Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Přísahal jsem, že tě zabiju! - 10. kapitola

17.10.2011 (08:30) • vilinka • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 2756×

10. kapitola

Catherine

„Tak, co sestřičko, líbí se ti tu?“ zeptal se a pořádně mě objal.

„To víš, že ano. Komu taky ne, zase jsi vybral dobře a doufám, že i škola bude dobrá.“

„Jak by taky ne. Vždyť tam budou i Cullenovi a ti jsou na tom všem nejlepší,“ řekl a kysele se zatvářil.

„Nech toho, chováš se hrozně. Tak tu budou také, a co? Pokud nechceš, tak se s nimi bavit nemusíš,“ řekla jsem.

„Jo, máš pravdu. Chovám se hrozně, uvažuju o tom, že jestli je potkáme, tak budu chtít od Belly a Emmetta nějaké vysvětlení, protože, ach tak těžce se to vyslovuje, je mám rád a chtěl bych jim to odpustit,“ řekl a já na něj jen zírala. Co se stalo? Vždycky prosazoval to, že k tomu, co udělali naši rodiče, není žádná omluva a teď najednou tohle?

„Hele, velký bratře, co se s tebou stalo. Ještě nedávno jsi mluvil, jak bys je nejraději zabil a teď tohle.“

„Víš, asi jsem dospěl,“ řekl a usmál se.

„Hm, už bylo načase,“ zasmála jsem se. Dál už jsme nemluvili a jen vedle sebe leželi. Bylo to příjemné, být ve velké náruči svého bratra a vědět, že on by pro mě udělal vše, jen aby mě ochránil.

Ráno jsem se probudila v Davidově posteli a z přízemí se ozývaly zajímavé zvuky. Proto jsem se zvedla a šla se podívat dolů, co se tam děje.

To, co jsem viděla, mě rozesmálo. David něco vařil, ale už to nebylo na pánvičce, ale po celé kuchyni. Vaření mu nikdy nešlo, ať šlo o volská oka nebo o špagety.

„Dobré ráno,“ řekl a dál se snažil zachránit alespoň poslední kousky jídla.

„Zdar, prosím běž se radši dívat na televizi, to ti jde líp a já to tu zatím uklidím a udělám novou a poživatelnou snídani,“ řekla jsem.

„Ale ta moje byla poživatelná,“ bránil se.

„To si myslíš ty a teď padej,“ uzavřela jsem naši debatu a on se odporoučel k televizi. Po kompletním úklidu a udělání nové snídaně, jsme se domluvili, že na oběd půjdeme do města.

***

„Ty těstoviny jsou dobrý, mohla by ses to taky naučit,“ řekl David a já ho zpražila pohledem. Vyvařovat mu rozhodně nebudu.

„Na to zapomeň, pokud chceš, aby to někdo vařil, tak řekni mamince,“ řekla jsem.

„Svojí matce říkat nebudu, protože ta mě nemá ráda, a stejně, je to blbost," řekl a zatvářil uraženě a už nepromluvil. Mně to nevadilo, protože jsem se alespoň mohla v klidu najíst. Když už to pokračovalo přes tři hodiny a on nepromluvil, tak to znamenalo něco špatného. V tomto případě to, že jsem ho docela dost naštvala. Asi se mu budu muset omluvit, ale moc se mi do toho nechce. Nerada si přiznávám chybu.

„Hele Davide, já se omlouvám. To s mamkou nebyl dobrý vtip. Vím, že sem to neměla říkat, promiň," omluvila jsem se mu.

„Jo, to je dobrý. Čekal jsem, až se mi omluvíš," zasmál se a objal mě. Ten hajzl, on je tak strašný.

***

„Catherine Rosemary Swanová! Vstávej ty lenochu, musíme do školy, a když přijdeme pozdě, tak to bude blbý, jelikož tam jdeme první den," řval na mě ten debil a já se rozhodla, že ho zabiju.

„Co si jako myslíš? Stačí mě jemně probudit. Nemusíš tak vyřvávat!" zařvala jsem na oplátku a hrabala se z postele, abych se podívala, kolik je hodin. No super, je půl šesté a on mě musí zbudit. Jako by nestačilo, že jsem se s ním musela včera dívat do půlnoci na baseball. Mezitím jsem sešla dolů a on si tam spokojeně hověl na sedačce a zase sledoval nějaké sportovní utkání. Proboha, to nedělá nic jiného? Jestli je takový i náš otec, tak si myslím, že si budou rozumět. Ani jsem ho nepozdravila, proč taky, když mě budí v tak nekřesťanskou hodinu. Šla jsem rovnou do kuchyně a něco si tam namazala a šla si sednout za tím impotentem na sedačku.

„Dobré ránko, sluníčko. Jak se nám spinkalo?" zeptal se.

„Jak asi myslíš, když tě tvůj pomatený bratr zbudí o půl šesté?"

„Jo, tak to ses musela vyspat absolutně skvěle," řekl.

„To bych teda neřekla," odpověděla jsem a radši jsem se šla zkulturnit.

„Já bych teda řekl," zařval na mě ten, který se označoval za mého bratra.

***

„Dneska jdeme poprvé do školy, dneska to bude hustý," vyřvával David v autě a já mu jednu vlepila.

„Ještě chvíli a nikam nepojedeme, a jestli jo, tak jenom do nemocnice," řekla jsem a můj milý, hodný bratr ztichl. Já si užívala klidnou jízdu do školy. Když jsme tam přijeli, pomalu jsem se smiřovala s tím, že mi David dá ještě přednášku o tom, jak se chovat, a samozřejmě jsem se nemýlila.

„Takže, teď ti dám pár rad o tom, jak se zde chovat. Žádný sex ve škole, ani podplácení učitelů a dalších sto věcí, které jsem ti napsal do tohoto deníčku, který nos pořád u sebe," řekl a já nevěřila svým uším. Opravdu mi to napsal do nějakého blbého sešitu a čeká, že ho fakt budu nosit u sebe?

„Jo," řekla jsem, „super, ale teď už půjdu, tak čau," řekla jsem a vystoupila z auta. Věděla jsem, že spolu půjdeme ještě do přijímací kanceláře, ale jít pár metrů před ním a dělat, že ho neznám, nezaškodí.

„Hele, vidíš tu holku?" zeptal se nějaký kluk toho druhého.

„Jo, je celkem pěkná. Proč?" řekl ten druhý.

„Protože vypadá úplně stejně jako ta Isabella Cullenová. Není to divný?" zeptal se ten druhý a já byla šťastná, opravdu tu studují.

Doufám, že se líbilo a omlouvám se, že je tato kapitolka taková o ničem. :-) Jinak udělala jsem k této povídce trailer, tak snad se bude líbit. :-* Vilinka

Autor: vilinka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Přísahal jsem, že tě zabiju! - 10. kapitola: