Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Princezna?! Proč ne? - 3. kapitola - Nenávist?

17.01.2014 (17:45) • BellaSalvatore • FanFiction na pokračování • komentováno 14× • zobrazeno 2198×

Pomalu jsem otevřela oči. Ležela jsem na posteli v nějakém pokoji. Světlo bylo tlumené, takže nedráždilo moje oči. Přes vysoká okna byly zataženy těžké závěsy temně rudé barvy. Skulinkou mezi nimi jsem viděla, že venku svítí slunce. Chtěla jsem se posadit, ale jakmile jsem se nadzvedla, zasáhla mě ostrá bolest vycházející z mých žeber. Radši jsem si zase lehla. Vzpomněla jsem si, co se stalo. Vzpomněla jsem si na to, jak mě otec uhodil a já jsem narazila do té kamenné lavičky... Pomalu, protože jsem si nebyla jistá, co vše se mi stalo, jsem zvedla levou ruku a dotkla se své pravé tváře. Měla jsem na ní vatový čtvereček. Zjistila jsem, že mám ještě zavázanou hruď a pravé zápěstí. Aby toho nebylo málo, tak mě ještě docela bolela hlava. Asi bych si mohla znovu zdřímnout. Zavřela jsem oči, když se najednou otevřely dveře a do pokoje vkročil nějaký upír, oči jsem ihned otevřela. Nejspíš doktor. Sotva spatřil, že jsem vzhůru, tvář se mu rozjasnila a ihned ke mně přiběhl.

„Jak se cítíte, slečno?” promluvil a začal mě prohlížet.

„Jako přejetá parním válcem.” Tomu se jen zasmál.

„Co mi je?” zeptala jsem se ho, když skončil.

„Máte pár zlomených žeber, nalomené zápěstí a lehký otřes mozku. Ale vypadá to, že jste se začala uzdravovat, takže budete brzy v pořádku.”

„A co ta tvář?”

„Oh, jistě! Vaše tvář! Měla jste na ní pár hlubokých škrábanců, nejspíš od té kamenné lavičky.”

„Aha. Dobře.”

„Pan Aro si přál, abych mu řekla, až se probudíte, takže když nebudete mít nic proti, řeknu mu, že jste vzhůru.”

„Jistě.”

Už byl ve dveřích, když jsem si ještě vzpomněla na jednu otázku: „Počkejte! Jak dlouho jsem byla mimo?”

„Dva dny, slečno. Už jsme si začínali dělat starosti. A teď už půjdu.”

„Jistě, děkuji.”

Byla jsem zmatená. Myslela jsem, že mě otec jenom nemá rád kvůli tomu, že jsem mu připomínala maminku, ale on mě přímo nenávidí. Nikdy jsem nevěřila tomu, že by mě byl schopný uhodit. Vlastní dceru. Vždyť jsem ani nic špatného neudělala. Přiznávám, možná jsem to včera trochu přehnala, ale všechno, co jsem řekla, byla pravda. To přemýšlení mě vyčerpalo, takže jsem znovu zavřela oči a usnula.

***

Když jsem se probudila, seděl už u mě Aro.

„Dobré ráno, Isabello,” pronesl mile.

„Dobré, strýčku,” odpověděla jsem mu zdvořile.

„To s tvým otcem... Už jsem si s ním promluvil. Nevím, co to do něj vjelo.”

„On mě nenávidí, víš?”

„To ne, má tě rád, určitě, jsi přece jeho dcera.”

„Ne, nemá, to, co se stalo, je toho důkazem.”

„I když to nijak nedává najevo, tak tě má rád. Někde uvnitř, víš?”

„Tím si právě nejsem jistá.” Sklopila jsem oči z Arovy tváře a zadívala se z okna.

„Určitě tomu tak je. Jak se cítíš?”

„Mnohem lépe. Za jak dlouho budu moci z postele?”

„Mluvil jsem s lékařem. Říkal, že se hojíš rychle, takže bys už zítra mohla z postele. Ale nesmíš utíkat a ať tě ani nenapadne trénovat s někým boj.”

„Neboj se, strýčku, to mě ani nenapadne.”

Usmál se na mě: „Ta ruka by měla být za tři dny v pořádku a ta žebra také. Škrábance už nejsou skoro vidět a otřes mozku vymizí do zítřka.”

„Tak to jsem ráda.”

„To já také. A Marcus bude také nadšen.” S tímto opustil pokoj a já, i když jsem byla vyspalá až až, jsem usnula.

Takže, další kapitolka je tady. Jsem ráda, že jste vydželi, a zase budu ráda za další nápady. A komentíky. =D

Autor: BellaSalvatore, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Princezna?! Proč ne? - 3. kapitola - Nenávist?: