Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Proč zrovna moje rodina, proč zrovna já - 3. kapitola

05.07.2013 (10:30) • IloveRobertPattinson • FanFiction na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 1600×

Další stěhování 

Edward:

A už je to tu zase, další stěhování. Tentokrát se stěhujeme do malého městečka Forks. Už mě to nebaví, ale naštěstí Carlisle nám říkal, že tu zůstaneme o něco déle, protože tu věčně prší a skoro vůbec nesvítí slunce, za co jsem byl velice rád. Zrovna jsem si vybaloval věci v mém novém pokoji, když se do pokoje přiřítila pohroma jménem Alice.

„Musíme na nákupy," říkala mi s radostí Alice. No jo, byla na nákupech minulý týden, tak má absťák, ona je totiž přímo nakupující maniak. Její poslední nákup skončil tak, že vykoupila skoro vše oblečení, které v tom malém obchůdku měli. A pozor, to nemluvím o botách, Alice jim tam nechala asi jen pět párů bot, to je co?

„Alice, vždyť jsi byla na nákupech minulý týden a vykoupila jsi jim skoro celý obchůdek a tolik bot!“

„No a co, neměli tam mít tolik hezkých bot a koukni, jedny mám zrovna na sobě," řekla a ukázala prstem na své nohy, na kterých měla červené boty na podpatku. „No nic, jdeme," říkala a začala se mi přehrabovat v mé skříni.

„Na, tohle si obleč a rozluč se svým starým oblečením, protože po nákupech ti všechno ze skříně vyhážu a dám ti tam nové a to staré poputuje do popelnice," řekla přísně a strčila mi oblečení do rukou a odešla z pokoje. Já chtě-nechtě jsem si oblékl bílé tričko a černé rifle, potom jsem se vydal dolů do obýváku. Esmé seděla v kuchyni za stolem a něco kreslila, Carlisle byl v pracovně a četl si knihu a Emmett a Jasper seděli u televize. Co? Oni seděli u televize? Jak to, to jedu jen já, nebo co?! Jakmile si všiml mého výrazu, když  jsem zjistil, že jedu jen já, tak propukl v hronský smích. No jo, to je prosím náš Emmett, vtipálek naší rodiny.

„Ano, Edí, jedeš sám," řval se smíchem.

„Ha, ha, fakt vtipný, Emmette," řekl jsem trochu naštvaně. To je prostě náš Emmett.

„Edwarde, pohni tím svým zadkem, jinak nám je brzy zavřou," řvala na mě Alice a přitom šla do garáže a já, jako bych šel na porážku, šel za ní a to fakt nelžu, protože nákupy s Alicí, to je někdy horší než smrt. Zrovna jsem vešel do garáže a Alice už seděla za volantem mého Volva, unaveně jsem si povzdechl a připravoval se na nejhorší. Zavřel jsem dveře na místě spolujezdce.

„Nemrač se, bude to zábava," začala Alice křičet na celé auto a já si musel rukama přikrýt uši, věřte, i na upíra to bylo dost hlasité. A pak vyjela z garáže směr nákupní centrum v Seattlu „Musíme z tebe udělat fešáka,aby ses holkám v nové škole líbil, i když o tom tak přemýšlím, jim by ses líbil, i kdybys měl na sobě pytel od brambor," smála se, jako kdybych o to stál.

„Alice, ty jsi vážně myslíš, že bych o to stál?! A ještě od takových namyšlených holek?" ptal jsem se jí naštvaně. Alice to nějak nekomentovala, řídila dál. Po chvíli jsme zastavili v tom prokletém nákupním centru v městě Seattlu. Alice vystoupila a hned mě tahala za ruku k prvnímu obchodu, který uviděla. Vstoupili jsme do obchodu a v mysli se mi opakovalo zabijte mě, proboha, tohle nepřežiju. Radši jsem se nepodíval, na co myslí. Najednou mě zatahala za ruku a dovedla mě až ke zkušebním kabinkám a jak pejskovi řekla: „Čekej tady a ani se nehni."

A už jí nebylo. Já si jen sedl na malou židličku, která stála vedle zkušební kabinky, zvedl jsem oči vzhůru a hledal Alici, ale místo toho kolem mě procházela mladá slečna, blondýna, mohlo by jí být tak šestnáct let, víc ne. Její myšlenky na mě přímo řvaly:Ty vado, ten je ale pěkný. Hm, sedí tu tak sám, možná mu něco je a ty, co s nim došli, ho tu nechali, aby tady zemřel. Dala si zděšeně ruku na ústa. Jdu se ho zeptat, pomůžu mu a pak mě třeba pozve na rande, jo to by bylo. „Panebože, za co mě trestáš?!" zamumlala jsem si potichu, tak aby mě neslyšela. A pak mi to došlo, no jo, blondýna. A pak se ta dívka pomalu přibližovala ke mně.

„Ahoj, promiň, že tě otravuji, ale není ti něco? Sedíš tu tak sám," řekla a koketně se na mě usmála. Už jsem otevíral ústa rozhodnutý, že jí něco řeknu, ale v tom ke mně došla Alice, moje spása.

„Zalez do kabinky a tohle si obleč a bez řečí," řekla, když jsi všimla, že chci něco namítnout. Té holky si vůbec, ale vůbec nevšímala, prostě jako by tam nebyla. Zalezl jsem do kabinky a oblékl si modrou košili a džíny a vylezl s kabinky a Alice v tu chvíli začala tleskat rukama jako malá holčička. Nic neříkala a běžela dál hledat a tak to pokračovalo dál a dál.

***

„To bylo něco," řekl jsem, když jsem si lehl unaveně na postel. Nevěděl jsem, co mám dělat, tak jsem si vzal knihu a začal si číst.

Tak co líbilo se vám pohled Edwarda? Chtěli byste další ? Jestli ano, napište.A já teda doufám, že jo, ale na další kapitolu si budete muset počkat. Od 14.7 do 28.7. tady nebudu,  jedu na dovolenou a k internetu se dostanu velmi zřídka. Moc se vám omlouvám a zanechte tu prosím komentář. Děkuji vám moc.

Autor: IloveRobertPattinson (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Proč zrovna moje rodina, proč zrovna já - 3. kapitola: