Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Přísahal jsem, že tě zabiju! - 6. kapitola

09.10.2011 (14:00) • vilinka • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 2591×

6. Kapitola

Bella

Zrovna balím poslední kufr, protože se stěhujeme do Londýna, kde budeme studovat a Carlisle bude jako obvykle pracovat jako doktor. Trochu mi vadí, že s námi musí jet i ten prašivý pes Jacob, kterého jsem dřív považovala za svého nejlepšího přítele, ale teď už to tak není, ne po tom, co se otiskl do mé holčičky, ale když ho Renesmé tolik miluje, tak ať. Když už přemýšlím o dětech, nenávidím se za to, co jsem udělala Davidovi a Catherine.

Byla to strašná blbost, ale v té době jsem byla mladá a nevěděla, co se životem. Pokud bych se měla vrátit do doby, kdy jsem je porodila, rozhodne bych si je nechala. Miluju je a dala bych cokoli za to, abych je ještě někdy viděla, ale myslím, že oni by mě vidět nechtěli, protože mě určitě nenávidí a já se jim nedivím. Poslední dobou přemýšlím také nad tím, že bychom to s Emmettem měli vyklopit celé rodině, protože když se to dozví co nejdřív, bude to lepší a navíc tak nějak cítím, že je brzy znova uvidím. Z přemýšlení mě vytrhl až hlas Rosalie, která spustila ten svůj ječák.

„Emmette, ty hovado! Víš, jak to bylo všechno drahé?“ ječela a já se pomalu přesunula do jejich pokoje, abych zjistila, co se stalo. Když jsem přišla a uviděla jsem Emmetta rozvaleného v Rosaliiné šatně plné roztrhaného oblečení, musela jsem se zasmát. Emmett byl prostě pako. Ale právě to se mi na něm před těmi sedmnácti lety líbilo.

Potkala jsem ho v baru, kde seděl zdrceně a já si k němu přisedla. Za chvíli jsme si povídali jako dobří přátelé a on mi pověděl, že má s Rosalií nějaké neshody a proto byl také ve Phoenixu. Byl tam asi měsíc a mezitím mi pověděl o tom, že je upír a také jsme se spolu stihli vyspat. Ze vzpomínání mě vytrhla Rose, když jsem na sobě ucítila její pohled a já se radši odporoučela, protože jsme neměly moc dobré vztahy.

Scházela jsem po schodech dolů a potkala jsem Edwarda. Tak jsem ho políbila a řekla mu, že půjdu na lov a on ať zatím najde Ness a Jacoba, protože byli venku už moc dlouho, a tak jsem se obávala, aby se mojí Nessie něco nestalo. U Jacoba mi to bylo jedno, protože to byl jen blbý čokl.

Ulovila jsem pár zvířat a pak šla přemýšlet na moji louku, když se ozvalo šustění a z lesa vylezl Emmett.

Emmett

Vyskočil jsem z okna našeho pokoje a šel na lov. Přitom jsem přemýšlel, jestli to, co udělala Bella tehdy s našimi dětmi, bylo správné. Nakonec jsem došel k závěru, že ne - a i přesto jsem se na Bellu nedokázal zlobit. Byla mladá a nevěděla, co chtěla. Bůh ví, kdo je v té uličce našel. Navíc jem ty děti miloval a chtěl je zachránit, ale když  mi to Bella řekla, bylo už pozdě, někdo si je vzal.

Nikdy jsem nelitoval ani toho, že jsem podvedl Rose, i když bych měl spíš zpytovat svědomí. Také jsem si začal víc a víc uvědomovat, že by se to měli všichni dozvědět, protože by měli vědět vše z mého života a hlavně Rose. Nevím co udělá, až jí to řeknu, ale snad se se mnou nebude chtít rozvést, protože jestli by chtěla, byla by ze mě troska. Miluji ji.

Po tomhle velkém myšlenkovém pochodu jsem vypnul a začal lovit. Po chvíli jsem toho měl dost, a tak jsem se jen tak procházel po lese, když jsem narazil na Bellu, která seděla uprostřed louky. Musel jsem uznat, že byla nádherná, ještě nádhernější něž Rose.

„Ahoj,“ pozdravila mě.

„Čau, jak je?“

„Víš, přemýšlela jsem,“ řekla a ignorovala mou otázku.

„A o čem?“ zeptal jsem se.

„No, o Catherine a Davidovi,“ řekla.

„Jo, já taky. Myslíš, že bychom jim to měli říct?“ řekl jsem a tím „jim“ jsem myslel naši rodinu.

„Já… no, asi ano. Však víš, bylo by to lepší, ale nevím jak u Rosalie, nevím jestli se přes to přenese a jestli jo, tak mě přinejmenším přizabije,“ řekla a zasmála se.

„Neboj, já bych tě nedal, Belloušku můj, ale stejně jim to musíme říct. Tak kdy? Hned teď?“ zeptal jsem se.

„Myslím, že radši až budeme přestěhovaní. Tohle by dělalo velké problémy,“ řekla.

„Tak ok. Jdeme?“ neodpověděla, jen přišla ke mně, chytila mě za ruku a vyšli jsme zpátky k domu.

Tam nás samozřejmě Alice začala popohánět a my s Bellou jsme na sebe mrkli a vydali se každý jinam. Byla to nejlepší sestřička na světě a možná by byla i něco víc, ale na to jsem si zakázal myslet. Mám přece Rosalii.

Příští kapitola bude zřejmě ještě z pohledu někoho z Cullenových, jinak doufám, že jste si tuto kapitolu užili. :-*

Vilinka

Autor: vilinka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Přísahal jsem, že tě zabiju! - 6. kapitola: