím nechte komentík, jsou pro nás hodně motivující... Díky

Autor: Heidi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Příběh jedné lásky - 12. Kapitola: