Já vím, že na toto téma je tady povídek až až, ale stejně jsem se rozhodla sem jednu vložit. Isabella tentokrát není dcerou Ara, jak ve většině povídek bývá, ale Caia. Doufám, že se vám bude povídka líbit.
02.01.2014 (16:00) • BellaSalvatore • FanFiction na pokračování • komentováno 14× • zobrazeno 2720×
Ahoj, jmenuji se Isabella Catherine Volturi a jsem dcerou jednoho ze tří vládců upířího světa. Caius Volturi. Tak to je můj otec. Moje matka zemřela při porodu a můj otec mě nechtěl. Proto mě měl jeden sluha někam zanést a nechat mě tam. Můj strýček Aro sice nesouhlasil, ale otec si stejně prosadil svou, no a Marcus... ani nevím, jestli nějakou rozepři mezi svými bratry zaregistroval. Jsem poloupír, což znamená, že jsem napůl upír a napůl člověk. Vypadám na patnáct let, ale je mi teprve sedm let (rostu dvakrát rychleji než normální lidé). Nevím, co mám dělat. Strašně moc chci poznat Volturiovy, ale mám strach, jak zareaguje otec.
Opírala jsem se o zeď v jedné tmavé uličce ve Phoenixu a přemýšlela jsem nad tím, jestli pojedu do Volterry, nebo ne. Právě jsem se navečeřela. Musela jsem se ušklíbnout nad tím, jak to znělo, i když jsem to nevyslovila nahlas. Navečeřela. Pokud se jako večeře počítají dva chlápci... Přede mnou dohoříval oheň. Musím po sobě přeci zametat stopy, jinak by mě Volturiovi našli a o to já nestojím. Chci jim udělat překvápko. Zase jsem se musela ušklíbnout. Překvápko. To teda!
Oheň dohořel a já popel rozkopala, aby si toho nikdo nevšiml. Pořád ještě svítilo slunce, takže jsem si přes hlavu natáhla kapuci a rukávy od mikiny jsem stáhla co nejníže. Ruce jsem strčila do kapes a pomalu jsem vyšla z temné uličky. Šla jsem co nejrychlejší lidskou chůzí na letiště. To už samo o sobě znělo jako otrava, ale což, jsem mezi lidmi a ti nesmí pojmout podezření, jinak mě nezachrání ani můj původ.
Na letiště jsem dorazila do půl hodiny. Slunce mezitím zapadlo, takže jsem si mohla sundat kapuci a rukávy jsem si mohla zase vytáhnout. Bylo jaro, takže jsem v mikině nebudila moc podezření. V hale bylo tlumené světlo a já se vydala k pultu, který byl na druhé straně haly. Seděl tam mladý, docela přitažlivý muž a vypadal otráveně.
„Dobrý den,” pozdravila jsem slušně. Jakmile mě muž spatřil, vykulil oči a něco zamumlal. Potom se však vzpamatoval.
„Dobrý den. C-co si přejete, slečno?” Musela jsem se usmát. Lidé jsou někdy tak roztomilí, když se stydí.
„Jednu letenku do Itálie, do Volterry, prosím.” Super, zase na mě zíral jako na bohyni.
„J-jistě. Tady...” Dál jsem ho moc nevnímala, protože jsem už letadlem letěla. Podepsala jsem, co bylo třeba, zaplatila jsem, vzala si letenku a šla si sednout. Mohla bych klidně dvě hodiny stát a unavilo by mě to jen trochu, ale když sedím, připadá mi to lepší. Letadlo odlétalo až za dvě a půl hodiny, to znamená v jedenáct. Měla jsem tedy fůru času. Přemýšlela jsem nad tím, jaké to ve Volteře bude. Jestli mě tam otec nechá, možná by se strýčkové mohli přimluvit, přeci jenom je to už sedm let. Měla jsem o čem přemýšlet, a tak jsem přemýšlela a přemýšlela a přemýšlela...
***
„Slečno.” Někdo se mnou jemně třásl.
„Slečno, vaše letadlo je přistavené, za chvíli bude odlétat.” To mě probudilo. Prudce jsem otevřela oči, nade mnou se skláněl ten muž, který mi podával letenku. Asi jsem u toho přemýšlení musela usnout.
„Děkuji, asi jsem musela usnout.” Ještě že se jako poloupír nemůžu červenat. Ještě jednou jsem tomu muži poděkovala a vydala se k letadlu.
***
Musím uznat, že Volterra je zvláštní město. Stála jsem před hradem a přemýšlela jsem, jestli tam mám, nebo nemám jít, když se najednou za mnou ozval hlas.
„Slečno, nechtěla byste jít na prohlídku tohoto hradu? Dozvíte se něco o jeho historii a uvidíte i jeho majitele.” Byla to žena a za ní stál zástup lidí. Myslím si, že takhle do Volterry „chodí” jídlo. Musela jsem se ušklíbnout.
„Jistě madame, ráda se podívám na Volterrský hrad.”
Gianna, tak se určitě jmenovala ta žena, nás vedla spletitým bludištěm chodeb, až jsme dorazili do Velkého sálu. Tam stály na stupínku tři trůny a seděli na nich tři muži. Budu hádat, že to jsou Aro, Marcus a můj otec.
„Vítejte, vážení hosté,” promluvil ten černovlasý, co měl trůn uprostřed, a vstal, po jeho pravici se zvedl hnědovlasý muž a po jeho levici zlatovlasý muž. Po jeho slovech se dveře do sálu zavřely.
„Toto je můj hrad a vy jste...”
„...naše jídlo,” ozvalo se od černovlasého „obra”. V tu chvíli se na nás vrhli a lidé okolo mě začali ječet. Já jsem tam v klidu stála a dívala se na toho blonďatého, strašně mi připomínal mě. Co když je to Caius, můj otec? Z přemýšlení mě vytrhl hlas.
„Copak to tu máme?” ozvalo se za mnou. V tu chvíli jsem si uvědomila, že už neslyším žádné ječení. Pomalu, jak se pohybují lidé, jsem se otočila. Za mnou stál ten „obr”.
„Nic pro tvůj mlsný jazýček,” odpověděla jsem mu drze. Cítila jsem na sobě pohledy všech místnosti. „Obr” se po mně ohnal, ale já jsem mu hravě uhnula. Všichni se na mě dívali se šokem. Teď jsem stála čelem k těm třem. Ten blonďatý se na mě podíval a naše oči se setkaly.
„Ta podoba...”
Ahoj, tohle je moje první povídka na téma Volturiovi, takže doufám, že se vám bude líbit. Budu ráda za každý komentář. Byla bych ráda, kdybyste napsali, co byste chtěli v další kapitolce.
Následující díl »
Autor: BellaSalvatore, v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Princezna?! Proč ne? - 1. kapitola - Cesta:
fajn, az na ten zaciatok. neznasam poviedky, ktore zacinaju stylom "ahoj, volam sa...", mala si zacat "Opirala som sa o zed...". tak by to bolo lepsie.
začíná to dobře prosííííím co nejdříve další kapitolu(:
jééé.. dcera Caia super něco aspoň trochu jinýho
Téma je to sice poměrně známé, ale brané z jiného pohledu... zatím to nebylo špatné takže jen do toho pokračuj... Volturiovi jsou moje oblíbená tématika, takže čekám, s čím příjdeš dál Co se týče pokračování inu záleží co máš na mysli, ale určitě by nebylo od věci to trochu protáhnout a zdramatizovat, zápletka nemusí být komplikovaná, no a když je to staré téma, chtělo by to přijít s něčím novým...
Co se týče další kapitoly... bylo by fajn, kdyby se Caius s Isabellou, jen tak nespřátelil.. nějaké rozepře by tam mohli být
Hezký téma
vypadá to dobře, jen tak dál
Máš pravdu, že povídek s tímto tématen´m je tu už hodne, ale podle mne to bude zajimavé.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!