Bella po tomto snu bude trochu pomatená a bude mít doslova den blbec. A také se poprvé setká s Edwardem... Příjemné počtené. Vaše Iva.
13.11.2010 (10:45) • Iva • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1552×
Přízrak ze záhrobí 5. kapitola
Bella
Opět jsem byla na květinové louce a opět jsem nebyla sama. Dnes už u mě seděla ta dívka a koukala na mě vyčítavým pohledem. „Bello, prosím, pomoz mi vrátit Edwardovi a jeho rodině radost a ty též nebudeš v životě šťastnější. Jen chci, abys byla k němu milá a myslím si, že ti jeho kouzlo učaruje stejně rychle a silně jako mě před mnoha lety. Ještě jsi ho nepoznala, ale on je prostě sen každé ženy. Pamatuješ na tu černovlásku? To byla moje největší kamarádka. Sestra Edwarda – Alice byla velice hodná a milá. Oni jsou doopravdy milující rodina. Teď je jen na tobě, jestli se mnou do toho půjdeš nebo mě budeš považovat za výplod tvé fantazie?“Po delším přemýšlení jsem došla k jasnému výsledku. „Jdu do toho s vámi a co mám dělat?“ řekla jsem rozhodně.
„Bello, není to nic těžkého, jen nesmíš se Edwardovi vyhýbat a myslím, že budeš doopravdy jako já, takže ti nebude moct číst myšlenky. Protože jak si jistě pamatuješ, tak jsem ti říkala, že jsou upíři, ale Edward má ještě jeden zvláštní dar – čte myšlenky. Alice vidí budoucnost a Jasper vycítí a dokáže ovládat tvoje emoce. Chápeš?“ koukala přitom mi přímo do očí a já v jejích očích viděla tu něhu.
Jen jsem souhlasně kývla a pak obraz zmizel a já jsem upadla do hlubokého spánku.
Nevím, kolik bylo hodin, když jsem se zbudila, ale vím, že jsme dnes měli volno. Všimla jsem si, že jsem včera vyštrachala poslední čistou košilku, která byla bohužel průhledná a pod tím jsem měla černé spodní prádlo, takže „dokonalost sama“. Bez kouknutí na hodiny jsem vylezla z mé vyhřáté postýlky a obula jsem si bačkůrky a šla dolů. Třeštěla mi hlava a potřebovala jsem nějaký životabudič.
Vůbec jsem nevnímala, že slyším nějaké hlasy z obývacího pokoje, nebo že už svítí sluníčko. Ploužila jsem se do kuchyně.
„Dobré ráno,“ křikla jsem do útrob domu směrem na strejdu.
Začala jsem si vařit kafe a usilovně jsem hledala marmeládu nebo aspoň něco sladkého.
Káva dovařila, tak jsem si ji vzala a v klidu jsem šla do obývacího pokoje v domnění, že se tam natáhnu na pohovce a budu sledovat televizi.
Ale když jsem vešla, tak se na mne obrátilo osm párů očí a nejhorší bylo, že jsem si neuvědomila, že před nimi stojím v průhledné košilce.
„Dobré ráno,“ vypadlo ze mě a zrudla jsem jako rajče.
Někdo se začal smát a byl to ten velký, hnědovlasý hromotluk, takže podle popisu té dívky to musí být Emmett.
„Ehm, Bello, myslím, že by ses mohla jít obléct,“ pronesl strýc, který byl zaražený jako všichni ostatní, ale já uvízla v pohledu jednoho páru černých očí, ve kterých jsem se přímo topila.
Nevím, jak dlouho jsem se tam stála a zírala do těch očí, ale potom ke mně přiskočila ta malá černovláska, takže Alice.
„Pojď Bello,“ řekla a táhla mě.
Ale ty oči a ty vlasy a ten obličej. Jediné slovo, které mě napadlo bylo… Edward.
„Edward,“ vydechla jsem a všichni ztuhli, hlavně Cullenovi.
„Ty mě znáš?“ promluvil tím nejkrásnější hlasem, jaký jsem kdy za svůj krátký život slyšela.
„Ano i ne, ale teď se musím jít obléct, omluvte mne, prosím,“ vzpamatovala jsem se, hrnek s kávou jsem si položila na stůj v kuchyni a utíkala jsem do svého pokoje s Alice v patách.
Hned, jak se zaklaply dveře přitančila ke mně Alice a objala mně.
„Ty ses vrátila,“ vypískla a dál mě drtila v silném objetí.
„Alice, prosím nejdříve mne pusť a pak ti musím něco říct,“ řekla jsem vážně a Alice mne uposlechla.
„Alice, já nejsem stará Bella, ta už bohužel nežije, ale znám ji. Řekla mi o Vás a znám i Vaše tajemství a taky se nedivím, že stará Bella byla tak poblázněná Edwardem. Já ho poprvé viděla a moje hlava je ho plná, jen doufám, že mě neslyší,“ řekla jsem a od srdce jsem se zasmála.
Alice nic na to neřekla, jen mě znovu objala a šla ke skříni. Tam začala kutat a šťourat nějaké oblečení, až po mně hodila šortky a tričko. Bez vyzvání jsem šla do koupelny a převlékla jsem se a umyla. Já se nikdy nelíčím.
Alice na mě čekala rozvalená na posteli.
„Sluší ti to, Bello,“ řekla a chytla mě za ruku a táhla mě dolů k ostatním.
__________________________________________________________________
Moc bych Vám chtěla poděkovat za Vaši podporu. Příjemné počtení... Vaše Iva.
Autor: Iva (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Přízrak ze záhrobí 5. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!