Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Princ Smrti - Pátý vládce 20. kapitola

01.03.2013 (14:15) • looca • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1312×

XX. Volno před plesem 

„To nevím tak jistě,“ řekla Alice a odešla. Tohle mi moc nesedělo, vydal jsem se za ní.

„Jazzi,“ uslyšel jsem za sebou Lucase, otočil jsem se na něj.

„Viděl jsem Alici, jak běží se slzami v očích někam,“ řekl mi.

„Musím za ní,“ řekl jsem.

„Počkej,“ chytil mě za paži, „nech jí chvilku času, šla za ní Lily s Leah.“

„Dobře,“ přikývl jsem neochotně.

„Pojď s námi trénovat,“ nabídl mi.

„Jsem člověk,“ protočil jsem oči.

„To se dá zařídit,“ protočil také oči a táhnul mě k tělocvičně, kde čekali kluci.

„Ale náš nemohoucí Princ se k nám přidal,“ rýpnul si Felix.

„On ti to stejně nandá,“ řekl Danny a roztáhl ruce. Došlo mi, že vyvolal ohnivý zápas, abych mohl cvičit s nimi. Vstoupil jsem do pole a cítil se trochu silnější. To dělal ten oheň, pomyslel jsem na svou zbraň a v ruce se mi objevil dvoučepelový meč.

„Tohle není moc fér, když si vezmu, že je Jazz silnější v blízkosti ohně,“ podotkl Demetri.

„Ale je zraněný,“ dodal Diego, „takže to je vyrovnané.“

„Tak co budeme dělat?“ zeptal jsem se.

„Zkusíme házet dýky,“ řekl Danny a před námi se objevily figuríny, z opasku jsem vytáhnul svou dýku a hodil ji přímo figuríně mezi oči.

„Skvělá trefa,“ řekl mi pochvalně Lucas, usmál jsem se a přivolal dýku k sobě.

Chvíli jsme ještě házeli dýky, ale pak Danny navrhnul, abychom si dali nějaké souboje. Mě šetřili, takže jsem bojoval jen s Lucasem, ale i tak jsem si to užil, aspoň jsem je mohl buzerovat.

Po třech hodinách jsme to ukončili, protože jsem měl hlad a má ruka už také protestovala. Lucas mě doprovodil do kuchyně a sledoval, jak si připravuji jídlo.

„Teď jsi můj strážce ty?“ zeptal jsem se ho.

„Ne,“ zasmál se, „ale musím říct, že jsi nám dost nahnal strach, když ses tři měsíce neozýval.“

Pokrčil jsem rameny a nandal si jídlo. Lucas přešel k lince a začal mýt nádobí.

„Nejsem nemohoucí,“ zabrblal jsem.

„Musíš se šetřit, aby ses zas stal upírem,“ řekl mi.

„Když mě neobskakují Cullenovi, obskakují mě Whitlockovi,“ povzdechl jsem si a Lucas se začal smát.

„Lily s Alicí už jsou u tebe v pokoji a Lily za chvilku přijde,“ řekl mi, když se znovu posadil ke stolu. Přikývl jsem a pustil se do jídla. Během chvilky přišla k nám hladová Lily, posadila se vedle mě a začala mi ujídat jídlo. Nevadilo mi to, protože jsem si toho udělal zase moc.

„Jak je na tom?“ zeptal jsem se.

„Ta je snad ještě paličatější než ty,“ povzdechla si. „Moc jsem z ní nevytáhla, ale když jsem chtěla odejít, nenechala mě.“

„Půjdu za ní,“ řekl jsem a odešel. Tiše jsem vešel do pokoje a uviděl Alici na pohovce schoulenou do klubíčka. Přisedl jsem k ní a položil jí ruku na rameno. Škubla sebou, jako by chtěla mou ruku ze sebe sundat, to mi připomnělo prvního Vyvržence.

„To už se tě zase nesmím ani dotknout?“ zeptal jsem se jí.

„Takhle to není,“ zavrtěla hlavou a položila svou ruku na mou.

„Tak to se děje?“ ptal jsem se jí.

„Nic, neřeš to,“ mávla nad tím rukou, snažila se znít lhostejně, ale já poznal, že ji to trápí.

„Budu to řešit, když vidím, že tě to trápí, a ani nemusím mít svůj dar,“ řekl jsem jí. „Jsi jiná od té doby, co jsme byli u tvých rodičů a Carlisle ti řekl tu větu o vnoučeti.“

Povzdechla si a znovu položila hlavu na kolena.

„Jde o to, že já nejsem ještě na dítě připravená,“ zašeptala a podívala se na mě.

„Proč s tím děláš takové tajnosti, víš, že já bych tě do ničeho nikdy nenutil,“ řekl jsem jí.

„Já vím, ale na tobě vidím, že bys to dítě chtěl,“ řekla mi.

„Tohle je sice pravda, ale já také nejsem připravený, abych se stal otcem,“ kleknul jsem si před ni, abych viděl do jejího obličeje. Pousmála se a pohladila mě po tváři.

„Navíc tohle přijde, až budeme oba připraveni, takže se toho nemusíš bát,“ řekl jsem jí.

„Já vím, ale teď jsem v rodině jediná, krom Nessie, kdo nemá dítě, všichni mí sourozenci už budou mít a rodiče čekají další,“ podotkla. „Teď se to očekává i ode mě.“

„Nic se od tebe neočekává,“ zavrtěl jsem hlavou. „Jsem si jist, že tě nechtějí do ničeho nutit. A vem si, že v mé rodině nemá dítě nikdo.“

„Lily se mi jednou svěřila, že touží po dítěti, ale Lucas o tom moc nechce slyšet,“ řekla mi.

„Lucas je na tom jako já,“ pousmál jsem se.

„Jednou mi řekla, že se vám také říká dvojčata,“ pousmála se také. „Moc jsem nechápala proč, ale když vás teď sleduji, jste si oba neuvěřitelně podobní, co se týká vašich vlastností.“

Zasmál jsem se, v tomhle měla pravdu, všichni to říkali.

„Co jsi vlastně dělal ty tři hodiny?“ změnila téma.

„Byl jsem s kluky trénovat,“ odpověděl jsem jí.

„Ty jsi také bojoval?“ pozvedla obočí.

„Jenom jednou,“ přiznal jsem.

„Kdyby tě viděl táta, přerazí tě,“ řekla mi.

„To mohou udělat i mí rodiče,“ přikývl jsem, vzala mě za zraněnou ruku a položila si ji na tvář. Prsty jsem jí jemně přejel po čelisti, zavřela oči a, jak jsem viděl, užívala si ten dotyk.

„Co to se mnou děláš?“ zašeptala.

„To samé, co ty se mnou,“ zasmál jsem se tiše a přitáhl si ji k sobě. Posadila se na mě a já ji políbil. Pevně mě objala kolem krku a položila se více do toho polibku. Objímal jsem ji kolem pasu jednou rukou a druhou jsem měl v jejích vlasech.

Po hodně dlouhé době jsme se od sebe odtáhli, protože nám začal docházet dech.

„Nepůjdeme do zahrad?“ zeptal jsem se, přikývla. Vzal jsem si na sebe teplé oblečení a vyrazili jsme. Procházeli jsme se zahradami a užívali si toho druhého.

„Tamhle je menší chatka, kterou si tu nechal postavit táta, když chce být s mamkou sám,“ ukázal jsem chatku.

„Nikdo tam není,“ řekla mi. „Půjdeme tam?“

Přikývl jsem a vešli jsme dovnitř. V krku bylo připravené dříví, zapálil jsem ho a chatku zaplnilo jemné světlo. Venku už se pomalu stmívalo, během chvilky tu bylo teplo, takže jsme se svlékli.

Posadili jsme se na tlustý koberec před krb a opřeli se o pohovku. Alice mi ležela v náruči a dívala se do ohně.

„Takhle bych mohla zůstat věčně,“ zašeptala Alice, „jen my dva sami, ničím nerušeni.“

„Budeme zase sami,“ slíbil jsem jí, pohladila mě po tváři. Přitiskla se ke mně více a pak jsme si jen užívali jeden druhého. Začala se mi klížit víčka a já pomalu usínal. Měl jsem opřenou hlavu o Alicinu, takže to ani na mě nebylo poznat. Zavřel jsem oči a asi usnul.

*****

Probudil mě lehký dotyk na tváři, otevřel jsem oči a do nich mě praštilo prudké světlo. Rychle jsem je zavřel a pomalu je znovu otevřel. Uviděl jsem Alici, jak sedí vedle mě a hladí mě po tváři.

„Vstávej, ty můj spáči,“ usmála se na mě. „Už nás hledají.“

Pomalu jsem se posadil a rozhlédnul se okolo, byli jsme v chatce mých rodičů.

„Kolik je?“ zeptal jsem se.

„Skoro poledne,“ odpověděla mi, „spal jsi téměř šestnáct hodin.“

„Promiň,“ pousmál jsem se na ni.

„Prosím tě to nevadí, musíš odpočívat, abych zase z tebe měla svého milovaného upíra,“ zasmála se. Společně jsme se oblékli a vyrazili zpátky do hradu, kde už po nás byla sháňka.

„Kde jste byli?“ zeptala se nás Lily, která k nám přiběhla.

„U rodičů v chatce,“ odpověděl jsem jí, „trochu jsem si tam přispal.“

„Ty jsi hrozný, víš, jaký jsme o vás měli strach?“ řekla mi.

„Promiň,“ omluvil jsem se, „ale přece Leah a Seth vědí, kde jsme byli.“

„Neví, zakryl ses,“ podotkla, povytáhl jsem obočí, vždyť jsem si ochranu nenandával. Soustředil jsem se a ucítil, že mám pouta opravdu zakrytá. Odkryl jsem je a ucítil oba své strážce.

„Lucas se Sethem čekají ve vašem pokoji,“ řekla Lily a odtáhla Alici s sebou do jejího a Lucasova pokoje.

Chceš poslouchat? Zeptala se mě Leah.

Nemusíš, jestli nechceš, odpověděl jsem jí.

Mohl by ses trochu pobavit, řekla mi.

Dobře, přikývl jsem a otevřel dveře svého pokoje. Lucas se Sethem měli nepřítomné výrazy. Byli v hlavách svých svěřenců, mé a Lilyině. Položil jsem se na postel a Leah mě vtáhla do své mysli.

„Tak kde jste byli?“ zeptala se Leah Alice.

„U Jasperových rodičů v chatě,“ odpověděla jí Alice a usmála se. Pak se otočila na Lily a něčeho si všimla.

„Co to máš na krku?“ zeptala se jí, Lily jen zrudla a snažila si zakrýt krk. Bella, která seděla vedle ní, jí chytila ruku a odtáhla ji od krku, na kterém měla krásnou červenou skvrnku.

„To ti udělal Lucas?“ zeptala se Rose s potutelným úsměvem, Lily zrudla a přikývla.

„To už je poněkolikáté,“ zabrblala, holky se zasmály.

„Mě to Jacob tedy udělal několikrát také,“ přidala se Nessie a pak se všechny pohledy stočily na Alici.

„Mě tohle tedy Jazz neudělal, ale já jemu ano,“ zamumlala.

„Tak proto se Carlisle smál, když ho doma prohlížel?“ zeptala se Rose, Alice jen přikývla.

„Netušila jsem, že spolu spíte, i když je člověk,“ podotkla Bella.

„Bylo docela těžké se ovládat, protože jsem zvyklá na něj jako na upíra, ale teď je strašně křehký,“ zašeptala Alice.

„Jazz se zase musí občas také držet zpátky, když je upírem, jako Princ Smrti má neuvěřitelnou sílu,“ řekla Lily.

„Nikdy mi to tak nepřišlo,“ řekla Alice.

„Možná se tedy nedrží, ale Lucas docela někdy ano,“ pokrčila rameny Lily.

„Emmett se teď také musí držet zpátky, já jsem nikdy netušila, že dokáže být tak něžný,“ řekla Rose.

„To bylo tak u mě a Edwarda, když jsem byla člověk,“ přikývla Bella.

„A stalo se něco Jazzovi, když jste spolu spali?“ zeptala se Lily.

„Naštěstí ne, ale hodně jsem se bála,“ zavrtěla hlavou Alice.

„Já jsem Lucasovi jednou ublížila,“ zašeptala Lily. „Od té doby jsem se nenechala přemluvit, když je člověk.“

„Proč jsi vlastně odešla od Jaspera?“ zeptala se Bella.

„Nechci o tom mluvit,“ zavrtěla Alice hlavou, v očích měla vepsanou bolest.

„Promiň, já ti nechtěla nic udělat, jen jsem se chtěla zeptat,“ řekla Bella.

Alice stiskla k sobě rty a pak zašeptala: „Vyspala jsem se Stefanem.“

Všechny zalapaly po dechu kromě Leah, která to už věděla dva roky.

„Kdy? Proč?“ zeptala se Lily.

„Zajali mě, když byli na tom lovu Vyvrženců, Stefan mi hrozil, že ho zabije, když mu nedám,“ vzlykala Alice.

„Jak se to brácha dozvěděl?“ ptala se dál Lily.

„Sám mu to řekl, bojovali spolu a Jasper řekl, že ho zabije stejně jako na naší svatbě. Stefan řekl něco v tom smyslu, jestli byl můj první,“ vyprávěla Alice se slzami v očích. „Jazz se na mě podíval, pak mu zhasly plameny na ruce, kterou držel Stefan, a podlomila se mu kolena. Tak zničeného jsem ho ještě nikdy neviděla.“

„Já ale nechápu, jak Jasper mohl k tobě přestat všechno cítit,“ řekla Lily.

„Jak to myslíš?“ zeptala se Alice.

„Mluvila jsem s mamkou, když se zmínila o tobě. Byl to rok potom, co jsi odešla. Necítila z něj žádné emoce vůči tobě,“ vysvětlila jí Lily. „Žádnou lásku, bolest nebo nenávist nebo něco takového, prostě nic.“

„Vytvořil si blok, který mu nedovoloval nic k tobě, Alice, cítit,“ vysvětlila jim Leah. „Ta bolest byla tak obrovská, že ji odsunul a vytvořil si z ní stěnu, kterou se chránil proti ní.“

„Kdy ho zrušil?“ zeptala se Lily.

„Po tom souboji s Vladimirem,“ odpověděla jí Leah. „Pak jeho láska k Alici zvítězila nad bolestí.“

„Ale stejně mezi námi je překážka, kterou nedokáži zbourat,“ zašeptala Alice.

„To si jen namlouváš,“ řekla Leah. „Jasper tě miluje více než předtím, sama to z něj cítím.“

Alice se trochu přes slzy pousmála, Lily položila jí ruku kolem ramen a Alice si opřela hlavu o její rameno.

„Když už jsme u našich intimních životů, jací jsou vlastně vaši manželé v posteli?“ změnila téma Rosalie.

„Edward je hodně vášnivý,“ zasmála se Bella.

„To Lucas také, ale ten se musí trochu držet zpátky,“ přikývla Lil.

„Jacob jak kdy,“ usmála se Nessie a Bella povytáhla obočí. Nessie jen na ni udělala obličej a ostatní se zasmály.

„A co bráška?“ zeptala se Lily.

„My jsme vaším opakem,“ usmála se Alice. „Je úžasně něžný.“

Já myslím, že jsem slyšel dost, řekl jsem Leah a okamžitě zmizel z její hlavy.

„Já už toho také mám dost,“ podotkl Lucas, který se posadil vedle mě.

Autor: looca (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Princ Smrti - Pátý vládce 20. kapitola: