Stejně jako upíři, mají i měniči z La Push své zákony, které dodržují, aby ochránili své tajemství. Nikdo, kromě smečky, nesmí jejich tajemství zjistit.
Ani Bella. A když jej náhodou odhalí, zjistí, že přijít o Cullenovy není to nejhorší, co ji mohlo potkat. Že člověk může přijít o mnohem víc. O všechny, všechno i to, kdo je...
(Tuhle zapomenutou povídku jsem náhodou objevila v pc a evidentně mě při psaní druhé poloviny někdo vytočil, tak jsem si to na postavách trochu chladnokrevně vybila. No, snad se bude i tak někomu líbit.)
27.11.2012 (18:00) • Texie • FanFiction na pokračování • komentováno 17× • zobrazeno 4185×
Prolog
Bylo to už několik měsíců, ale místo toho, aby se její stav zlepšoval, tak se stále více odcizovala ostatním. Jako by se chtěla odtrhnout od reality, která by ji dokázala donutit jít dál. Jenže to ona nedokázala.
Jeho, jejich, odchod v jí zanechal takovou ránu, že se přes to nedokázala přenést.
Stulila se zimomřivě do klubíčka. Chlad se jí nepříjemně zabodával do těla, ale ona tam přesto zůstávala. Okolo byly jen stromy. Byla tu jen ona sama. Potřebovala to ticho a klid. Utéct před tím vším.
Nedaleko ní něco zapraskalo. Ani to nepostřehla. Něco velkého se pomalu blížilo jejím směrem. Pod měkkými tlapami praskaly větvičky a šustilo listí. Bella jej však zaregistrovala, až když se ten zvuk ozval kousek od ní.
Zmateně vzhlédla.
Zůstala zírat do dvou tmavých vlčích očí. Její pohled jí však spíše sklouzával k jeho tlamě. Vztekle na ni cenil zuby. Trhla sebou a z jeho tlamy se ozvalo zavrčení. Přikrčil hlavu ještě níže a udělal pár kroků stranou. Obcházel ji, jako by ji zkoumal. Ona si při tom však uvědomovala, jak je jí stále blíže.
Za zády už měla jen kmen stromu. Neměla kam utéct Jak tak seděla měla tvář ve stejné výšce jako on hlavu a tak viděla každé jeho neklidné pokrčení pysků. Jeho pohyby však byly stále napjatější a netrpělivější.
Věděla, že je to jen otázkou času, kdy zaútočí. Náhle ji napadla šílená myšlenka, že mu za to bude možná i vděčná. Smrt jí připadala milosrdnější než tento život jen ze vzpomínek...
Strach se z ní náhle vytratil. Zavřela oči... Jen doufala, že to bude rychlé.
V další chvíli ji však hlasitý lomoz donutil je opět doširoka rozevřít. Něco se řítilo mezi stromy přímo k ní. I vlk zneklidněl a kousek ucouvl. V přikrčené pozici se otočil tím směrem. Bella pro něj nebyla ohrožení, ale to co se k nim blížilo zřejmě ano.
Bella zalapala po dechu a nevěřícně zamrkala, když se mezi stromy mihlo něco obrovského. Bylo to tak rychlé, že téměř nerozpoznávala obrysy. V příštím okamžiku si to však mohla prohlédnout celé. Kus od ní doskočil obrovský vlk. Ten druhý mu byl sotva po kotníky tlap.
Hustý narezlý kožich měl zježený a s vyceněnými zuby se pomalu blížil k vlkovi, který začala couvat s ocasem staženým mezi zadní tlapy. Když se po pár krocích otočil a vyrazil lesem pryč, zůstal ten obrovský rezavý stát na místě.
Okolo náhle bylo naprosté ticho, přerušované jen jeho zrychleným dechem. Stojíc k Belle bokem k ní pomalu otočil hlavu.
Bella byla celým tělem přitisklá ke kmeni stromu. Stále nevěřila svým vlastním očím. Žádný vlk nemohl být tak obrovský! Ne nebylo to možné. Přejížděla po něm vytřeštěným pohledem, až doputovala k jeho hlavě.
Pohledem utkvěla na jeho očích. Bylo v nich něco, co ji uklidňovalo. Nebyla v nich ani špetka hrozby, spíše něco teplého, něco co jí bylo povědomé. Její strnulá póza se mírně uvolnila a nevěřícně otevřela ústa.
„Jaku?“ hlesla.
Neklidně přešlápl z tlapy na tlapu.
Bella sklonila hlavu ke kolenům a zajela si prsty do vlasů.
„Ne, to není možné...“ začala mumlat. Byla přesvědčená, že už začala šílet.
Jacob se na ni díval a netušil co má dělat. Tohle se stát nemělo. Netušil, jak ho poznala, ale bylo to špatně. Sam ho přetrhne, až to zjistí. Odběhl zpátky do lesa, kde se přeměnil a převlékl. Pak se teprve vrátit opět k ní.
Položil jí dlaň na rameno. Vyděšeně sebou cukla a zvedla hlavu. Jen co jej ale uviděla škubla sebou znovu až ho bodlo u srdce.
„Jak...“ hlesla. „Co jsi zač?“
Nevěděla, jestli má ještě sílu na další tajemství, ale zároveň to nutně potřebovala vědět.
„Já asi nejsem ten pravý, kdo by ti to měl vysvětlit.“
Nechápavě na něj hleděla. Jacob jí ten pohled oplácel spíše lítostivě. Netušil co se teď stane. O jejich existenci nesměl nikdo vědět. Byla to pravidla jejich klanu. Jedinou výjimkou byli ti, do nichž se otiskli. Jenže ti to také nesměli nikomu dalšímu prozradit.
On Bellu sice miloval, ale otisklý do ní nebyl. Svěsil ramena a pomohl Belle vstát na vratké nohy.
Když se večer všichni členové smečky sešli, lítostivě hleděli na Bellu stojící zničeně před nimi. Jenže jejich zákony zněly jasně. Byla to pravidla, která chránila jejich lid po staletí a měla svůj smysl. Ještě nikdy však nemuseli pro jejich dodržení zajít tak daleko.
„Budeš muset zůstat s námi,“ prohlásil jako konečné rozhodnutí Sam.
Věděl, čím si Bella už musela projít, ale ani to nic nedokázalo změnit na tom, co muselo následovat...
Následující díl »
Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Přízrak - Prolog:
Ach, že jsem na tvou povídku nenarazila dřív? Bylo to úžasné :) Tak já jdu na další! :)
Hurá, má oblíbená autorka je zpět. Každou z tvých povídek mám přečtenou alespoň dvakrát tak jsem ráda, že přidáváš další. A zatím to vypadá velmi zajímavě. Jsem zvědavá co inteligentního ti vlkouši zas vymysleli a copak nám s Bell udělali.
Poviedka zatiaľ vyzerá určite super. Budem sa tešiť na ďalší diel. Je to zaujímavá téma. Len by som mala výtku k dĺžke kapitolky. Prečítala som to snáď za dve minúty. Dúfam, že ďalšie kapitolky budú trošičku dlhšie a že sa nehneváš, že som vyjadrila taký malý nedostatok. Inak krása. Máš skvelý štýl písania.
Sabienna:
Jj, chladnokrevná, to je to správný slovo. Bude, bude, jen pár kapitolek počkat.
To neva, zní to pořád dost zajímavě na to, aby mě odradilo, že tam B+J neplánuješ Edwarda nijak moc neřeším Tak zlá, jo? Něco chladnokrevného, jak jsi poznamenala, jsem nečetla hodně dlouho, ačkoliv jsem pořádná cíťa, tak to s tebou mileráda risknu Musím to zopakovat, fakt si mě tím prologem zaujala, ne, přímo dostala! Těším se, co teda bude dál
Sabienna:
A sakryš, tak tě asi zklamu. Bella a Jacob mi k sobě moc nepasují, takže s tímhle párkem se u mě nesetkáš (max. na přechodnou dobu). A Jacob tu bude jen v prologu. Pokud ale Éďu moc ráda nemáš, tak se ti to bude snad i tak líbit - budu zlá, moc zlá.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!