Ahojky, tady je další kapitolka Fantoma, minulou kapitolu tu byl dotaz, jaké má Jasper schopnosti, pokud si počkáte pár dílů, bude to někomu vysvětlovat, jinak v této kapitolce se Jasper projeví opravdu jako Fantom a postaví se Volturiovým, mezitím Alice se dostane do menšího problému také s Fantomem.
21.08.2012 (10:45) • looca • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1150×
V. Zajetí
Jasper
Týden uběhl jako nic a já se chystal na schůzi upírů, kde mi měli Volturiovi veřejně vyhlásit válku, sice jsem nebyl zvaný, ale co mi to vadilo.
Přenesl jsem se do ústraní a pozoroval, jak se všichni shromažďují. Už jsem se těšil, jak se budou tvářit, až tam vkročím. Mám s sebou pro jistotu Mistry, ale myslím, že budou tak v šoku, že je nebudu potřebovat.
„Takže mu chceme vyhlásit válku,“ dokončil po chvíli svou řeč Aro, všichni souhlasili. Usmál jsem se a pomalu vyšel ze svého úkrytu.
„Aro, opravdu mi chceš vyhrožovat válkou?“ zeptal jsem se ho s úsměvem.
„Ano, chceme,“ přikývl odvážně. Dal jsem levou ruku před sebe, otočil ji dlaní nahoru. Stiskl jsem ji v pěst a na ruce se mi objevilo znamení Fantoma, začalo zářit a pak z něj vyjel zlatý řetízek se znakem Prince Smrti, což samozřejmě byla jen kopie řetízku.
„I Princ Smrti mi odporoval dlouho, ale dostal jsem ho,“ hodil jsem mu před nohy řetízek.
„Co je s Princem?“ zeptal se mě jeden zahalený muž.
„Je mrtvý,“ oznámil jsem mu.
„Ty zrůdo,“ zakřičela na mě žena, ten muž ji zachytil, ale kápě jí spadla a já uviděl svou matku.
„Proč jsi to udělal?“ křičela na mě, „on ti nikdy nic neudělal!“
„Už jednou jsem vám říkal, že se zmocním moci Rodu Smrti a on byl poslední, co mi tomu bránilo,“ usmál jsem se.
„Prosím tě nedělej to,“ řekl mi další muž, sundal si kápi a já uviděl Lucase, který jediný věděl, kdo jsem.
„Promiň, Lucasi, ale musím,“ řekl jsem mu tiše.
„Říkal jsi, že se toho zbavíš,“ připomněl mi.
„Kvůli někomu jsem to znovu udělal a své rozhodnutí už nemohu vzít zpět,“ odpověděl jsem mu.
Alice
Fantom se bavil s jedním z Volturiových a já se snažila zahnat bolest, která mě zachvátila, když nám oznámil, že zabil Jaspera. Lizz mi plakala v náruči.
„Zabijte ho,“ zakřičel Aro, Fantomovi lidé se ihned rozmístili kolem něho a byli připraveni ho bránit. Nějací upíři se na ně vrhnuli, ale oni vytáhli dýky a zabodli jim je do hrudi. Upíři se ihned rozpadli v prach. Rozpoutal se boj, chtěli jsme s Lizz a ostatními zmizet.
Jenže najednou mě sám Fantom chytil a dal mi pod krk dýku.
„Ještě se hnete a je mrtvá,“ zavrčel, všichni se zastavili. Já jsem měla být posila týmu díky svému daru, takže jsem byla hodně potřebná.
„Jdeme,“ rozkázal a začal mě vést pryč. Nesnažila jsem se utéct, protože jsem věděla, že to nemá cenu. Došli jsme na kraj louky a on nás někam přenesl. Objevili jsme se na prostorném nádvoří, Fantom mě pustil a rozkázal jednomu upírovi, aby mě odvedl.
Ten upír mě opatrně chytil za ruku a odvedl do nějakého pokoje, který byl velice hezký. Čekala jsem, že mě odvede do sklepa, ale on mi dal pokoj i s balkonem. Nechápala jsem to, upír mě tam nechal a vystřídal se s Fantomem.
Jasper
Zůstal jsem s Alicí sám v pokoji, který sousedil s mým.
„Nemáš rozptýlení?“ zeptala se mě.
„Mám, ale proto jsem tě sem nevzal,“ zasmál jsem se, Alice jen založila ruce.
„Co vlastně chceš dokázat?“ ptala se mě dál.
„Chci se pomstít Volturiovým, kvůli nim vzniknul Fantom,“ odpověděl jsem jí.
„Kvůli nim?“ nechápala.
„Zničili mě, dřív jsem byl jiný, ale oni ve mně probudili zlo,“ vysvětlil jsem jí.
„Zabiješ mě stejně jako mého manžela?“ zeptala se mě přímo.
„Ne, nezabiji,“ zavrtěl jsem hlavou, „jednou se třeba dozvíš pravdu a nebudeš mě tolik odsuzovat.“
„To si jen myslíš,“ zavrčela, „zabil jsi osobu, kterou jsem milovala, a mé dceři otce, kterého milovala nadevše.“
„Uvidíme,“ řekl jsem a odešel jsem. Nechtěl jsem jí lhát, ale bylo to lepší, když si myslela, že jsem mrtvý. Nic mi nebránilo být Fantomem na plný úvazek.
„Jak to vypadá s Austrálií?“ zeptal jsem se Dannyho.
„Už skoro jsme vyhladili všechny stoupence Volturiových tam,“ usmál se na mě.
„Výborně, pak bude na řadě Asie,“ přikývl jsem s úsměvem.
Alice
V zajetí Fantoma jsem už měsíc a musím říct, že se ke mně choval vždy uctivě. Každý den mi nosil krev, takže jsem nestrádala, ale pořád jsem se bála o Lizz. Je to Jasperova dcera, což znamená, že jí může také ublížit.
Otevřela jsem dveře, které vedly do vedlejšího pokoje, tiše jsem tam nakoukla a uviděla úžasně zařízený pokoj. Uprostřed pokoje stál stůl a před ním několik pohodlných křesel. Přešla jsem ke stolu a uviděla Fantomovu masku. Opatrně jsem ji vzala do rukou, byla zvláštní. Byla z kovu, ale úžasně lehká, zakrývala mu pouze oči a kořen nosu.
„Co tu děláš?“ uslyšela jsem Fantomův hlas. Otočila jsem se a uviděla jeho v mikině s kapucí, kterou měl na hlavě. Neviděla jsem mu do obličeje, viděla jsem jenom jeho ústa, která pevně tisknul k sobě. Strašně mi někoho připomínal, ale nevěděla jsem nyní, koho by mohl připomínat.
„Kdo vlastně jsi?“ zeptala jsem se ho.
„To ti může být jedno,“ odsekl mi, „vrať mi tu masku.“
„Ne, dokud mi to neřekneš, nevrátím ti ji,“ zavrtěla jsem hlavou. Přešel ke mně a chtěl mi vytrhnout masku. Nenechala jsem se a jednou rukou zaútočila na jeho kapuci. Sundala jsem mu ji, ale on využil toho, že jsem přesměrovala svou pozornost na něj, a vzal si masku. Rychle si ji nandal, takže jsem neměla šanci ho poznat. Frustrovaně jsem zavrčela.
Jasper
„Tohle už nikdy nedělej,“ zavrčel jsem na ni.
„Chci znát tvář vraha svého manžela,“ řekla mi.
„To se nikdy nedozvíš,“ odsekl jsem jí, vzal jsem ji za paži a odvedl do jejího pokoje, zamknul jsem za sebou, aby mi sem znovu nemohla vlézt. Byl jsem tak vytočený, tohle si ke mně ještě nikdy nikdo nedovolil. Kdyby to nebyla Alice, dotyčného bych na místě zabil.
Zašel jsem do koupelny a podíval se na sebe do zrcadla. Mé černé oči pozorovaly povědomého muže s hnědými vlasy, maska mi zakrývala polovinu obličeje, měl jsem ji až na lícní kosti a překrývala mi kořen nosu. Sundal jsem si ji a oči mi zezelenaly a vlasy zesvětlaly na blonďaté. Bylo úžasné, co dokázal pouhý kus kovu na mém obličeji.
Někdo zaklepal na dveře mého pokoje.
„Kdo je?“ zeptal jsem se.
„To jsem já,“ uslyšel jsem Lucasův hlas.
„Pojď dál,“ řekl jsem mu a Lucas vešel. Měl na obličeji také masku, která mu změnila oči na černé.
„Já myslel, že ses toho vzdal,“ kývnul jsem na jeho masku, kterou si sundal.
„Když ses objevil ty, musel jsem také,“ řekl mi.
„Nemusíš to dělat,“ zavrtěl jsem hlavou.
„Jsi můj bratr, jsme dvojčata, pamatuješ?“ zeptal se mě.
„Vím, ale ty jsi už s tím chtěl seknout nadobro, já jsem se tenkrát zdráhal,“ řekl jsem mu.
„Já chci také zničit Volturiovy, za to, že nás zotročili,“ zavrčel odhodlaně.
„Takže Spektra se také vrací,“ usmál jsem se.
Alice
Fantom mě zavřel znovu do toho pokoje, byl velice vytočený. Čekala jsem, že mě zabije, ale neudělal to. Nyní se tam bavil s nějakým mužem, pak jsem zaslechla slova bratr a dvojčata. Takže mi docvaklo, že je to jeho bratr. Poslední slovo, které jsem slyšela, než odešli, bylo Spektra.
Nevím, jak dlouho jsem seděla v pokoji, než se dveře otevřely a dovnitř nějaký upír s maskou dovedl blonďatou dívku, která plakala. Podívala se na mě a já uviděla smaragdové oči, které měla i Lizz a Jasper, při jeho jménu jsem sebou cukla. Pořád to bolelo.
„Alice,“ zašeptala.
„Ty jsi Lily,“ řekla jsem, přikývla.
„Co se stalo?“ zeptala jsem se, přisedla ke mně a vzlykla: „Spektra zabil Lucase.“
„Kdo je Spektra?“ zeptala jsem se trochu nechápavě.
„To je Fantomovo dvojče, druhý nejmocnější upír na světě,“ vysvětlila mi, „všichni si mysleli, že zemřel, ale někde se skrýval a teď se objevil, když se znovu objevil jeho bratr.“
„Potřebuješ se uklidnit,“ řekla jsem Lily, zvedla ji a společně jsme vyšly ven.
„Za to nás zabijí,“ zašeptala, zavrtěla jsem hlavou a táhla ji ven z budovy. Vedla jsem nás do zahrad, které mi tu Fantom ukázal. Dával mi volnost, abych se pohybovala po celém areálu sídla.
Došly jsme do zahrad a uviděli Fantoma a Spektru, kteří stáli nad nějakými náhrobky.
„Myslíš, že jsme udělali dobře?“ zeptal se Spektra, až teď jsem si všimla, že mají masky dole, a Fantom má blonďaté vlasy místo tmavě hnědých. Lily se na mě zmateně podívala, jen jsem pokrčila rameny.
„Ano, museli jsme to udělat,“ přikývl Fantom a nandal si masku. Jeho vlasy ztmavly a já cítila, jak kolem něj proudí jeho moc, která se zvětšila.
« Předchozí díl
Autor: looca (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Princ Smrti - Fantom 5. kapitola:
super
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!