Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Princ Smrti - Fantom 11. kapitola

22.12.2012 (07:00) • looca • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1028×

XI. Umělecká škola

Jasper

Leželi jsme společně v posteli a užívali si tu krásnou chvíli, než zase skončí.

„Měli bychom už vstávat, tvoje mamka chce jet dneska do školy,“ řekla mi Alice po dlouhé době ticha, „budeme muset si jet koupit nějaké věci do školy.“

Přikývl jsem a vstal, přivolal jsem k sobě své oblečení a vzal si na sebe aspoň spodní prádlo.

„Půjdeš do koupelny první nebo můžu jít já?“ zeptal jsem se.

„A co společnou koupel?“ zeptala se mě s mírným úsměvem. Posadil jsem se k ní a pohladil ji po nahé paži: „To ti nestačilo v noci?“

Usmála se také a sklopila hlavu: „Takhle jsem to nemyslela.“

„Já vím moc dobře, jak jsi to myslela,“ zasmál jsem se, vzal ji rychle do náruče. Tiše vypískla a nechala mě, abych ji odnesl do koupelny. Sundal jsem si oblečení a přešel k Alici do sprchy. Zapla vodu a na nás vystříkla studená, nevadilo nám to, ale stejně jsme si radši nastavili teplou vodu. Navzájem jsme se s Alicí umyli, ještě teď jsme si užívali jeden druhého, bylo to krásné završení naší noci a nádherný začátek nového dne.

Vylezli jsme po chvíli ze sprchy a šli se převléknout do šatny.

„Jaspere, Alice,“ přišla matka.

„Ano, mami,“ vešel jsem ze šatny a sušil si vlasy.

„Za hodinu musíme jet do školy, chtějí si s vámi promluvit o nějakých věcech,“ řekla nám.

„Dobře, za chvíli jsme dole,“ přidala se k nám Alice.

Alice

Jane přikývla a odešla, Jasper si odfoukl vlhké vlasy z očí. Zašel znovu do šatny a oblékl si zbylé oblečení, které jsem mu připravila. Pomalu jsme sešli dolů, kde se na nás čekalo. Jane držela v rukou nějaké desky, tipovala jsem, že to jsou nějaké padělané dokumenty, které vytvořila.

„Tak pojedeme,“ řekla nám, nasedli jsme do aut a vyjeli ke škole.

„Jdeme za paní Polysenovou,“ řekla Jane.

„Výborně, už vás očekáváme, prosíme nejdříve Cullenovy, aby šli první,“ přikývla sekretářka a uvedla nás do kanceláře ředitelky.

„Dobrý den, paní ředitelko,“ řekla Esme.

„Dobrý den, paní Cullenová, moc ráda vás opět vidím a vaše děti také,“ usmála se ředitelka, „představíte mi prosím vaše ratolesti?“

„Jistě, toto jsou naše starší dvojčata Lucas a Emmett a naše mladší dvojčata Alice a Elizabeth,“ představila nás Esme, „Lucas a Emmett jsou druháci a Alice s Elizabeth prváci.“

„Jistě, s tím jsme počítali, ale chtěla jsem se vás ještě na něco zeptat,“ přikývla ředitelka, „máme dvě volná místa v taneční a hudební třídě, nechtěli by vaše děti zkusit zkoušky?“

Esme se na nás podívala a chtěla odpovědět, že ne, ale Lucas ji předběhl: „Já bych to rád zkusil.“

„Výborně,“ usmála se ředitelka, „hrajete na nějaký nástroj?“

„Hraji už od malička na housle a také umím tančit,“ přikývl Lucas.

„Dobře, tak si vás vyzkoušíme a uvidíme, jak to dopadne.“

Lucas přikývl a my odešli ven.

Jasper

„Whitlockovi jsou na řadě,“ řekla sekretářka a uvedla nás dál.

„Dobrý den, paní Whitlocková,“ usmála se ředitelka, „moc ráda vás i vaši rodinu poznávám.“

„My vás také,“ přikývla matka, „dovolte, abych vám představila své děti. Toto jsou dvojčata Jasper a Rosalie a naše mladší dcera Lilian.“

„Dobrý den, paní ředitelko,“ pozdravili jsme.

„To jsou vychované děti,“ povytáhla obočí, „pokud vám to nevadí, ráda bych vám nabídla jedno místo v taneční a hudební třídě.“

„A co je to za třídu?“ zeptal se otec.

„Jsou to vybrané děti, které se zaměří na tanec a hudbu, nemají skoro žádné normální předměty. Je to příprava na vysokou školu, která s naší školou spolupracuje a bere si tyto děti dál bez přijímacích zkoušek,“ vysvětlila mu ředitelka, „takže chtěl by to někdo z vás zkusit?“

„Já bych do toho šel,“ přihlásil jsem se.

„Výborně, a hraješ na něco?“ zeptala se mě.

„Na kytaru,“ přikývl jsem, „také umím tančit.“

„Tak si vás vyzkoušíme a uvidíme,“ usmála se ředitelka. Společně jsme vyšli ven z kanceláře, vzala si mě a Lucase a šli jsme do nějaké místnosti, kde byly nástroje.

Dostal jsem kytaru a Lucas housle, naladil jsem si ji, protože byla hrozně rozladěná.

„Tak pan Cullen začne.“ Podala Lucasovi noty, on je postavil na stojan a začal hrát. Byla to jednoduchá melodie, ale velice chytlavá. Tiše jsem si ji začal drnkat, ředitelka to neslyšela. Lucas dohrál a ředitelka ho pochválila.

„Pane Whitlocku, jste na řadě,“ řekla mi a podala stejné noty jako Lucasovi, začal jsem hrát.

„Výborně, pane Whitlocku,“ pochválila mě, když jsem dohrál.

„Teď mi něco zatančíte a já uvidím,“ usmála se na nás. Lucas se postavil na podium a ředitelka pustila hudbu. Lucas se hned chytl a začal tančit. Byl skvělý, na konci písně to ukončil obratem přes hlavu dozadu.

Pak jsem si tam stoupl já a začal tančit na jinou písničku. Nechal jsem se tím úplně pohltit, takže jsem nevnímal realitu. Svůj výstup jsem zakončil saltem z podia přímo před svého bratra.

„Skvělé, pánové,“ zatleskala nám, „jste přijati, bereme vás všemi deseti.“

Plácli jsme si s Lucasem a šli za rodinou.

Alice

Ředitelka odvedla Lucase a Jaspera někam a my si zatím prohlíželi seznam, který nám dala.

„Taneční úbor? Na co?“ zeptal se Emmett.

„Tohle je taneční škola, budeme se učit tančit,“ odpověděla mu Rosalie.

„My ještě ne,“ usmála se Lizz a opřela se o mé rameno. Po chvilce přišla ředitelka i s Jasperem a Lucasem.

„Tak, co?“ zeptala se Jane.

„Lucas i Jasper od prvního února nastupují do specializované třídy hudby a tance,“ usmála se ředitelka, Jane okamžitě oba objala a pak i Esme.

„Tady máte seznam věcí, které potřebujete.“ Dala jim jiný seznam a ještě seznam toho, co by měli umět. Odešli jsme ze školy a vyjeli do nákupního centra. Zaparkovali jsme v pozemní garáži a rozešli se do obchodů. Jasper mě objímal kolem pasu a četl si seznam. Kýval na to hlavou a občas povytáhl obočí. Lizz šla vedle nás a také si pročítala seznam.

„Je vidět, že jste příbuzní,“ povzdechla jsem si, oba se na mě podívali. Jen jsem nad nimi zakroutila hlavou a zašli jsme do obchodu s obuví, protože Jasper potřeboval dobré neklouzavé boty na tanec. Vybral si jedny hned, zkusil si je a byl spokojený. Ale já ho ještě přesvědčila, aby si koupil několikery náhradní. Takže jsme po půl hodině odcházeli s pěti krabicemi Jasperových bot, které si nesl. Zašli jsme ty tašky dát do auta a vydali se pro oblečení. Jasper nechal na mě, abych mu vybrala oblečení do školy.

Po chvilce jsem k němu přišla s několika kousky a on mezitím se zájmem pozoroval jednu kabinku.

„Co tam máš tak zajímavého?“ zeptala jsem se.

„Tak se chvilku dívej na tu kabinku a uvidíš,“ odpověděl mi s potlačovaným smíchem. Chvilku jsem ji pozorovala a pak jsem uviděla, jak se pohnula dopředu a pak zase dozadu. Uslyšela jsem vzdechy, takže mi bylo jasné, co se tam děje.

„To tě baví pozorovat?“ povytáhla jsem obočí.

„Ne, jen zkouším uhodnout, jestli tam je má sestra s Lucasem nebo Emmett s Rose,“ pokrčil rameny.

„Běž se mi radši v tom ukázat a nešmíruj tady.“ Dala jsem mu ty věci.

Jasper

Povzdechl jsem si, ale poslechl ji, zašel jsem do zadní kabinky, daleko od té, co se hýbala, a převléknul se do jednoho trička a kalhot. Vyšel jsem z kabinky, abych se ukázal Alici, podívala se na mě a ztuhla. Zamával jsem jí rukou před očima, nereagovala. Měl jsem jedinou možnost, zatáhl jsem ji do kabinky a trochu s ní zatřásl.

„Co se děje?“ zeptala se mě a rozhlédla se po kabince.

„To mi vysvětli ty, ztuhla jsi a nereagovala,“ odpověděl jsem jí.

„Promiň, jen jsem se zamyslela,“ usmála se na mě a vyšla ven.

„A co to oblečení?“ ukázal jsem na sebe, strčila hlavu zpátky do kabinky a řekla: „Bereme.“

Sundal jsem si oblečení a ona mi podala další. Takhle to šlo pořád, já se oblékl, ukázal a ona mi řekla, jestli to bereme nebo ne, a podala mi další.

„Alice, nestačí to už?“ zeptal jsem se při asi patnáctém ukázání, za tu dobu už jsem to přesně nevěděl, protože po deseti jsem to přestal počítat.

„Asi máš pravdu,“ přikývla a já si oddechl. Vyrazili jsme k pokladně a zaplatili. Společně jsme vyrazili domů, kde už byla Lizz, protože měla už své věci nakoupené.

„Ty sis nic nekoupila?“ zeptal jsem se Alice.

„Koupila, neboj se, když jsi byl v kabince,“ usmála se na mě. Přikývl jsem a zajel do garáže. Vystoupili jsme a já vyndal všechen nákup z kufru. Odnesl jsem ho do naší šatny a tam nechal Alici, aby to tam srovnala podle svého.

Alice

Jasper mi odnesl věci do šatny a nechal mě tam, abych to tam srovnala, jak jsem chtěla já, za což jsem byla ráda. Neměla jsem ráda, když se mi někdo motal pod rukama. Po půl hodině jsem to měla všechno perfektně srovnané na svém místě a tak jsem sešla dolů do herny, kde Jasper seděl u klavíru a přemýšlel.

„Na co to tady vlastně máš?“ zeptala jsem se ho, podíval se na mě nechápavě a já zaklepala na klavír.

„Hrál jsem na něj, ale je to už dlouho, ještě předtím než mě chytila kytara,“ odpověděl mi.

„Zahraješ mi něco?“ zeptala jsem se.

„Musím?“ zeptal se mě trochu zdráhavě.

„Nemusíš, ty chceš,“ odpověděla jsem mu a posadila se vedle něj. Odfoukl si vlasy z očí a neochotně položil prsty na klapky. Stiskl je a začal hrát. Poznala jsem ukolébavku, kterou mi složil Edward, zavřela jsem oči a nechala se unášet tóny, které mi připomínaly naše zasnoubení. Tenkrát jsem ji slyšela poprvé, byl to ten nejkrásnější den mého života. Dohrál a já dojatě otevřela oči.

„Ty ji umíš?“ zeptala jsem se ho.

„Edward mě jednou viděl, jak hraji, a dokopal mě k tomu, abych se ji naučil,“ přiznal.

„Ale hraješ to nádherně,“ pohladila jsem ho po tváři. Vzal mě za tu ruku a políbil mi prsty.

Autor: looca (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Princ Smrti - Fantom 11. kapitola: