Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Princ Smrti - Fantom 2. kapitola

12.06.2012 (18:15) • looca • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1232×

Byl tu dotaz, kdo je Jasper. Jasper je zvláštní druh upíra, který má více schopností. Dokáže se přeměnit v člověka, když chce. Každý má svůj původní dar plus mentální ochranu (něco jako Bellin štít, akorát silnější), přemisťování (přenášení). Tito upíři mohou vzniknout, když je někdo zabije a Paní Smrti je oživí. Jdou od normálních upírů odlišit tím, že mají lidskou barvu očí, kterou ale mohou pomocí vůle změnit na normální upíří barvu očí (zlatá/červená/černá), a mohou plakat se slzami.

A Alice o své dceři neví, ale v dnešní kapitolce si vzpomene.

II. Vzpomínky

 Jasper

Lizz usnula a já ji odnesl do jejího pokoje, pak jsem zašel do svého. Posadil jsem se na postel a začal vzpomínat.

„Já, Jasper Whitlock, si beru tebe, Ashley Painová, a budu tě ctít a milovat ve zdraví i nemoci, v bohatství i chudobě, v dobrém i zlém, dokud nás smrt nerozdělí,“ opakoval jsem po faráři a díval se do očí své lásky.

„Já, Ashley Painová, si beru tebe, Jaspere Whitlocku, a budu tě ctít a milovat ve zdraví i nemoci, v bohatství i chudobě, v dobrém i zlém, dokud nás smrt nerozdělí,“ opakovala také po faráři.

„Nasaďte si prstýnky,“ řekl nám farář, uchopil jsem Ashley za její drobnou ručku a nasadil jí prstýnek, pak ona nasadila mě můj.

„Prohlašuji vás za muže a ženu, můžete políbit nevěstu,“ dokončil obřad farář. Uchopil jsem ji za tvář a políbil ji na rty.

„Dovolte, abych vám představil pana a paní Whitlockovy,“ oznámil všem přítomným farář.

Zamrkal jsem, protože do očí se mi znovu hrnuly slzy, ale nechal jsem své vzpomínky plynout dál.

Alice

Před očima mi proběhl celý život, ale v hlavě mi uvízla jediná vzpomínka, kterou jsem si sice jen matně pamatovala, ale přece pamatovala. Bylo to strašné, bolela mě hlava, přesto jsem ji vyvolala zpátky.

Vytáhli mě z mé kobky, posadili mě na vozík. Prudké světlo mě bolelo v očích. Dovezli mě do místnosti, kterou jsem nazývala mučírna. Obrovský chlap mě vzal do náruče a položil na lehátko. Bránila jsem se, ale proti jeho síle jsem neměla šanci. Nasadili mi jakousi helmu a přivázali k lehátku.

„Teď to bude trochu štípat,“ zasmál se ten chlap a zatáhl za páku. Do těla mi vjel elektrický proud, křičela jsem bolestí, která byla obrovská.

Po nekonečně dlouhé době to konečně vypnul, z očí se mi hrnuly slzy. Sundal mi tu helmu, odpoutal ruce, vzal mě do náruče a hodil do jakéhosi sprchového koutu. Zavřel mříž a vzal do ruky hadici. Zavřela jsem oči a očekávala další bolest, jenže se nedostavila.

„Já to udělám,“ uslyšela jsem ten nejnádhernější hlas.

„Dobře, pane doktore,“ přikývl můj mučitel, dal mu hadici a odešel. Znovu jsem zavřela oči a očekávala tu bolest, která se opět nedostavila. Uslyšela jsem otvírání mříže a lehký dotyk na tváři. Čekala jsem ránu, jenže místo ní mě ten doktor pohladil.

„Už ti neublíží,“ zašeptal, otevřela jsem oči a pohlédla do smaragdových očí svého zachránce. Uvěřila jsem mu.

Jasper

Opřel jsem se o zeď, zavřel jsem oči a ucítil, jak mi slzy stejně stékají po tvářích, přesto jsem začal znovu vzpomínat.

„Hvězdičko, poslední dobou jsi jako vyměněná,“ pohladil jsem ji po vlasech. Přitulila se ke mně ještě více, byl to večer, kdy jsme měli celý dům jen pro sebe. Takže jsme toho chtěli využít.

„Teď to neřeš, bude na to času dost,“ mávla nad tím rukou. Zasmál jsem se a políbil ji do vlasů. Seděli jsme v houpací síti, Ashley mi ležela na hrudi a já nás pomalu houpal. Společně jsme sledovali západ slunce.

„Co bys řekl tomu, kdybychom měli spolu dítě?“ zeptala se mě po chvilce.

„Ani jsem nad tím nepřemýšlel,“ odpověděl jsem jí popravdě. „Nevím, možná později si můžeme nějaké pořídit, nebo ty chceš už teď?“

Položila si ruce na břicho a trochu si uhladila šaty, až teď jsem si všimnul, že má trochu vypouklé bříško. Zalapal jsem po dechu, vzala mě za ruku a položila si ho na bříško. Pod rukou jsem ucítil jemný pohyb.

Náhle jsem se cítil tak šťastný, z očí mi tekly slzy štěstí. Přitiskl jsem ji k sobě a pevně objal.

Tenkrát jsem netušil, co mě ještě bude čekat.

Alice

Další vzpomínky se mi na mysl jen hrnuly.

Seděla jsem ve své kobce a čekala na jídlo, měla jsem zase hladovku, byla jsem jen o vodě. A ten doktor, co mě tenkrát zachránil, se zase dlouho neukázal, nevěděla jsem, co s ním je.

Jenže jsem dostala vizi, byl tam ten doktor. Běžel obrovskou rychlostí v lese, odrazil se a zakousnul se srnci do hrdla.

Probrala jsem se z vize a strašně mě bolela hlava, po chvilce jsem tu bolest nezvládla a omdlela.

Probudil mě lehký dotyk na tváři, poznala jsem ho.

„Přinesl jsem ti jídlo, prý jsi zase měla hladovku,“ postavil přede mě jídlo, které mi přinesl. Podívala jsem se na tác a uviděla jídlo jako pro nějakého krále a ne pro blázna jako jsem já.

Zmateně jsem se na něj podívala, pousmál se a vysvětlil mi: „Tvé původní jídlo skončilo v koši, myslel jsem, že ti tohle bude chutnat více, ale jestli chceš, seženu ti jídlo, na které jsi zvyklá.“

Zavrtěla jsem hlavou a pustila se do lívanců, které ležely na tácu. Byly výborné.

Zamrkala jsem a opět se probrala v přítomnosti, otočila jsem stránku v albu. Na obrázku jsem opět byla já v bytě a prohlížela si ho okouzleně.

Jasper

Tolik jsem se na to dítě těšil, ale skončilo to pohromou.

„Jaspere!“ Uslyšel jsem výkřik, rychle jsem se rozběhnul nahoru a uviděl Ashley, jak se drží za obrovské břicho. Pod ní byla loužička, se strachem se na mě podívala.

„Praskla mi voda,“ zašeptala, opatrně jsem ji vzal do náruče a položil na postel. Záda jsem jí podložil dekami a polštáři.

„Mamka s tátou tu nejsou, ani Lucas s Lily,“ zašeptal jsem zoufale.

„Zvládneme to spolu,“ řekla mi a rozdýchávala stah.

„Já nevím,“ zavrtěl jsem hlavou.

„Jazzi, musíme,“ snažila se mě přesvědčit, zněla tak odhodlaně.

„Dobře, co mám dělat?“ zeptal jsem se jí.

„Zatím nic, mám nepravidelné stahy,“ odpověděla mi a chytila za ruku.

„Přines ještě teplou vodu, kterou jsi mi připravoval, ručníky a ještě to, co připravovala Jane na porod,“ nařídila mi, rychle jsem ji poslechnul a přinesl požadované věci.

Čekali jsme dvě hodiny, než začaly stahy být pravidelné. Ashley se snažila tlačit, viděl jsem, jak ji to bolí, ale nemohl jsem nic dělat. Po chvilce jsem uviděl hlavičku, která se prodrala ven. Ashley ještě chvilku tlačila a po chvilce už bylo miminko venku i s placentou. Přestřihl jsem pupeční šňůru a zabalil maličkého do ručníku. Položil jsem ho Ashley na hruď, byla strašně unavená.

„Náš malý chlapeček,“ zašeptala. „Chci, aby se jmenoval Thomas po mém otci a po tobě Jasper.“

„Dobře,“ přikývl jsem, „omyji ho.“

Vzal jsem malého do náruče a odešel ho umýt. Vrátil jsem se po deseti minutách s maličkým, posadil jsem se na postel a položil Ashley Tomiho na prsa. Myslel jsem, že se probudí a přivine ho k sobě, aby neplakal, ale ona to neudělala. Něco bylo v nepořádku, rychle jsem si vzal maličkého k sobě a uviděl něco, co jsem nikdy vidět nechtěl. Ashley se nehýbal hrudník, sáhl jsem jí na tepnu, abych zjistil, jestli jí bije srdce. Nebilo jí.

Ten den se mi zhroutil svět, myslel jsem, že mi aspoň zůstane vzpomínka, ale jak šeredně jsem se mýlil.

Alice

Znovu se mi objevila na mysli ta vzpomínka.

„Vím, co jsi,“ zašeptala jsem, otočil se na mě a podíval se na mě se zvláštním leskem v očích. Nic neříkal, nechával mi prostor, abych mluvila.

„Viděla jsem tě před měsícem ve svém vidění,“ řekla jsem mu. „Byl jsi v lese a zakousl ses srnce do krku. Pil jsi její krev, ty jsi upír.“

„Ano, jsem,“ přiznal tiše. „Nebojíš se mě?“

„Ne,“ zavrtěla jsem hlavou. „Strach vůči tobě opravdu necítím.“

„Já vím,“ přikývl, zmateně jsem se na něj podívala.

„My můžeme mít zvláštní nadání, já dokážu cítit a ovlivňovat emoce,“ vysvětlil mi. Zalapala jsem po dechu, takže ví, že jsem do něj zamilovaná.

Trochu se pousmál, když asi ucítil mé překvapení.

„Tak proč jsi nikdy nic neřekl?“ zeptala jsem se ho.

„Nevěděl jsem, jak na mě budeš reagovat,“ odpověděl mi. „Navíc se bojím, že ti ublížím.“

„Neublížíš, věřím ti,“ řekla jsem mu, trochu se zachmuřil.

„Neměla bys, nezapomeň, kdo jsem,“ zavrtěl hlavou. „Nikdy nepřestanu toužit po jednom.“

„Nikdy jsi mi neublížil, i když jsem krvácela,“ řekla jsem mu.

„To možná ne, ale mám obrovskou sílu,“ odpověděl, vzal kámen do ruky a stiskl jej v pěst. Mezi prsty se mu prodral prach. Opatrně jsem k němu přešla a posadila se vedle něj.

„Můžu něco zkusit?“ zeptal se mě, přikývla jsem. Opatrně vzal můj obličej do dlaní, sklonil se ke mně a přitiskl své rty na mé. Opatrně mě políbil, věděla jsem, že musím být opatrná, takže jsem mu pomalu polibek oplatila. Začal mě něžně a opatrně líbat.

Když mi docházel dech, odtáhl se ode mě.

„Zítra odsud odejdeme,“ slíbil mi.

To byl můj první polibek, ještě teď jsem cítila jeho opatrné rty na svých. Nepřestal mě nikdy líbat stejně.

Jasper

Otřel jsem si slzy a ponořil se do další bolestivé vzpomínky.

Sešel jsem dolů se slzami v očích, strašně mě bolelo srdce, ale ne fyzicky, duševně. Držel jsem svého malého synka u sebe, plakal, měl hlad. Zašel jsem do spižírny, kde bylo nějaké mléko od krávy. Sice to nebylo mateřské, ale aspoň něco to bylo. Nevěděl jsem ale, jak mu to dát.

Napadla mě úplná blbost, namočil jsem prst do mléka a dal ho maličkému na rty. Olízl mi prst a na okamžik přestal plakat. Jenže pak znovu začal, proto jsem ho začal krmit pomalu pomocí svého prstu jako jsem krmil poprvé Lily, která mě při té příležitosti pokousala. Jenže on nebyl žádný poloupír, ale obyčejný člověk jako já.

Krmení se protáhlo na hodinu, položil jsem si Tomiho na rameno a nechal ho odříhnout. Položil jsem ho na kanape a on okamžitě usnul. Zůstal jsem tam jen chvilku a šel znovu nahoru, kde ležela má mrtvá Hvězdička. Posadil jsem se k ní, vzal její ruku do své a začal plakat.

Pak jsem uslyšel pláč svého synka, rychle jsem se rozběhnul dolů. Malý byl úplně modrý, vzal jsem ho do náruče a snažil se ho uklidnit. Jenže se stalo něco, co jsem nečekal. Vzlyknul a pak už nic. Nedýchal, byl mrtvý stejně jako má milovaná Hvězdička.

Teď už jsem se naplno rozbrečel, nesnažil jsem se to zakrýt.

Alice

Na mysl mi vytanula další vzpomínka.

Ucítila jsem pod svou kůží jemný pohyb a hned na to se mi udělalo špatně. Rozběhla jsem se na toaletu a začala zvracet. Vyzvracela jsem celý oběd a pak se pomalu postavila. Vyčistila jsem si zuby a přešla k zrcadlu, vyhrnula jsem si svetr a uviděla malou vybouleninu mezi boky. Znovu mě něco zevnitř šťouchlo, cítila jsem se tak šťastně.

Ale nevěděla jsem, jak na to bude reagovat Jasper, protože on přece při porodu svého syna přišel o ženu a o pár hodin později i o svého syna. Když mi to vyprávěl, brečel a já s ním. Nevědomky mi totiž poslal své emoce.

Uslyšela jsem v zámku klíč a pak se otevřely dveře.

„Alice, jsi tu?“ uslyšela jsem, přiběhla jsem k němu a objala ho.

„Konečně jsi doma, tolik se mi stýskalo,“ zašeptala jsem, políbil mě do vlasů a přitiskl k sobě. Asi ucítil mé vypouklé bříško a odtáhnul mě od sebe.

„Alice, ty jsi?“ zeptal se mě, se strachem jsem přikývla.

„Kdy jsi to zjistila?“ ptal se mě vážně.

„Před chvilkou jsem cítila, jak se ve mně něco pohnulo,“ zašeptala jsem. Pevně k sobě stisknul rty a podíval se mi do očí.

„Ty to chceš?“ zeptal se mě, přikývla jsem.

Ten den jsem si podepsala ortel, porod jsem přežila, ale byla jsem na kraji smrtelného vyčerpání, takže mě Jasper radši přeměnil. Poslední, co si pamatuji, jak slyším své jméno a dětský pláč. Pak mě zachvátila tma.

Autor: looca (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Princ Smrti - Fantom 2. kapitola: