Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Příběh jedné lásky - 14. Kapitola

04.03.2010 (15:00) • Heidi • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2615×

Nessi:

Ráno jsem se probudila, Jacob ještě spinuškal a tak jsem si dopřála podívanou na něj. Byl rozkošný. Po nějaké chvilce jsem se rozhodla dát si sprchu a provést ranní hygienu. Došla jsem do koupelky. Prvně jsem vlezla do sprchového koutu a smyla ze sebe všemožné pachy.

Zavřela jsem oči a nechala drobné kapičky vody volně stékat. Hlavou jsem zapřemýšlela nad naším dnešním plánem. Toto bude náš poslední výlet a večer pojedeme letadlem domů. V hlavě se mi zrodil nápad. Pro Paříž je typická Eiffelova věž a to by bylo abychom ji nenavštívili.

,,Nessi?" ozvalo se poněkud ospale z druhého pokoje.

,,Ano?" usmála jsem se a vypnula sprchu.

,,Jsi to ty?" tázal se ten známý hlas. Pořád s úsměvem jsem zakroutila hlavou a sundala si z věšáku ručník.

,,A kdo by to měl být?"

,,No, já nevím...," slyšela jsem malé zasmání, ,,jen tak pro jistotu." Obalila jsem si ručník kolem sebe a vyšla z koupelny.

,,Jo tak pro jistotu," vyhledala jsem Jakea a podezíravě jsem se na něho podívala, jako kdyby tu měl mít ještě někoho jiného. Ovšem on věděl, že to hraji... jen ze srandy. Místo výrazu, který jsem čekala si mě zase tak dychtivě měřil. Zapomněla jsem, že mám na sobě vlastně jen ručník a jsem pro něho jakousi podívanou.

Vzhlédla jsem očima ke stropu a rozešla se najít nějaké čisté oblečení. On stále ležel v posteli z rukama za hlavou a vysel pohledem na mě.

Našla jsem pohodlné červené tričko bez potisku a nasadila si ho. Jelikož bylo trochu delší a zakrylo mi všechno důležité, povolila jsem ručník a nechala ho spadnout na zem. Pak jsem zabloudila do tašky mezi spodní prádlo. Vytáhla jsem kalhotky a rychle no nich vlezla.

Otočila jsem se od tašek, sundala si gumičku a pročechrala si vlasy, aby se mi odlepili mokré konečky. Zachytila jsem Jakeův pohled. Byla jsem si jistá, že mě celou tu dobu pozoroval. Dala jsem si ruce v bok a místo řeči jsem mu poslala káravý pohled. Když ani to nepomáhalo, promluvila jsem: ,,Co je na mě tak zajímavého?" pokrčila jsem rameny a šla si ustlat peřiny.

Chytla jsem pokrývku za její rohy a vyšvihla ji do vzduchu, aby se narovnala. Když dopadla zpátky na postel, Jake už tam neležel. Udivila jsem se a chtěla se rozhlédnout po pokoji, ale v tom jsem ucítila jeho teplé ruce kolem mého pasu.

,,Ty se ještě ptáš?" odpověděl mi do ucha na mou předešlou otázku i přes to, že byla řečnická.

,,Jaku," napomenula jsem ho. On neposlouchal a políbil mě na krk. Pevně jsem zavřela oči a nadechla se.

Cítila jsem, jak jeho ruce povolili. Hned jsem toho využila a otočila se k němu.

,,Neměl bys teď dělat něco jiného?" zeptala jsem se a pokynula hlavou ke koupelně. Jeho oči na chvíli zabloudili tím směrem, ale pak se zase zaměřily na mě.

,,Asi jo," rozverně se usmál ,,ale to můžu nechat na potom." Zase se zapřel rukama do mých zad a sjel s nimi až na můj zadek.

,,Jaku!," napomenula jsem ho znovu a přísněji.

On se jel usmál: ,,No jo...," pustil mě a otočil se tím správným směrem. Chtěla jsem konečně doustlat tu postel, když v tom se ke mě Jake ještě rychle přivinul: ,,Hned jsem tady," upozornil a vlepil mi polibek na rty. Pak jen bouchly dveře a Jake zmizel za nimi.

Já mezitím začala balit věci. Použila jsem způsob balení, že každou naši věc jsem bez skládání přihodila do tašky. Sbalila jsem i Jacobovi, akorát na posteli jsem mu nechala komínek věcí na dnešek. Potom už jen zbýval příruční batůžek do letadla a bylo vystaráno. Ve chvíli, kdy jsem zapínala zip vyšel Jacob.

,,Proboha, my už dneska vlastně odjíždíme," zděsil se.

,,Ty jsi na to zapomněl?"

,,Jo, když s tebou to uteklo tak rychle. Ale takových výletů ještě bude, viď Nessi?" Líbezně jsem se na něho usmála a vyplázla jazyk.

,,Ani když budu hodnej?" zeptal se a začal se oblíkat.

,,To si možná potom rozmyslím... Jaku vymyslela jsem plán na dnešek," zpustila jsem a obeznámila ho s prohlídkou. Jacob souhlasil.

Ani ne do hodinky jsme byly už před hotelem. Nachystaní a najezení. Využili jsme zase náhodné kolemjdoucí a ptali se na cestu. Všichni nás laskavě navigovali a my dorazili před Eiffelovu věž.

Dnes bylo krásné počasí, což dělalo úžasné pozadí pohledu, který se nám naskytl.

,,Tak jsme tady," vydechla jsem. Jake kývl a zastínil si oči rukou, aby mohl i přes jasné slunce dohlédnout na vrcholek věže. Napodobila jsem ho a chvíli jen civěla nahoru.

,,To musí být pěkně vysoko," řekla jsem, ale nikdo mi neodpověděl. ,,Jaku?" spustila jsem ruku a ohlídla se vedle sebe.

Podle mého očekávání tam Jake nestál. Zakroutila jsem hlavou. To bylo dneska už podruhé, co se mi jen tak vytratil. Rozhlédla jsem se kolem a uviděla ho, jak kupuje něco jako vstupenky. Vydala jsem se k němu. Skoro ve stejném okamžiku zvedl hlavu od okýnka a podíval se na mě.

Zasmál se a zamával s lístkama nad hlavou. Jen jsem kývla. Jake ke mě ještě úplně nedošel, a už začal: ,,Pojedeme lanovkou nebo pudem pěšky?" zeptal se.

Dělala jsem, že přemýšlím, ale odpověď byla jasná. Pěšky! Došli jsem ke vchodu se schody a tam nám odtrhli ústřižky ze vstupenek. K tomu dodali, že schodiště vede jen do druhého patra, do toho třetího a taky posledního musíme pouze lanovkou.

Když viděl můj posmutnělý výraz, trochu se podivil. Neměl ani tušení o mých schopnostech. Normálním lidských krokem jsme vyšli za roh, aby nás ti chlápci dole neviděli. Pošklebně jsem se usmála na Jakea a začala počítat: ,,Tři, dva, jedna, teď!"

Při posledním slově jsme vyrazili a běželi jako o závod do schodů. Kdykoliv jsme potkali nějaké lidi, nevěřícně na nás zírali a kroutili hlavami.

Bylo jich zde ale málo, a tak, když zrovna žádní nešly, jsem využívala mých možností a zrychlovala běh na upíří rychlost. Jake mě byl ale pořád v patách a někdy mě i předběhl. Soutěžili jsme jak malý špunti.

Do cíle jsme přiběhly oba zároveň. Turisté okolo po nás zase stáčely pohledy a divily se, že ani jeden nejsme nijak udýchaní. Až po chvilce jsme zjistili, že jsme až v druhém patře. To první jsme nějak prošvihli. Neřešili jsme to a jen se tomu zasmáli...

,,Takže teď musíme lanovkou?" zeptala jsem se pro objasnění Jacoba.

,,Jojo jasně," přitakal.

Došli jsme k místu, kde stál jeden zaměstnanec, který kontroloval lístky. Hned nás posadil na dvousedadlo. Něco zamumlal a mi se vydali vzhůru. Cestou jsem zavřela oči. Pohled dolů si vychutnám až z vrchu. To bude teprve bájo. Jake mě chytl za ruku a dělat uklidňující kolečka. Asi si myslel. že se bojím a já mu to nevyvracela.

Nahoře jsme vysedli. Ihned jsem i s Jacobem utíkala k oknu, abych konečně mohla shlédnout dolů.

,,Páni, to je výška," vydechl Jacob.

,,Copak se nebojíš?" začala jsem si ho dobírat. Já byla na tu výšku zvyklá. Kolikrát jsem vylezla na nějaký strom a dívala se na krajinu kolem sebe. I když Bella mi to věčně zakazovala.

,,Co kdyby se ti něco stalo?" kroutila očima. Akorát, že mě se nic stát nemohlo. A já to milovala. Ten pohled dolů stál vždycky zato. Vše bylo najednou tak maličké a vzdálené a naopak některé věci vynikly. Bylo to, jak objevovat novou krajinu.

Jake stál těsně za mnou. A když viděl, že ho skoro nevnímám, dal mi ruce kolem pasu. Podmanila jsem se mu a přivinula jsem blíž. Nemělo smysl vzdorovat. Navíc připadala jsem si tak v bezpečí. On nade mnou stál a pevně mě svíral u své hrudi. Chvíli jsme byli mlčky a prohledávaly město pod námi. Pak jsme si své úlovky ukazovaly a vyměňovaly si své názory. Povídali jsme si, smáli se a bylo nám fajn. Měli jsem jeden druhého.

Dolů se nám ani nechtělo, ale tlačil nás čas. Měla jsem pocit, že cestou z lanovky uroním i slzu. Celý náš pobyt tady tímhle výletem končí, kde se potom budeme s Jacobem vídat?

Achjo, dokážu si představit, jak Bella bude neustále na pozoru. Ale naší lásce jen tak něco nezabrání, to vědomí mě hřálo u srdce. Seběhli jsme schody dolů, ale na závodění jsme se už nedali. Postrádalo to tu potřebnou atmosféru, což byla celkem škoda. U stánku jsme si potom koupili pohledy i občerstvení a vydali se do hotelu.

Přišly jsme na hotel a paní u recepce na nás mávala. Ne z pozdravu, ale něco nám asi chtěla. Když jsme k ní přišly, uvědomila nás o tom, že naše letadlo hlásilo hodinu zpoždění. Takže místo za jednu hodinu máme být na letišti za dvě. Stejnak tam ještě pobudem nějaký čas při odbavování zavazadel a tak dále. Ale i tak vzhledem k okolnostem máme hodinku času. Nevěděla jsem jestli mám být ráda nebo ne. Ještě chvíli budu na tomto kouzelném místě, ale po celou tu dobu budu vnímat to, že už jedu domů, pryč…

Poděkovali jsme paní za důležitou zprávu a vydali se na pokoj. Byla jsem zaujatá vzpomínkami, jak to bývá v poslední den odjezdu, a tak jsem si nevšímala Jakea. Když jsme vycházeli z výtahu, podívala jsem se po celé chodbě a snažila se ji zapamatovat. Zahlédla jsem odpadkový koš a vzpomněla si na to DVD. Usmála jsem se.

Teď mám vše za sebou. A to jsem se toho tak obávala. Tady se odehrálo plno zásadních věcí mezi mnou a Jacobem. Na toto místo nikdy nezapomenu. A jak bych mohla? Tady jsem prožila své poprvé. A na to se přeci nezapomíná. Jake odemknul pokoj a galantně mi dal přednost. Vstoupila jsem do pokoje a zase se po něm pozorně rozhlédla. Sedla jsem si na postel a zadívala se na Jakea. V jeho výrazu nebylo vidět nějaké zarmoucení, naopak...

Nevěděla jsem proč tomu tak je. ,,Co je Nessi?" optal se najednou. Musel si povšimnout změny v mé náladě.

,,No, nechce se mi odtud," podívala jsem se kolem dokola.

,,To mě taky ne," zasmál se, ,,ale nesmíš být kvůli tomu tak smutná. Všechno jednou končí, nesmíš si to tak brát." Sedl si vedle mě a pohladil mě po rameni.

,,Nessi... vem si kolik jsme toho prožili. Nemáš důvod mít takovou náladu. No táák," usmál se na mě.

Musela jsem uznat, že má pravdu. Proč bych si kazila poslední hodinu na tomto místě. No vlastně už jen třičtvrtěhodinku. Musím jí nějak využít. Uplatila jsem Jacobovy úsměv, aby věděl, že má žalostná nálada je ta tam.

,,Tak vidíš," usmál se. Pak se zase otočil a zíral do zdi. Nevím kde se to ve mě vzalo, ale doslova jsem se na něj vrhla a začala ho láskyplně líbat.

On se ode mě jen překvapeně odtrhl a hledal vysvětlení na takové přepadení.

,,Kolik že máme času?" prohlásila jsem z úsměvem a podívala se na ruku, i když jsem tam žádné hodinky neměla. Bylo to jen takové gesto... Jakeovy to ovšem stačilo a teď se zase on vrhl na mě. Povalila jsem ho na postel s úmysly oplatit mu všechna bláznovství, kterými mě minule on naprosto přiváděl o rozum.

Potom jsem se nechala ovládnou svými emocemi, které mě vybízeli ke spěchu. Spěšně jsem s Jacoba sundala triko a i zbylé kousky oblečení. Tak moc jsem ho chtěla... Potom už nás odnášela jen vlna rozkoše.

* * *

Ležela jsem na posteli a přemlouvala Jakea ať zapomene na tenhle let.

,,Jaku, pojedeme zítra... Prosím, nenuť mě teď někam chodit. Mámě něco namluvíme...," plánovala jsem dopředu, ale Jacob mě poslouchal jen na půl ucha. Zrovna volal taxi, protože pěšky bychom to neměli šanci stihnout. Nemohl stát na místě. Chodil po pokoji jen v trenkách, které mu mimochodem mooc slušely, a něco mluvil do telefonu.

Lítostně jsem zakňučela a švihla obličejem do polštáře. Chtěla jsem umět čarovat. Posunula bych čas zase zpátky. Na den mých narozenin. Jacob domluvil a řekl něco jako, že to je vyřízeno. Neposlouchala jsem ho.

,,Nessi...!" Stále jsem dělala, že ho neslyším.

Žalostně zaklel... ,,To chceš jet na letiště nahá?" opáčil. Zvedla jsem hlavu, abych se na něj podívala, ale odpovědět jsem nemínila. Jen jsem pokrčila rameny a zase si lehla. Jake věděl, že se k ničemu nemám a ani k ničemu mít nebudu, a tak začal sbírat naše věci. Pak se mžikem oblékl a rozhlédl po pokoji jestli jsme na něco nezapomněli.

Dále popadl mé kalhoty a šel ke mě. Na chvíli se zastavil, zapřemýšlel a vrátil se pro kalhotky. Zasmála jsem se. On to nevnímal a znovu došel ke mě. Myslela jsem, že mě začne nutit se oblékat, ale místo toho mě začal oblékat on.

Navlékl mi kalhotky na nohy a jel s nimi nahoru. Kousla jsem se do rtu. Jen stěží jsem tam vydržela jen tak ležet. Při pohledu na Jakea mi došlo, jaké utrpení mu to přivádí. Taky se tak -tak ovládal, ale neměl jinou možnost.

Cítila jsem, jak mě jeho ruce hřejí čím dál výš. Zaryla jsem zuby hlouběji do rtů a nechávala čas náhodě. Když Jake dojel do míst, ve kterých měli kalhotky nějaký účel, sedla jsem si a položila ruku na tu jeho. Zvedl hlavu a podíval se mi do očí. Měl usoužený výraz.

Nahnula jsem se až se dotkly naše čela a lehce ho políbila. Chtěla jsem docílit toho, abychom tu zůstali. Jake nehnul ani brvou. Znovu jsem mu dala kraťoučký polibek.

Jacob ale seděl jak přikovaný a neudělal nejmenší pohyb. Pohlédla jsem na jeho ruku zaťatou v pěst. Neměl sílu vstát a odejít ode mě, ale stále se držel od toho, k čemu jsem ho nabádala. Zarazil se uprostřed všech hranic a já čekala, jak dlouho to vydrží. Zase jsem se začala věnovat jeho rtům a dál ho vyzývala.

Chvíli to snášel, ale pak se v momentě odtrhl a třemi rychlými kroky došel ke kuchyňské lince, opřel se o ni a tam zůstal stát zády ke mě. Mlčela jsem...

,,Nessi... to mi už víckrát nedělej," tiše promluvil.

Viděla jsem v něm odhodlání mě odmítnout za každou cenu. Trochu mě to urazilo a tak jsem se rychle dooblíkla. Nebudu mu nabízet své tělo, když o něj nemá zájem.

,,Jdeme?" zeptala jsem se odměřeně, když už jsem byla se vším hotová.

,,Jo, jasně," souhlasil Jacob a chytl mě za rameno. Vysmekla jsem se mu a počkala dokud neprojde dveřmi. Potom jsem se naposledy ohlédla a zabouchla. Tolik mi to bude chybět.

Přivolali jsme mlčky výtah a nastoupili do něj i s našimi kufry. Jacob se začal tichým hlasem odpočítávat řadu číslic od jedné do pěti... Tu řadu, která mám mít uklidňující vliv. Stála si ji opakoval, čili bylo jasné, že zas tak uklidňující nebude.

Hlas nám oznámil, že jsme v přízemí. Sehnula jsem se pro své zavazadla a lítostně se na Jacoba zahleděla. Můj pohled opětoval a řekl: ,,Určitě se sem ještě vrátíme."

Trochu mě to uklidnilo. Moc bych si to přála. Jacob šel vrátit na recepci klíče a slušně pozdravit. Já se mezitím vydala do již přítomného taxíku.

,,Dobrej," zamumlala jsem, když řidič vylezl, aby mi pomohl naložit kufry. Hned na to přiletěl i Jake a uložili jsme i ty jeho. Řidiči jsme poručili trasu na letiště a auto se rozjelo.

Přisedla jsem si co nejblíže k Jakeovy a podívala se mu do očí.

,,Promiň," omluvila se mu. On se na mě tázavě podíval, nevěděl co myslím. ,,Za to v pokoji," vysvětlila jsem. Jeho obličej se vyjasnil.

,,Jo tak, to teď neřeš Nessi. A navíc, měla by se mi omlouvat Bella a ne ty," zasmál se. ,,Kvůli ní jedem dneska domů a proto musíme stihnout tento let. Jinak já bych tu s tebou zůstal třeba celej další rok." Usmála jsem se. Byla jsem ráda, že jsme si zase vše vyjasnily.

,,To já taky, příští rok sem jedem zas," oznámila jsem mu, protože jsem věděla, že bude souhlasit. Kývl hlavou a zadíval se na cestu před námi.

Dojeli jsme až na letiště a vydali se po určitých stanovištích, kterými jsme museli projít. S Jacobem po boku čas utíkal rychle a brzy jsme měli vše vyřízené.

I na letišti ubíhal čas rychle. S Jakem jsme měli debatu o všech věcí, co se tady staly. Docela jsme se u toho nasmáli. Bylo zvláštní, slyšet jednu a tu samou věc, akorát z jiného pohledu.

Potom bohužel dorazilo naše letadlo a my prošli ostrahou, až jsme se dostali na naše místa. Pokračovali jsme v našem vykládání. Mezitím se dostali na místa i ostatní pasažéry. Obešla nás ještě letuška, abychom se připoutali a ona to všem zkontrolovala. Když prošla všechny usadila se i ona. Pár minut na to jsme se už řítili vzduchem. Ubírala jsem se svými myšlenky a bylo mi úzko.

Vysvobodila mě až letuška, která se nás zeptala, jestli chceme sluchátka, neboť se bude pouštět film. A já souhlasila, potřebovala jsem přijít na jiné myšlenky. Nechtěla jsem myslet na tenhle lítostivý odlet.

Nasadila jsem si sluchátka a Jacob mě napodobil. Za malou chvíli se rozezvučeli úvodní upoutávky až se přehouply ve film.

Film byl shodou okolností taky o cestě v letadle. Hlavní hrdinové byli do sebe příšerně zamilovaní a ten chlap vybídl dívku rošťáckým gestem na záchod, kde si to spolu rozdali. Potom přišla nějaká zápletka, ale oni všechno přečkali. Vše končilo šťastně až běžely závěrečné titulky.

Odevzdala jsem sluchátka zpátky letušce a nastal stav mých nových myšlenkových pochodů.

Po chvíli Jacob vstal se slovy, že jde na záchod. Těsně před dveřmi se na mě otočil. Samozřejmě jsem ho pozorovala a on udělal stejné gesto jako chlap v tom filmu. Lišácky na mě mrknul. Pochopila jsem to jako výzvu ke stejné činnosti, co dělali ve filmu.

Ne neměla bych za ním jít, kárala jsem sama sebe, když mě nohy začaly zvedat do stoje. A nakonec proč ne? Rázným krokem jsem se vydala do kabinky za Jacobem.

Otevřela jsem dveře, ale Jake nikde. Bylo mi jasné, že se schovává za dveřmi. V tu chvíli mi dal ruce přes oči a já slyšela klapnutí zámku na dveřích. Otočila jsem se uviděla Jakea s šibalských pohledem.

,,S tebou si ještě hodně užiju," usmála jsem se, jelikož jsem věděla, že tenhle výlet byl vlastně jen začátek. Jakeovy se uličnicky zvedly koutky. ,,S tím počítej."

Konec

Shrnutí povídek od Heidi

Shrnutí povídek od twilightchild

Předchozí kapitola: (13)

Autor: Heidi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Příběh jedné lásky - 14. Kapitola: