Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Princ Smrti - Pátý vladce 22. kapitola

22.03.2013 (14:15) • looca • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1101×

EDIT: Článek neprošel korekcí!

XXII. Dannyho příběh

Nemohl jsem uvěřit vlastním uším, co mi právě řekl. Po chvilce jsem ze sebe dokázal vypravit: „Cože? Proč?“

„Nikdy jsem ti neřekl svůj pravý příběh,“ řekl mi.

„Ne,“ zavrtěl jsem hlavou, „nikdy jsem tě do toho nenutil a ty to víš, ale co má s tím společného tvá minulost?“

„Všechno,“ zašeptal a podíval se mi do očí.

„Našel jsi mě jako zraněného poloupíra, požádal jsem tě o přeměnu, neptal ses na nic a přeměnil jsi mě,“ zavzpomínal na naše první setkání. Nechal jsem ho mluvit: „Jsem starší o hodně než ty.“

„O kolik let?“ zeptal jsem se ho.

„O tisíc let, narodil jsem se před dvanácti sty lety,“ odpověděl mi, „jako syn Stefana.“

Zůstal jsem civět na něj, doslova. Pak jsem se zvednul a začal přecházet po chatě, nemohl jsem uvěřit tomu, co mi Danny zrovna řekl.

„Jaspere,“ chtěl mě zastavit, podíval jsem se na něj a řekl mu: „Jsi mým nejlepším přítelem už století a nenašel sis ani moment, abys mi řekl, že jsi synem vraha…“

„Vraha koho?“ nechápal Danny, mávnul jsem nad tím rukou: „Nech to plavat.“

„Jaspere, koho?“ zeptal se mě znovu.

„Mé rodiny, Danny,“ vykřiknul jsem, „mé ženy, dvou ročních dětí a mého bratra.“

Danny otevřel pusu a zase ji zavřel, jako by nevěděl, co mi k tomu říct.

„Ví o tom Alison?“ zeptal jsem se ho, když jsem se trochu uklidnil.

„Ano,“ přikývnul, „byla jednou z mých vychovatelek. Já se do ní zamiloval, Stefan ji chtěl zabít, ale já mu v tom zabránil tím, že jsem ji přeměnil. Ona mě pak za to nenáviděla, pořád mezi námi je něco, i když to tak navenek nevypadá. Alison nikdy nechtěla být upírkou.“

„Nevypadá to opravdu tak, mě připadalo, že si to užívá,“ podotknul jsem.

„Neužívá, vidím to na ní,“ podíval se mi do očí. „Jazzi, dovol mi říct ti můj příběh a pak udělej, co uznáš za vhodné.“

Posadil jsem se na pohovku naproti němu a němě jsem ho vyzval, aby mi to vyprávěl: „Narodil jsem se Stefanovi a jedné lidské ženě, svou matku jsem nikdy nepoznal. Zabil jsem ji, když jsem se narodil.

Stefan mě ihned odložil do péče vychovatelek, dávaly mi pít svou krev. Když mi bylo pět měsíců, dostala mě do péče Alison, které tenkrát bylo čtrnáct, byla to dcera mé předchozí vychovatelky, kterou zabil Stefan.

Vychovávala mě, milovala mě jako syna a já ji jako matku. Nevím, kdy se mé pocity změnily, ale bylo to ještě, předtím než se stala upírkou. Když mi bylo sedm, Stefan se rozhodnul, že už nepotřebuji vychovatelky a chtěl ji zabít.

Já to nemohl dovolit, tou dobou jsem ji už miloval. Jednou v noci jsem se k ní přikradl a kousnul ji. Vzal jsem ji rychle do náruče a odnesl z hradu pryč.

Když se probrala, křičela na mě, jak jsem jí to mohl udělat, když mi řekla, že upírkou být nikdy nechce. Tenkrát jsem se jí nedokázal podívat do očí a říct jí, že ji miluju. Nešlo to, byla novorozená, málem mě zabila, ale naštěstí se ovládala.

Stefan mě po pár dnech začal hledat kvůli mému daru, vytváření avatárů. Vrátil jsem se k němu a Alison držel před ním v tajnosti, protože by ji zabil, kdyby zjistil, že jsem ji přeměnil.

Když překonala novorozenecké období, odešla. Neviděl jsem ji asi století. Stefan mě využíval, abych vytvářel avatáry a tím mátl Volturiovy, ale já nebyl dost silný, protože jsem byl jen napůl upír. Stefan ve mně vždycky viděl jen zbraň, on nikdy nebyl mým otcem, kterého jsem potřeboval.

Pak se z ničeho nic Alison objevila v mém pokoji na hradě, dívala se na mě zlatýma očima a já nemohl uvěřit, že tam je. Řekla mi, že přišla pro mě. Chtěla, abych s ní odešel od Stefana, ale já nemohl, protože když jsem zůstával u Stefana, byla v bezpečí. Tenkrát jsem žil radši sám s tím, že jí bude beze mě lépe.

Odmítnul jsem ji, vypadala tak zdrceně, odešla a já ji zase nějaký čas neviděl. Stefan tenkrát začal tvořit armádu, ale Volturiovi mu na to přišli a všechny zničili. O mně nic nevěděli, měl jsem možnost k útěku a také jsem ji využil. Zfingoval jsem svou smrt a odešel od Stefana.

Žil jsem několik století sám, než mě Alison našla. Znovu mě požádala, abych se k ní přidal, že bychom mohli být znovu spolu. Znovu jsem odmítnul, ale tentokrát se nenechala odmítnout.

Zeptala se mě, proč jsem ji vlastně přeměnil, nechtěl jsem jí to říct, ale nakonec mě přesvědčila a já jí řekl, že ji miluju. Vyděsilo ji to a ona utekla.

Žil jsem pak sám do doby, než jsi mě našel ty polomrtvého, protože mě napadl nějaký upír v domnění, že jsem člověk. Přeměnil jsi mě a stali jsme se přáteli.

Alison se objevila rok potom, co jsem se stal členem Armády, co jsem zemřel, protože jsem už neměl chuť žít, ale ty jsi mě nenechal umřít, tenkrát jsem ti to vyčítal, ale když se objevila, byl jsem rád, že jsi mě oživil.

Nemohla uvěřit, že jsem upír, plnohodnotný upír. Pak nás napadli upíři, pamatuješ? Zabili ji dřív, než jsem mohl něco udělat. Ty jsi pak znovu zasáhnul, nabídnul jsi jí, že může znovu žít, a ona souhlasila.

O pár let jsem slavil o samotě své narozeniny, nechtěl jsem, aby to někdo věděl, ale ona mě našla, jako obvykle. Ten den mi řekla, že mě také miluje, ale že potřebovala hodně času na to, aby si to uvědomila.

Jenže já pořád cítím, že je tam někde vzadu v našem vztahu, ta nenávist, kterou cítila ke mně, když jsem ji přeměnil.“

„V tom se podle mě mýlíš, Danny,“ řekl jsem mu. „Když jsem ji oživil, tam na druhé straně mi řekla, že ti odpouští. Nechápal jsem, co by ti měla odpouštět, ale teď jsem to pochopil.“

„Až teď si uvědomuju, že bez tebe bychom asi nikdy nebyli spolu,“ zašeptal. „Děkuju ti za to, Jaspere.“

„Já asi vím, jak se Alison cítila,“ řekl jsem mu, „mě přeměnil Stefan, nejdřív zabil mé děti, pak se zakousnul do mě.“

„To jsem nevěděl, omlouvám se za to,“ řekl mi upřímně.

„Danny, ty nemáš za co,“ zavrtěl jsem hlavou.

„Ale mám, vždyť jsem jeho syn, kvůli němu jsi upírem,“ podotknul.

„Já také nechtěl být upírem, ale když jsem teď s Alicí, nelituju toho, že jsem se stal Princem Smrti, protože bych ji jinak nikdy nepoznal,“ řekl jsem tiše.

„Vím, jak se cítíš,“ pousmál se.

„Jaspere,“ přiběhla za mnou vyděšená Alice, chytil jsem ji, celá se klepala.

„Alice, co se děje?“ zeptal jsem se jí.

„Je tu Stefan a má Alison,“ odpověděla mi se strachem v očích i  hlase. Danny se na mě podíval: „Chtěl, abych se přidal k němu, jinak začne zabíjet všechny, které mám rád, počínaje Alison, konče tebou.“

Ihned jsem přešel k jedné skříni a začal se v ní přehrabovat.

„Co tam hledáš?“ zeptala se mě naléhavě Alice.

„Někde tady mám prsten, o kterém jsem ti vyprávěl,“ odpověděl jsem jí rychle a konečně ho našel. Nandal jsem si ho a cítil, jak se mi vrací upíří síla, i když jsem upírem ještě nebyl.

„Jdeme pro Alison,“ řekl jsem Dannymu, který přikývnul. V očích jsem mu ale viděl strach, položil jsem mu ruku na rameno: „Nedovolím, aby se někomu něco stalo.“

Otočil jsem se na Alici a řekl jí: „Alice, zůstaň tady.“

„Když ty budeš riskovat život? Nikdy,“ zavrtěla hlavou, vzal jsem její obličej do dlaní: „Alice, prosím, on ví, že jsi má slabina, nedokázal bych tam jít s tím, že ty bys byla po mém boku v nebezpečí. Tak mě prosím poslechni, teď je to strašně důležité.“

„Dobře,“ přikývla.

„Já tu zůstanu také,“ řekla mi Leah, která se z ničeho nic objevila v chatce, přikývnul jsem a společně s Dannym a Sethem jsme se rozeběhli z chatky. Díky prstenu jsem měl sílu i rychlost upírů, protože jsem měl v sobě upíří jed.

Doběhli jsme na místo, kde jsme cítili Stefana. Hned jsme ho uviděli s několika Vyvrženci a jeden z nich držel Alison.

„Tak co, synu, jak ses rozhodnul?“ zeptal se Stefan Dannyho, viděl jsem, jak Alison se okamžitě podívala na Dannyho

„Nikam s tebou nepůjde,“ odpověděl jsem za Dannyho.

„Proč ty o tom rozhoduješ, Princi Smrti?“ podíval se na mě Stefan. Vyhrnul jsem si rukáv na levém zápěstí a ukázal mu znamení. Pak jsem přešel k Dannymu, sundal mu kožený náramek, kterým zakrýval znamení, a ukázal ho Stefanovi.

„Vidíš?“ řekl jsem mu. „Má mé znamení, on je jedním z mé armády. Ty mu nemůžeš rozkazovat, protože on bude muset poslechnout vždycky mě.“

„Ale já mám Damienovu družku, což znamená, že já mám nad vámi výhodu,“ řekl mi Stefan. Mávnul jsem rukou a Vyvrženec, co držel Alison, odletěl. Lusknul jsem prsty a kolem Alison se utvořil ohnivý kruh, který ji přivedl k nám.

Danny se na ni díval, ale neodvažoval se jí dotknout, jenže ona k němu přešla a pevně ho objala. Přitisknul ji k sobě a zabořil obličej do jejích vlasů.

„Ani bych neřekl, že máš jeho družku,“ podotknul jsem provokativně.

„Ale ochutnal jsem lůno té tvé,“ zasmál se Stefan, chtěl jsem se na něj vrhnout, ale zastavilo mě několik rukou. Z ničeho nic se přede mnou objevila Alice a položila mi ruce na hruď: „Nenech se zaslepit pomstou.“

„Jistě, nenechá se zaslepit pomstou, když jsem si s tebou užil,“ řekl Stefan. „Ještě jsi mnou poznamenaná?“

„Ne,“ postavila se mu Alice čelem, „jsem znovu Jasperova.“

Stefanovi zmrznul úsměv na rtech, když mu to Alice řekla, nečekal, že se dáme znovu dohromady.

„Zabijte je všechny kromě Prince a Damiena,“ nařídil Stefan svým Vyvržencům.

Ale stalo se něco, co nikdo nečekal, před námi se objevila celá Armáda v čele s Diegem a Bree.

„Nejdřív se k nim musíš dostat přes nás,“ řekl Diego Stefanovi.

„Proč je tak chráníte?“ zeptal se Stefan nechápavě.

„Možná tomu nerozumíš, ale my všichni tady, jak nás teď vidíš, jsme přátelé, rodina, proto je chráníme,“ odpověděl mu Diego.

„A víš o Damienově spojení se mnou, že je můj syn?“ povytáhnul obočí Stefan.

„Nám je jedno, jakou má kdokoli z nás minulost, ale něco ti řeknu,“ řekl Diego. „Tvůj syn je můj nejlepší přítel a je mi jedno, že má něco společného s tebou, protože já byl přeměněn také tvým jedem, který má v sobě Jasper. A to nás také spojuje, jsme ze stejné linie, která započala u Jaspera a tebe.“

Stefan to asi nečekal, sbalil se i se svými Vyvrženci a odešel.

„Tak to bychom měli,“ řekl Diego a podíval se na mě, přikývnul jsem.

„Nikomu ani muk, jasný, lidi?“ řekl jsem Armádě, všichni přikývli a začali se pomalu rozcházet. Pomalu jsem se rozešel k chatce.

„Kam jdeš?“ zeptal se mě Diego.

„Lehnout si, dneska toho bylo na jeden den dost,“ odpověděl jsem mu, vzal jsem Alici kolem pasu a odváděl ji pryč.

„Danny, Ali,“ pokynul jsem jim, aby šli se mnou. Došli jsme do chatky a já se hned podíval na Alici.

„Co jsi tam dělala?“ zeptal jsem se jí.

„Leah cítila, že jsi v nebezpečí, a já už nechci stát věčně stranou, když ty někde nasazuješ krk,“ řekla mi. „Smiř se s tím, Jaspere, že teď ti budu stát po boku, i kdyby mě to mělo stát život.“

Povzdechnul jsem si, na to bude čas později, otočil jsem se na Alison a Dannyho, kteří čekali, co řeknu.

„Vás dva jsem si sem zavolal jen kvůli tomu, že byste si vy dva měli promluvit,“ řekl jsem jim. „Ali, já už teď chápu, co jsi mi před lety řekla tam na druhé straně, Danny to teď také ví, ale potřebuje to slyšet od tebe.“

„Já vím, Jazzi,“ přikývla. „Děkujeme, že stále zůstáváš naším přítelem, i když ses dozvěděl o nás pravdu.“

„Každý máme svou minulost, kterou nemůžeme změnit,“ řekl jsem a podíval se na Alici, ona věděla, na co narážím.

„Musíme se s tím smířit a jít dál,“ dodal jsem.

„My už půjdeme,“ řekl Alison, otočila Dannyho a odešla i s ním. Otočil jsem se na Alici, která se mě zeptala: „Ty jsi věděl, že Danny je Stefanův syn?“

„Před chvílí jsem se to dozvěděl,“ odpověděl jsem jí, „já od nikoho nechci vyzvídat jeho minulost. On nechtěl o tom mluvit a já to respektoval.“

„Jak to Diego myslel, že máte v sobě všichni Stefanův jed?“ přešla na jiné téma.

Autor: looca (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Princ Smrti - Pátý vladce 22. kapitola: